Příloha k trestnímu oznámení na BIS a ÚZSI ze dne 7.3.2012. <ČÁST 2>

Zde k trestnímu oznámení přikládám informace, které jsou z veřejných zdrojů. Jde o to, že o zvěrstvech tajných služeb mám jen některé důkazy (cca 250 GB dat, které potřebuji orgánům činným v trestním řízení předat!!!), které může někdo napadnou, protože videozáznam, fotografie či zvuková nahrávka je většinou uskutečněna po akci BIS-mafie (není totiž možné mít pořád zapnuté video - kam bych to ukládal). Takže na causách jiných lidí a informacích z prostředí tajných služeb dokládám jak realita zpravodajských her, útoků, provokací a akcí funguje u BIS-mafie...

 

Mám podezření, že BIS-mafie je celorepublikový spolek, který slouží jako ochranka podivným podnikatelským zájmům. Je nutné totiž pochopit, že díky špionážní technice vědí o obchodech vždy o časovou jednotku dopředu a pak není nic jednoduššího než informace prodat podnikatelským subjektům. Bylo by zajímavé zjistit jaký majetek a peníze kdy a kde vlastnili klany Kočičků a Kokosů - myslím že by to napovědělo mnohé. Obecnějším problémem je, že "čistá" BIS měla ekonomické podovody hlídat což určitě nedělala a vypadá to jako na odhalený slovenský problém s Pentou - tedy na propojení podnikatelských a politických zájmů proti zájmům občanů (viz níže). Moje ekonomické rozbory (viz v TO kapitoly Motivy) byly zřejmě prvním důvodem proč mě BIS-mafie zlikvidovala (a udělala ze mě papírového psychopata), abych nemohl proti BIS-mafii a čisté BIS a ÚZSI svědčit --> zkrátka jsem více než nepohodlný svědek, proto živořím a pokud to půjde takto dál, tak skončím na ulici a pojdu jako prašivý pes - policie má totálně na háku cokoliv vyšetřovat...

 

http://byznys.lidovky.cz/stat-mohl-prijit-o-miliardy-i-v-okd-prodaval-podezrele-lacino-p5r-/firmy-trhy.asp?c=A111124_164650_firmy-trhy_nev

 

Stát mohl přijít o miliardy i v OKD. Prodával podezřele lacino

 

Doporučujeme  25. listopadu 2011  7:00

 

PRAHA - Mostecká uhelná společnost možná nebyla jediným důlním podnikem, kde stát přišel o miliardy. Protikorupční policie právě finišuje ve vyšetřování prodeje ostravských dolů, které dnes patří miliardářovi Zdeňku Bakalovi.

 

Podle informací LN se detektivové rozhodují, zda někoho obviní za to, že v roce 2004 prodal menšinový podíl státu v OKD společnosti Karbon Invest příliš levně.

 

ČTĚTE VÍCE:

Ve Švýcarsku obvinili Čechy kvůli Mostecké uhelné

Provize z privatizace Mostecké uhelné mířily do ČSSD

 

Majitelé Karbonu přitom už tehdy jednali s Bakalou, že mu svou firmu přeprodají. "V těchto dnech končíme první fázi prověřování, která zahrnovala jak výslechy, tak například vyhodnocování různých dokumentů. A nyní připravujeme ve věci další stanovení postupu," řekl LN mluvčí protikorupční policie Jaroslav Ibehej.

 

Policie případ prověřuje pro podezření ze spáchání trestných činů zneužití pravomoci veřejného činitele, porušovaní povinnosti při správě cizího majetku, křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.

 

Infografika: Historie kauzy OKD a MUS

 

Klikněte pro zvětšení

 

Trestní oznámení mířilo na neznámého pachatele, ale už ze zmíněných trestných činů je zřejmé, že jde o politiky či úředníky doby vlády Stanislava Grosse, která v roce 2004 firmě Karbon Invest státní podíl za 4,1 miliardy prodala. "Byl jsem v minulých týdnech na policii podat vysvětlení," přiznal tehdejší ministr financí a současný předseda ČSSD Bohuslav Sobotka.

 

Podobné příběhy

 

Příběhy hnědého mosteckého a ostravského černého uhlí jsou si v mnohém až nápadně podobné.

 

Tak jako podle dostupných informací ovládli Mosteckou její manažeři přes společnost Appian Group, udělali to šéfové OKD přes Karbon Invest. I v ostravských dolech stát nejdřív ztratil většinu. Tu se podařilo získat právě firmě Karbon Invest důlních manažerů Viktora Koláčka a Petra Otavy. Část akcií dokázali v roce 1998 nakoupit přímo od obcí z ostravského regionu.

 

I Otava s Koláčkem a svým dalším společníkem Janem Przybylou čelili podobně jako manažeři z Mostu podezření, že si firmu pořídili za její vlastní peníze. Dostali se až před soud, kde pro ně státní zástupce žádal za tunelování dolů osm let. Byli ale zproštěni viny.

 

To, co řeší protikorupční policie teď, už není divoké převzetí dolů, ale druhá fáze, v níž si tehdy trestně stíhaní majitelé Karbon Investu koupili od státu i zbývajících 46 procent akcií. Celkem 4,1 miliardy korun zaplatili státu v předstihu 3. listopadu 2004. Necelý týden nato vystoupil Zdeněk Bakala na veřejnosti a oznámil, že je novým majitelem dvou třetin Karbon Investu.

 

Cena, za niž Bakala společnost vlastnící OKD získal, nebyla nikdy zveřejněna. V době transakce se spekulovalo zhruba o 13 miliardách korun.

 

Otava tvrdil, že s Bakalou jednali téměř rok, tedy po celou dobu, kdy se snažili od státu zbývající část dolů koupit. "Vládu jsme neinformovali," přiznal tehdy Otava. "Neměl jsem tušení, kdo bude nový vlastník. Formálně to ale nebylo v rozporu s privatizačními podmínkami," říká dnes Sobotka.

 

Trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezřele nízkou cenu při privatizaci podal v březnu předseda Sdružení nájemníků bytů OKD.cz Roman Macháček.

 

Tvrdí, že jen samotná hodnota bytů, které dolům patří, převyšuje cenu, za niž stát svůj menšinový podíl prodal. Odvolává se na posudek společnosti Ernst & Young, podle nějž hodnota 46 procent firmy, které tehdy stát držel, byla 24 miliard.

 

Lenka Zlámalová, Markéta Chaloupská

 

---

 

http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-53827550-roman-ceska-cssd-a-ods-jely-ve-kseftech-spolecne-mus-koupili-tunelari

 

26. 11. 2011 | poslední aktualizace: 26. 11. 2011  10:21

 

Roman Češka: ČSSD a ODS jely ve kšeftech společně, MUS koupili tuneláři

 

Bývalý šéf Fondu národního majetku Roman Češka v rozhovoru pro Hospodářské noviny otevřeně popisuje praktiky, které doprovázely privatizaci Mostecké uhelné společnosti. Češka neváhá mluvit o tunelářích a politickém krytí ze strany ČSSD a ODS.

 

Zuzana Kubátová

redaktorka

Čtěte více o: Mostecká uhelná | ČSSD | ODS | tunelování

Článek

Diskuse (119)

 

Roman Češka

foto: HN - Lukáš Bíba

 

Policie měla už v roce 1998 kompletní informace o privatizaci Mostecké uhelné společnosti (MUS), kterou ovládli státem najatí manažeři za peníze, vytažené ze samotné firmy. Muž, který se dnes věnuje soukromě investičnímu poradenství, kdysi sám předal policii informace o tunelování MUS.

 

HN: Nezkoušel jste získat spojence u jiných parlamentních stran, když jste považoval ovládnutí MUS za akci krytou vládnoucími sociálními demokraty?

 

To už ani nešlo. U vlády byla ČSSD, ale ne sama, měla opoziční smlouvu s ODS, to nelze brát na lehkou váhu. Ve většině hospodářských kšeftů jely ty dvě strany společně. Já sám jsem v té době měl vážné problémy v rodině, nakonec jsem na funkci rezignoval. Krátce na to vláda prodala k mému velkému překvapení zbývající podíl v MUS Appianu. Fascinující bylo, že když se podíl prodával, měl už stát plnou ruku důkazů o tom, že peníze z MUS byly zneužity na nákup akcií. Policie mohla zdokumentovat, jak se peníze vyvedly na Newton Capital, jak pro něj brokeři skupovali akcie. Bylo to jasné, měli všechny podklady. Ale nic neudělali. Když se státní podíl prodával, vystoupili už manažeři Koláček a spol. jako skuteční spoluvlastníci Appianu, cítili, že jsou za vodou.

 

Tunelování v MUS se všichni pochechtávali, tvrdí bývalý šéf Fondu národního majetku - čtěte ZDE

 

HN: Co jste říkal ceně, za kterou Appian 46 procent MUS dostal?

 

My jsme před tím ten minoritní podíl oceňovali na několik miliard korun, stát ho ale prodal řádově za stovky milionů. Vládě nevadilo, že to kupují lidé, které jsme před tím jasně ozančili za tuneláře. A Švýcaři pak následně dokázali, že za to někdo dostal provizi asi 100 milionů korun. Já už ale dál ten příběh znám jen z médií.

 

HN: Může mít postup politiků a úřadů jiné vysvětlení než korupci?

 

Já o tom samozřejmě hodně přemýšlím. Mohl to být i normální šlendrián. V Česku nikdy není nikdy stíhán za to, že něco neudělal. Takže úředníci klidně mohli dostat od Švýcarů dopis s informacemi o vyšetřování, který někdo nechal ležet v šuplíků a teď jen řeší jak zdůvodnit, že něco neprošvihl. Šlendrián českého úředníka znám dobře, je bezbřehý. Kdybych chtěl být podezřívavý, vidím za letitou nečinností českých úřadů kauzu Škoda. Je-li skutečně propojen zájem Martina Romana se zájmem privatizátorů Škody a s Appianem, může to být důvod, proč se to vyšetřit nechce. Léta se říká, že ČEZ ovládá české politiky, nikoliv politici ČEZ. Poslední možné vysvětlení je triviální, ale taky logické. Ta kauza je prostě složitá.

 

HN: Vyšetřování se v Česku před dvěma lety znovu otvíralo, když Česku předali své informace švýcarští vyšetřovatelé. Chtěl po vás pak někdo svědectví?

 

Ne. Když jsem odešel z funkce, už se mne na to pak ptali jen Švýcaři. Dával jsem jim plnou krabici dokumentů.

 

HN: Chápete, proč švýcarským orgánům tak záleží na tom, jak se v Česku před lety privatizovaly doly?

 

Chápu. U nich z toho zůstalo ležet hodně peněz, jsou přesvědčeni, že narazili na pěkné ptáčky. A chtějí je dostat, kam patří.

 

HN: Jak ten příběh vidíte po letech? Má podle vás jeho rozklíčování ještě vůbec nějaký smysl?

 

Může mít momořádný smysl, i když činy, které se tehdy staly, mohou být promlčené. Ale pokud se to dotáhne do konce, byl by to dramatický signál pro všechny, kdo dělají nějaké černoty, že boží mlýny melou. A že se na každého jednou přijde. Můžeme řešit otázku, proč u nás stát v důležitých věcech nekoná. Mohlo by to mít velký význam, potíž je v tom, že pro nikoho z dnešních politiků v tom není takový přínost, aby si to někdo z nich vzal jako své téma.

 

 Autoři: Zuzana Kubátová

 

---

 

Podstatné je, že moje trestní oznámení i soudní odvolání zametla BIS-mafie pod koberec... to právě může ukazovat na politické krytí hovad z BIS-mafie. Jde i o to, že jsem skupiny Penta a J&T kritizoval, protože to vypadá na mafiánský kapitalismus... Jednoduchá matematika pak v podobných causách řekne, že za peníze je možné vše. Obdoba akce SIS "Gorila" na Slovensku:

 

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/158566-na-slovensku-se-znovu-probouzi-kauza-gorila/

 

Na Slovensku se znovu probouzí kauza Gorila

 

29. 12. 2011 17:43, autor: pet

 

Bratislava - Slovenská tajná služba SIS prý bude spolupracovat s policií, která začne znovu prověřovat údajný dokument rozvědky poukazující na rozsáhlou politickou korupci za druhé vlády Mikuláše Dzurindy v letech 2002 až 2006.

 

 Slovenský parlament

 

Policie se o spis s názvem Gorila zajímala letos i v roce 2010. Narazila ale prý na odpor současného šéfa tajné služby Karola Mitríka, který odmítl zbavit mlčenlivosti osoby, které chtěli policisté vyslechnout. Úřad premiérky Ivety Radičové ale nyní oznámil, že pokud se policie na SIS obrátí znovu, bude již spolupracovat.

 

V neoficiálně zveřejněných materiálech, které v posledních dnech kolovaly na internetu, jsou například informace o tom, jak se vládu snažila ovlivňovat finanční skupina Penta, a to přes tehdejšího ministra hospodářství Jirka Malchárka. Píše se v nich i o milionových provizích pro politiky či o propojení tajné služby a policie se zájmovými skupinami.

 

Penta označila informace ze spisu za výmysly, tajná služba ani Malchárek se ke kauze vyjadřovat nechtějí.

 

Mikuláš Dzurinda

 

Ve spisu Gorila mají být zmiňovány i záležitosti související s otázkami kolem privatizace. "Kromě jiného také o tom, jak byli kupováni poslanci skupinou Penta během reformy zdravotnictví v roce 2004 a 2005. O tom se obecně vědělo, že poslanci pro reformu hlasují. Penta je podplácela kvůli privatizaci nemocnic," uvedl ve Studiu ČT24 editor časopisu Respekt Martin Milan Šimečka.

 

Nové trestní oznámení kvůli dokumentu Gorila podali poslanci strany Svoboda a solidarita (SaS). Policie už spis Gorila jednou vyšetřovala, případ pak převzala prokuratura, která vyšetřování zastavila. Dospěla totiž k závěru, že dokumenty s přepisy odposlechů nejsou autentické. "Média se ke zprávě staví rezervovaně, protože nemají záruku, že je autentická. Celý text je nicméně postaven a sepsán tak, že vypadá hodně věrohodně. Kromě toho potvrzuje mnohá podezření, která se objevila z různých zdrojů. Pokud by policie tento veliký příběh vyšetřila, rozmetá to minimálně jednu politickou stranu, a to je SDKU Mikuláše Dzurindy," dodal Šimečka.

 

Rozhovor s Martinem Milanem Šimečkou

 

Na Nový rok v centru Bratislavy naplánovali aktivisté v čele s podnikatelem Alojzem Hlinou manifestaci, na které chtějí žádat prověření kauzy Gorila. Hlina také chce, aby veřejnost vyzvala dotčené osoby k vyjádření.

 

---

 

http://www.99percent.sk/novinky/248-kauza-gorila-sprisahanie-politikov-a-skupiny-penta

 

Kauza Gorila: Sprisahanie politikov a skupiny PENTA

 

O obsahu kauzy Gorila ste už podrobne informovaní. Odhaľuje skutočné priority našich politikov. Pravica i ľavica slúžia len svojim mecenášom, a nie bežným občanom Slovenska. Odhaľuje aj to, že všetky parlamentné strany sú nakazené korupciou a touto nákazou infikovali celý štát.

 

Kauza Gorila má aj oveľa horší rozmer. Zdanliví nezmieriteľní politickí rivali nedokázali zabezpečiť ani len dôstojnú minimálnu mzdu, ale bez problémov sa dohodli na ututlaní zistení Slovenskej informačnej služby, ktoré ich usvedčujú, že rozkrádajú tento štát.

Krátka rekapitulácia:

 

Akcia SIS pod krycími menami Gorila a Gorila 1 prebiehala v rokoch 2005 – 2006. Vtedy bol riaditeľ služby osobný nominant premiéra Mikuláša Dzurindu – Ladislav Pittner. Na jeho miesto nastúpil po voľbách v roku 2006 osobný nominant premiéra Róberta Fica – Jozef Magala. Po ňom sa stal v roku 2010 šéfom SIS osobný nominant premiérky Ivety Radičovej – Karol Mitrík.

 

Za Dzurindovho Pittnera SIS odhalila rozsiahlu korupciu na najvyššej politickej úrovni, ale zámerne nekonala, lebo politici ju prinútili mlčať. Za Ficovho Magalu sa celý problém pozametal ešte hlbšie pod koberec. Za Radičovej Mitríka sa toto ututlávanie dokonalo.

 

Námestníkov riaditeľa SIS si za Pittnera nominovalo KDH a za Mitríka SaS. Aj tí sprisahanecky mlčali.

 

K akcii Gorila existujú príslušné rozhodnutia súdu o vydaní súhlasu na odpočúvanie bytového priestoru, kde si politici, policajti a funkcionári Fondu národného majetku dohadovali špinavé kšefty s predstaviteľom skupiny Penta Jaroslavom Haščákom. Prinajmenšom na základe týchto písomných dôkazov je možné celý prípad aspoň čiastočne rekonštruovať, aj keď temné sily slovenskej politiky pravdepodobne urobili všetko pre to, aby sa v SIS spisy a zvukové záznamy stratili.

 

Súčasný riaditeľ SIS Karol Mitrík už raz zamietol žiadosť polície, aby v tejto veci zbavil mlčanlivosti príslušníkov tajnej služby. Rovnako prezident Ivan Gašparovič odmietol zbaviť mlčanlivosti bývalého riaditeľa SIS Jozefa Magalu. Nie je práve tento fakt dôkazom rozsiahleho sprisahania? Prečo páni Mitrík a Gašparovič nechcú, aby sa Gorila preverila?

 

99% - občiansky hlas vyzýva premiérku Ivetu Radičovú, aby bezodkladne prikázala riaditeľovi SIS zbaviť mlčanlivosti súčasných aj bývalých príslušníkov tajnej služby, ktorí môžu celý prípad objasniť. Ak to odmietne urobiť, musí ho okamžite odvolať a na jeho miesto dosadiť človeka, ktorý bude spolupracovať s políciou a prokuratúrou na vyšetrení tejto kauzy.

 

Iba zbavenie mlčanlivosti príslušníkov tajnej služby môže potvrdiť alebo vyvrátiť, či sú dokumenty z akcie Gorila pravé alebo sfalšované. Do chvíle, kým nebudú zbavení mlčanlivosti kľúčoví príslušníci SIS, ktorí môžu vniesť do veci jasno, je Karol Mitrík spolupáchateľom tohto sprisahania. A ak ho napriek nečinnosti premiérka Iveta Radičová neodvolá, stáva sa súčasťou tohto sprisahania aj ona.

 

Premiérka Iveta Radičová musí postupovať rovnako razantne ako v prípade riaditeľa VOS Pavla Brychtu, ktorého nedávno nekompromisne odvolala po tom, čo sa zistilo, že vojenskú kontrarozviedku brutálne zneužíval exminister obrany Ľubomír Galko. Premiérkinou morálnou povinnosťou je vyniesť na svetlo sveta všetku špinu nahromadenú vo VOS aj v SIS a ukázať ju slovenskej verejnosti.

 

Prípad Gorila dokumentuje, že politici neslúžia občanom, ale jednému percentu vyvolencov. Iveta Radičová sa v tejto chvíli musí rozhodnúť, na ktorú stranu sa pridá.

 

Pavol Pavlík

99% - občiansky hlas

 

Viac informácií na www.PravdaoSlovensku.sk

 

---

 

Podstatné je vědět, že jsem kritizoval to, že Penta vydělala na prodeji pozemků pod plánovanou, ale asi zbytečnou, druhou přistávací dráhu letiště Ruzyně cca 3.000.000.000 Kč - tam se pak nějaký úplatek na likvidaci kritika schová...

 

http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/prodeji-ruzyne-nic-nebrani-penta-prodala-sve-pozemky_97100.html?showTab=nejnovejsi

 

Prodeji Ruzyně nic nebrání. Penta prodala své pozemky

 

21.12. 19:06   |   Autor: ČTK

 

Poslední překážky v privatizaci Letiště Praha byly odstraněny. Finanční skupina Penta prodala svoje pozemky pod plánovanou novou dráhou, čímž se dořešil mnohaletý problém. Transakci, jejíž klíčové parametry jsou zatím utajeny, již schválila vláda. Letiště pozemky zaplatilo z vlastních peněz bez toho, aby si muselo půjčit v bance. V pondělním vydání to píše týdeník Euro.

 

Ačkoliv majitelé pozemků byli při jednáních ve výhodě, konečná podoba dohody může uklidnit i vládu. Odborníci odhadují, že bez této dohody by příjem státu z privatizace Letiště Praha byl zhruba o miliardu eur nižší, tedy asi 26 miliard korun. Poslední obchod mezi vlastníky klíčových pozemků pod plánovanou ranvejí se konečně vypořádal minulý pátek.

 

ČTĚTE TAKÉ: Řebíček: Prodat Ruzyni? Máme problém to stihnout

 

"Dnes jsme schopni budoucím vlastníkům dát kompletní portfolio klíčových pozemků pro výstavbu dráhy v alternativní, takzvané mírně zkrácené variantě. Je důležité zdůraznit, že této dohodě předcházel výkup pozemků od ostatních vlastníků. Problém se nejmenoval jenom Penta, ta ovládala okolo 70 hektarů pozemků, nicméně kromě toho jsme vykoupili dalších pět hektarů od 18 fyzických osob a další právnické osoby," řekl týdeníku generální ředitel Letiště Praha Miroslav Dvořák. Podle něj jiný způsob řešení než dohoda v dohledné době neexistoval.

 

Penta bude mít díky obchodu nejbohatšího Ježíška ve své historii. Peníze totiž už měla 19. prosince na účtu. Spekulace s pozemky pod novou dráhou jí vynesou zhruba třímiliardový zisk. "Naším původním záměrem bylo podílet se společně s Letištěm Praha na výstavbě a budování druhé přistávací dráhy. Bývalé vedení letiště však nesouhlasilo s takovouto formou spolupráce a jako jediné řešení nám nabídlo odkoupení pozemků," vysvětlil PR manažer skupiny Martin Danko.

 

Z prodeje pražského letiště se původně očekávalo více než 100 miliard korun. Do hry ale vstoupila ekonomická krize. Ministr dopravy Aleš Řebíček doporučí zastavit prodej Letiště Praha, pokud se budou nabídky pohybovat kolem 50 miliard korun a méně, řekl před pár týdny v rozhovoru pro rakouský list WirtschaftsBlatt.

 

Penta se k pozemkům v bezprostřední blízkosti Prahy podle týdeníku Ekonom dostala v roce 2005. Pole získal nejprve v roce 2003 podnikatel v zemědělství Jan Hrnčíř. Pozemkovému fondu za ně zaplatil 6,5 milionu korun, tedy zhruba 11 Kč/m2. Od roku 2005 je začal postupně prodávat investiční skupině Penta. Podle údajů v katastru nemovitostí za cenu 500 Kč/m2. Penta podle Eura pozemky vykoupila od většiny vlastníků zhruba za tisícikorunu a od letiště dostala za metr čtvereční minimálně pět tisíc Kč.

 

---

 

To, že můžu vadit estébackým psedo-podnikatelům typu Penty je patrné i z toho ohledu, že se nakonec objeví informace, že někdo z býv. STB je v okolí. V ČR totiž došlo podle mého názoru k transformaci býv. STB s ideologickým ovládáním společnosti do podnokatelských struktur, kde býv. estébáci zaměnili ovládání ideologické za ovládání ekonomické. Pokud se totiž někdo hlouběji a pořádně podívá na velké ryby české ekonomiky, mnohé museli nějak proprat podivné peníze v privatizaci a privatizací, protože formálně neměli mít ani tito lidé žádné větší peníze - kde je vzali nejmenovaní podnikatelé je záhadou... no comment!!!!!!!!!!!!!!!!!! Pak právě vše může fungovat tak, že BIS-mafie poskytuje informace těmto pseudo-podnikatelům, které tak získávají peníze a ekonomická plnění a zpětně za to udržují BIS-mafii v chodu finanční podporou... opět, no commnent!!! Jak se říká, o peníze jde až v první řadě a já jsem otevřený kritik těchto praktik (viz akce Krakatice a na slovensku Gorila...). Podstatné také je, že výše škody za kuponovou privatizaci je cca 1.200.000.000.000 Kč v dnešních cenách (předpokládám, že ožralý Perník ani neví co je to za číslo!!!), kde většinou majetek získali bez peněz podivní podnikatelé prostřednictvím investičních fondů. Podstatné je navíc i to, že fondy následně vytěsnili občany ČR jako minoritní akcionáře. Navíc v kuponové privatizaci došlo na světový rekord, kdy po prodeji majetku ve výše uvedené hodnotě, vznikl navíc dluh cca 500.000.000 Kč, který byl transformován do ČKA!!! No comment. BIS-mafie přitom ví, že podvod v podobě kuponové privatizace znám mnoho let a opět to může být základem "politické" likvidace, protože za obrovskou škodu je vina především ODS!!!

 

http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=622119

 

Posledního náčelníka StB Lorence zaměstnala Penta

 

06:30 | 18.11.2008

Pavel Baroch

 

Témata :17. listopad

stb

Pavel Baroch

historie

soud

Slovensko

 

Praha/Bratislava - Po sametové revoluci, která vypukla před 19 lety, to vypadalo, že kariéra Alojze Lorence, posledního šéfa komunistické StB, je u konce.

 

Následující roky však ukázaly, že na tohoto tvůrce šifrovacího systému Varšavské smlouvy si nikdo jen tak nepřijde. Dokonce ani soud ne. Lorenc se čtyřletému vězení vyhnul a stal se úspěšným podnikatelem, kterému dala práci významná finanční skupina Penta.

 

"Měl jsem možnost s ním mnohokrát hovořit během jara 1990. Byl to chytrý a nebezpečný protivník," řekl v on-line rozhovoru se čtenáři Aktuálně.cz někdejší studentský vůdce Václav Bartuška.

 

Čtěte dále

 Studentský vůdce: Mluvme o systému StB, ne o Kunderovi»

 Rozhovor o StB: Tak fungoval štít a meč strany»

 

Jako jeden z prvních se zabýval činností komunistické StB. Na přelomu let 1989 a 1990 byl členem komise, která vyšetřovala zásah proti studentské manifestaci 17. listopadu na Národní třídě.

 

Autor: Archivvětší obrázek »

 

Jak se vyhnout vězení

 

Lorenc to v komunistické hierarchii dotáhl až na náměstka ministra vnitra, měl na starost celou Státní bezpečnost, která v roce 1989 zaměstnávala 15 až 17 tisíc lidí.

 

Listopadové události zdánlivě přivodily jeho pád, Lorenc dokonce stanul před vojenským soudem v Táboře, který ho v roce 1992 za neoprávněnou internaci "nepřátelských živlů" odsoudil na čtyři roky vězení.

 

Jenže pak přišlo rozdělení federace, Lorenc odjel na Slovensko a jako slovenský státní příslušník odmítl do vězení nastoupit. Až do roku 1995 měl klid, pak se jeho případem začala zabývat slovenská justice, která o pět let později rozhodla, že táborský proces z roku 1992 je už promlčený.

 

Aspoň patnáctiměsíční podmíněný trest

 

Slovenský soud však nakonec i po nátlaku české strany přece jen Lorence potrestal. Za zneužití pravomoci veřejného činitele dostal v roce 2002 patnáctiměsíční podmíněný trest s odkladem na tři roky.

 

Čtěte dále

 Účet za 40 let komunismu: Čtyřicet odsouzených estébáků»

 Disident Stárek: Potěšilo mě, že se k nám StB nedostala»

 

"Nechci diskutovat o tom, co se mělo a jak se to mělo dělat, a ctím rozhodnutí nezávislého soudu, ale nemohu připustit, že jsem zneužil pravomoci. To mne nikdy nenapadlo a je to věc, která se bytostně příčí mým zásadám," prohlásil bezprostředně po vynesení rozsudku Lorenc.

 

Práce pro Pentu

 

Alojz Lorenc, kterému bylo letos 69 let, si však nemůže stěžovat na to, že by se kvůli své estébácké minulosti a trestnímu stíhání ocitnul na okraji společnost. Naopak. Stal se z něj úspěšný podnikatel.

 

Práci si od něj dokonce objednala mocná investiční společnost Penta, která v Česku vlastní například Aero Vodochody včetně tamního letiště. Anebo síť prodejen Žabka.

 

Lorencova firma dostala zakázku na zabezpečovací systém celé počítačové sítě Penty. Podle vedení společnosti je Lorenc respektovaným odborníkem.

 

"Využíváme služeb řady odborníků v potřebných oblastech, mezi jinými jde zprostředkovaně i o Alojze Lorence, kterého odborná veřejnost dlouhodobě respektuje jako uznávaného experta na šifrovací systémy. Jeho společnost ale zabezpečuje výhradně ochranu dat v našem informačním systému a doporučuje a zabezpečuje jejich zdokonalení," uvedl před časem pro MF Dnes šéf společnosti Marek Dospiva.

 

---

 

Na akci Krakatice je pozoruhodné, že se někomu podařilo jasné trestné činy zamést pod koberec (vypadá to na ODS). Jak potom musí být pro BIS-mafii snadné shodit ze stolu TO jakési nuly z malého města!!!!!!!!!!!!!!!!!! V podobných špinavých obchodech se pak pár milionů na moji likvidaci ztratí... no comment!!!

 

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/29404-spis-krakatice-ma-byt-zverejnen-cunek-mluvi-o-policejnim-statu/

 

Spis Krakatice má být zveřejněn - Čunek mluví o policejním státu

 

21. 9. 2008 12:28, autor: ČT24aktualizováno 21. 9. 2008 14:20

 

Praha - Na veřejnost by se měl dostat policejní spis Krakatice, který mapuje aktivity kontroverzního podnikatele Františka Mrázka a jeho spolupracovníků v letech 1999 až 2002. Opakovaně z něj totiž unikají informace do médií. V Otázkách Václava Moravce se na tom shodli první místopředseda ODS Pavel Bém, vicepremiér Jiří Čunek (KDU-ČSL) i předseda nejsilnější opoziční strany Jiří Paroubek. Čunek navíc s odkazem na vlastní zkušenosti obvinil některé policisty, že záměrně vynášejí informace o vyšetřování různých kauz. Myslí si proto, že Česko je z určité části policejní stát: "To, že zveřejňují jen útržky, to je ten aspekt policejního státu."

 

 Jiří Čunek

 

Politici se shodli, že by policie měla vyšetřovat informace, které ze spisu unikly a z nichž nyní citují média. Například Mladá fronta Dnes otiskla v tomto týdnu přepisy některých policejních odposlechů, z nichž vyplývá, že Mrázek, označovaný za krále českého podsvětí, se před osmi roky snažil prostřednictvím svých spolupracovníků využívat tehdejšího šéfa poslanců ODS Vlastimila Tlustého a místopředsedu sněmovny Ivana Langera. Pavel Bém tyto úniky do médií odsoudil: "Kdo je pan Kmenta? Jak to, že má přístup k tajným informacím, které by měly mít jen orgány činné v trestním řízení?"

 

Když Čunek hovořil o Česku jako o policejním státu, zmínil zkušenosti s vyšetřováním svého obvinění, že ještě jako vsetínský starosta vzal úplatek. Vyšetřování to neprokázalo. Čunek prohlásil, že policisté, kteří ho vyšetřovali, to činili v protizákonném rozsahu, byli ve spojení s novináři a pracovali na objednávku. Podrobnosti ale neuvedl.

 

Spisy jako Krakatice, Loreta nebo Inferno, které nyní zkoumají policejní analytici, se zabývají především spojením organizovaného zločinu, světa obchodu a politiky. Společným jmenovatelem znovu otevřených kauz je osoba Františka Mrázka, který byl zavražděn před dvěma lety, aniž by byl dosud odhalen jeho vrah. Policie zatím vyhodnotila kolem 30 nevyřešených vražd, které by mohly s organizovaným zločinem kolem Mrázka souviset.

 

František Mrázek

 

Čtěte také:

•Za firmu napojenou na Mrázka lobboval i Langer, 20. 9. 2008

•Policie otevírá kauzy kolem zavražděného Františka Mrázka, 13. 6. 2008

 

---

 

Je jasné, že když za mafií stojí politici, konkrétně bývalý ministr vnitra kmotr Langer z ODS, je pak možné cokoliv...

 

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/29316-za-firmu-napojenou-na-mrazka-lobboval-i-langer/

 

Za firmu napojenou na Mrázka lobboval i Langer

 

20. 9. 2008 09:12, autor: ČT24aktualizováno 20. 9. 2008 10:48

 

Praha - Zavražděný kontroverzní podnikatel František Mrázek údajně využíval také současného ministra vnitra Ivana Langera. Píše to Mladá fronta Dnes. Důkazem mají být osm let staré přepisy policejních odposlechů. Mrázek měl usilovat o to, aby se podnikatel Luděk Sekyra stal majitelem stavebního obra Inženýrské a průmyslové stavby a získal úvěr u banky IPB. Tehdejší místopředseda sněmovny Langer měl lobbovat za jejich zájmy. Ministr vědomou spolupráci striktně odmítl.

 

 Ivan Langer

Více fotek

 

Z přepisů odposlechů, které Mladá fronta otiskla už v uplynulých dnech, vyplynulo, že přes svého spolupracovníka Igora Šafranka se Mrázek snažil využít i někdejšího šéfa poslanců ODS Vlastimila Tlustého. V telefonických rozhovorech jej označoval jako "Téčko", Langera zase jako "Íčko". Přímé spojení Mrázek - Langer policejní šetření ovšem nikdy neprokázalo.

 

Pomoc při koupi IPS

 

Z policejních odposlechů z roku 2000, které má deník k dispozici, vyplývá, že o podpoře Langera se Mrázek se Sekyrou bavili nejčastěji. Detailně hovořili o tom, co všechno pro ně Langer údajně udělá a jeho jménem se často zaštiťovali. Langer například Sekyrovi pomáhal při jeho snaze koupit největší českou stavební firmu Inženýrské a průmyslové stavby (IPS). Sekyra potřeboval Langerovu pomoc, aby v soutěži dokázal porazit jednu z největších stavebních firem na světě, švédskou Skansku. Pak potřeboval pomoci získat úvěr u IPB ve výši 1,5 miliardy, aby měl z čeho akcie zaplatit, píše Mladá fronta.

 

Langer: Jednal jsem v dobré víře...

 

Langer spolupráci se Sekyrou přiznal, pomáhal mu prý z českého patriotismu. O jeho spojení s Mrázkem ale neměl ani tušení, tvrdí. "Jednal jsem na základě své znalosti Luďka Sekyry, na základně jeho žádosti v absolutní dobré víře. To, že on byl v kontaktu s lidmi jako František Mrázek, je pro mě absolutní šok," uvedl Langer. Zdůraznil, že jako jediný z vrcholných politiků má dvě bezpečnostní prověrky na nejvyšší stupeň.

 

Zdroj: ČTK

 

---

 

Ať nikdo nevykládá bludy, že se někdo nezasadil o to, aby mafie propojená na politiky nebyla vyšetřena právě pro politické vazby (na ODS).

 

http://zpravy.idnes.cz/vybusny-spis-krakatice-zatim-zustava-u-ledu-fmt-/domaci.aspx?c=A080921_214110_domaci_zra

 

Výbušný spis Krakatice zatím zůstává u ledu

 

Tomáš Syrovátka, Jakub Pokorný

22. září 2008  3:32

 

Policejní spis Krakatice, který v letech 1999 až 2002 mapoval aktivity mafiánského bosse Františka Mrázka, zůstává zamčený v archivu. Policie ho nehodlá "oživit" ani poté, co MF DNES v minulých dnech zveřejnila jeho část, která přináší důkazy o prorůstání mafie do politiky.

 

Spis obsahuje i odposlechy, v nichž František Mrázek do telefonu sděloval svému spolupracovníkovi Igoru Šafrankovi, že dá miliony Tlustému na dostavbu domu. | foto: Archiv rodiny

 

Odposlechy, které jsou součástí spisu, dokazují, že Mrázkovi jako hlavě organizovaného zločinu nepřímo pomáhali, byť možná nevědomě, i poslanec ODS Vlastimil Tlustý a ministr vnitra Ivan Langer.

 

"Zveřejněné informace monitorujeme, a když budeme mít důvod případ otevřít, uděláme to. Zatím to není nutné," řekla mluvčí kriminální policie Pavla Kopecká.

 

Šéf protikorupční policie Jiří Novák nechtěl podrobnosti kauzy rozebírat. Už dříve přitom z Krakatice uniklo, že se Mrázek, zavražděný v roce 2006, stýkal i s tehdejším šéfem poradců premiéra Zemana Miroslavem Šloufem nebo s důstojníkem tajné služby BIS Martinem Hejlem.

 

Kdo je kdo ve spisu Krakatice

 

Spis obsahuje i odposlechy, v nichž František Mrázek do telefonu sděloval svému spolupracovníkovi Igoru Šafrankovi, že dá miliony Tlustému na dostavbu domu. - o odposleších čtěte zde

 

Langer zase prokazatelně lobboval za zájmy Mrázkova spojence, podnikatele Luďka Sekyry. - čtěte Za Sekyrovu firmu napojenou na kmotra Mrázka lobboval i Langer

 

Proč policie tato podezření nezačne znovu vyšetřovat? "Naposledy jsme prověřovali Krakatici na jaře. Neměli jsme však důkazy, abychom někoho obvinili, tak jsme spis opět uložili," tvrdila mluvčí Kopecká.

 

Policejní prezident Oldřich Martinů MF DNES řekl, že spis Krakatice zůstává odložený, i když se prověřují některé jeho dílčí části.

 

Chybí politická vůle

Může být i další vysvětlení: Krakatice je "nejvýbušnější" policejní spis posledních let, v němž se objevuje plejáda Mrázkových kontaktů, zejména šlo o politiky ČSSD a ODS. Není tak velká politická vůle znovu ho vynášet na světlo.

 

V minulém týdnu to připustil premiér Mirek Topolánek. "Policie a služby to možná chtěly řešit, ale byly umlčeny či zastrašeny. A ten stav trvá dodnes," řekl premiér.

 

Narážel tak na to, že policisté z protikorupční jednotky chtěli spis Krakatice v roce 2002 dotáhnout až před soud. Ovšem Mrázek se o tom dozvěděl a spustil akci, na jejímž konci byl nucený odchod šéfa jednotky Evžena Šírka, který operaci řídil. A spis byl uložen do archivu.

 

Bylo to v době, kdy v Česku vládla ČSSD, kterou na základě opoziční smlouvy podporovala právě ODS. "Ptejte se na to Jiřího Paroubka, Stanislava Grosse a těch pantátů, kteří tady vládli dřív. Předchozí ministři vnitra a premiéři dopustili to, že to nikdy nebylo vyšetřeno," přehrává vinu jen na ČSSD Topolánek.

 

Jenže opozice to vidí jinak – poukazuje na to, že Topolánek a jeho ministři už vládnou téměř dva roky a za tu dobu mohla policie začít Krakatici znovu vyšetřovat. "Pokud bude nutné ten případ otevřít, tak otevřen bude. Ale ministr vnitra Langer má v tomto smyslu omezené prostředky. Je to záležitost policie, nikoliv jeho," řekl premiér.

 

V Nedělní partii na televizi Prima v neděli přiznal, že se za důsledné vyšetření Krakatice nemůže zaručit. "Ministr vnitra však dělá personální změny v policii tak, aby se ty věci vyšetřily," dodal Topolánek. - čtěte Topolánek obvinil Béma a Tlustého, že proti němu dlouhodobě pracují

 

Problémem je, že sám Ivan Langer v Krakatici figuruje. Je tak otázkou, zda skutečně policii vytváří podmínky, aby mohla spis vyšetřovat. "Za sebe mohu jednoznačně prohlásit: policii nikdo ve vyšetřování závažných kauz nebrání," prohlásil Langer. Topolánek dodal, že svému ministrovi "absolutně věří".

 

Také policejní prezident Oldřich Martinů na dotaz MF DNES popřel, že by policie nechávala spis v archivu proto, aby nemusela vyšetřovat i svého šéfa Langera.

 

Zveřejněte Krakatici celou

Předseda ČSSD Jiří Paroubek, první místopředseda ODS Pavel Bém a vicepremiér Jiří Čunek (KDU-ČSL) se v neděli shodli, že by měl být spis zveřejněn. - čtěte Paroubek, Bém a Čunek jsou pro zveřejnění celé Krakatice

 

To však podle mluvčí kriminalistů Pavly Kopecké není možné. Informace v Krakatici jsou prý jen operativními poznatky a část z nich je v režimu tajné. Krakatice je tak střežená, že ji před dvěma lety nedostal k dispozici ani Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, který vyšetřoval Mrázkovu vraždu.

 

Šéfredaktor MF DNES:

 

Otázky a odpovědi kolem spisu kmotra Mrázka

 

"Vyšetřovatel si pro spis dojel na protikorupční policii, kde mu ho nejdříve vydali, ale když už si ho odnášel, zase mu ho vzali," vzpomíná zdroj z ÚOOZ.

 

Renomovaný právník Josef Lžičař se domnívá, že by se policie Krakaticí zabývat měla. "Měla by šetřit, kdo byl v té době odpovědný za to, že za korupci nebyl nikdo stíhán. Ať už jde o tehdejší kriminalisty nebo státní zástupce," tvrdí Lžičař.

 

Pokud by se podle něj podařilo prokázat, že Mrázek uplácel před sedmi roky politiky, ještě by tento trestný čin promlčený nebyl. Snadné to policie mít nebude. Muselo by se zkoumat, zda se dnes odposlechy z roku 2001 dají použít jako důkaz. Lžičař se domnívá, že spíš ne, protože tehdy byly zákony při povolování odposlechů benevolentnější.

 

Kam dál?

Paroubek, Bém a Čunek jsou pro zveřejnění celé Krakatice

 Spis o aktivitách Františka Mrázka dostal jméno Krakatice

Topolánek obvinil Béma a Tlustého, že proti němu dlouhodobě pracují

 Za mě se Mrázek vyšetřoval, ohradil se Gross proti Topolánkovi

 Sněmovní komise vyšetří výbušnou Krakatici, detektiv může promluvit

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/vybusny-spis-krakatice-zatim-zustava-u-ledu-fmt-/domaci.aspx?c=A080921_214110_domaci_zra

 

---

 

Na spisu Krakatice je popisné, že zainteresovány jsou všechny známé firmy:

1. BIS - gang zločinců.

2. ODS - vedoucí politická síla mafiánského kapitalismu.

3. Klasická mafie - no comment.

4. Bolševici, tedy i jistě STB - no comment.

 

http://zpravy.idnes.cz/dokument-kdo-je-kdo-v-kauze-krakatice-dvy-/domaci.aspx?c=A080922_094741_domaci_jte

 

DOKUMENT: Kdo je kdo v kauze Krakatice

 

MF DNES

22. září 2008  9:47

 

Policejní spis Krakatice mapující aktivity mafiánského šéfa Františka Mrázka zůstává v archivu. Zveřejněné odposlechy, které jsou jeho součástí, ukazují, že na Mrázka byli - možná nevědomě - napojeni i někteří politici. MF DNES přinesla přehled, "kdo je kdo" v kauze Krakatice.

 

František Mrázek | foto: Rodinný archiv Františka Mrázka

 

František Mrázek

Byl králem podsvětí. Policie ho vyšetřovala už od 80. let, byl dokonce ve vězení, pak vytuneloval šest bank. V 90. letech začala policie Mrázka odposlouchávat kvůli podezření, že si objednal tři vraždy. A odhalila jeho obrovské kontakty na podnikatele a politiky z ODS a ČSSD.

 

Vznikl tak spis Krakatice plný desítek podezření z korupce, ovlivňování státních zakázek a podvodů. Mrázek však v roce 2002 "zařídil" uložení spisu do archivu.

 

Vlastimil Tlustý

Poslance ODS považoval Mrázek za svého člověka v politice. Kontaktem s ním pověřil v roce 2000 pobočníka Igora Šafranka. Ten byl s Tlustým v permanentním styku, získával od něj informace z byznysu a politiky. Navíc Tlustého používali jako lobbistu. Z policejních odposlechů nepřímo vyplývá, že Mrázek chtěl posílat Tlustému milionové odměny. Poslanec ODS to popírá.

 

Luděk Sekyra

Mrázek spolupracoval v roce 2000 s majitelem firmy Sekyra Group Luďkem Sekyrou. Ten se přihlásil do soutěže o získání podílu v největší stavební firmě v Česku,  IPS, a překvapivě vyhrál. Bylo to i díky poslancům ODS Vlastimilu Tlustému a Ivanu Langerovi, kteří za Sekyru lobbovali. Tlustého "dodal" Mrázek, Langera znal sám Sekyra.

 

Ivan Langer

Tehdejší  místopředseda Sněmovny, dnes ministr vnitra, byl politikem, o jehož podpoře se Mrázek a Sekyra bavili nejčastěji. Do detailů probírali, co všechno pro získání firmy IPS  Langer údajně udělá včetně tlaku na politiky, a jeho jménem se často zaštiťovali. Langer tvrdí, že neměl o spojení Sekyry s Mrázkem ponětí.

 

Miroslav Šlouf

Bývalý poradce premiéra Zemana. Mrázek se s ním znal osobně. Šlouf ho přijímal na Úřadu vlády. Šlouf přiznal, že mu Mrázek poskytoval informace. Třeba o bankéřích. Ty pak sehrály roli při privatizaci bank. Mrázek přes Šloufa dosazoval do významných pozic své lidi.

 

Martin Hejl

Bývalý důstojník tajné služby BIS.  Mrázek se s ním stýkal od poloviny 90. let. Hejl mu poskytoval velmi cenné informace z bezpečnostních složek státu i z politiky.

 

Kam dál?

Sněmovní komise vyšetří výbušnou Krakatici, detektiv může promluvit

 Sněmovna „resuscitovala“ komisi ke spisu Krakatice

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/dokument-kdo-je-kdo-v-kauze-krakatice-dvy-/domaci.aspx?c=A080922_094741_domaci_jte

 

---

 

Podstatné je, že někdo z politicky mocných (pořád jen a pouze ODS) se postaral, že ani po politické lince nebylo nic objasněno... no comment. Pak již ani nepřekvapí bordel v policii, a to, že se ztratí 6000 ztran o mafii. Co potom takové moje malé TO - to jistě zmizí (a zmizelo) v bordelu policie celé...

 

http://zpravy.idnes.cz/snemovni-komise-vysetri-vybusnou-krakatici-detektiv-muze-promluvit-1k3-/domaci.aspx?c=A090401_171604_domaci_kot

 

Sněmovní komise vyšetří výbušnou Krakatici, detektiv může promluvit

 

jš, jp

1. dubna 2009  17:16,  aktualizováno  18:09

 

Sněmovna posvětila vznik vyšetřovací komise, která se bude zabývat možným prorůstáním organizovaného zločinu a politiky na základě policejního spisu Krakatice. Poslanci také zbavili mlčenlivosti bývalého policistu Karla Tichého, který na kauze pracoval.

 

Ivan Langer - Praha (1. dubna 2009) | foto: Stanislav Peška, ČTK

 

Spis Krakatice mapoval například aktivity kontroverzního podnikatele Františka Mrázka a objevují se v něm i jména některých politiků, včetně ministra vnitra Ivana Langera (ODS).

 

Komise bude mít dvanáct členů a budou v ní zastoupeny všechny politické strany. Pro její založení hlasovalo 130 poslanců, dva byli proti. Komise má mimo jiné prověřit, kdo a jak se spisem pracoval a proč z něj zmizelo asi šest tisíc stránek. Výsledky své práce by měla sdělit do konce září.

 

Poslanci kvůli vyšetřování také zbavili mlčenlivosti bývalého policistu Karla Tichého, který na kauze pracoval.

 

"Myslím, že je to posun k lepšímu, sám jsem to chtěl," reagoval na rozhodnutí poslanců Karel Tichý. Bývalý kriminalista už dříve uvedl, že je kvůli Mrázkovi pod politickým tlakem od doby, kdy se s ním dostal poprvé do kontaktu.

 

Policista bude nyní moci vypovídat před bezpečnostním výborem Sněmovny, který o jeho zbavení mlčenlivosti ostatní poslance požádal, a zřejmě i před novináři. Jednání výboru by mělo být veřejné. - více o bezpečnostním výboru a Krakatici čtěte zde

 

Kdo se bojí Krakatice?

 

Langer před schválením komise poslancům popisoval, co všechno se se slavným spisem dělo. Zejména zdůrazňoval, že vznikl v roce 2000 a do archivu byl uložen v roce 2004, tedy za vlády ČSSD.

 

V době ukončení měl spis asi 11 700 stran. Když o něj ale v roce 2006 požádala Inspekce ministra vnitra, šest tisíc stran chybělo. Podle Langera je policisté vyskartovali v rozporu se zákonem.

 

Do spisu se za dobu jeho existence podívalo celkem 54 lidí jak z policie nebo její inspekce, tak i z ministerstva vnitra. Dokument je přitom veden v režimu utajení Důvěrné.

 

Langer také navrhoval, aby o spisu mohl mluvit nejenom Tichý, ale i řada dalších lidí, a to včetně exministrů vnitra Stanislava Grosse a Františka Bublana. Se slovy "Kdo se bojí Krakatice?" požadoval zbavení mlčenlivosti i pro sebe nebo další vysoce postavené policisty.

 

"Kdyby pan ministr své návrhy řádně zdůvodnil jako my u pana Tichého, možná by uspěl," řekl iDNES.cz bezpečnostní expert ČSSD Jeroným Tejc. Podle něj Langer zařadil na seznam lidí, kteří by měli o Krakatici mluvit, řadu policistů, kteří jsou s ministrem existenčně svázáni a vypovídali by v jeho prospěch.

 

Kam dál?

Langer: O mlčenlivosti autorů Krakatice rozhodnu, až požádají

 Výbušný spis Krakatice zatím zůstává u ledu

 DOKUMENT: Kdo je kdo v kauze Krakatice

 Policejní lovci Mrázkovy Krakatice už odešli do civilu

 Další policista by rád promluvil o Mrázkovi a Krakatici

 Autor Krakatice by mohl promluvit o Mrázkových vazbách na politiky

 Sněmovní komise ke Krakatici ani nezačala pracovat, teď ji čeká zánik

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/snemovni-komise-vysetri-vybusnou-krakatici-detektiv-muze-promluvit-1k3-/domaci.aspx?c=A090401_171604_domaci_kot

 

---

 

Typický český bordel - sněmovní komise ke Krakatici nakonec ani nezačala pracovat, což museli způsobit obstrukce zainteresovaných politiků (politických stran = ODS). Je jasné, že když hovada z BIS-mafie či BIS zveřejňují "odhaleným" to co dělám, pak právě může být zásadní politický zájem, aby moje rozbory, ekonomické analýzy a komentáře, nikdy nevyšly na světlo, což se vyřeší právě mojí likvidací (jako bezdomovce a paranodiního schizofrenika). Pozn: hovada z BIS-mafie naznačovali, že ODS vadím velice... no commnet!!!

 

http://zpravy.idnes.cz/snemovni-komise-ke-krakatici-ani-nezacala-pracovat-ted-ji-ceka-zanik-1ph-/domaci.aspx?c=A100303_161121_domaci_lpo

 

Sněmovní komise ke Krakatici ani nezačala pracovat, teď ji čeká zánik

 

3. března 2010  16:42

 

Poslanci dosud nezvolili předsedy vyšetřovacích komisí ke kauzám prorůstání organizovaného zločinu a politiky a k údajným pokusům o skandalizaci poslanců, takže nemohou pracovat. Navíc se blíží konec volebního období, zánik tedy čeká i tyto komise.

 

Ani jedna ze sněmovních komisí ke kauzám Morava a Krakatice nic nevyšetřila. Ilustrační foto | foto:  Dan Materna, MF DNES

 

Komisi k policejnímu spisu Krakatice Sněmovna oživila loni v listopadu. Měla se zabývat otázkami kolem spisu, který mimo jiné mapuje aktivity zavražděného podnikatele Františka Mrázka, o němž některá média psala jako o šéfovi českého podsvětí s úzkými vazbami na politiky.

 

Podle člena komise k prorůstání organizovaného zločinu a politiky Stanislava Křečka (ČSSD) její předseda už zvolen s největší pravděpodobností nebude a k práci se nedostane.

 

"Může za to zablokování činnosti Sněmovny," řekl Křeček. Soudí, že komise by už k ničemu pro nedostatek času nedospěla, i kdyby poslanci jejího šéfa zvolili. "Je to škoda, jistě by celá řada zajímavých skutečností vyšla najevo," dodal poslanec.

 

Sociální demokracie stála i u založení druhé komise. Vznikla už předloni v září v souvislosti s případem bývalého poslance ODS Jana Moravy, kterého média přistihla, jak se snaží získat kompromitující informace o některých jiných poslancích. (článek o nečinnosti komise čtěte zde)

 

"Komise už pracovat nezačne, to je zcela evidentní," řekl její člen Marek Benda (ODS). Stejně jako Křeček si myslí, že ani předsedu této komise Sněmovna nezvolí. "I kdyby náhodou zvolen byl, do voleb komise nic nezjistí," soudí Benda.

 

Benda je přesvědčen o tom, že sociální demokraty případy údajné kompromitace poslanců příliš nezajímaly, komisi prý prosadili, aby upoutali pozornost. "Myslím si to téměř o všech komisích," podotkl.

 

Vyšetřovacích komisí založila Sněmovna k různým záležitostem řadu. K ničemu většinou nedospěly.

 

Mrázek a Morava

 

Komise ke kauze exposlance Moravy měla Sněmovně předložit výsledky práce už loni v červnu, komise ke Krakatici tak má podle usnesení Sněmovny učinit do konce dubna. Předsedy těchto komisí volili poslanci naposledy v únoru, nikdo z kandidátů neuspěl.

 

Mrázek je označován za někdejšího bosse podsvětí s kontakty na politiky. Podle bývalého šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jana Kubiceho byl zavražděn kvůli zákulisním tahanicím o potravinářskou firmu Setuza. (článek o vyšetřování čtěte zde)

 

Někdejší poslanec Morava sháněl podle reportáže televize Nova a MF DNES kompromitující informace na svého tehdejšího stranického kolegu Vlastimila Tlustého a tehdejší poslankyni Strany zelených Olgu Zubovou.

 

Morava se mimo jiné nechal fotografovat s její dcerou a snímky chtěl podle reportáže použít k zastrašování političky. Morava nakonec na svůj mandát rezignoval. (článek o odchodu poslance Moravy čtěte zde)

 

Kam dál?

Sněmovní komise k vyšetření kauzy Jana Moravy se ani jednou nesešla

 Ve vyšetřovací komisi ke kauze Morava zasednou Vidím či Bublan

 Vyšetřovací komise je tu pro politické tajtrlictví

 Sněmovní komise vyšetří výbušnou Krakatici, detektiv může promluvit

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/snemovni-komise-ke-krakatici-ani-nezacala-pracovat-ted-ji-ceka-zanik-1ph-/domaci.aspx?c=A100303_161121_domaci_lpo

 

----------------------------

 

I na causách Martina Bartáka je patrné propojení zločinu (STB-mafie a přímo dokonce ruské mafie - prý v poho, tvrdí premiér ODS) s politikou. I tato moje kritika může vadit... opět ODS...

 

http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=263449

 

Na druhém muži armády ulpěl stín mafie

 

11:05 | 23.10.2006

bar

 

Témata :Martin Barták

mafie

náměstek

armáda

vojsko

 

Armádní náměstek BartákAutor: Army.czvětší obrázek »

 

Praha - Armádní náměstek Martin Barták byl spolumajitelem firmy, v níž pak působil Andrej Korpljakov - podle BIS člen ruské mafie.

 

Když chtěl před červnovými volbami předseda ODS Mirek Topolánek dokázat vztahy některých sociálních demokratů s organizovaným zločinem, zmínil v České televizi jméno Andreje Korpljakova. Tento Rus je podle BIS představitelem nejvlivnější ruské mafie a Topolánek narážel na to, že s ním podnikal syn Václava Kočky, blízkého přítele předsedy ČSSD Jiřího Paroubka.

 

Deník Aktuálně.cz nyní zjistil, že Korpliakov je spolumajitelem firmy ExotTop. V ní se v jeden den vystřídal s prvním náměstkem ministra obrany Martinem Bartákem. Toho si do úřadu přivedl ministr obrany Jiří Šedivý, jmenovaný do této funkce právě ODS.

 

Korpljakova jsem nikdy neviděl

 

Podle internetového obchodního rejstříku byl Barták spolumajitelem společnosti ExotTop od 21. května 2001 do 2. září 2002. Ve stejný zářijový den se novým spolumajitelem stal právě Korpliakov.

 

Infobox

 

CHTĚLI JSME STŘELNICI

 Martin Barták je původní profesí neurochirurg a firmu MČS, později přejmenovanou na ExotTop založil se svými známými, většinou pacienty.

"Nadchla nás tehdy společná myšlenka na vybudování střelnice," tvrdí Barták. "Realita byla prozaičtější. Původní představy se nepodařilo uskutečnit a já se rozhodl tuto podnikatelskou aktivitu opustit."

 

Barták tvrdí, že svůj podíl Korpljakovi neprodal a nikdy se s ním ani nesešel.

 

"Svůj podíl jsem nechal rovným dílem rozdělit mezi své společníky a k veškerým úkonům s tím souvisejícím jsem zmocnil jednoho z nich. Formalit s převodem mého podílu jsem se tedy osobně neúčastnil, ani jsem se nepodílel na hledání nových společníků," řekl Aktuálně.cz Barták.

 

"Pana Korpljakova ani další osoby, které do společnosti podle vašich informací přišly po mém odchodu, neznám a nikdy jsem je neviděl," dodal Barták.

 

Ministr: Můj náměstek má prověrku

 

O Adreji Korpljakovi, který Bartáka nahradil ve společnosti v den jeho odchodu, napsal už v září 2003 týdeník Respekt na základě tajné zprávy Bezpečnostní informační služby, že "byl vyslancem nejvýznamnější a nejvlivnější ruské mafie s názvem Asociace pro 21. století".

 

Korpljakov byl vážně podezřelý z organizace dvou vražd, ale vyšetřování se podle dostupných informací vyhnul, když zmizel neznámo kam.

 

Autor: nbuvětší obrázek »

 

Společnost ExotTop, respektive MČS, měla od května 2001 do února 2006 zapsáno v obchodním rejstříku ve svých aktivitách také výrobu, půjčování a prodej zbraní a střeliva, ostrahu majetku a osob nebo provozování střelnice.

 

Ministr obrany Jiří Šedivý se své pravé ruky v úřadě zastal a nepokládá Bartákovo působení ve společnosti ExotTop za žádný problém.

 

"O nevýznamnosti věci dostatečně vypovídá fakt, že pan náměstek je držitelem bezpečnostní prověrky na stupeň tajné," tvrdí Šedivý.

 

Podle náměstka Bartáka měl Národní bezpečnostní úřad, který prověrku vydal, veškeré údaje o jeho osobě včetně informací o podílu ve společnosti ExotTop, respektive MČS.

 

"Bezpečnostní riziko či problém je tedy v mé účasti ve společnosti MČS marné hledat," je přesvědčen Barták.

 

Barták má za poradce exšéfa NBÚ

 

Právě bývalého ředitele Národního bezpečnostního úřadu Jana Mareše si náměstek ministra obrany Martin Barták vybral jako svého poradce.

 

Barták tvrdí, že jediným důvodem jsou Marešovy odborné kvality. "Cením si ho jako právního experta. Splňuje veškeré kvalifikační předpoklady pro výkon funkce," vysvětlil Barták pro Hospodářské noviny.

 

Autoři: bon, Aktuálněvětší obrázek »

 

Mareš musel odejít z místa šéfa NBÚ počátkem roku, když vyšlo najevo, že si často telefonoval s Vladislavem Větrovcem, později obviněným ze zločinného spolčení v případu konkurzního soudce Jiřího Berky.

 

Vysokým politikům ODS se nelíbí, že si Barták vybral za svého poradce právě Mareše. "Nepovažuji to za šťastné řešení. Doporučím panu Bartákovi, aby zvážil setrvání pana Mareše ve funkci," řekl Právu první místopředseda ODS Petr Nečas, dlouholetý stínový ministr obrany.

 

Barták se k ničemu takovému nechystá. "Má jako odborník moji důvěru a vybral jsem si ho přesto, že jsem mediální zájem o jeho osobu předpokládal," řekl Hospodářským novinám armádní náměstek, který se může spolehnout na podporu ministra Šedivého.

 

Řebíček se zapletl se špionem StB

 

Kaňku ve své minulosti má i další člen současné vlády ODS - ministr dopravy Aleš Řebíček.

 

Podle České televize se při svém podnikání zapletl s bývalým špionem komunistické StB Igorem Střelcem, krycím jménem Tomeček. Řebíček se dušuje, že o Střelcově minulosti neměl tušení.

 

"Jakékoliv zjištění, že jsem se stýkal s někým, kdo byl v StB, je pro mě rána," prohlásil v ČT.

 

Autor: bonvětší obrázek »

 

Řebíček se seznámil se Střelcem v době, kdy chtěl prorazit na ruský trh a hledal někoho, kdo mu k tomu pomůže. Střelec studoval v Moskvě, s lidmi z bývalého Sovětského svazu podniká a má tam dokonce příbuzné.

 

Ze společného obchodu mezi Řebíčkem a Střelcem sice sešlo, oni se však setkávali dál. Oba jsou i členy pravoslavného rytířského řádu sv. Konstantina a Heleny.

 

Jak napsaly Hospodářské noviny, proti tomuto řádu udělali před časem detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu razii a zatkli mimo jiné šéfa ukrajinské mafie.

 

---------------------------

 

Že si české tajné služby pletou ČR s divokým Západem (Východem) je patrné i na cause novináře Jana Urbana. Již když nesolidní ÚZSI zasáhla bylo patrné, že je to nezákonné a potlačení svobody slova. Je nutné pochopit, že BIS-mafie potlačuje moje svoboda slova tím, že mě nechala zločinnými psychiatry označit za paranoidního schizofrenika, který si jen a pouze vymýšlí a lže (notoricky)!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

http://www.lupa.cz/clanky/postupovala-policie-v-pripade-jana-urbana-spravne/

 

Postupovala policie v případě webu Jana Urbana správně?

 

27. 3. 2008 6:30Jan Potůček

 

Odstavení celého webu www.tunelplnykrve.cz o vyšetřování kauzy Diag Human kvůli jednomu jedinému dokumentu, který spadá do režimu utajovaných skutečností, se zdá být příliš tvrdým zásahem do práv jeho provozovatele. Policie tvrdí, že pokud by žádala pouze stažení onoho dokumentu, návštěvníci webu by se podle chybějící části stránek dozvěděli, co bylo tajné. Jenže podle právníka Tomáše Sokola je postup vyšetřovatelů přinejmenším sporný. .

 

 

 

 

 

reklama

 

Zopakujme si, co se stalo. Publicista Jan Urban loni vydal knihu Tunel plný krve aneb kauza Diag Human trochu jinak o sporu společnosti Diag Human s Českou republikou kvůli náhradě údajné škody za poškození dobrého jména firmy ve výběrovém řízení ministerstva zdravotnictví na zpracování krevní plazmy. Ke knize zprovoznil internetovou stránku www.tunelplny­krve.cz, na níž vyvěsil desítky dokumentů k této kauze a přímo v knize na ni odkazuje.

 

Národní bezpečnostní úřad letos v únoru upozornil vyšetřovatele z kriminální policie v Praze 2, že mezi zveřejněnými dokumenty je i jedna písemnost, která podléhá režimu utajení. Šlo o materiál civilní rozvědky, podle něhož se majitel firmy Diag Human Josef Šťáva měl pokoušet prodat pohledávky vůči České republice do Ruska. Nejde o nic, co by se veřejně nevědělo, a policie to sama připouští. Přesto se komisařka služby kriminální policie a vyšetřování 2. oddělení obecné kriminality na Praze 2, por. Hana Jenešová, 5. března obrátila písemně na správce webu a požádala ho o jeho zablokování.

 

Chyba hostingového správce?

 

„Přišli k nám do kanceláře dva policisté s písemným příkazem k pozastavení chodu www stránek na adrese tunelplnykrve.cz. Takže nám nezbylo nic jiného, než uposlechnout a doménu odstavit. Sice já osobně s tímto krokem nesouhlasím, ale zablokovat jsem to prostě musel,“ vylíčil postup vyšetřovatelů Stanislav Petr ze společnosti Hosting zdarma, správce zmíněné domény. Jana Urbana jako provozovatele stránek policisté předem neinformovali, a neudělal do ani hostingový správce. Od toho se Urban o pozastavení webu oficiálně dozvěděl až o pět dní později, 10. března.

 

S čím vlastně policisté přišli za hostingovým správcem? Jan Hilgart, jednatel společnosti Hosting90, s.r.o., serveru Lupa.cz poskytnul kopii písemné žádosti vyšetřovatele, v níž se praví:

 

Komisařem Policie ČR, Obvodního ředitelství pro Prahu II, je vedeno prověřování podezření z trestného činu ohrožení utajované informace dle ust. §§ 106 a 107 tr. zákona, kterého se měl dopustit dosud neznámý pachatel tím, že v době od 4.8.2004 do 21.3.2007 neo­právněně manipuloval s výtiskem č.5 a č.10 utajovaného dokumentu Úřadu pro zahraniční styky a informace, vedeného pod Č.j.:D338/2004-ZSI/729-E tak, že se s ním mohl seznámit novinář Jan Urban z deníku Lidové noviny, ačkoliv k tomu není dle z.č.119/2007 Sb. oprávněn.“

 

V průběhu prověřování bylo zjištěno, že shora uvedený dokument, klasifikovaný ve stupni utajení „důvěrné“, je volně přístupný na internetových stránkách provozovaných pod doménou www.tunelplny­krve.cz. Z výše uvedených důvodů Vás dle ust. § 8 odst. 1 tr. řádu žádám o blokaci provozu těchto stránek.“

 

Dále Vás žádám o vyrozumění o tom, jaká opatření byla ve věci provedena. Informaci zašlete faxem na č. 974855808 k Č.j.: ORII-14951/TČ-72–2007.“

 

Podepsána por. Hana Jenešová, komisař.

 

„Podle právníka jsme se bohužel na základě písemné žádosti Policie ČR nemohli zachovat jinak než dle žádosti omezit přístup k doméně,“ konstatuje Jan Hilgart. Když pomineme faktické chyby v žádosti, například údajnou příslušnost Jana Urbana k redakci Lidových novin (sám Jan Urban se dokonce odmítá titulovat jako novinář), příkaz je naprosto jasný a hostingový správce asi neměl na vybranou. Nebo si minimálně nechtěl komplikovat život.

 

Sporný výklad zákona

 

Ve stejný den, kdy správce informoval Jana Urbana o odstavení stránek, jež nefungovaly už pět dní, přišel Janu Urbanovi doporučený dopis s policejním upozorněním na zablokování webu. Jan Urban nelenil a hned zatelefonoval vyšetřovatelce Haně Jenešové. „Paní poručík mi pak do telefonu prozradila, že policie musela stránku se stovkami dokumentů zablokovat kvůli jedinému z nich – údajně dosud neodtajněné – i když od počátku nepravdivé – informaci Úřadu pro zahraniční styky a informace z roku 2004. Ta tam je právní zásada přiměřenosti. Podle dalšího policejního zdroje přišlo ovšem rozhodnutí znemožnit veřejnosti posoudit písemné důkazy kauzy Diag Human ´z vyšších míst´,“ napsal Jan Urban na svém blogu na serveru Aktuálně.cz.

 

 

Jan Urban svůj web znovu zprovoznil na adrese www.tunelplny­krve.com a předchozímu hostingu vypověděl smlouvu pro „porušení dobrých mravů“

 

Podle právníka Tomáše Sokola je použití ust. § 8 odst. 1 trestního řádu v tomto případě sporné: „Podle tohoto ustanovení jsou státní orgány, právnické a fyzické osoby povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů. Je to trochu gumové ustanovení, neboť dává policejnímu orgánu oprávnění požadovat po výše zmíněných subjektech v podstatě cokoliv, pokud by se tak mělo dít při plnění úkolu tohoto policejního orgánu. Pokud mohu soudit, bylo toto ustanovení vnímáno jako úprava povinnosti poskytnout informaci, podklady atd. (typicky vyhovět dožádání), avšak nikoliv jako legitimace k ukládání nějakých povinností či zákazů. V tomto směru se s aplikací ust. § 8 odst. 1 tr.ř. setkávám poprvé.“

 

Tomáš Sokol upozorňuje, že byl státem najat jako konzultant ve věci sporu se společností Diag Human a podle informací, které takto mohl získat se domnívá, že převážná většina článků, které Jan Urban o této kauze poslední dobou napsal, je nesmyslná. „To ale samozřejmě nic nemění na tom, že i v takovém případě by vůči němu, resp. serveru, kde své názory publikuje, mělo být postupováno podle zákona,“ dodává. Problémem je podle něj fakt, že u ust. § 8 odst. 1 trestního řádu neexistuje žádné omezení toho, co lze v rámci „povinnosti vyhovět” požadovat.

 

 

Názor Heleny Chaloupkové, expertky na mediální právo

 

Nejsem příliš znalá předpisů týkající se ochrany utajovaných informací, v každém případě již odkaz na zákon 119/2007 je zvláštní, neboť zákon o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti má číslo 412/2005 Sb., zákon uvedený v dopise je jen jednou z novel. V každém případě, bez ohledu na to, zda v tomto daném případě došlo na spáchání uvedeného trestného činu (viz § 106 a 107 tr.zákona), nebo zda byl spáchán nějaký správní delikt (uváděný v zákona č. 412/2005 Sb.), nenašla jsem nic, o co by bylo možné opřít zvolený postup. To znamená požadovat blokaci provozu stránek. Jak je obecně známo, svobodu projevu a právo na informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. A i když by v tomto případě šlo o např. bezpečnost státu, pak je nutné postup, který vede k omezení svobody projevu vymezit v zákoně. Dopis však odkazuje jen na obecnou úpravu v § 8 odst. 1 trestního řádu – kde se uvádí: (1) Státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů. Dle mého názoru nelze toto ustanovení vykládat tak, že orgány činné v trestním řízení jsou oprávněny žádat v rámci plnění svých úkolů od fyzické a právnické osoby cokoli, co uznají za potřebné a tyto osoby jsou povinny tento požadavek neodkladně splnit. Očekávala bych pro zvolený postup oporu v zákoně, takto se mi jeví blokování provozu stránek jako nedůvodné a nepřiměřené.

 

„Faktem také je, že si lze představit zcela urgentní situace, kdy je zapotřebí určité součinnosti, aby bylo odvráceno závažné nebezpečí, takže policista přikáže někomu, aby něco konal či strpěl. To by principielně měla být tato činnost. Jan Urban má nepochybně možnost požádat o přezkum postupu policejní komisařky státní zastupitelství, a to buď přímo, a nebo formou trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele a bude na státním zastupitelství,aby věc posuzovalo z hlediska střetu dvou základních principů,“ konstatuje Tomáš Sokol.

 

Jan Urban si stěžuje

 

Jan Urban se skutečně obrátil na Městské státní zastupitelství, a to hned druhého dne, co ho kontaktovala Policie ČR, tedy 11. března. V „Návrhu na výkon dozoru nad zákonností v přípravném řízení“ mj. píše, že bylo porušeno jeho ústavní právo na svobodu projevu a právo na informace a že Policie ČR nejednala „za součinnosti stran“, tedy bez jeho vědomí (viz článek na jeho blogu). Jan Urban tedy žádá, aby státní zastupitelství přezkoumalo postup vyšetřovatelů a vydalo pokyn ke zrušení rozhodnutí o zablokování celého webu www.tunelplny­krve.cz.

 

Tomáš Sokol je přesvědčen, že blokací přístupu na webové stránky nepochybně došlo k zásahu do ústavního práva Jana Urbana na svobodu šíření informací: „Toto právo ale může být omezeno z důvodů, které jsou výslovně uvedeny v článku 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Podle tohoto článku: Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Tedy státní zastupitelství bude muset především zkoumat, zda základní podmínka pro omezení svobody, tj. šířit informace, tj. existence zákona, který to připouští, je splněna i tím, že v § 8 odst. 1 tr.ř. je uložena všem subjektům povinnost vyhovovat dožádání orgánů činných v trestním řízení.“

 

Podle Tomáše Sokola jde o vysoce sporný moment, protože pokud by se akceptoval takový výklad § 8 odst. 1 tr.ř., nutně by to vyvolalo obavu, že se tím otevírá prostor pro následnou cenzuru. „Kterýkoliv policista prostě dospěje k závěru, že pro plnění jeho úkolu v trestním řízení je zapotřebí, aby určitá informace byla potlačena a může dát zablokovat webovou stránku, nařídit, aby určitá publikace byla stažena nebo nebyla prodávána, atd. Na druhé straně si ale dovedeme představit, že někteří mediální orlové jsou ochotni zveřejnit jakoukoliv informaci, i kdyby to ve svých důsledcích mělo vést k vypuknutí třetí světové války,“ konstatuje.

 

Takže co s tím? Tomáš Sokol míní, že potlačení určité informace může být i v demokratické společnosti nezbytným opatřením na ochranu práv a svobod druhých, bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného zdraví a mravnosti. „A pochopitelně také může jít o problém, který je nutno řešit okamžitě, tedy nepřichází v úvahu například soudní rozhodnutí v takovéto záležitosti,“ dodává. Jenže lze takový výklad uplatňovat na webovou stránku Jana Urbana? Těžko říct. Podle Tomáše Sokola bude významným faktorem obsah materiálu, kvůli kterému došlo k blokaci stránky: „Tedy to, zda s nějakou vyšší mírou pravděpodobnosti mohly být dalším zveřejněním informace ohroženy hodnoty, zmíněné v článku 17 odst. 4 Listiny.“

 

Pokud tomu tak bude, a existovalo tedy ohrožení, lze to podle Tomáše Sokola zřejmě vnímat jako jisté odůvodnění zásahu, ale i tak to není „nic moc“. „Pokud k ohrožení nedošlo, (například šlo o listiny v režimu utajení, ale jejich informační hodnota byla nulová), vzniká další samostatný problém v podobě protiprávního zásahu do ústavního práva šířit informace. V obou případech ale stále zůstává obecný, bazální problém, totiž zda lze připustit, aby v podstatě kterýkoliv policista měl pravomoc jediným dopisem znemožnit šíření určité informace. Mně to připadá jako neakceptovatelné, leč nejsem soudce. Za sebe bych tedy především uzavřel s tím, že v tomto případě je zákonná úprava minimálně nedostatečná,“ konstatuje Tomáš Sokol.

 

Kromě stížnosti ke státnímu zastupitelství by podle Tomáše Sokola mohl Jan Urban podat i žalobu na ochranu osobnosti, protože vyšetřovatelé zasáhli do jeho základního osobnostního práva. Zajímavé je, že Hosting zdarma, který tak ochotně odstavil Urbanovy stránky, si to po týdnu rozmyslel a Janu Urbanovi nabídnul, že je znovu zprovozní, pokud z nich autor odstraní onen utajovaný dokument. Jan Urban odmítnul a využil nabídky společnosti Datac na zprovoznění těch samých stránek na adrese www.tunelplny­krve.com. Místo utajovaného dokumentu na ně umístil komentář.

 

Tomáš Sokol však na druhou stranu také jistým způsobem omlouvá rychlý postup Policie ČR, která se nejprve neobrátila s výzvou na Jana Urbana a teprve poté nepožádala správce stránek o jejich zablokování: „Šetrnější k ústavním právům Jana Urbana by bylo, kdyby se na něj policisté obrátili se stejnou výzvou, případně s pouhým upozorněním, že porušuje zákon (což není jisté) a minimálně vyčkali jeho reakce. Nicméně, s velkou pravděpodobností mohli očekávat alespoň krátkodobý odpor a tak zřejmě zvolili cestu jednodušší, totiž výzvu poskytovateli hostingu, u něhož předpokládali, že nemá důvod si komplikovat vztahy s policií a vyhoví snáze.“

 

Čeká nás důležitý precedens?

 

Tomáš Sokol podle svých slov nedokáže posoudit, zda ze samotné stránky bylo zřejmé, že jsou na ní vyvěšeny utajované dokumenty, proto pochybuje, zda vůbec Jan Urban porušil zákon. „Čímž se vracíme opět k jádru pudla. Možná si policistka zákon vyložila extensivně nebo našla jeho netušený obsah, ale je také důležité, v jaké situaci zákon aplikovala. V kauze je tedy z mého pohledu ještě několik nejasností, ale v každém případě jde o případ, který by se dal minimálně označit jako alarmující a bylo by žádoucí, aby byl dotažen do konce, tedy nejlépe do soudního rozhodnutí, z něhož by vyplynul alespoň trochu závazný výklad ust. § 8 odst. 1 tr.ř.“

 

Jinými slovy, asi se nám zrodí poměrně důležitý soudní precedens, který by neměl ujít pozornosti žádnému provozovateli byť jen trochu investigativních internetových stránek.

 

------------------------------------------

 

ČEZ má podivnou ekonomickou politiku a nevidím na ni nic přínosného...

 

http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-53058290-opozicni-politik-potvrdil-schwarzenbergova-slova-o-tom-ze-cez-skryte-sponzoroval-strany

 

29. 9. 2011 | poslední aktualizace: 29. 9. 2011  21:09

 

Opoziční politik potvrdil Schwarzenbergova slova o tom, že ČEZ skrytě sponzoroval strany

 

Většina politiků to popírá, ale už dva z nich tvrdí, že polostátní energetická společnost ČEZ sponzorovala politické strany, a to skrytě, aniž by to přiznávala například ve výročních zprávách. Firma to stále popírá.

 

ČTK

 

Čtěte více o: ČEZ | Schwarzenberg Karel | Bublan František | sponzoring

Článek

Diskuse (156)

 

ČEZ. Ilustrační foto

foto: Archiv HN

 

Už druhý významný politik tvrdí, že energetický polostátní gigant ČEZ skrytě sponzoroval politické strany.

 

Podle ministra zahraničí a předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga je veřejným tajemstvím, že polostátní gigant ČEZ za bývalého šéfa Martina Romana sponzoroval tuzemské politické strany. Ministr to řekl serveru Aktuálně.cz.

 

Přidal se k němu šéf sněmovního bezpečnostního výboru a bývalý ředitel české rozvědky a exministr vnitra František Bublan (ČSSD). "ČEZ sponzoroval většinu demokratických stran. Je to jeho politika," řekl ve čtvrtek pro Českou televizi Bublan.

 

Energetická společnost jako sponzor ovšem není uvedena v žádné z oficiálních zpráv o hospodaření stran. ČEZ i většina zástupců politických stran to popírají.

 

Místopředseda ODS Pavel Drobil vnímá Schwarzenbergovy výroky jako očerňování a jako pokračování neloajální kampaně TOP 09 vůči koaličním partnerům. Diví se, že šéf diplomacie o věci mluví, aniž sponzorství může nějak doložit.

 

"Považuji za neskutečné, že předseda TOP 09 dokáže takto tvrdý a očerňující výrok vypustit, aniž by byl schopen ho jakkoli doložit. A to zvlášť v situaci, kdy jsme od něj neslyšeli prakticky ani slovo k připravované ekologické superzakázce, jejíž cena budí stále pochybnosti," sdělil Drobil.

 

I předseda koaličních Věcí veřejných Radek John popřel, že by VV někdy dostaly finanční injekci od elektrárenského giganta.

 

"Kauza Roman je ohromná a bude mít nedozírné důsledky. Je veřejným tajemstvím v této republice, že pan Roman a ČEZ tady financovali politické strany, jediná TOP 09 od něj nic nedostala," řekl Schwarzenberg. Podle něj tak Romanův odchod bude mít obrovské dopady na domácí politiku.

 

Zástupci ČEZ kategoricky odmítají, že by se společnost v posledních patnácti letech na politickém sponzoringu jakkoli podílela. A stejně mluví i politici všech parlamentních stran, které Aktuálně.cz oslovilo. Všichni trvají na tom, že ČEZ mezi jejich sponzory nikdy nebyl.

 

"Považuji to za nepravděpodobné," řekl šéf poslanců ODS Zbyněk Stanjura. A místopředseda poslaneckého klubu sociálních demokratů Jeroným Tejc k jasnému ne dodal: "Muselo by to být ve výroční zprávě."

 

Martin Roman pro Ekonom: Nechci být nejbohatší člověk na hřbitově - čtěte ZDE

 

Další odchod v čele ČEZ. Šéf fúzí a akvizic Schmalz končí a s ním i celé oddělení - čtěte ZDE

 Parlamentní strany jsou ze zákona povinny zveřejňovat detaily o svém hospodaření, sponzory na prvním místě. Pokud by ČEZ strany sponzoroval, muselo by jít o utajené toky peněz, které neprocházejí účetnictvím. Což by znamenalo mimo jiné daňové úniky, uvedl server.

 

 Autoři: ČTK

 

---------------------------

 

O tom, že BIS-mafi může být něco jako celorepublikový problém (vše tomu naznačuje) občas prosakují zprávy, i když je nutné pochopit, že hovada z BIS-mafie a BIS se jistě snaží podobné články zarazit!!!

 

http://zpravy.idnes.cz/detektiv-vysetroval-korupci-politiku-skoncil-kdyz-vynadal-bis-ps9-/domaci.aspx?c=A111204_211947_domaci_abr

 

Detektiv vyšetřoval korupci politiků. Skončil, když vynadal BIS

 

Tomáš Syrovátka

5. prosince 2011  0:11

 

Elitní policista, který vyšetřoval korupční případ kolem exministra obrany Martina Bartáka, opustil po konfliktu policii. Ministr vnitra Jan Kubice chtěl, aby neodcházel, vzkaz poslal přes policejního prezidenta. Existuje podezření, že policejní šéf Petr Lessy vzkaz zamlčel.

 

Ministr vnitra Jan Kubice | foto:  Jan Zátorský, MF DNES

 

Policejní šéf v neděli oznámil, že ustoupí ministrovi vnitra v otázce úspor ve sboru. Jejich spor však patrně nekončí. Podle informací MF DNES totiž vzniká mezi oběma muži další vážný problém, a to kvůli odchodu klíčových detektivů vyšetřujících miliardové státní zakázky.

 

Konkrétně jde o "likvidaci" jednoho z nejzkušenějších kriminalistů, dnes už bývalého šéfa speciálního týmu Tatra Petra Krömera. Muže, jenž dostal k soudu případy bosse Radovana Krejčíře. A který minulý týden obvinil exministra Martina Bartáka v souvislosti s nákupem nákladních vozů Tatra pro armádu.

 

Odchodu Krömera je škoda, říká Lessy Čtěte v pondělí 5. 12.

 

Kubice před časem oznámil, že se sejde se všemi odcházejícími detektivy a zkusí je přesvědčit, aby u policie zůstali. Nakonec však hovořil jen s jedním, Františkem Zahálkou. "Policejní prezident mě dvakrát ujišťoval, že mou výzvu ke schůzce detektivové dostali. Ozval se mi však jen pan Zahálka," posteskl si Kubice.

 

Co hůře, bývalý policista Krömer, jenž vyšetřoval případ Tatra, tvrdí, že mu ministrovu žádost o setkání nadřízení nevyřídili, i když by zájem měl.

 

"Mohu pouze potvrdit, že se mi nikdo z nadřízených ani slovem nezmínil o nabídce ministra. Byl jsem ochoten svůj nesouhlas s důvody odvolání prezentovat," řekl Krömer, který od čtvrtka pracuje na daňové správě. "Panu Krömerovi jsem osobně výzvu pana ministra tlumočil," brání se policejní šéf Lessy.

 

Když se ministr Kubice dozvěděl, že Krömer prý o žádné nabídce schůzky nevěděl, poslal za ním svého člověka. A dnes o setkání dostane zprávu. "Krömer byl jedním z nejlepších důstojníků. Způsob, jakým byl odejit, je nepřijatelný," shrnuje obsah zprávy zdroj z vnitra.

 

V odchodu Krömera sehrála podle informací MF DNES klíčovou roli tajná služba BIS. Detektiv po ní chtěl pomoc při vyšetřování případu Tatra, tedy i exministra Bartáka. Když neuspěl, vynadal jí, že kryje politické elity a je na zrušení. BIS si pak stěžovala řediteli protikorupční policie. A ten detektiva vyzval, ať si najde jiné místo. Krömer se bránil i u Lessyho. Marně. Dostal nabídku jen na práci policejního metodika.

 

"Pan Krömer byl vynikající policista, měl výsledky. Je velká škoda, že odchází," řekla ostravská státní zástupkyně Zlatuše Andělová.

 

Kam dál?

Šéf policie částečně ustoupí Kubicemu, odvolá čtvrtého náměstka

 Odejděte, vyzval rozčilený ministr Kubice šéfa policie Lessyho

 Zaměstnanci tajné služby BIS falšovali účty za benzin

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/detektiv-vysetroval-korupci-politiku-skoncil-kdyz-vynadal-bis-ps9-/domaci.aspx?c=A111204_211947_domaci_abr

 

----------------------------

 

Je patrné, že mezi novináři má BIS-mafie své lidi... ani raději nebudu sdělovat jak jsem na to přišel... no comment!!!

 

http://www.cibulka.com/stblist/b.htm

 

Důvěrníci a agenti komunistické Státní bezpečnosti ve sdělovacích prostředcích nadále formují české veřejné mínění

 

( 2. díl )

 

***

 

Autor: Josef Maraczi

 

***

 

Naše sdělovací prostředky ještě v roce 1999 jsou různou měrou ovlivňovány antichartisty, kolaboranty bývalé KSČ, spolupracovníky komunistické (kontra) rozvědky, kteří v nich píší, poskytují médiím rozhovory, jako lékaři v nich radí národu nebo »jenom« točí pořady pro rozhlas a televizi.

 

Ke kategoriím D a KTS

 

Přestože kandidáti tajné spolupráce (KTS) nebyli nikdy zveřejněni, jejich seznam (79. 000 údajů) existuje. Stali se z nich v mnoha případech důvěrníci StB (D - StB), (79. 248 záznamů), poté agenti (A - StB), tajní spolupracovníci - agenti (TS - A - StB) nebo držitelé propůjčených bytů (DPB - StB). V případě DPB jde o 6. 085 záznamů.

 

Přestože kategorii důvěrník StB za spornou označil Ústavní soud, je všeobecně známé, že někteří důvěrníci byli výkonnější víc než běžní agenti. Jaroslav Bašta, někdejší zástupce ředitele FBIS, v roce 1992 tvrdil, že podíl spolupracujících D - StB vůči nespolupracujícím je 5 ku 95 ze sta, což řada odborníků označila za nesmysl. “A k tomu, co říká pan Bašta mohu pouze říci, že jde o zavádějící údaj,” řekl Petr Folk, člen bývalé nezávislé komise při FMV.

 

Je nutno přiznat, že u důvěrníků (i KTS) nebyly prováděny prověrky spolehlivosti v takové míře jako u jiných kategorií, “déčkaři” nemuseli podepisovat vázací akty a přístup pracovníků StB k nim byl velmi individuální. Estébák do kategorií D a KTS však zavedl pouze lidi většinou tzv. oťukané, u kterých si byl jist a které měl již vyzkoušené. Samozřejmě, že estébák pracující laxně, mohl do této kategorie zavést lidi, které nikdy neviděl. Přesto je nutné zveřejňovat důvěrníky jako osoby veřejně činné nebo ty ve vysokých funkcí.

 

Nekladu si za cíl, hodnotit jednotlivé osoby, kolik měly schůzek se svým řídícím orgánem, kdy podepsali vázací akt ke spolupráci, koho udávali. Uvádím jejich jména a příjmení s daty narozeními, která jsou shodná se jmény a dalšími osobními údaji vedenými v databázi bývalého Ministerstva vnitra (MV).

 

“Očištěná” státní správa

 

Jak jsou činní agenti ve státní správě, si ukažme na dvou názorných příkladech. Právníkem legislativního oddělení Odboru ochrany prostředí (OOP) Magistrátu hl. m. Prahy (MHMP) v ulici Řásnovka 8, je důchodce prof. JUDr. Milan Král, CSc., (*28. 12. 1931), TS - A “Míla” (11984). Ač o jeho minulosti MHMP ví, jeho pracovníci tvrdí, že Král svou funkcí nespadá do povinnosti být lustrován a za plat, který Král pobírá, jim prý těžko bude nějaký právník pracovat.

 

Předsedou přestupkové komise Úřadu městské části (ÚMČ) Brno - město, sídlícího na Dominikánském náměstí, je JUDr. major Josef Drahovzal, (*13. 11. 1944), bývalý náčelník oblastního odboru (rozvědky) Správy StB Brna a Jihomoravského kraje, který u StB sloužil od počátku do normalizace až do listopadových událostí. U StB pracovala i jeho manželka ppor. Marie Drahovzalová (* 2. 8. 1947), oba bytem v Brně, Kubíkova 2. Ač se konala řada akcí za odvolání Drahovzala z této funkce, dodnes se tak nestalo. Velkou demonstrací byla ta konaná 22. března 1995 před sídlem ÚMČ. Tehdejší starostka ÚMČ Brno - střed paní Horová (ODS) ho označila za potřebného a za nepostradatelného odborníka. Drahovzal rovněž tvrdil, že u StB chránil disidenty, například Evu Trudu Vidlařovou, ta to však popřela a žádný s disidentů nepotvrdil, že byl Drahovzalem chráněn.

 

TV NOVA: Část expozitury StB”

 

Šéfredaktorem zábavy TV NOVA je Ivan Rössler, (* 21. 12. 1945), D - StB “Evžen” (31969), který je scénáristou pořadu IQ. V letech 1990 - 1992 byl ved. redaktor ČRo, šéfdramaturg Porty a předseda rady Sdružení Porta, do roku 1993 šéfredaktor ČRo - stanice Praha, je členem Syndikátu novinářů ČR (SN ČR).

 

Pořady Novoty nebo IQ režíruje Jiří Adamec. (* 9. 3. 1948), D - StB “Adam”, (21704, 24669). /Adamec je režisérem např. prorežimních seriálů Rodáci a Dlouhá míle./ V týdeníku Story (11/99) se doslovně píše: “Ve své kariéře zažil slávu (televizní režisérská hvězda 80. let) i pád (po roce 1989 mu v ČT nabídli místo vrátného)”.

 

Novácký pořad Kotel moderuje Michaela Jílková (dcera dramatika Jana Jílka). O ní napsal publicista Jan Rejžek jako o tvoru s jejím morálním kreditem, “která při festivalu klubové tvorby v Šumperku v říjnu 1989 »natvrdo« upozornila policii na jistého kotelníka Pavla Dostála, který tam šířil petici Několik vět.” (Literární noviny, 17. února 1999).”S paní Jílkovou jsem měl jisté problémy. My jsme si to vyříkali, podali ruce. Zachovala se zřejmě pitomě, bylo jí tehdy 18 nebo 19 let,” říká Dostál. V rozhlasovém Press klubu Frekvence 1 (18. 5. 1999) Jílková všechno kategoricky popřela: “V životě jsem nikoho neudala, přísahám na zdraví svého dítěte. Nevěděla jsem, že tam šíří petici 2. 000 slov či jak se jmenovala. Já mám v tomto čisté svědomí,” řekla Jílková. Je otázkou, komu uvěřit. V roce 1992 se na schůzi Konfederace politických vězňů ČR v Olomouci dostavil Dostál s tím, že o něm jeden z politických vězňů v Hanáckých novinách napsal, že je bolševik. Dostál tvrdil, že byl v KSČ sedm měsíců. Ve skutečnosti byl členem bývalé KSČ sedm let.

 

Na Nově podle Rejžka našly laskavý azyl i další zkompromitované zjevy normalizační Čs. televize jako Pavel Dumbrovský (...) nebo lidé s problematickými lustračními výsledky jako Ivan Hoppe.” (Narodil se 19. 6. 1950, v databázi MV je veden jako TS - A “Ivan” /3094201/).

 

Je třeba připomenout, že ve čtvrtek 15. 4. 1999 v pořadu Riskuj, (uvádí sympatický Petr Svoboda), se v režii Luďka Ausobskýho ve finále pro soutěžící objevila otázka s ukázkou hudby, jejímž autorem byl známý textař Zdeněk Rytíř (* 11. 4. 1944), A - StB “Skladatel” (30018).

 

Náš vstup no NATO

 

Na Pražském hradě se v sobotu 13. března 1999 konal čtvrtý armádní reprezentační ples jako oslava přijetí ČR do NATO. Nebyli naň pozváni ani veteráni z Perského zálivu, kteří mají zásluhu na tom, že liberecká 9. rota chemické ochrany je první, která byla začleněna do sil ALiance. Na plesu celebrit (jak byl novináři nazýván), zazpívaly již “předlistopadové hvězdy”, Petra Janů a Eva Pilarová, zahrál soubor Václava Hybše, *3. 6. 1935, dirigenta, aranžéra, producenta, ale také důvěrníka StB i držitele propůjčeného bytu (DPB) StB, s krycím jménem “Kapela”. A aby toho nebylo málo, před Matyášovou bránou asi 30 anarchistů pískalo na protest příchozím na ples do kroku a bylo ztlučeno ruku v ruce se zasahujícími vojáky i policisty. Co na tom, že proti civilistům by měla zasahovat jen a pouze Policie ČR. Pro účastníky plesu Anthonyho Cragga, náměstka generálního tajemníka NATO či pro amerického generála Alana Trashera z Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE), to byla vskutku parádní podívaná. Stejně jako krátce předtím, když se v americkém městě Inddependce - jako hlavní představitel našeho státu - předávání ratifikačních listin o vstupu ČR do Severoatlantické aliance, zúčastnil Jan “Kato” Kavan, ministr zahraničí s problematickým “lustrákem”.

 

Český rozhlas - Regina Praha

 

Na rozhlasových vlnách této stanice je možné slyšet novináře Ivana Hanouska, (* 14. 5. 1942), D - StB “Deili” (14633), který v roce 1968 emigroval do Mnichova. Dnes je rovněž tajemníkem redakce.

 

Dalším z důvěrníků je Jiří Vejvoda, (27. 3. 1951), “Vodnář” (45348). Ten ve večerních hodinách v úterý 8. června rozmlouval s Doc. MUDr. Oldřichem Vinařem, DrSc., (* 9. 12. 1925), TS - A “Psycholog” (2560801). Vinař je psycholog, psychiatr a vědecký pracovník. Zastává rovněž funkci místopředsedy Svazu českých lékařů, je členem rady výběrových mezinárodních vědeckých společností, členem různých redakčních rad a zahraničních vědeckých časopisů. Přednášel na mnoha univerzitách v USA, Kanadě a Mexiku a byl spoluorganizátorem řady přednášek a kongresů.

 

V oblasti sportu je možné na této stanici zaslechnout PhDr. Karla Malinu, (* 21. 2. 1931), A - StB “Reportér” (740088). Jeho hlas ze sportovních klání přenáší také ČRo 1 - Praha a “kopretinové radio” Frekvence 1. Malina je rovněž místopředsedou Klubu fair play.

 

MF Dnes, Metro a “Lidovky”

 

Komentátorem zahraničního oddělení MfD je Jiří Doubrava, (*28. 12. 1948), A - StB “Bor” a “Patrik” (17340, 18934).

 

Řady externích dopisovatelů na vnitřní dvoustraně deníku Metro již dávno doplnil Jiří Margolius, (* 9. 11. 1936), D - StB a A - StB “Redaktor” (1432701). A tak si čtenáři např. v úterý 14. dubna mohli od něho přečíst článek “Zámeček pro paní a dívky”, ve čtvrtek 3. června se mohli čtenáři dozvědět, že “i Otec vlasti Karel IV. pil vinohradské burgundské,” nebo 10. června článek o Lidicích “Plameny pro celý svět.”

 

V Lidových novinách 6. února “99 dostal prostor herec Jan Tříska (* 4. 11. 1936), A - StB “Toman” (5680). Tentýž Tříska za tehdejšího disidenta V. Havla v Rakousku (1988) přebíral cenu Erasma Rotterdamského a za poslední prezidentovo svatby (1998) mu byl za svědka při svatebním obřadu na žižkovské radnici.

 

TV NOVA: Agenti StB v hospodě

 

Málokdo z televizních diváků, sledujících na TV NOVA televizní seriál Hospoda, si uvědomí, s jakými herci má co do činění. Mezi herci Nárožným, Menzelem, Potměšilem či Krytinářem se pohybuje Bronislav Poloczek, (* 7. 8. 1939), A - StB “Josef” (38950). Je možné ho také spatřit na prknech činohry Národního divadla v roli zchudlého obchodníka Jitrocína.

 

Tajným spolupracovníkem - agentem StB je herec Jan Kanyza (* 25. 10. 1947), “Honza” (24695). Tentýž Kanyza, který těsně po listopadu 1989 veřejně vystupoval na mítincích KANu, řka: “Já mám ten KAN už v příjmení.” Kanyza je dnes členem redakční rady Playboye, hned vedle V. Klause. Do “svaté” třetice chybí Josef Dvořák, (* 25. 4. 1942), D - StB “Komik” (31014).

 

ČT: Kufr, Na plovárně s...

 

“Česká televize si uvědomuje svoji zodpovědnost v kulturní tvorbě,” prohlásil 27. února 1999 gen. řed. ČT Jakub Puchalský u příležitosti vyhlášení vítězů soutěže Český lev “98 a předávání cen nejlepším a nejúspěšnějším českým filmům a jejich tvůrcům.

 

Ve čtvrtek 25. února 1999 (12, 30) v pořadu Na plovárně s Vojtěchem Jasným jej zpovídal Marek Eben. Filmový režisér Jasný (* 30. 11. 1925), který od roku 1969 pobýval v USA je v databázi MV veden jako agent StB “Ondřej” (8252).

 

V neděli 14. března v pořadu ČT 2 Z očí do očí byl hostem Antonína Přidala dramatik Pavel Kohout (* 20. 7. 1928, A - StB “Olek”, 3567).

 

Nedělní pořad Kufr nadále režíruje Jan Bonaventura, televizní režisér, (* 21. 3. 1943), A - StB “Bonet” (1492888).

 

V roli hlasatele je možné na televizní obrazovce spatřit taktéž Alexandera Hemalu (* 3. 9. 1952), D - StB “Lexa” (30286).

 

Rovněž Vlastimil Weiner, zpravodaj ČT z východních Čech, kdysi na 1. máje moderoval slavnostní pochody či komentoval televizní šoty z krajských sjezdů KSČ. Byl kamarádem Jana Zusky, šéfem krajské vyšetřovačky StB, synem pražského primátora.

 

“Vovka” - “disident” z TV NOVA

 

Vladimír Železný dostal v poslední době “pár facek” od života. Byl odvolán z funkce gen. ředitele, předtím podveden (koupil několik falzyfikátů obrazů předních českých malířů pro zamýšlenou veřejnou galerii s klubem v Dlouhé ulici) a je obviněn z “tunelování” TV NOVA. Co to je za muže” Estébák není, komunista také ne. Kdo tedy”

 

Dne 18. srpna 1997 Železný na internetu (prostřednictvím Real Video) zveřejnil anglickou verzi pořadu Volejte řediteli a svůj oficiální životopis, (prostřednictvím servisu Central Europe Online), ve kterém se představuje jako bývalý politický disident a píše se v něm: “Dr. Železný byl mezi třemi novináři, kteří začali časně ráno 21. srpna 1968 vysílat televizní zprávy zaměřené proti sovětské invazi do Československa.” V rozhovoru pro Playboy (1/1999) tuto skutečnost označil jako mezní situaci: “Určitě to bylo obsazení Měšťanské besedy 21. srpna 1968. Záhy poté, kdy jsme rozběhli vysílání, vtrhla do budovy první vlna okupantů - středoasijské sovětské jednotky, které nás zatkly, v atriu postavily ke zdi a natáhly uzávěry samopalů.” Kamila Moučková, která v ČST tehdy pracovala, se usmívá: “Železný v televizi pobíhal, takový ušatý kluk, s nějakými krabicemi, snad pomáhal produkčním.” Jak uvedl jeden debatér na internetovém Neviditelném psu, v Železného životopisu není uvedeno, že Železný v ČST na obrazovce komentoval sovětské kosmické lety.

 

Podle “honorářových lístků” bývalé ČST z období od 23. února do 7. listopadu 1973 Železný byl autorem textů nebo je přímo režíroval, těchto témat: Výročí sovětské armády (23. 2.), Ohlasy na výročí února (24. 2.), Májový pozdrav z Moskvy (1. 5.), Příjezd Bežněva do Bílého domu a jeho pobyt v USA (18. 5 a 23. 6.) nebo Reportáže z oslav 56. výročí VŘSR (7. 11. 1973).

 

Z televize byl vyhozen až roku 1973, stal se normálním redaktorem Technického magazínu. Železný do ČST nastoupil v červnu 1963 po prvních neúspěšných zkouškách na Fakultu sociálních věd (FSV) a začal pracovat jako asistent produkce, produkční a později redaktor. V roce 1967, už jako student FSV, byl předsedou fakultního výboru ČSM (který tehdy rebeloval proti celostátnímu vedení této organizace) a aktivistou krátkodobě existujících nekomunistických studentských struktur. Železný nikdy nebyl disidentem, Chartu 77 nepodepsal.

 

Sociální demokratka Petra “Pavla”

 

Petra Buzková (* 7. 12. 1965), místopředsedkyně ČSSD, je mj. nejoblíbenějším politikem v ČR a naposledy do této stranické funkce byla zvolena v Praze v neděli 11. dubna 1999 na 29. sjezdu sociálních demokratů. Za její zvolení se zasloužilo 68,5 % sjezdových voličů. Nemění to však nic na tom, že je evidována jako D - StB “Pavla” (45958). Dnes si těžko vzpomene, jak před vstupem do řad ČSSD jako průvodkyně pražskými památkami, pracovala společně s Jiřím Markem, A - StB “Radek” (28189). Možná si “Pavla” už nevzpomíná ani na to, jak 9. července 1993 (v 19, 20) před závěrečným hlasováním o přijetí Zákona o protikomunistickém odboji a odporu proti němu radši utekla a sebou vzala i Václava Grulicha, dnešního ministra vnitra ČR. A pokud jde o svazek Petry Buzkové, ten byl uložen na II. správě StB pod č. jednacím 2b - 1 (značka odboru) s datem 23. ledna 1989 a jako řídící orgán jí byl přidělen příslušník Správy StB hl. m. Prahy a SČ kraje nstržm. K. Tichý (č. služ. průkazu 225223, rodné č. 600113/1334, bytem: Zengrova 15, Praha 6). V její složce však chybí tzv. “oznamovací” dopisy, které neměla možnost shlédnout nezávislá lustrační komise, jejímž tehdejším předsedou byl Jaroslav Bašta.

 

Hudební a knižní soutěže

 

Vyhlašování vítězů různých soutěží již patří ke koloritu našeho společenského života. V té souvislosti si vzpomenu na loňský výrok historika Milana Churaně, který od podzimu 1990 pracoval v Úřadě na ochranu ústavy a demokracie (ÚOÚD, později FBIS): “Konfidenti StB existovali velice reálně a po krátké době strachu a nejistot po listopadu 1989 se dnes vysmívají ostatním i z významných postavení ve všech oborech života společnosti.”

 

K legalizaci autorů, tím pádem i zla, pomáhají samotní konzumenti umění. Například výtězem ankety Tý Tý za rok 1998, ankety čtenářů Týdeníku Televize o nejoblíbenější tváře obrazovky, vyhlášené v sobotu 6. 2. 1999 se v kategorii Hlasy v dabingu stala Valérie Zawadská, (* 19. 9. 1958), A - StB “Eva” (44226, 2653803), herečka Městských divadel pražských. Pátou nejprodávanější knihou v Arbesově knihkupectví koncem dubna 1999 se stala kniha Rozhovory s Janem Werichem, kterou napsal novinář Jiří Janoušek, A - StB “Sorré”, (podle ev. č. svazku A 2336/303/S - 14607). Deník rudé Právo (11. 6. “99) dokonce zveřejnil další anketu nejprodávanějších knih Arbesova knihkupectví, kde na prvním místě figuruje kniha Čas ani prd nezastavíš aneb Arbes by se divil autorů Vratislava Ebra “Erba” a Otakara Brůny.

 

Cena Akademie populární hudby za rok 1998, v kategorii Folk, byla 4. března 1999 udělena Jaromírovi Nohavicovi ( * 7. 6. 1953), TS - A “Mirek” (2932007). Pro přesnost dodávám, že konečné dvojčíslí 07 označuje, že Nohavica byl veden u KS StB v Brně.

 

Agenti mezi skauty = bobřík mlčení

 

Protože jsem se vždy snažil skautům pomoci, následující text jsem nechtěl publikovat. Činím tak na přání některých old skautů. Skautským činovníkem v Praze 2 je Ing. Vladimír Kopřiva, (* 23. 3. 1929), A - StB “Vlk” (4309). Kopřiva skautskou přezdívku “Vlk” používal od roku 1945. Po vydání seznamů agentů StB nás zažaloval u soudu, kde jsme s Petrem Cibulkou skončili. Jeho žalobu projednával 16. dubna 1993 Krajský soud v Brně. Kopřiva se v ní domáhal zveřejnění omluvy “za uveřejnění jeho jména v seznamu spolupracovníků StB”. Požadoval určení, že vydavatel Necenzurovaných novin je povinen se zdržet všech neoprávněných zásahů do práv žalobce na ochranu osobnosti. Na počátku soudního jednání však žalobce vzal zpět tu část žalobu, v níž se domáhal výroku, že nebyl agentem StB. Kopřiva totiž uvedl, že nechce, aby soudem bylo prokazováno, zda byl či nebyl agentem StB. Kopřiva uvedl, že lustrační osvědčení již obdržel, na dotaz soudce, s jakým výsledkem byl lustrován, odmítl odpovědět. Protože má soud právo si tyto důkazy obstarat sám, soud konstatoval, že tak učinil a vyžádaná zpráva MV potvrzuje, že žalobce byl spolupracovníkem StB.

 

Na Svobodné Evropě 13. 2. 1999 (uváděla Martina Mašková), s ní rozmlouval Dr. Jiří Navrátil, který byl kdysi ve Foglarově skupině Dvojka. Po listopadu 1989 byl dlouholetým starostou Svazu skautů a skautek ČR (od roku 1992) a nyní je skautským místostarostou. Navrátil (* 10. 9. 1923), je veden jako D i A - StB “Junák” (8079). Pozitivně byl rovněž vylustrován FBIS mezi členy Syndikátu novinářů. Za války byl zatčen gestapem, v roce 1949 odsouzen k 20 letům těžkého žaláře pro velezradu, po 11 letech propuštěn na amnestii. V letech 1989 - 1990 byl šéfredaktorem Lidové demokracie. Na Svobodce mluvil o bobřících ušlechtilosti, že je třeba denně udělat dobrý skutek a mladým skautům vzkázal: “Buďte slušní, chovejte se poctivě.”

 

V letech 1990 - 1993 byl starostou Českého junáka PhDr. Jarmil Burghauser (* 21. 10. 1921), TS - A “Mokrý” (94188). Ten rovněž zastával funkci předsedy Společnosti A. Dvořáka, místopředsedy Dvořák Society of Great Britain a v letech 1990 - 1992 byl předsedou Společnosti skladatelů. Šlo o hudebního skladatele a muzikologa, který v roce 1998 zemřel.

 

100 + 1 a bývalá ČSTK

 

Československá tisková kancelář (ČSTK), ještě za komunistického režimu byla mj. vydavatelem čtrnáctideníku 100 + 1 - zahraniční zajímavost. Za mezinárodní redakci byl v roce 1989 šéfredaktorem Jiří Brotánek, který byl taktéž předsedou redakční rady, sestávající se z deseti lidí. K ní patřilo ještě osm redaktorů. V této redakční radě byli hned dva tajní spolupracovníci - agenti. Bořivoj Homola (* 12. 9. 1924) “Borek” (359888) a Ivo Štolc (* 12. 7. 1935) “Samuraj” (570888).

 

Článek “U přátel za oceánem” (100 + 1, č. 3 - 1989) je bohatě doplněn fotografiemi M. Jakeše a M. Štěpána s Fidelem Castrem, sjezdovými fotografiemi. Pojednává o návštěvě těchto aparátčíků v Havaně, jehož autorem je Pavel Zavadil, zpravodaj ČTK v Havaně, kde Castro dostal Řád Klementa Gottwalda. Článek z Nikaragujské republiky nás informuje o Jakešovo návštěvě v pionýrském táboře a o předání nejvyššího nikaragujského vyznamenání - Řádu Augusta Césara Sandina - M. Jakešovi. Autorkou článku je Ilona Kovaříková, zvláštní zpravodajka ČTK v Managui. Tato tichá a nenápadná žena dnes pracuje v zahraniční redakci Zemských novin.

 

Pro úplnost dodejme, že kolektiv dnešních “četkařů” doplňuje fotograf Jiří Kruliš (* 26. 9. 1942), TS - A “Rudolf” (2573488).

 

Dr. Jiří Stehlík - pěkný “Ptáček”

 

Řada “normalizačních” a dnes již “demokraticky” se chovajících umělců, kteří jsou v databázi MV ČSSR vedeni jako agenti, shodně tvrdí, že nikdy nikoho neudali anebo ještě lépe - zapřísáhle mlčí. Ukažme si skutečnost na případu jednoho z nich, který však nebyl nikterak známou osobou.

 

Pracoviště Sekce ochrany utajovaných skutečností archivní a spisové služby MV ČR v Pardubicích dne 1. června 1998 odtajnilo spis z roku 1985, s krycím názvem “Skladatel” (reg. č. 37639). Spis se týká prověřované osoby Rudolfa Růžičky, hudebního skladatele v oblasti tzv. počítačové hudby, který se pohyboval v disidentských okruzích.

 

Růžičku udával Dr. Jiří Stehlík z Brna, (* 28. 7. 1936), TS - A “Ptáček” (33545). Státní bezpečnost o Růžičku projevila zájem když zjistila, že udržuje kontakty s Petrem Cibulkou. Bylo přijato dílčí preventivní opatření k osobě Růžičky, jehož cílem bylo prosazení Růžičkovo izolace vůči zahraničí a tvůrčím skupinám v tehdejší ČSSR. “Ptáček” zanesl do prostředí bývalého Svazu českých skladatelů a hudebních umělců (SČSHU) atmosféru, že Růžička je neschopný v hudební oblasti. Na základě toho Růžička nesplnil finanční příjmový limit, protože nedostával příležitost realizovat své hudební skladby a byl ze svazu vyloučen. (P. Cibulka o něco později zase skončil v komunistickém vězení). K vyloučení Růžičky ze svazu došlo i přesto, že v roce 1984 vyhrál soutěž v Paříži, kterou obeslal. Ve stejném městě a době mu bylo znemožněno setkání a Pavlem Tigridem.

 

Pro přesnost uvádím, že citováno je z přísně tajného materiálu ze dne 9. 10. 1985, vedeného ve Správě StB, II. odbor, 4. oddělení. Svazek podepsali tři důstojníci StB. Nadporučík (později kapitán) Josef Jeřábek, npor. Milan Michalík a vypracoval ho npor. Pavel Foltýn. Více k případu, s přesnou a obsáhlou citací ze svazku, si můžete přečíst na internetu (new/cib-text.htm)

 

Agenti v politických stranách

 

Osoby s nejasnou minulostí, pokud jde o vztah k tajné komunistické službě, není však jen problémem ČSSD, která je plna bývalých komunistů (poslanci za KSČ (M) M. Šlouf, J. Soural, M. Kraus, za OV KSČ Praha 4 K. Heřman, poslanci za LB Z. Vorlíček, J. Palas, čl. KSČ od 1952 do 1989 Y. Strecková, v šedesátých letech poslanec KSČ Z. Jičínský nebo býv. čl. ÚV KSČ V. Kočandrle).

 

Komunisté jsou z protestu největšími odpírači lustračního zákona. Místopředseda KSČM Doc. PhDr. Zdeněk Klanica, CSc., (* 28. 11. 1938), rovnou tvrdí, že za komunistický teror 50. let mohlo ovzduší studené války. Klanica (nar. 28. 11. 1938) je v databázi Ministerstva vnitra (MV) veden v kategorii důvěrník (D) StB pod krycím jménem “Černý” a jako tajný spolupracovník - TS - A “Zdeněk”, (31576, 17572). V sobotním magazínu deníku rudé Právo (30. 4. 1999), může na fotografii čtenář vidět Klanicu ležícího v nemocnici, kterak ho zde navštívil “velký šéf” Grebeníček, aby mu donesl štos “ruďásků”.

 

Další dnešní místopředseda KSČM a poslanec Parlamentu ČR, RNDr. Václav Exner, CSc., (* 20. 9. 1942), je D - StB, “Vrba” a “Izák”, (35151, 37278). Na stránkách Ekonomu (19/99), týdeníku Hospodářských novin, dal Exnerovi prostor Oskar Krejčí (o něm v kapitole o HN). Poslanec v rozhovoru, nazvaném Válku válce - komunisté k bombardování Jugoslávie, Exner říká: “Posuzujeme v současné době společné vystoupení komunistických a dělnických stran v celé Evropě, a to nejen formou demonstrací, ale i účastí na některých akcích přímo v Jugoslávii či manifestacích před ambasádami.”

 

Státní bezpečnost se nevyhnula ani Miroslavu Štěpánovi, (* 5. 8. 1945), kterého strana ze svých řad vypudila, aby (společně s poručíkem StB Ludvíkem Zifčákem, č. služ. průkazu 216868, RČ 600111/0995, bytem Valšov 6, Bruntál) založil Stranu československých komunistů (SČK). Štěpán se tak (konečně) stal vysněným generálním tajemníkem, byť pouze SČK, a jako D - StB má krycí jméno “Mirek”, (18421).

 

Třešničkou na dortu je Zdeněk Pfeiler (* 23. 6. 1931), který ještě v roce 1994 kandidoval za KSČM ve Vsetíně, ač je u bývalé StB veden jako držitel propůjčeného bytu (DPB) s krycím jménem “Věž” (20449).

 

Český rozhlas 2 - stanice Praha

 

Na této stanici uvádí pořad Tobogan Eduard Hrubeš, * 27. 12. 1936, D - StB, bez krycího jména, dříve vedoucí souboru Velkopopovická kozlovka. V dalším pořadu “Neváhej a povídej” (pořad představuje známé osobnosti), který Hrubeš uvádí, je jeho spoluatorem Jiří Melíšek, * 16. 6. 1932, A - StB “Henry”.

 

Po dříve uvedeném pořadu s Miroslavem Plzákem, (*25. 8. 1925), TS - A - StB, “Karel”, se ve stejnojmenném pořadu velikonoční neděle v pořadí již třináctém (4. dubna 1999 v 11, 15), blýskla další hvězda, a to zpěvačka Judita Čeřovská, (* 21. 4. 1929), TS - A - StB, (ev. č. 12305, 230588) “Dita”. Hrubeš ji uvedl jako “milého hosta a dámu, obdařenou vším, co příroda umí nadělit.” Čeřovská oba protagonisty pořadu titulovala “Edo” a “Jiříčku””, pochlubila se, že dostávala spoustu erotických anonymů a že poprvé byla v Rusku v roce 1962. Hrubeš upozornil, že má “krásné křestní jméno”, že “patří mezi kuchařky s korunou na hlavě” a kdyby měl klobouk, tak ho smekne. Společně pak vzpomenuli zpěváka “Pepíčka” Zímu (* 11. 5. 1932), A - StB “Tulipán” (11808). Pořad se opakuje téhož dne krátce po půlnoci a aby nikomu neušel, upoutal na něj např. týdeník Reflex (č. 13 / 99) v rubrice Styl reflexe.

 

Čeřovskou prý rozčiluje špína a agrese a děla, že “v Řevnicích má spoustu přátel”. Zajímalo by mě, o čem si svatá trojice povídá, když se sejdou s Čeřovskou v Řevnicích bydlící Ondřej Hejma, (* 3. 2. 1951), D - StB “Rony” (44963), A - StB, “Rony” a textař Zdeněk Rytíř (* 11. 4. 1944), A - StB “Skladatel” (30018).

 

Vyznamenaný Pavel Kohout

 

Jeden z prvních signatářů Charty 77 byl Pavel Kohout, (* 20. 7. 1928, A - StB “Olek”, 3567). V pondělí 8. února 1999 v Praze vyznamenán Rakouským čestným křížem za vědu a umění I. třídy. Stalo se tak na pražském konzulátu rakouské země. Předseda rakouského parlamentu Heinz Fischer při slavnosti zdůraznil, že “Kohout si získal úctu svým životem a napsal výtečné hry.” Spolu s Kohoutem si připili premiér Miloš Zeman, který ocenil jeho uměleckou i životní cestu, Pavel Dostál, ministr kultury ČR a Heinze Fischer.

 

V sobotu 13. února 1999 (23,20) byl hostem Lídy Rakušanové v redakci Svobodná Evropa. Posluchačům sdělil, že nepíše o problémech ale o lidech, který ten problém nesou. “V každé společnosti existuje spodina,” řekl Kohout, který citoval spisovatele Milana Kunderu: “Pravda se před námi skrývá.”

 

Na Velvyslanectví Rakouské republiky jsem se dostavil ve čtvrtek 4. března a žádal jsem pouze písemné vyjádření. To jsem od Dr. Petera Niesnera obdržel obratem a cituji z něho: “Upřesňuji, že dle přístupných informací pan Kohout svého času po své emigraci do Rakouska svoji bývalou návaznost na KSČ oznámil a se za tyto svoje činy ve svém mládí omluvil. Vyznamenání bylo panu Kohoutovi přiznáno z rozhodnutí našeho pana prezidenta Spolkové republiky, pana Thomase Klestila. S pozdravem Dr. Peter Niesner, velvyslanec.”

 

Paradoxem je, že z části Kohoutova “pardubického svazku”, který odtajnilo Pracoviště Sekce ochrany utajovaných skutečností archivní a spisové služby MV ČR v Pardubicích, je zcela zřejmé, že sám Kohout byl udáván, agenty, kteří na něj donášeli, uvedl jen krycími jmény a dodal: “Bylo by až směšně trapné namlouvat sobě i jiným, že ten mohutný aparát, snažící se zlomit nezlomné, vyráběl po desítky let tak rafinované falešné důkazy proti zlomeným, kteří pro něj měli jen cenu dočasných špiclů,” (LN, Orientace, 2. 5. 1998). Na Kohouta (ale i na V. Havla, P. Uhla, O. Bednářovou, L. Vaculíka, I. Klímu ad.) donášel již nežijící spisovatel Vladimír Škutina, na agenta StB naverbován 4. června 1974 s krycím jménem “Historik”, který ze 142 schůzek s řídícími orgány předal 194 “zpráv dobré kvality” a na odměnách tak získal 38. 590 Kčs.

 

Deník rudé Právo

 

Guvernér České národní banky (ČNB) Josef Tošovský předal 30. března 1999 v Praze ceny 5. ročníku soutěže ekonomických novinářů O cenu ČNB a O cenu guvernéra ČNB za příspěvky zveřejněné v roce 1998. První cena nebyla udělena, druhou (za článek Finanční systém dokrňuje k nule) získal Zbyněk Fiala, (* 9. 4. 1946, A - StB “Oto”, 13099, 309988), který píše do deníku rudé Právo. Fiala je redaktor předlistopadového svazáckého deníku MF, odkud odešel na české ministerstvo financí, za premiera M. Čalfy byl tiskovým mluvčím Vlády ČSFR

 

V příloze deníku )S(a)l(o)n(, v rubrice /K věci/ se 11. března vyznal čtenářům spisovatel Václav Dušek, (* 2. 9. 1944), D - StB a A - StB “Dana” (1177204),

 

Týdeník Ring

 

Pokud bych měl vyhlašovat soutěž a jejího vítěze, pokud jde o počet agentů StB zaměstnaných v redakcích, tak Ring je na tom společně s Hospodářskými novinami na českém mediálním trhu na prvním místě. A to i přesto, že došlo k výměně šéfredaktora, jímž se stal Petr Dudek. “Předně bych Vám chtěl oznámit, že Herbert Kratzer není v Ringu zaměstnán jako odborník na tajné služby. O jeho minulosti navíc nic nevím, takže nemohu posoudit, zda byl Bert opravdu agentem StB či nikoliv,” napsal mi 8. dubna “99 pan Dudek, pověřený řízením redakce.

 

Po odchodu PhDr. Gabriely Převrátilové, (“Ina”, “Pátý””Lada”) v redakčním kolektivu zůstal Herbert Kratzer, (* 4. 8. 1944), TS - A, “Bert”, (3691601). Za trvání nového šéfredaktora kolektiv doplnil Ivan Kuptík (* 1. 12. 1952), TS - A “Kupec” (35405). Ten píše převážně policejní témata. V Ringu 13/99 psal o antikomunistovi Petrovi Cibulkovi a nazýval ho jako disidenta Václava Cibulku. Možná je to lepší zlo, než dělat rozhovory s psychiatrem Miroslavem Plzákem (* 25. 8. 1925), D - StB “Karel” (2105), TS - A, “Karel” (8) a (2105), jak tomu bylo v Ringu 12/99 (autor Michal Hrubý). V redakci také nechybí JUDr. Jan Stach, redaktor branně bezpečnostního oddělení Signálu za dob šéfredaktorování komunistického agenta Ing. Pavla Minaříka, CSc., “bombera” ze Svobodné Evropy. V Ringu nechybí ani jméno Mgr. Jaroslavy Růžičkové, která v tomtéž Signálu pracovala v předvýrobním oddělení. Kolektivu “vhodně” Arnošt Tabášek, bývalý zástupce šéfredaktora Karla Sýse, komunistického básníka v týdeníku Kmen, jež vydával Svaz českých spisovatelů.

 

Pokud si v Ringu (rubrika zábava) chcete přečíst horoskop, připravuje ho pro vás astrolog Petr Messany (* 30. 11. 1935), DPB “Oskar” (20725). Ten v lednu 1989 svědčil v politickém procesu proti Janě Petrové, Alexandrovi Vondrovi, Daně Němcové a dalším v souvislosti s položením květin u sochy sv. Václava na Václavském náměstí u příležitosti 20. výročí sebeupálení Jana Palacha. “Rozsudek byl opřen o falešné svědectví P. Messanyho, který u soudu dosvědčil, že slyšel, co slyšet nemohl: Jak jsme údajně hrubě uráželi příslušníky VB. Dva z nás dostali nepodmíněné tresty - já osobně devět měsíců,” řekla Blesku (16. 2. 1999) Jana Petrová - Marcová. Messany na dotazy ohledně svého udávání odpovídá vyhýbavě, že on není udavačem z Václaváku, že to byl jakýsi Mesároš a že jde o záměnu.

 

Pro úplnost dodejme, že šestihodinový závod MEDIACUP “99 v hotelu Diplomat, kde Ring získal druhé místo, moderoval Alexander Hemala (“Lexa”), hlasatel Čs. televize, který v divácké anketě byl zvolen nejoblíběnějším TV hlasatelem za rok 1990.

 

Večerník Praha a Blesk

 

Tento “deník Pražanů” vede František Vonderka, (* 11. 2. 1951), A - StB, “Franta”. Mezi pravidelné autory večerníku patří Jiří Melíšek, (* 16. 6. 1932), D - StB “Henry” (2451, 11985) A - StB “Henry” (245188). Ten zde píše rubriku s příhodným názvem Kdo, kde, s kým, jak a o čem. Nezapomíná v ní občas vychválit své kamarády, jako např. Ivana R”sslera, D - StB “Evžen” (18. 1.), paní Bubílkovou, kterou brzy přestanou pouštět na večerní představení do kina, jak dobře vypadá (22. 2.). V Blesku Melíšek píše rubriku taktéž s výstižným názvem Viděno, slyšeno. A tak nezapomene v ní vynachválit E. Hrubeše (4. 2. a 14. 4.), s nímž pracuje na pořadu v ČRo, herce Kanyzu dokonce nazval Janem Křtitelem Kanyzou (Nedělní blesk 7. 3.). Melíšek by si neměl plést fakta. K pořadu Peříčko napsal (11. 5.), že na dotaz, jak se přemlouvají slečny, aby se svlékly, jeden z debatujících fotografů, řekl: “Dáš jí 5. 000” (ve skutečnosti to bylo 50. 000) a v reakci na televizní pořad ČT (VP 14. 5.) nazval tvůrčí skupinu Anny Beckové jako skupinu Anny Peckové. Ve Večerníku Praha (28. 5.) se Melíšek dokonce objevil TV tipech Dnes vybírá...

 

Dalším přispěvovatelem VP (např. 28. 5. 1999) je spisovatel Pavel Toufar ( * 13. 7. 1948), D - StB “Černý” (24074), v letech 1990 - 1991 šéfredaktor Signálu.

 

Večerník Praha šel dokonce tak daleko, že fotografii Vratislava Ebra, (* 20. 10. 1942), TS - A StB, “Erb” (589 801), majitele pražského Arbesova knihkupectví na Smíchově, uveřejňovala na první straně, zda ho čtenáři poznají a uhodnou rok jeho narození. V pondělí 22. února pak zveřejnil jména vylosovaných výherců knih a Ebra nazval “předním pražským knihkupcem”. Věnoval mu článek ještě 28. 4. (autorka Jana Soprová), a ocenil v Ebrově Salonu spisovatelů přítomnost Jana Cimickýho (* 23. 2. 1948), který je veden v kategorii důvěrník StB “Pinel” (46485), jenž byl komunistou a funkcionářem normalizačního Svazu spisovatelů.

 

Jako “nejprodávanější zpěvák v Čechách” byl v Blesku (11. 3. 1999 - Dana Kaplanová) nazván Richard Müller, (* 6. 9. 1961), A - StB “Herec” (25920). /V sobotu 13. 3. byl Müller hostem Swing bandu Ferdinanda Havlíka na ČRo 2 - Praha. V Reflexu 13-99 se Müller objevil v anketě “Co vás v poslední době zaujalo”. Ondřej Bezr v “lidovkách” - 26. 3. “99 - mu věnoval recenzi/.

 

Chadima: “Jim Čert je lidská zrůda”

 

Podle publicisty Vladimíra Hendricha (Kalifornie, USA), ještě v dubnu 1996 písničkář a harmonikář Jim Čert (vl. jm. František Horáček), mu v interview tvrdil, že si otevřeně popovídají hlavně na ožehavý téma jeho údajné spolupráce s StB, kterou naustále popíral. Čert je pouze jeden ze sta tajných spolupracovníků - agentů, kteří patří mezi veřejně známé osoby.

 

Podle Hendricha Jim Čert spolupráci s StB podepsal 21. června 1979 v Hradci Králové krycím jménem “Akord” a jako řídícího orgána měl poručíka Antonína Jílka. Dne 23. října 1981 byl převeden do Prahy na II. správu StB ke kpt. René Špringerovi. V Praze měl krycí jméno “Homér”. (V databázi MV je veden s datem narození 25. 2. 1926, jako “Homér”, ač je ročník 1956. Jde o překlep při přepisování z osobního svazku - pozn. aut.) Jimova spolupráce s StB byla oficiálně ukončena 14. března 1989, mj. pod záminkou jeho chronického zánětu jater. Čert - Horáček, podle estébáckých záznamů za celou dobu spolupráce ze zvláštních fondů obdržel 7. 200 Kčs včetně poukázek do obchodních domů plus asi tisíc korun na úhradu výdajů. Podle Hendricha Jim nebyl údajně úkolován na konkrétní osoby, ale na hnutí tzv. “volné mládeže”.

 

Michal Hýbek se 4. června 1998 v archivu MV v Pardubicích seznámil se svazkem s krycím jménem “Tiskař”, (založen 9. 12. 1980), který na něho StB vedla. V něm je popisován styk pramene (Jim Čert) s Hýbkem i okolnosti vydání nového časopisu Vokno. Spolu s dalšími spolupracovníky Vokna byl Hýbek zatčen v listopadu 1981 a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce osmnácti měsíců. V hlavičce výše citovaného agenturního záznamu je jako pramen uveden tajný spolupracovník s krycím jménem “Akord”.

 

Tak končí éra jednoho ze zpívajících disidentů, kterého rocker Mikoláš Chadima nazval “lidskou zrůdou”. Písničkář Vlasta Třešňák odpovídal na otázku, zda někdy potřeboval v tvorbě nepřítele: “S výjimkou písničky o Františkovi Čertojc, kterej práskal estébákům za prachy, nemám na kontě žádnej protestsong (Reflex 10/99).

 

Agent StB “uctil” památku K. Kryla

 

Když se “zpívající krajánek” Karel Kryl vrátil v roce 1989 do tehdejší ČSSR, vystoupil třetího prosince s písničkářem Nohavicou a Hutkou v pražské Sportovní hale. O den déle na balkoně Melantrichu s Karlem Gottem zazpívali čs. hymnu a Jiří Černý je představil jako dva populární Karly. Kryl se tehdy cítil podveden. Potom ale vylezla ta skutečnost, že Jaromír Nohavica (*7. 6. 1953) spolupracoval s StB jako TS - A “Mirek” (2932007). Vázací akt podepsal v Brně roku 1987 aby mu pak vyšla jeho první LP deska.

 

“Druhá věc je Jarkovo údajné spolupracování s StB. Dodneška postrádám jeho jasné a srozumitelné vyjádření. Mlčení je moc špatná zbraň,” prohlásil v roce 1994 Kryl. Umřel “na bolest z české demokracie,” řekla Krylova přítelkyně Věra Rollerová z kanadského Toronta, když Kryl 3. března 1994 v Mnichově zemřel. Zpěvák Jarek Hutka dodal: “Umřel i na tu svou věčnou nespokojenost.” Pavel Tigrid v pátek 11. března 1994, na hřbitově za břevnovským klášterem, se nad čerstvým Krylovým hrobem zeptal: “Nevím, jestli jsme ti něco nezůstali dlužni.” Pravděpodobně narážel na skutečnost, že ani Václav Havel nikdy nepřijal Kryla mezi své vyvolené.

 

Jaké bylo překvapení, když v pořadu ČT věnované country a folku s názvem Aport (15. 4. 1999) na závěr vystoupil Nohavica s písní, věnovanou památce nedožitých 55. narozenin Karla Kryla (narozen 12. 4. 1944). A ještě větší zděšení zavládlo, když brněnská televize, v tom samém městě, kde byl Nohavica na KS StB evidován a vytěžován, odvysílala 26. dubna ve 22, 30 hodin pořad Vzpomínka na Karla Kryla, s podtitulkem “Jaromír Nohavica zpívá písničky legendárního písničkáře” v režii V. Fatky.

 

Nedá se jinak reagovat než slovy Jirky Pallase ze Švédska, který po Krylovo odchodu z tohoto světa prohlásil: “Bylo velmi smutné vidět, jak se ještě na nevystydlého barda vrhají politici a další parazité.” Ať je pro K. K. malou satisfakcí odhalení jeho busty před sborovnou keramické školy v Bechyni, kde roku 1962 maturoval. Odhalena byla v sobotu 24. dubna 1999, na svátek svatého Jiří.

 

Týdeník Vlasta, Květy a Avízo

 

V týdeníku Vlasta (12/99) se na straně 13 ve fotografiích Otakara Gembaly objevil zpěvák Václav Neckář (* 23. 10. 1943), D - StB “Bacil” (29313) a další zpěvák Viktor Sodoma (* 5. 7. 1945), TS - A “Matador” (2491588).

 

V devatenáctém čísle Květů se v Duelu s lékařem Pavlem Pafkem přel karlínský spisovatel Václav Dušek, (* 2. 9. 1944), D - StB a A - StB “Dana” (1177204), člen Pen-klubu a Klubu českých spisovatelů.

 

V Květech č.8 - “99 se objevil, spolu s kapelníkem Ladislavem Kubešem, zpěvák Josef Zíma (* 11. 5. 1932), A - StB “Tulipán” (11802), aby s tímto kapelníkem zazpíval Řípeckou šenkýřku u příležitosti připravovaného televizního pořadu. “Tulipán” se rovněž v Nedělním Blesku (4. 6. “99) svěřil, proč tyto noviny kupuje.

 

V květech č. 47/98 dostala prostor po určité době po odchodu z týdeníku Ring, Gabriela Převrátilová, vedena v kategoriích D - StB “Ina” a “Pátý” a jako TS - A “Lada”. Její rozhovor s fotografem Jadranem Šetlíkem se objevil v rubrice Kultura plus na stranách 32-33.

 

V informačním a reklamním časopisu AVÍZO byl jako muž známý z mnoha publikací, zábavných i jiných rozhlasových a televizních pořadů představen astrolog Petr Messany, držitel propůjčeného bytu s krycím jménem “Oskar”. Ten se v článku hrdě hlásí k astrologovi Pavlu Turnovskému, svěřuje se, že k němu chodí na poradu politikové a “já jsem s mírnou nadsázkou možná v roli svatého Jana Nepomuckého (!!!), říká Messany o sobě a dodává: “Přívěsek je osobní talisman, který pochází z Indie a podle indické mythologie má svého nositele chránit hlavně před lidskou zlobou. Možná přece jen tyto předměty trochu dotvářejí osobní image.”

 

“Přísně tajní” spisovatelé

 

Pražská vydavatelská společnost (PVS) pravidelně vydává publikaci Přísně tajné - literatura faktu. Tématy jsou pohledy do zákulisí historie, aféry, skandály, špionáž, nevšední osudy atd. Převážná část kolektivu je složena z důvěrníků Státní bezpečnosti. Šéfredaktorem PVS je PhDr. Karel Richter, CSc., (* 15. 6. 1930). Jde o jazykového redaktora a vědeckého pracovníka Vojenského historického ústavu.

 

Dalším autorem je spisovatel PhDr. Miroslav Ivanov, (* 10. 4. 1929), “Adne” (15065), který je členem vedení Klubu 89 (spisovatelů nekomunistů) a předsedou Klubu autorů literatury faktu. Ivanov je čestným občanem rodného města Jaroměř (1994) a dalších dvou měst a herec Zdeněk Svěrák v pondělí 7. června “99 v pražském Domě knihy pokřtil jeho 35. knihu názvu 52 + 2, čtení pro každý týden v roce a dva navíc.

 

Mezi autory nechybí ani Roman Cílek, (* 4. 3. 1937), “Svoboda” (19935), který pod společným pseudonymem Karel Pavlík psával společně s Rudolfem Kalčíkem. Posledním z deseti autorů, kdo je veden v databázi MV jako důvěrník StB je Pavel Toufar, (* 13. 7. 1948) “Černý” (24074). Ten je spisovatelem a novinářem a přispívá do Večerníku Praha (např. 28. 5. “99).

 

ČRo 1 - debatující agent “Pixa”

 

V pondělí 15. 3. “99 v pořadu Dva na jednoho, který moderovali Vladimír Kroc a Andrea Říhová, u příležitosti 75. narozenin byl do redakce pozván PhDr. Lubomír Dorůžka, (* 18. 3. 1924), hudební publicista a spisovatel, který je nazýván nestorem hudebních kritiků. Jako agent StB je evidován pod krycím jménem “Pixa” (1686888). Je také místopředsedou České jazzové společnosti. Dorůžka od roku 1947 často pobýval v Anglii, v roce 1964 byl šéfredaktorem Melodie, v roce 1968 spoluzakládal Evropskou (později Mezinárodní) jazzovou federaci a v roce 1971 odešel do zahraničního oddělení Supraphonu, kde měl na starosti subdodavatelské nakladatelské smlouvy. K jeho cti patří, že když byla za bolševiků souzena Jazzová sekce (JS), kde Dorůžka svědčil, JS neshodil a proti ní nesvědčil. Dnes na ČRo 2 - stanice Vltava uvádí pořady Jazzová ochutnávka (25 minut), Příběhy a postavy českého jazzu (jednou za čtrnáct dní), nebo pořad Jazzmani vyprávějí, kde své vlastní názory prezentují muzikanti.

 

V časopisu Týden (6/”99) na Lubomíra Dorůžku, jako na gentlemana jazzového věku, zavzpomínal hudební publicista Josef Vlček (* 8. 1. 1951), kterému jsme říkali “Zub” Vlček. V databázi MV je veden jako A - StB “Tesák” (31897). Vlček je dnes redaktorem hudebního časopisu Rock + Pop.

 

Story Haliny Pawlowské

 

Ve Story 11 / 99 dostal prostor režisér Jiří Adamec (* 9. 3. 1948, D - StB “Adam”, 21704, 24669), autor silvestrovského pořadu nebo Novot na TV NOVA ČNTS. V článku se píše, že Adamec ve své kariéře zažil slávu jako televizní režisérská hvězda 80. let a po roce 1989 pád, protože mu v České televizi nabídli místo vrátného a tudíž se ocitl na dně. “Ovšem právě to patří k vlastnostem mužů ve znamení Králíka, - (podle čínského horoskopu - pozn. aut.) - kteří hledají únosný poměr mezi ideálem a možnostmi. Vyčítá se jim kariérismus, i když luneárně jde o pouhé prosazení talentu,” vyznal se Adamec.

 

Ve stejném čísle na straně 14 se do ankety dostal Jiří Datel Novotný, herec a moderátor, (* 8. 4. 1944) A - StB “Holar”, který vyjádřil obdiv na díly malířů Josefa Šímy, Jana Zrzavýho a Kamila Lhotáka. Nutno dodat, že Novotný byl jedním z prvních zakladatelů Občanského fora.

 

Kolektiv doplňuje také spisovatel Vladimír Páral, (*10. 8. 1932), A - StB “Mirek” a “Slávek” (1218704). “Spisovatel Páral byl jako vždy velice elegantní,” píše o něm na první straně deník Špígl (11. 6. “99). “A jako častý čtenář Špíglu na uvítanou přinesl vydavateli Froňkovi pivo...” (Kde jsou ty doby, když ve Špíglu, jako redaktorka vyhozená z Československé televize (ČST), pracovala Kateřina Perknerová - “Éter”, které se v ČST říkalo “stříbrná pila”.)

 

Hospodářské noviny a týdeník Ekonom

 

V čele nakladatelství Economia je od roku 1990 ve funkci ředitele Ing. Miroslav Pavel, * 6. 9. 1941, A - StB “Mládežník” a “Ekonom” (5500, 30264,). Economia vydává řadu odporných časopisů, např. Stavitel, Technik, Domov, Finance a úvěr, Odpady, Chatař a Chalupář, Fotografie magazín, Listy.

 

Dalším redaktorem HN je Milan Syrůček, (* 28. 1. 1932), TS - A “Vladimír” (1734501, 3898701). Ten dříve pracoval v zahraniční redakci ČTK a v České televizi a dnes se podepisuje bez kroužku nad písmenem “u” - tedy jako Syruček. Zastává rovněž funkci ředitele divize ekonomického tisku a. s. Economia.

 

V redakci HN však nechybí ani Květa Šubertová - Buschová, (* 10. 7. 1947), D - StB “Knihovnice”, uvedena jako Květoslava Buschová, (17894) a A - StB “Květa” (1093088) ve svazcích zanesena jako Květa Buschová. Je zástupkyní vedoucího zahraniční redakce.

 

A samozřejmě v kolektivu týdeníku Ekonom, přílohy HN, nechybí Oskar Krejčí (* 13. 7. 1948), D - StB “Oskar” a “Kaláb” (8478, 18797, 37617), TS - A “Oskar” (847888) a rezident StB “Oskar” (847888)). Ten v redakci pracuje jako editor a má na starosti politiku. Krejčí se pustil do zprávy stavu Unie (4/99), kde píše: “Všichni hovoří o lidských právech, ale ne každý umí jednat.” V čísle šestém se věnuje lidským právům a naftě (“Cílem je vyšachovat Rusko”), válce na Balkáně a NATO (č. 13, 14, 15/”99) a v čísle 16 označuje tuto válku za “sociální objednávku na zabíjení”. V sedmnáctém čísle kritizuje media: “Oligarchizace moci se dnes projevuje ne likvidací protivníka, ale ovládnutím klíčových televizních stanic, přičemž důležité není pouze to, co televize řekne, ale i to, co neřekne, koho nenechá promluvit a komu nasadí oslí hlavu,” píše Krejčí. Nemá si však na co stěžovat. Již v listopadu 1998 byl Krejčí hostem v pořadu Dobré ráno (uváděl ho redaktor Jiří Velebný) a Krejčí ve veřejnoprávní televizi zaníceně mluvil o akci čisté ruce.

 

“Oskar” Krejčí byl prostředníkem mezi iniciativou MOST (Michael Kocáb a Michal Horáček, redaktor svazáckého MS), když zprostředkoval setkání Kocába a Horáčka s Ladislavem Adamcem, tehdejším předsedou vlády. Setkání se uskutečnilo jakoby náhodně ve foyeru Nové scény ND v září 1989.

 

Haló noviny

 

Haló noviny (HaNo), deník ÚV KSČM, poskytla azyl takovým rudoprávním “esům”, jakým byl jeden z mnoha, Jaroslav Kojzar. (Pamatujete ty útočné Knihovničky Rudého Práva”) Ve čtvrtek 10. června se na jejích stránkách na Jiřího Hanáka rozlobil Karel Sýs. Ano, je to tentýž Sýs, který odmítl po listopadu “89 dát do dražby titul komunistického “zasloužilého umělce”. Hanáka nazval “šmudlou české žurnalistiky a bolševikem ve výslužbě.” A vzpomenul (světe div se!) spisovatele Milana Jungmanna, toho samého, od nějž nedaleko bydlí, ale kterému za bolševického režimu nikdy nepomohl, když Jungmann psát v té době nemohl.

 

Zatímco v HaNo skončila jako redaktorka pravá ruka Miroslava Sládka z týdeníku Republika Andrea Cerqueová, o úžasném mýtusu života a poesie se tam rozepsal PhDr. Milan Blahynka, CSc., o výboru z esejestiky Jiřího Kuběny. Blahynka se narodil 29. 8. 1933, veden je jako TS - A StB “Hynek” (35892). Tento muž se velikou měrou podílel na tom, aby se tzv. “zakázaní” (nebo také exilový) autoři nedostali do různých encyklopedií, slovníků a panoram české literatury. Blahynka byl autorem knihy Čeští spisovatelé 20. století (s Dušanem Cvekem a Milošem Horanským), ze které byli “eliminováni emigranti a autoři, kteří se ocitli stranou,” jak Blahynka napsal v Sýsově Kmeni (36/1998), kde byl členem redakční rady. Jak se o Blahynkovi říkalo už za “komárů”, (tedy těch, co nám tady přes čtyřicet let pili krev), Blahynka byl “v každé době dobře naladěn a dobře naobědván.”

 

Zemské noviny (ZN) - Hobby

 

V Hobby magazínu (5. 3. 1999), příloze ZN, Josef Kobra Kučera vzpomenul na Alexandra Koenigsmarka (* 27. 5. 1944, A - StB “Alex”, 2928601) a na spisovatela Václava Duška, (D a A - StB “Dana”), v článku věnovaném vzpomínce na Karla Kryla. Tentýž autor učinil v pátek 4. 6. “99 rozsáhlý rozhovor s Jiřím Winterem - Nepraktou, krycí jméno “Gráf”, který stejně jako pro Pražský Kudykam hovořil o strašidlech a v článku byl “Gráf” označen za klasika českého kresleného humoru.

 

Dalším hostem magazínu (9. 4. “99 - autorka Dana Frantálová) byl Petr Messany, DPB - StB “Oskar”, který v něm byl označen za předního astrologa. (Více o něm v článku o složení týdeníku Ring). Messany citoval Nostradamuse, který tvrdí, že dojde k devastaci duchovních hodnot, které budou pošlapány. “Podívejte se na morálku a chování lidí,” dodal. (Jak příznačné, tato slova slyšet z těchto úst.) Pro přesnost dodávám, že držitel propůjčeného bytu je tajný spolupracovník zvlášť získaný za účelem propůjčení bytu či místnosti (dále jen PB) k uskutečňování konspirativních schůzek pracovníků kontrarozvědky s tajnými spolupracovníky. Držitel PB musí poskytovat záruku utajení zájmu kontrarozvědky, proto se prověrka před propůjčením bytu nevztahuje pouze na něho, ale i jeho rodinu, blízké příbuzné, popřípadě i další osoby, jež mají k němu nebo k PB bližší vztah.

 

Perem Lady Hesové dostal ve čtení na víkend (12. 2. “99) velký prostor také Ondřej Hejma, (* 3. 2. 1951), D - StB “Rony” (44963), A - StB, “Rony”. Ten však přispívá rovněž do týdeníku Reflex, např. v rubrice Řekl bych (16/99) nebo Moje média (Reflex 20/99). Zde přiznal, že čte MfD, Právo, LN a Blesk a že z internetu jde na něj trochu strach. (V Pardubicích dokonce od roku 1992 existuje rockový klub Žlutý pes který každoročně vyhlašuje soutěž Yellow Dog Open.)

 

Na první straně Slova i Zemských novin (9. června) čtenáři byli informováni, že Hana a Petr Ulrychovi představili v Brně zpěvník s názvem Písně 1964 - 1999. V popisku pod fotografií však nebylo napsáno, že zpěvák, textař a kytarista Ing. Petr Ulrych (* 21. 2. 1944), je veden jako TS - A “Samorost” (2021106).

 

Pražský Kudykam - O Praze s...

 

Noviny jsou registrovány u odboru kultury Magistrátu hl. m. Prahy a vydává je Pražský spotřebitelský tisk. V rubrice O Praze s..., kterou fotí a píše Petr Jahn, zavzpomínal (11. 3. “99) režisér komunistických seriálů Vít Olmer, kterak měl na Hradčanech byt s výhledem do Jeleního příkopu a nyní musí bydlet na Smíchově a chodit do vinárny U Věstonického Venouše.

 

Další hostem a “legendou kresleného humoru” v této rubrice byl 25. února Jiří Winter - Neprakta, (* 12. 7. 1924), D i TS - A StB “Gráf” (24082, 28280), kterého zajímají pražská strašidla a byl Petrem Jahnem nazván jako “člověk osvícený”. V Blesk Magazínu (23/99, autor Emil Schneidr) byl Neprakta dokonce nazván “velkým Čechem”, sám sebe přirovnal k Josefu Ladovi a sdělil, že své najšťastnější období teprve očekává. Winter neopomněl moralizovat: “Ze všeho nejvíc jsem však deprimován při setkání s blbcem. (...) S blbcem se ale jednat vůbec nedá a takoví lidé jsou naprosto beznadějné případy.”

 

A do třetice (18. 2.) nechyběl “náš přední astrolog” Petr Messany (o něm píši jinde), autorem vyfocen v pražské kavárně Slavia se zeleným světlem na stropě ve tvaru kruhu, takže Messany skutečně vypadá jako svatý.

 

Estébák před soudem, jiná aféra na obzoru

 

Jak je patrné, konečně se dočkáme, že bude odsouzen JUDr. Jan Dolanský (* 31. 8. 1941), starší referent a major Správy StB hl. m. Prahy a SČ kraje (č. služ. průkazu 146416, RČ 410831/0040, bytem Anglická 18, Praha 2.) Ten v roce 1980 při výslechu bil nynějšího katolického biskupa Václava Malého a je proto obžalován ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Dolanský tehdy Malého tloukl pěstmi do obličeje, břicha, hrudi a žaludku. Ranou do obličeje výslech Malého ukončil. Dnes JUDr. Jan Dolanský pracuje jako právník Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Prostě řečeno, je to odborník na “slovo vzatý” a naprosto “svatý”. Telefon do bytu má radši veden na manželku Marii, co kdyby...

 

Po “aféře Zilk” je další aféra na obzoru pokud jde o návrhy na státní vyznamenání na Řád bílého lva, kde je navržen Karel Klapálek, jenž v roce 1948 (po boku Ludvíka Svobody) jako předseda podepisoval v prověrkové komisi všechny propouštěcí rozkazy. Na Medaily Za zásluhy je navržen hudební skladatel Prof. Petr Eben (* 22. 1. 1929), A - StB “Petřík” (6076).

 

Josef Maraczi v.r.

 

publicista

 

(www.cibulka.cz)

 

Vršní 13 / 798,

 

182 00 PRAHA 8 - Kobylisy

 

-----------------------------

 

Lidi ze zemí bývalého SSSR na mě nasazuje BIS-mafie skoro denně, resp. dle situace velmi často i několikrát denně (např. v Praze)...

 

http://zpravy.idnes.cz/neplati-zabijte-ho-uctovani-ruske-mafie-v-praze-pod-drobnohledem-px4-/krimi.aspx?c=A100806_1428478_praha-zpravy_sfo

 

Neplatí, zabijte ho! Účtování ruské mafie v Praze pod drobnohledem

 

6. srpna 2010  12:29

 

Ozbrojenci na střeše, před hlavním vchodem, ve vnitrobloku i uvnitř budovy Vrchního soudu v Praze. Tak probíhá soud s arménským a čečenským bossem a dalšími čtyřmi muži z bývalého SSSR obviněnými z vraždy a dvou pokusů o ni. Je to poprvé, co u soudu stanuly špičky ruskojazyčné mafie.

 

Zadavatel vraždy Andranik Soghojan (vlevo) a vykonavatel Timur Treťjakov. | foto: Koláž - iDNES.cz

 

Kdyby se nájemný vrah na podzim 2007 trefil do správného cíle, tedy do arménského podnikatele Armana Aharonjana, asi by to nebyla taková aféra. Policie by možná střelce našla. A kdyby ne, oznámila by, že šlo o vyřizování účtů v ruskojazyčné mafii. A byl by konec.

 

Jenže nájemný vrah se 27. listopadu 2007 spletl a na ulici chladnokrevně a úplně zbytečně zastřelil řidiče generálního ředitele Sazky Michala B.

 

MICHAL B.

 

Oběť

Národnost: Čech

 Funkce: řidič generálního ředitele Sazky

 Byl zastřelen 27. listopadu 2007 na ulici na Vinohradech. Omylem. Vrah si ho spletl.

 

Když se po původních spekulacích (jestli nebyl útok zamýšlen třeba na šéfa Sazky Aleše Hušáka) vyjasnilo, že se nebohý řidič stal obětí tragického omylu, spustily bezpečnostní složky státu velký hon na celou mafii. Bylo třeba zabránit dalším případným přestřelkám a tragickým omylům.

 

MF DNES teď přináší vůbec poprvé detailní rekonstrukci, jak se celý případ odehrál. Kauzu, která je mezinárodně sledovaná, tento týden řešil opět vrchní soud za přísných bezpečnostních opatření. Mafiánům hrozí až dvacetileté tresty.

 

"Vor v zakoně"

 

Na úplný začátek se musíme vrátit do ruského Soči. Tady se budou v roce 2014 konat zimní olympijské hry. A protože si ruské bezpečnostní složky nepřály, aby na obřích stavebních zakázkách vydělával vlivný a bohatý podnikatel z arménské mafie - jistý Andranik Soghojan - "vyhnaly" ho ze svého území.

 

ANDRANIK SOGHOJAN

 

Narozen: 23.7. 1968

 Národnost: Armén

 Funkce: vor v zakoně

- doslova "legální zloděj", jinak též nejvyšší autorita mafie

 Role ve vraždě: zadavatel

 

Soghojan si za své dočasné útočiště vybral Českou republiku. A začal odtud řídit veškeré své mezinárodní aktivity. Tento muž je v hierarchii ruskojazyčné mafie na jednom z nejvyšších míst. Má funkci takzvaného "vora v zakoně", což znamená, že má neomezenou moc nad všemi ostatními, kteří ho musí poslouchat. Řeší i případné spory mezi jednotlivými mafiemi. Po italsku: takový capo di tutti capi. Šéf šéfů.

 

Vše fungovalo, jak mělo. Ale jen do chvíle, než začal všechny ostatní "zlobit" mladý arménský podnikatel, také člen mafie Arman Aharonjan. Z jednoho obchodu odmítl dát 500 tisíc dolarů do "obščaku", tedy do společné kasy, kterou obhospodařuje "vor v zakoně".

 

To musí udělat každý, kdo v rámci mafie funguje. Ze společné kasy se pak platí případní advokáti, policejní informátoři, politici, ale je to také zdroj příjmů samého "vora v zakoně".

 

Aharonjan se vzepřel, a proto musel být potrestán. "Vor v zakoně" vydal první příkaz: "Zabijte pro výstrahu někoho z jeho okolí. Pak Aharonjan zaplatí."

 

Na akci najali Ukrajince Timura Treťjakova. Ten 13. listopadu 2007 zaútočil za bílého dne na Václavském náměstí na Arména jménem Chačatur Garibjan a pobodal ho nožem. Garibjan byl Aharonjanova pravá ruka.

 

Treťjakov do něj vrážel dýku hlava nehlava. Pak se svými kumpány z místa činu rychle zmizel. Garibjan přežil jen díky rychlé lékařské pomoci.

 

"Pošlete ho k soči," řekl Soghojan svým pobočníkům, což v jejich hantýrce znamená, aby ho zabili.

 

Zpupný Aharonjan pak raději 500 tisíc dolarů zaplatil. Jenže šéf šéfů Soghojan se s tím nespokojil. Teď musel přijít trest pro Aharonjana. "Pošlete ho k soči," řekl svým pobočníkům, což v jejich hantýrce znamená, aby ho zabili. (Výraz soči - tedy zabít - nemá s názvem města Soči nic společného, pozn. red.)

 

Tak přišla druhá zakázka pro vraha Treťjakova. Ale protože Arman Aharonjan tušil, že by něco takového mohlo přijít, přijal přísná bezpečnostní opatření. Pohyboval se jen s po zuby ozbrojenou ochrankou a velmi často měnil místa pobytu.

 

Mafii tak dalo víc práce ho "natipovat". Nakonec dostali informaci, že Aharonjan se bude 27. listopadu 2007 pohybovat na Vinohradech. A pojede luxusním sportovním vozem, černým bentleyem.

 

Jenže přesně v tu dobu zaparkoval kousek od místa, kde číhal vrah Treťjakov, řidič generálního ředitele Sazky Michal B. Jeho vůz značky Bentley měl tmavozelenou barvu.

 

Pětadvacetiletý otec dvou dětí si šel koupit jídlo do nedaleké večerky, a když se vracel do auta, přistoupil k němu Treťjakov a třikrát do něj vystřelil. Když řidič padl k zemi, dal mu ránu jistoty do hlavy. Pak odhodil zbraň a utekl.

 

Že se nájemný vrah spletl, vyšlo najevo vzápětí. Protože v médiích se okamžitě objevila zpráva, že někdo zabil řidiče šéfa Sazky.

 

Tajný informátor BIS

 

Jak se pak na spletitý případ a na stopy vedoucí k vrahům dostala policie? Nutno přiznat, že v této kauze hodně pomohla tajná služba BIS. I když to zpočátku bylo nesmírně obtížné.

 

BIS měla nejprve jen svědka, který jí tvrdil, že zná vraha řidiče Sazky. Proto hned kontaktovala Útvar pro odhalování organizovaného zločinu.

 

TIMUR TREŤJAKOV

 

Národnost: Ukrajinec

 Funkce: nájemný vrah

 Role ve vraždě: střelec

 

Tady dostal případ na starost elitní detektiv Michal Váhala, jeden z nejlepších expertů na ruskojazyčnou mafii. A 19. prosince 2007 si od BIS tajného svědka převzal.

 

Ten detektivovi řekl, že vrah bude 23. prosince, den před Vánocemi, v podniku Life Café Music Bar v pražské Rytířské ulici. Vrah tam tehdy nepřišel, a tak celé policejní komando odjelo do Pštrossovy ulice poblíž restaurace Solidní nejistota, kde se měl vrah občas také zdržovat.

 

Těsně po půlnoci, když už chtěla policie akci odvolat, se najednou na ulici objevil notně opilý muž. Vrávoral. Svědek se na něho podíval a detektivům řekl: "To je on." Komando vyskákalo z aut. Nebylo s ním příliš práce.

 

Tak tedy zatkli Timura Treťjakova, nájemného vraha.

 

Klíčový svědek

 

Ale to byl jenom začátek. Policie si okamžitě udělala výpisy telefonních hovorů, nasadila sledovací služby, odposlechy, obešla agenty pohybující se v prostředí.

 

A jedna stopa detektivy zavedla i k jakémusi Tagiru Tarschojevovi. Podle výpisu z jeho mobilu byl i tento muž v osudný den prvního útoku mafie na Václavském náměstí.

 

V listopadu 2008 ho policie našla a zatkla ho. Byl obviněn z podílu na vydírání a pokusu vraždy na Václavském náměstí. Jeho DNA souhlasila s DNA na papírových kapesnících, které po sobě nechali útočníci na záchodě v restauraci U Zpěváčků.

 

Sem běželi hned po akci z Václavského náměstí a umyli si krev z rukou. Tarschojev, jak se později ukázalo, nebyl ten, kdo by se do násilných akcí přímo zapojil. Byl jen jakýsi "servisman". Pro policii to byl ale rozhodně další cenný bod.

 

Měsíc poté, co byl Tarschojev vzat do vazby, požádal Vězeňskou službu, aby mu zavolali detektiva Váhalu. "Chci mluvit o všem, co vím," řekl.

 

TAGIR TARSCHOJEV

 

Korunní svědek

 Národnost: Čečen, nebo Inguš

Funkce: člen arménské mafie

 Role: informátor BIS a policie

 Kde je: program na ochranu svědků

 

Tarschojev tak vyložil policii úplně vše. Kdo si vraždu objednal, kdo ji prováděl a proč k tomu celému došlo. Ukázal prstem na "vora v zakoně" jako na zadavatele vražd.

 

Popsal i roli dalšího spřízněného člena mafie čečenského bosse Gilaniho Alijeva a jeho bratra Mogameda. Gilani určil, jak se vražda provede, a jeho bratr Mogamed dovezl podle Tarschojeva vrahovi Treťjakovi zbraň.

 

V březnu 2009 pak policie k velkému údivu zúčastněných pozatýkala všechny členy gangu včetně nejvyšší autority, "vora v zakoně" Soghojana. Gilani Alijev byl zatčen ve Slovinsku, kde se právě zdržoval.

 

Akce dostala název Wolfram. Většina akcí ÚOOZ dostává názvy podle někdejších válečných operací. Tahle byla pojmenována podle "operace Wolfram", což byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během druhé světové války z Anglie na území protektorátu Čechy a Morava.

 

"Jsem agentem BIS"

 

A jak se k případu připletla tajná služba BIS? Až teprve později, když svědka Tarschojeva zatkla policie a on začal vypovídat, prozradil do protokolu, že spolupracuje s BIS.

 

"Jsem agentem BIS a na případ jsem je upozornil už dávno," řekl Tarschojev. Tajná služba se k tomuto sdělení odmítla vyjádřit. Když si tento údaj chtěl ověřit soud, před kterým stál Tarschojev, přišel soudci jednostránkový dopis z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, který kontakty s BIS potvrdil.

 

"Když byl Tarschojev v utečeneckém táboře v Česku, kde žádal o azyl, navštívili ho lidé z BIS, kteří se představili jako Pavel a Eva," napsali detektivové.

 

Tarschojev pak přiznal, že tip na vraha Treťjakova dal BIS původně on, ale protože se bál o život, poslal za sebe na setkání s detektivem Váhalou svého kamaráda, který Treťjakova identifikoval.

 

BIS mlčí. Sleduje dlouhodobější zájmy v prostředí organizovaného zločinu a nechtěla ztratit informátora.

 

Detektivové z ÚOOZ se pak na tajnou službu zlobili, proč jim přímo Tarschojeva nedali už dříve a poslali jim tehdy někoho jiného. Vyšetřování prý mohlo být daleko rychlejší.

 

Tajná služba však mlčí. Na rozdíl od policie sleduje dlouhodobější zájmy v prostředí organizovaného zločinu, a tak nechtěla ohrožovat svého klíčového informátora. Až teprve když na Tarschojeva přišel vlastní cestou detektiv Váhala, musela se BIS svého informátora vzdát.

 

Tarschojev původně dostal deset let vězení za účast na násilných akcích. Odvolací soud mu trest zmírnil na tři roky. Teď ho jako korunního svědka v celém procesu, který právě probíhá, čeká program na ochranu svědků. Stát mu bude muset zajistit bezpečnost před případnou pomstou ruské a čečenské mafie.

 

I proto provází soud tak velká bezpečnostní opatření. Budovu vrchního soudu střeží ozbrojení policisté. Na střechách jsou odstřelovači a do budovy soudu může veřejnost jen po naprosto důkladné prohlídce.

 

Odměnu 500 tisíc korun, kterou vypsala společnost Sazka pro toho, kdo pomůže najít vraha jejího řidiče, dostal sice nakonec svědek, který policii na ulici označil vraha Treťjakova, ten ale později u soudu přiznal, že odměnu předal manželce Tarschojeva. Tedy tomu, kdo si ji zaslouží nejvíc.

 

POLICIE PROVĚŘUJE OBHÁJCE KRAMARIČE

 

Detektivové z ÚOOZ prověřují také známého advokáta Julia Kramariče. Podezírají ho, že nabízel jako obhájce hlavního obžalovaného Andranika Soghojana půlmilionový úplatek jednomu ze svědků. Podle informací deníku Právo to svědek ve středu uvedl ve své výpovědi u Vrchního soudu v Praze, kde se případ projednává.

 

Kam dál?

Otec šéfa čečenské mafie: Syn není andílek, ale ani vrah

 Soud řeší mafiánskou vraždu, mezi obžalovanými je i „vor v zakoně“

 Šoféra Sazky zastřelil válečný veterán, prozradil ho kumpán z Východu

 Policie zadržela „vora v zakoně“, bossa ruských mafiánů v Česku

 Advokát „vora v zakoně“: Policie naučila svědka jeho výpovědi

 Detektiv, který zatkl šéfy ruské mafie, je navzdory mstě bez ochranky

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/neplati-zabijte-ho-uctovani-ruske-mafie-v-praze-pod-drobnohledem-px4-/krimi.aspx?c=A100806_1428478_praha-zpravy_sfo

 

---------------------------

 

Realita ukazuje, že BIS-mafie na mě technologii snímání funkcí mozku již nasadila a tedy umí to co se popisuje v odborných článcích, protože je nutné pochopit, že tajné služby mají technologie o mnoho let (údajně 5-10 let) dopředu než jsou k dispozici komerčně!!! Tato technologie je zásádní pro destabilizaci mého života - doslova vědí co budu dělat i za několik měsíců (či let), stačí se zamyslet... no comment. Za zneužití této hypermoderní technologie by měla BIS (jako celek) stíhána za vlastizradu!!!

 

http://rednews.nova.cz/clanek/hi-tech/cteni-myslenek-realitou-pristroj-ma-byt-do-3-let-na-trhu.html

 

Čtení myšlenek realitou. Přístroj má být do 3 let na trhu

 

zdroj: profimedia.cz mozek

aktualizováno 09.09.2010, 00:14 | 09.09.2010, 00:00 | tn.cz / adr

Americkým vědcům se podařilo vyvinout přístroj, který převádí myšlenky přímo do slov. Novinka je určena hlavně pro paralyzované pacienty, kteří dnes s okolním světem komunikují jen s velkým obtížemi.

 

Počítač, který umí číst lidskou mysl, pracuje s několika senzory přímo připojenými k lidskému mozku. Právě proto není tento přístroj vhodný pro každého. Tím však nevýhody nového zařízení končí.

 

Podle vědců jde o jednoznačný průlom, který zlepší kvalitu života mnoha zcela paralyzovaným lidem.

 

"Byli jsme nadšeni, když jsem viděli, jak dobře systém funguje," uvedl bioinženýr Bradley Greger z Utažské univerzity, která se podílela na vývoji nového zařízení.

 

"Jde o jeden z momentů, kdy se všechno propojí dohromady. Říkáme tomu (vynálezu) čtení mozku," dodal Greger.

 

Vědci doufají, že novinku dostanou k prvním pacientům do dvou, maximálně tří let.

 

Těžce paralyzované osoby dnes musejí ke komunikaci s okolním využívat například pohybu oka, případně ohybu prstu, jímž ukazují na písmena či slova.

 

Podobného postupu v současnosti využívá slavný fyzik Stephen Hawking. Počítač a hlasový syntetizátor mu pomáhá natolik, že je schopen i s tímto relativně primitivním vybavením napsat knihu, či vést přednášku. S přístrojem, který by četl jeho myšlenky a sděloval je publiku, by na tom jeho vyjadřovací schopnosti byly ještě lepší.

 

Průlom ve čtení mozku využívá toho, že signály, které vytváří mozek při tvorbě slovních spojení jsou naprosto stejné jako ty, které z něj vychází, když dané slovo skutečně vyslovíme.

 

Vědci už s novým zařízením učinili několik pokusů. Všechny byly úspěšné z osmdesáti až devadesáti procent. Systém totiž dokázal rozpoznat nejméně osm slov z deseti.

 

Pokusy probíhaly na epileptických pacientech, kteří čekali na operaci mozku. (Foto: profimedia.cz)

 

Lékaři při testech připevnili k řečovým mozkovým centrům síť šestnácti elektrod. Počítač poté rozpoznával mezi slovy ano, ne, horký, chladný, žíznivý, ahoj, nashledanou, více a méně.

 

Pacient následně řekl požadovaná slova nahlas a počítač je spojil s naměřenými daty.

 

Greger soudí, že se do tří let povede vědcům připravit plně komerční set čtecího zařízení a hlasového výstupu. Cena očekávané novinky nebyla sdělena ani rámcově.

 

- - -

 

Vědci umí číst v naší mysli lépe než my sami

 

zdroj: tn.cz Mozek

aktualizováno 25.06.2010, 10:40 | 25.06.2010, 10:36 | Korzo

Díky skenování mozku jsou odborníci schopni předpovědět jednání pacienta lépe než on sám.

 

Experti na reklamu tak dostávají do rukou nebezpečný nástroj, který jim pomůže motivovat budoucí konzumenty a zákazníky.

 

Vědci našli způsob, jak díky snímkování mozku prostřednictvím magnetické rezonance (MRI) v reálném čase interpretovat skutečné záměry sledované osoby rychleji než sám dotyčný.

 

"Snažíme se zjistit, jestli je v mozku skrytá moudrost," tvrdí Emily Falková, členka vědeckého týmu z Kalifornské univerzity.

 

Zmíněný tým sledoval 20 mladých mužů a žen, kteří během snímkování poslouchali sdělení o používání opalovacích krémů a další zprávy promíchané tak, aby nepoznali, co je součástí pokusu.

 

O použití krému informoval "prefrontální kortex"

 

Při analýze výsledků screeningu pomocí MRI se ukázalo, že oblastí, která vyvíjela největší aktivitu při rozhodování, zda v budoucnosti použijí opalovací krém, je tzv. prefrontální kortex.

 

"Z této oblasti mozku jsme dokázali se 75 procentní přesností určit, jestli respondenti použijí krém. A to bez ohledu na to, jaké byly jejich předchozí záměry," vysvětluje profesor Matthew Lieberman, vedoucí výzkumu.

 

A dodává: "V prefrontálním kortexu existuje místo spojené se sebeuvědoměním a sebehodnocením. To je u člověka větší než u ostatních primátů."

 

Nový objev může mít význam pro reklamní experty při tvorbě kampaní, které mají motivovat budoucí zákazníky ke koupi jejich produktů, ale také například pro zdravotníky. Ti by díky němu mohli lépe přesvědčit pacienty, aby správně pečovali o své zdraví.

 

---

 

Podstatné je pochopit, že technologie tajných služeb mají mnoho let náskok, někdo tvrdí že až 10 let... tedy to co IBM publikuje jako veřejnou technologii za několik let, budou již mít hovada z BIS-mafie k dispozici...

 

http://tech.ihned.cz/veda/c1-54243090-predpoved-ibm-do-peti-let-budou-stroje-cist-lidske-myslenky

 

19. 12. 2011 | poslední aktualizace: 19. 12. 2011  16:17

 

Předpověď IBM: do pěti let budou stroje číst lidské myšlenky

 

Pět odvážných předpovědí pro dalších pět let od IBM slibuje čtení myšlenek, lidské tělo jako zdroj energie, zacelení digitální propasti i konec hesel a nevyžádané pošty.

 

Otakar Schön

editor

Čtěte více o: IBM | věda a výzkum

 

5in5 pro rok 2011 (2016)

 

1, Lidská energie se stane skutečností

IBM předpovídá, že do pěti let bude běžné dobíjet baterie mobilních telefonů a dalších zařízení prostým pohybem – při běhu nebo jízdě na kole. Technologie pro sběr a přenos energie mají zajistit efektivní akumulaci a využití i malých množství energie. První podobné technologie již fungují v automobilech.

 

3, Čtení myšlenek už není sci-fi

Počítače podle vědců IBM během pěti let zvládnou efektivně přenášet lidské myšlenky a emoce nejen do videoher, ale také do dalších programů, které poslouží například pro léčbu autismu. Technologie čtení myšlenek vypadá nejlákavěji, ale zároveň IBM nepředstavuje žádný nový směr. pomocí myšlenek lze už dnes ovládat jednoduché hry, které slouží jako součást terapie hyperaktivity a dalších poruch.

 

---

 

http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/3107-detail-clanku/

 

Nové výzvědné technologie: Hackování mysli

 

"Psychochirurgický program je potřeba za účelem politické kontroly společnosti. Cílem je fyzická kontrola mysli. Kdokoli se odchýlí od dané normy bude chirurgicky zmrzačen."

 "Jedinec si může myslet, že tou nejdůležitější realitou je jeho vlastní existence, ale to je jen jeho osobní názor. Chybí mu historická perspektiva. Člověk nemá právo rozvíjet svou vlastní mysl. Tato forma liberálního presvědčení má veliký ohlas. Musíme mít možnost ovládat lidský mozek. Jednoho dne budou armády a generálové ovládáni elektrickou stimulací mozku."

 Dr. José Delgado. Ředitel neuropsychiatrie, Yale University Medical School Congressional Record, č. 26, svazek 118, 24. února 1974.

Noviny Guardian, strážce pravdy ve Velké Británii, uveřejnily 9. února 2007 článek od vědeckého redaktora Iana Samplea nazvaný:

"Mozkový sken umožňuje číst lidské úmysly," s podtitulem: "Výzva k etické debatě ohledně možného použití nové technologie při výslýchání."

"S tímto skenerem je možné hledat v mozku informace a získat tak něco, u čeho byste zvnějšku neměli možnost poznat, že tam uvnitř je. Je to jako svítit baterkou při hledání nápisu na zdi," dozvídáme se z výpovědí vědců.

V tutéž dobu pořádalo Londýnské technické muzeum výstavu nazvanou "Neurobotika: Budoucnost myšlení". Toto místo bylo určeno, aby v říjnu 2006 přineslo novinu o tom, že lidské myšlenky je možné číst pomocí skeneru. Na webové stránce Neurobotiky bylo možné vidět fotografii se usmívajícím se obličejem Dr. Gerainta Reese s podtitulem "Čtenář myšlenek".[1] Dr. Rees je jedním z vědců, kteří zjevně prolomili problém zaměstnávající filosofy a vědce již od dob před Platónem: vytvořili dveře do vědomí. Převrat v historickém vývoji člověka byl oznámen natolik rutinním způsobem, až se jeden musí ptát, jaké další faktory byly ve hře a k jakým opomenutím muselo dojít, aby tato událost vypadala jako výjimečná i banální zároveň. Oznámení jako by přišlo odnikud. Neurovědci -- moderní lovci a sběratelé informací, rozmazlovaní moderními vládami s jejich "musíme vědět" politikou -- se zrovna nesnaží vysvětlit, jak tohoto vstupu do vědomí dosáhli, ani nezasazují svou práci do historických souvislostí. Místo toho nalezneme v programu technického muzea otázku:

"Jak byste se cítili, kdyby někdo mohl číst vaše nejvnitřnější myšlenky?" Geraint Rees z UCL tvrdí, že to umí. Technologií snímání mozku začíná rozeznávat myšlenky a zkoumat rozdíly mezi vědomou a nevědomou myslí. Ale jak daleko to zajde? Neměly by být vaše myšlenky čistě vaší soukromou věcí?

Jestliže Dr. Rees již porozumněl mysli natolik, aby to stálo za oznámení jemuž byla zasvěcena celá expozice, pravděpodobně někde musí být i ona zkoumaná a dešifrovaná mysl. Neprovádí pouze experimenty využívající funkční magnetické rezonance [magnetic resolution skenning/funcional magnetic resonance imaging (fMRI)] způsobem, používaným neurology již roky pro skenování svých subjektů, kterých se ptají co cítí či na to myslí, zatímco vědci sledují, které oblasti jsou zapojeny, a jaké dopady mají myšlenkové pochody na ty které části mozku. Dr. Rees dekóduje mysl na úrovni vědomých a nevědomých procesů. A to není možné bez přístupu k samotnému vědomí. Čího vědomí? Kde je nositel tohoto vědomí -- a nevědomí? Jak se on či ona cítí? Proč se na takovou věc ptáte nás, zeptejte se jich.

Výstava Neurobotiky měla jistě za cíl učinit z těchto vzrušujících nových objevů rodinnou zábavu a k tomu tam byla spouta her, které mohli návštěvnící hrát. Jeden by nabyl dojmu, že jsme připravováni na zavedení zcela nové radikální technologie, která možná mysl promění ze soukromého vlastnictví na veřejnou komoditu. Informační technologie se nás snaží navzájem propojit všemi možnými způsoby. Podle všeho nás však chce propojit také s obsáhlými databázemi, které umožní vládám sledovat nejen veškeré informace, týkající se našich životů, ale nyní rovněž i naše myšlenky, či dokonce podvědomé procesy. Zajímá to někoho?

Jedním z nejpopulárnějších exponátů na výstavě byla hra "Mindball", ve které spolu dva hráči doslova hlava na hlavu bojovali o moc mysli prostřednictvím opět pouze mysli samé. Byli navlečeni do čelenek, které snímaly jejich mozkové vlnění. Hra využívala neurofeedback -- vyhrál ten, kdo byl uvolněný a klidný. Zdálo by se, že se organizátoři snažili právě o podnícení klidné atmosféry, aby se vyhnuli zbytečné veřejné panice, která by mohla vypuknout po oznámení, že soukromé myšlenky je možné nyní přečíst prostřednictvím skeneru.[2] Vstup do mysli, do silně osobní zóny, se stal atrakcí pro rodinné odpoledne:

Představte si možnost kontrolovat počítač pouze silou vlastní mysli. Nebo číst lidem myšlenky a vědět, jestli lžou. A co kdyby vám magnetický šok do mozku zvýšil kreativitu... skutečně bychom měli být s to technicky formovat naši mysl?

Považujete své myšlenky za soukromé? Už jstě někdy zalhali a začervenali se? Použitím technologie skenování mozku vědci začínají sondovat naši mysl a rozlišovat kdy lžeme. Jiní vědci rozpoznávají naše přání a zkoumají rozdíl mezi vědomou a nevědomou myslí. Můžeme však takové technologii věřit?

Z programu a ostatních her plynou další zvědavé otázky:

Na nové interaktivní rodinné výstavě si vyzkoušíte, co to obnáší být novodobým špiónem. Poté, co jste byl naverbován jako špión nováček, si nyní můžete vyzkoušet dovednosti a schopnosti vyžadované na skutečných agentech, a použít některé nové technologie, které agentům pomáhají získávat a analyzovat informace. Dále pak zakuste, jaké to je být sám sledován. Odkryjte tajné skladiště s prototypy nových vynálezů, které vám dají nahlédnout do budoucnosti výzvědných technologí a nakonec použite vše, co jste se naučili k úniku dříve, než se z vás stane plnohodnotný agent!

Byly zde k vidění rovněž případy vděčných paraplegiků a kvadruplegiků, jež nesobečtí bohové dnešní vědy tak nesobecky vysvobodili z jejich vězení: Nobelova cena a vážnější stránka celé atrakce. Nebyl zde však nikdo v zastoupení vlády jejího Veličenstva, kdo by ukázal, jak jednoduše mohou být v našem bezdrátovém věku ty samé nástroje, s využitím neomezeně variabilních bezkontaktních elektrod, použity k dálkovému sledování občanů kdekoli na světě.[3][4] Elektrody mohou být, podobně jako elektřina, neviditelné -- elektroda je zakončením zdroje elektrického proudu, umožňující tok energie, či elektrického náboje, ven či dovnitř. Mozek sám je elektrický obvod. Každý mozek má svou vlastní, jedinečnou rezonanční frekvenci. Mozek je mnohonásobně citlivějším vysílačem a přijímačem než například počítač. Přesto ani v éře bezdrátových sítí nedosahuje [naše] porozumění jejich fungování až k oblastem činnosti mozku. Pokud mají monotónní ukázky hlav s připojenými elektrodami prezentovat řízené vedení elektrického náboje a možnosti jeho přenosu mozkem či jakýmkoli nervem v těle, jako formu neviditelného mučení, pak jedná se o vědeckou demenci.

Jak tvrdí Neurobotika: "Váš mozek je úžasný," však také kontrola a moc nad našimi nervovými systémy, dosažitelná ovlivňováním mozkových frekvencí rádiovými vlnami, musela být tajným snem vládních vědců po mnoho let. Problém, který se objevuje nyní, v okamžiku kdy již mnohé bylo dosaženo a je připraveno k použití, je hledání veřejně přijatelného způsobu, jakým tuto technologii zavést do praxe. K tomu je nutné ji protlačit skrze širší vládní a právní legislativu, a za tím účelem to musí vypadat, jako by vzešla z čistě neutrálního vědeckého výzkumu činnosti lidského mozku a nejlepšího zázemí předních univerzit. Na Dr. Reesovi a jeho kolegovi profesoru Haynesovi, kteří tuto novinu přinesli váženým čtenářům Guardianu, nyní je tuto pochodeň zanést vládě. Zainteresovaní si rovněž mohli povšimnout nutnosti prezentovat neurovědce v mnohem zodpovědnějším světle poté, co americký neuroinženýr John Norseen, pracující pro vládou sponzorovaný Lockheed Martin, v roce 2000 tak výmluvně komentoval vyhlídky týkající se jeho práce v oblasti fMRI:

 "Pokud tento výzkum přinese ovoce, bude možné ovlivňovat to, co si někdo myslí, aniž by o tom vůbec věděl." A pak dodal: "Etická stránka věci se mě netýká, někdo by se jí ale zabývat měl."

Zatímco neurovědci publikují své objevy (dokonce aniž by uvedli konkrétní frekvenci, kterou tyto skenery používají), podávají etická varování a zároveňnemístně pokračují ve své neuvěřitelné práci, zachovává vláda, sponzorující jejich práci, absolutní mlčení. Současné zkoumání lidských úmyslů, mysli, myšlenek v pozadí, nadějí a emocí postupuje ke komplexnějším a jemnějším aspektům myšlení a cítění.[5] Avšak o těchto metodách nemáme téměř žádné informace. Popis způsobem "svícení baterkou v mozku" je tak absurdní, jak jen na vědeckou disciplínu může být, zvláště pokud s sebou nese tak enormní následky pro budoucnost lidstva. Na co nás toto oznámení, a technické mlžení kolem něj, připravuje?

Editor magazínu Wired, Steve Silberman, poukazuje na to, že detekční schopnosti fMRI "směřují k přeměně bezpečnostních a soudních systemů a fundamentálních představ ohledně soukromí."[6] Cituje zakladatele Cephosu, Stevena Lakena, jehož společnost hodlá novou technologii detekce lži uvést na trh. Jako možný příklad cituje Laken vězně držené bez obvinění na základně Gauntanamo Bay. "Pokud mají tito zadržení informace, které jsme zatím nebyli schopni získat a které by mohly předejít dalšímu 11. září, pak myslím, že by většina Američanů souhlasila, že bychom měli dělat cokoli bude potřeba k tomu, abychom je získali." Silberman rovněž cituje Paula Roota Wolpa, přední autoritu na Center for Bioethics [Ústav bioetiky] na Univerzitě v Pensylvánii, který popisuje zrychlující pokrok v oblasti fMRI jako "učebnicový příklad toho, jak je možné něco prosadit sblížením základního výzkumu, jeho financováním a tudíž řízením vládou, a specifických zájmů vyžadujících konkrétní technologie." Máme věřit tomu, že tato naznačená možnost skenování mozků poroty, představitelů justice, stejně jako obžalovaného, ovlivňování jednoho na úkor druhého, že samotné právní důsledky používání mysl čtoucích skenerů na univerzitách, ani nepohnou s ministrem spravedlnosti, aby o těchto potenciálních zbraních pronesl pár slov?[7]

Kde je ona etická, diskuse po které pilní vědci a reportéři Guardianu volají?[8] Může být taková technologie -- více než kdy v historii schopná rozvracet samu myšlenku -- omezena pouze na posouzení, zda měl všudypřítomný terorista skutečně úmysl vyhodit do vzduchu vlak nebo zda se jednalo pouze o přihouplého spratka, který chtěl vyrobit bombu z indické mouky [chapati flour]. Můžeme předpokládat, že vláda by zcela jistě nedala výstavě v technickém muzeu připravenou ve spolupráci s Imperial College, předním vládou sponzorovaným institutem v oblasti fyziky laseru, zelenou, pokud by měla uškodit sledovacím programům. Je dobré mít na paměti, že vládní zpravodajský výzkum je oproti veřejně dostupné technologii o nejméně deset let dále. Historie ukazuje, že cokoli co dovolí správcům společnosti nezjistitelný přístup do mozku a mysli, bude nejen schváleno, ale navíc státem financováno a využíváno, především pak cvičenými agenty tajných služeb, kteří tak získají nad bezbrannými občany moc bez jakékoli zodpovědnosti.[9]

Současná technologie, o které se tvrdí, že je ve fázi vylepšování "rozlišování plynoucích myšlenek a skutečných záměrů"je popisovaná profesorem Johnem-Dylanem Haynesem v Guardianu zcela netechnickým jazykem, jehož cílem rozhodně není něco vysvětlit.

Článek v Guargianu uvádí:

 "Tým předních světových neurovědců vyvinul účinnou metodu, dovolující nahlédnout hluboko do mozku člověka a určit jeho úmysly ještě předtím, než se stanou skutečností."

"Výzkum přináší kontroverzní průlom ve schopnosti sondování lidských myslí a naslouchání jejich myšlenkám a vyvolává vážné etické problémy ohledně budoucího použití technologie umožňující čtení mozku."

"S tímto skenerem je možné hledat v mozku informace a získat tak něco, u čeho byste zvnějšku neměli možnost poznat, že tam uvnitř je. Je to jako svítit baterkou při hledání nápisu na zdi," uvedl John-Dylan Haynes z Max Planck Institute for Human Cognitive and Brain Sciences v Německu, který studii se svými kolegy z University College v Londýně a Oxforddské univerzity vedl.

Nyní tedy víme, že používají světlo. Již mnoho let se však pro zkoumání neuronové aktivity používala fMRI, kde se, i přes četné pokusy o zachnycení vědomých a podvědomých pochodů, se zvláštním důrazem na zrakový lalok mozku, u vědomí samotného nedosáhlo žádného pokroku. Můžeme si být jisti, že nám neříkají vše.

Podobně jako krysy a šimpanzi používaní k ukázkám objevů z nepřímých experimentů prováděných na lidech, jako elekrodové implantáty užívané k dálkovému ovládání švábů, octomilky řízené laserem[10][11] či červi, vyšlechtění tak, aby je bylo možné kontrolovat paprsky světla[12]či informace a techniky nemilosrdně aplikované oportunistickými útoky na bezbranné lidi, jako by byli guinejskými prasaty -- využití pro nesčetné záměry, od výroby hmatových 3D rukavic pro počítačové hry k vytvoření umělé inteligence zasílající vizuální vjemy do vzdálených končin vesmíru -- to vše vyžaduje přiměřeně širokou společenskou podporu a uspokojení požadavků vědecké a veřejné bezúhonnosti.

Světlo, užívané k průniku do lidského mozku je téměř jistě terahertzových [THz] frekvencí, které v elektromagnetickém spektru odpovídá vlnovým délká mezi 1mm a 30mm. Terahertzové vlnění je schopné pronikat hluboko do organických materiálů, aniž by (tvrdí se) způsobilo škody spojené s ionizačním zářením, jako je tomu například u rengenových paprsků. Je možné jím rozlišit materiály s různým obsahem vody -- například tuk od libového masa. Tyto vlastnosti se úžívají v procesech kontroly kvality či při lékařských skenech. Terahertzové frekvence jsou schopné projít cihlou a stejně tak lidskou lebkou. O dalších aplikacích je možné se dozvědět od velké britské firmy, která se zabývá se vývojem v oblasti terahertzů, sídlí v Cambridge a je z části vlastněná firmou Toshiba

Snahy upozornit organizace hájící lidská práva na ztrátu soukromí lidské mysli se setkaly s mizivou odezvou, a to i přes několik desetiletí staré zprávy o nebezpečích dálkové manupilace prostřednictvím technologií ovlivňujících mysl.[13] Nedávným příspěvkem k tématu je například kniha Dr. Nicka Begiche "Controlling the Human Mind" [Ovládání lidské mysli].[14] Odlišný přístup však reakci vyvolal. Po informaci o užití terahertzového vlnění na letištích Heathrow a Luton ve Velké Británii k prohledávání cestujících vyvolala zpráva, že by byli cestující zobrazeni přístrojem vidícím skrz jejich šaty jako nazí, sice krátký, avšak výbušný článek v jarním čísle časopisu Liberty, vydávaného významnou organizací zabývající se ochranou lidských práv.[15] Jestliže čtení mysli nevyvolalo žádné protesty, pak možnost vidět skrz šaty určitě ano. Zdá se, že nedotknutelný charakter mysli byl evolucí natolik upevněn, že bude zapotřebí vytrvalého boje k přesvědčení veřejnosti o tom, že, už jen díky událostem o nichž stále nevíme vše, byla tato bývalá nedotknutelnost ztracena.

Usměrněné světlo, cílená atomová spektroskopie, užití silných magnetů k absorbci vlhkosti z lidských tkání, přenos zářivé energie -- to vše dnes nahradilo mikrovlnné obtěžování, používané k přenosu přímo slyšitelných hlasových zpráv [do lidského mozku].[16] Po objevu světla, schopného rozplést tisíce neuronů a šifrovat signály jemných mozkových obvodů, neuvádí současný program dokonce ani symptomy simulující schizoidní stavy. I kdyby terahertzové vlnění nebylo ionizující, z lékařského hlediska stále ještě nevíme, jak bude soustavná aplikace intenzivního záření ovlivňovat jemné pochody mozku a k jakému poškození, dehydrataci, pnutí či likvidaci by mohlo u mozkových buněk docházet.

Rok 2007 s sebou přinesl též zprávy o tom, že byly vyvinuty terahertzové lasery natolik malé, že je možné je instalovat do přenositelných zařízení.[17]

Sandia National Laboratories ve Spojených státech ve spolupráci s MIT vyrobily vysílač-přijímač [transmitter-reciever] (transciever) umožňující množství aplikací. Ve spojitosti s vyhledáváním výbušnin lze předpokládat jejich integraci do ručních komunikačních systémů. "Tyto polovodičové přístroje mají takový výstupní výkon, jaký byl dříve dosažitelný pouze molekulárními plynovými lasery, o velikosti několika kubických metrů a vážícími více než 100kg, nebo elektronovými lasery, o váze mnoha tun a velikosti několika budov."[18]

Význam sledovacích technologií dneška je ve sledování lidské mysli a, díky přístupu k mozku a nervovému systému, v moci nad chováním a tělesnými funkcemi. Zasílání sluchových halucinací ustoupilo tichým technikám ovlivňování a implantace myšlenek. Vývoj v oboru terahertzových technologií osvětlil fungování mozku, usnadnil zachytávání fotonů emitovaných zrakovým lalokem, v němž se formují obrazové vjemy, a umožnil existenci mikroelektronického přijímače, vyvinutého na základě výroby unikátních polovodičových krystalů. V současné podobě se tato technologie používá pro detekci a analýzu spektrálních "otisků" plynů. Plyny emitují všichni lidé. Podobně jako výbušniny, i lidé uvolňují v plynné formě své spektrální otisky. Na základě sledování elektrické frekvence mozku a spektrálních otisků plynu jsou připraveny systémy určené ke kontrole populace - s veškerou potřebnou technologií integrovanou do mobilního telefonu.

"Co se týká dění v oblasti teraherzového elektromagnetického spektra, jsme velmi optimističtí,"říká hlavní zkušební inženýr terahertzového mikroelektronického vysílaře [Terahertz Microelectronics Transceiver] z institutu Sandia: "Je to neprobádaná oblast, ze které může vzejít mnoho vědeckých objevů. Zatím se pohybujeme jen po povrchu toho, co může THz přinést pro zlepšení národní bezpečnosti."

Carole Smith

Překlad Jan Janský

Zdroj: Intrusive Brain Reading Surveillance Technology: Hacking the Mind

Poznámky

[1] http://www.sciencemuseum.org.uk/antenna/neurobotics/private/121.asp V době sepsání článku stále dostupné. Výstava probíhala od října 2006 do dubna 2007.

[2] Kde jsou ty skenery? Kdo je ovládá? Hlídá je policie, aby je nezcizili teroristé? Kolik jich je? Plánuje se jejich hromadná výroba? Můžeme vůbec ovlivnit jejich nasazení? Pravděpodobně se nejedná o hloupou paranoiu chceme-li znát odpovědi na tyto otázky.

[3] Zde není dostatek prostoru, abychom se věnovali i mikročipům, tajnému zavádění rádiových zařízení, o kterých referoval senátor Glenn ve své výjimečném proslovu k [americkému] kongresu, při svém pokusu představit Human Research Subject Protection Act v roce 1997: http://www.ahrp.org/InformedConsent/glennConsent.php

[4] Viz The Coming Wireless revolution: When Everything Connects [Blížící se bezdrátová revoluce: Když se všechno propojí]: The Economist: 26. dubna 2007. http://www.economist.com/opinion/PrinterFriendly.cfm?story_id=9080024

[5] Guardian: "The Brain Scan that can read people's intentions" [Sken mozku, který dokáže zachytit lidské úmysly]: 9. února 2007. www.guardian.co.uk/frontpage/story/0,2009229,00.html

[6] http://www.wired.com/wired/archive/14.01/lying_pr.html

[7] Úmyslně říkám "ovlivňování", jelikož technologie, které poskytuje přístup k myšlenkám zajisté též dovoluje utlumování mentálních procesů, ovlivňování paměti, vybuzení nervových či tělesných procesů, vyvolávání bolesti jakéhokoli v jakémkoli orgánu či nervu, vzrůst a pokles krevního tlaku či dechové frekvence, stejně jako aktivaci vzteku, smutku, hysterie či nevhodého chování. Viz práci Johna Norseena: Images of Mind: The Semiotic Alphabet. Dnes je již možný přenos skrytých sdělení, které jsou zakoušeny jako myšlenky povstávající v mysli.

[8] Navzdory třem dopisům vědeckému korespondentovi Guardianu jsem od nich nedostala žádnou odpověď. Chtěla jsem, aby reagovali na mé připomínky z pohledu psychoanalytika a badatele, týkající se požadované etické diskuse. Žádné odpovědi jsem se nedočkala ani po oslovení etiků a vědců z Cambridge, kteří údajně sestavovali [etickou] komisi. Od února 2007 jsem k celé záležitosti neviděla jedinou odpověď či referenci. Jen v časopise New Scientist se objevila poznámka o použití červů při experimentech zkoumajících ovládání na dálku. Viz Douglas Fox, "Remote Control Brains: a neuroscience revolution", New Scientist, 18. července 2007.

[9] Skupina mající na starost skryté operace v nově utvořené CIA v roce 1954 doporučila prezitentu Eisenhowerovi, že Spojené státy musí zastávat "fundamentálně nepřátelský postoj" [fundamentally repugnant philosophy], a že se musí naučit "rozvracet, sabotovat a ničit" své nepřátele "mnohem chytřejšími a nemilosrdnými metodami" než jaké používají její oponenti. Viz James Doolittle et al: The Central Intelligence Agency: History and Documents (Univ.Alabama Press, 1984.)

[10] Octomilky mají DNA až pozoruhodně podobné lidskému.

[11] Fruit Flies ans You: NASA sends fruit flies into Space [Octomilky a vy: NASA posílá octomilky do vesmíru]. http://science.nasa.gov/headlines/y2004/03feb_fruitfly.htm

[12] Viz New Scientist, 18. července 2007: "Remote Control Brains: a neuroscience revolution" [Dálkově ovládané mozky: neurovědecká revoluce]. http://www.science.org.au/nova/newscientist/040ns_003.htm

[13] Viz autorův článek: [13] See author's paper: http://www.btinternet.com/~psycho_social/Vol3/V3.html

[14] Nick Begich, Controlling the human mind: the technologies of political control or tools for peak performance [Ovládání lidské mysli: technologie politické kontroly nebo nástroje k dosažení vyšší výkonnosti], Earthpulse Press Publications.

[15] Liberty a Lawers for Liberty neochvějně provozují důslednou kampaň proti protahovanému plánu vlády zavést identifikační karty s biometrickými údaji, případ předložili Sněmovně lordů a získali podporu. Vzhledem k probíhající utajené práci, která umožní skrze nové technologie využívající světlo přímý vstup do mozku, je na místě podezření, že biometrické identifikační karta je pouhý doplněk ke sledovaní a datovému profilování občanů, a velmi efektivně funguje jako kouřová clona, odvádějící energii ochránců osobních svobod, kteří s vynaložením obrovských nákladů strávili tisíce hodin snahou o intenzivní protest.

[16] Lidské subjekty, které jsou jednou prostřednictvím počítačů naprogramovány, zůstávají nadále cíli i přesto, že původní důvody pro jejich využití nejsou už dále aktuální. Některé z nich jsou stále využíváni po více než třicet let.

[17] THz Lasers Small Enough for Screening Devices [THz lasery dostatečně malé pro použití v detekčních zařízeních]: http://www.photonics.com/content/news/2007/February/7/86317.aspx, http://www.whatsnextnetwork.com/technology/index.php/2007/01/23/miniaturized_terahertz_transmitter_recei

 [18] http://www.au.af.mil/au/awc/awcgate/vistas/vistas.htm

 Prevzaté z: freeppies.org

 

---------------------------

 

Je nesporné, že již nejméně 3x na mně BIS-mafie použila zdraví-ohrožující chemickou či biologickou látku - vypadalo to jako otrava (i tak se vyjádřil londýnský lékař, kde se jedna vyskytla; viz TO z 9.5.2011)... také je nutné pochopit, že podobnými látkami hovada BIS-mafie denně vyhrožují!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

http://www.radio.cz/cz/rubrika/historie/zneuzivani-chemickych-latek-statni-bezpecnosti-a-udajne-pokusy-na-veznich

 

Zneužívání chemických látek Státní bezpečností a údajné pokusy na vězních

 

06-02-2005 | Martina Lustigová

 Poslat emailem

Vytisknout

 

1.února jsme si připomněli 15 let od zákazu Státní bezpečnosti. V dnešních Historických obzorech vás seznámíme s tím, jak komunistická Státní bezpečnost zacházela s politickými vězni. Poodkryjeme nejen vyšetřovací metody StB, ale i dosud nepříliš známé zneužívání chemických látek při výsleších. Zastavíme se i u dnes tolik diskutované kauzy vykmanovské nemocnice.

 

Poslech: RealAudioMP3

 

Svazky StB Státní bezpečnost vznikla bezprostředně po skončení druhé světové války. Podle historiků se v tom, jak zacházet s odpůrci režimu, poučila z nacistických metod. Kromě toho mohla čerpat i z bohatých zkušeností sovětské NKVD. Praktiky StB neměly žádnou zákonnou oporu ve stávajícím právním řádu země.

 

Jak StB s politickými vězni zacházela? Na to vzpomíná Mirko Šťastný, který byl sám komunistickým režimem vězněn: "Státní bezpečnost používala dva druhy výslechů. První výslech byl ten, co byl v Bartolomějské ulici, kde se s námi, lidově řečeno, nemazlili a o nějaký kopanec, facku a krev z nosu nebyla nouze. A druhá taková záležitost byla potom na Pankráci, tam nás úplně zesměšňovali a prakticky duševně týrali. Používali všechny možné metody, které zřejmě převzali od Gestapa. Na mé osobě to nezkoušeli, ale vím třeba o tom, že používali elektrického proudu." StB při výsleších lidi běžně bila, znemožňovala jim spánek, nutila je chodit po cele...

 

Mezi metody, které Státní bezpečnosti na přelomu 40. a 50. let pomáhaly při výsleších, patřilo i používání různých chemických látek. V Praze byla v dubnu 1948 při ministerstvu vnitra zřízena speciální chemická laboratoř, kterou vedl Josef Sumbal. V laboratoři měly být vyvíjeny chemické látky, které by pak bylo možné orálně nebo nitrožilně podávat vězňům. Pod vlivem těchto látek měli vězni vypovídat. Některé látky byly údajně získávány špionážní cestou ze západu, užívání jiných bylo okopírováno od nacistů, na další se zase snažili přijít přímo v pražské laboratoři. O jaké látky vlastně šlo? "Jedná se o atropin, skopolamin, evipan - to jsou látky při nichž se člověk podvolí, dostane se do takového stavu, kdy pak má odpovídat pravdivě - podle představ StB pravdivě - na otázky, které jsou mu kladeny," říká historik Tomáš Bursík z Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu.

 

Skopolamin způsobuje halucinace a útlum organismu, atropin vedle toho i nezadržitelnou chuť k smíchu. U atropinu i skopolaminu je důležité přesné dávkování, protože obě látky mohou člověka zabít. "Pod vlivem těchto látek ztrácí člověk zábrany a schopnost odporu. Na druhé straně však zůstává při vědomí a stále si uvědomuje, co říká."

 

Seznamy StB Kdy Státní bezpečnost skopolamin nasazovala? "Skopolamin sám o sobě už byl dáván vyšetřovancům jakoby v dalším stádiu vyšetřování, když z nich nemohli nic dostat."

 

Státní bezpečnost samozřejmě materiály o zneužívání chemických látek a o jejich podávání vězňům buď nevedla nebo je zničila. Přesto je podle Tomáše Bursíka možné dohledat případy, v nichž byl skopolamin prokazatelně použit. "Vím o tom, že tato látka byla píchnuta bývalému tajemníkovi prezidenta Beneše doktoru Sýkorovi, který údajně měl podle představ StB zcizit část Benešova archivu a ukrýt ho. Potřebovali z něj dostat, kde se to nalézá, proto byl použit skopolamin."

 

Státní bezpečnost čekala, že z vězňů, kterým bude podán skopolamin, dostane všechny informace, které bude potřebovat. Výsledky používání skopolaminu ji ale zklamaly. Nejenže podávání chemických látek k ničemu nevedlo, ale skopolamin byl navíc velmi nebezpečný například pro lidi s nemocným srdcem, kteří mohli na následky užití skopolaminu zemřít. Od 50. let začíná Státní bezpečnost od používání skopolaminu upouštět.

 

Jaké byly další osudy chemické laboratoře, která spadala pod ministerstvo vnitra? "Josef Sumbal odchází z této laboratoře v březnu roku 1949. Ve svých výpovědích ze začátku 50. let hovoří o tom, že tato chemická laboratoř byla údajně zavřena a že už se dále nic nevyrábělo a vrátili se tam ke standardním pokusům se zkoumáním písma, papíru a dalších věcí. Z archivních dokumentů ale dále vyplývá to, že ta laboratoř, možná v jiné podobě, možná někde jinde, nevím, fungovala dále. Údajně dál byly zkoumány jedovaté plyny, které mohly být aplikovány. Z těch dalších byly vyzkoušeny látky, které by účinkovaly třeba krátkodobě - při únosu agenta přes hranice nebo při jeho uspání. V rámci laboratoře se to zkoušelo na krysách. Ale pořád se bavíme o záměrech. Dost bych pochyboval, že tyto látky pak byly někde aplikovány v praxi."

 

Nyní otevřeme další kapitolu osudů odpůrců komunistického režimu. V souvislosti se zacházením s politickými vězni se v současné době na stránkách denního tisku objevují články o fungování vykmanovské nemocnice při jáchymovských dolech. V tisku je tamní lékař Bohuslav Čížek viněn z nekalých pokusů na vězních a je líčen dokonce jako "český Mengele". Jak doopravdy vykmanovská nemocnice pracovala? To je otázka pro Tomáše Bursíka: "Vězeňská nemocnice Vykmanov byla vybudována v polovině 50. let, v podstatě jako nemocnice pro vězně. Mluvíme o době, kdy je na vrcholu těžba uranu, všichni mluví o další atomové zbrani, o možné třetí světové válce. Sovětský svaz tlačí na co největší množství dodávaného uranu z Československa V bývalém Státním ústředních archivu, dnešním Národním archivu, byl nalezen dokument z počátku 60. let, podle něhož byla do nemocnice poslána komise, aby prošetřila údajné případy používání různých látek na vězních. Já zatím mohu pouze spekulovat, co vedlo k tomu, že tam byla tato komise poslána, jestli to nebyly nějaké osobní antipatie, vazby, atd. Údajně tam ale měly být takové věci, že vězňům byla odebírána míšní tekutina, žluč, údajně se tam měly zkoumat houby,... Ten případ prošetřoval Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Případ byl uzavřen a odložen, protože se pokusy na vězních neprokázaly."

 

Ve vykmanovské nemocnici, ve které pracovali i samotní vězni s lékařským vzděláním, se prováděl výzkum působení radioaktivity na tělo člověka a zjišťovalo se, jak dlouho člověk může pracovat na radioaktivním pracovišti - podle vykmanovských výzkumů to bylo 7 let. Na výzkumech se podíleli i lékaři-vězni, výsledky jejich bádání si ale přivlastnil komunistický režim, který je prezentoval ústy svých odborníků jako svoje závěry.

 

Do vykmanovské nemocnice se jako politický vězeň dostal i Karel Plocek. Jak on vidí vykmanovskou nemocnici? "Na tom JAVu, tam byli stažení špičkoví lékaři z řad odsouzených. Tam byly skutečně kapacity. Sami bachaři a poskoci okolo nich, když měli něco v rodině, tak je táhli na JAV, aby jejich rodinné příslušníky ošetřovali naši mukli."

 

Karel Plocek podle svých slov patřil k těm vězňům, kteří byli vybráni pro jakési pozorování: "Když nás tam přivedli, tak nám odebrali krev. Že prý musí zjistit, jak jsme na tom. A pak nám dávali různé testy... Já si z toho pamatuju jeden: jeden den jsme od rána do večera jedli tavené sýry. Museli jsme močit do pětilitrových láhví, které byly označené po jednom deci a to se muselo odevzdat. Asi tak kolem páté šesté hodiny večer nás zavolali do umývárny, tam byly žlaby natočené ledovou vodou, do které jsme si museli na půl hodiny ponořit ruce. A pak nám na nehtech sčítali bílé skvrny, které tam naskákaly. Tak to byl jeden z takových pokusů. Jinak nám za těch asi deset dní dvakrát nebo třikrát brali krev a nějak ji posuzovali. Myslím, že nám dávali i nějaké injekce, ale to už přesně nevím. Ale každopádně nám brali krev, když jsme odcházeli." Měly ty pokusy, které na vás ve Vykmanově prováděli, nějaké důsledky? "Nemůžu říct, že by to mělo nějaké důsledky. Dokonce bych asi věřil tomu, co říkali kluci, že to bylo jenom kvůli zjišťování působení radioaktivity na lidi."

 

A doktor Čížek? Byl opravdu tím, za koho jej vydává současný tisk? Co na to historik Tomáš Bursík? "Vůbec bych si netroufal mluvit o doktoru Čížkovi jako o českém Mengelovi. V žádném případě ne. Političtí vězni naopak zdůrazňují, že to byl člověk, který jim naopak velmi pomáhal. Nezjistil jsem nikdy žádného politického vězně, který by si na podmínky tam stěžoval." Čížek prý dokonce nechával unavené vězně na oddělení, aby mohli načerpat síly.

 

Jak je vidět, problematika politických vězňů a zacházení s nimi je stále živá a bude trvat ještě řadu let, než se historikům podaří jednotlivé případy uzavřít.

 

---

 

http://zpravy.idnes.cz/tajna-akce-stb-ortel-chemikalie-jedy-a-pokusy-na-veznich-pih-/domaci.aspx?c=A100827_1439647_domaci_taj

 

Tajná akce StB Ortel: chemikálie, jedy a pokusy na vězních

 

27. srpna 2010  11:03

 

To přísně střežené tajemství padlo až nyní: Komunistická rozvědka v sedmdesátých letech zkoumala a shromažďovala jedy k vraždám a plánovala tajné testy na vězních z Pankráce. StB také přemýšlela, že proti nepříteli nasadí chemikálii, která by silně přitahovala hmyz. Mohla by se použít k diskreditaci konkrétního politika.

 

(ilustrační snímek) | foto:  Dan Materna, MF DNES

 

Návod vypadá na první pohled kuriózně: brouk jménem puchýřník lékařský (zvaný španělská muška a užívaný k obnovení pohlavní síly) je ve větším množství jedovatý. Odborníci ve službách komunistické tajné policie si všimli, že slepice a kachny jsou vůči jeho jedu odolné. Když ho ale sní větší množství, je i jejich maso otrávené.

 

KDO TO ŘÍDIL

 

Krycí jméno Studnička. Ve skutečnosti se jednalo o náčelníka 36. odboru Václava Rybáčka.

 

Krycí jméno Dubina. Je podepsán pod celou řadou dokumentů akce Ortel. Jednalo se o Jaroslava Dvořáka.

 

"Takto otrávené maso by pak bylo možné úmyslně podat jako nezávadnou stravu," píše se v tajných elaborátech rozvědky ze sedmdesátých let. V nich policisté sbírali návody, jak nepřítele usmrtit, vyřadit z práce, způsobit mu nepříjemnou vyrážku či mu nenápadně podat drogy, aby byl v rozhovoru sdílnější.

 

Na akci pracovali lékaři i kriminalisté

 

Akce s krycím názvem Ortel odstartovala v roce 1971 a podíleli se na ní odborníci z běžných pracovišť: lékaři z nemocnice v pražských Střešovicích, psychiatr z Bohnic či toxikolog z Kriminalistického ústavu. O které odborníky se jednalo, není stále jasné, v dokumentech jsou uváděna krycí jména. Akce trvala řadu let a v jejím rámci se budoval i sklad toxických látek a zvažovala se stavba vlastní tajné laboratoře. Zda opravdu vznikla, není jasné, akci Ortel stále zčásti halí tajemství.

 

NA NEPŘÍTELE VOSY

 

StB přemýšlela, že proti nepříteli nasadí chemikálii, která by silně přitahovala hmyz. Mohla by se použít k diskreditaci konkrétního politika, na kterého by se třeba slétly vosy.

 

"Z toho důvodu lze tuto látku použít jako prostředek k zesměšnění nějakého projevu řečníka nebo jinak exponovaného činitele," píše se v tajném dokumentu komunistické rozvědky ze 70. let. V dokumentu je i návod, jak sloučeninu vyrobit.

 

Ví se však, že 19. června 1973 začíná výzkum, jehož cílem je zjistit, jak dlouho trvá, než různě upravená léčiva začnou v lidském organismu působit.

 

Sedmapadesát dobrovolníků dostalo po jednom dražé a pak byla kontrolována jejich moč. O smyslu akce není pochyb: jde o to, jak nejúčinněji zpozdit působení jedu v lidském organismu, aby se nepřišlo na traviče. "Existuje zcela reálná a schůdná cesta k tomu, aby oběť požila toxickou látku laborovanou jako léčivo, přičemž její účinky se projeví až po delší době," píše se v závěru výzkumu.

 

"Ideální smrt": ve výtahu

 

Jeden z nejúčinnějších způsobů, jak někoho nenápadně usmrtit, je podle dokumentů z akce Ortel snížení obsahu kyslíku v malé uzavřené místnosti, ideální prý je výtah. "Oběť by do tohoto prostoru vstoupila bez jakéhokoli podezření a po prvém nebo druhém nadechnutí by došlo ke ztrátě vědomí. Pomoc, která by přišla za několik minut, by již byla zbytečná a kromě toho by zachránci nepozorovali nic podezřelého," píše se v dokumentu.

 

Zkouška na vězních?

 

V srpnu 1978 se řídící pracovník tajné policie setkává se spolupracovníkem označovaným krycím jménem Bistro. Mluví se o látkách působících na kůži a také o květinách a jejich semenech z ciziny. Pak se mluví o zkouškách. Příslušník StB zapisuje: "V podstatě je možné vybrat 1–2 objekty z Pankráce, kde má Bistro známého kolegu (nutnost po osvědčení podat současně vyvinutou speciální protilátku)."

 

Zároveň řeší, zda by o tom měl dotyčný vědět, a shodují se, že raději ne. A pro jistotu nebudou informovat ani vězeňského lékaře. Zda ke zkouškám skutečně došlo a o jakou látku se jednalo, není z dokumentů jasné.

 

Kdo to celé řídil

 

Ačkoli jména lékařů a dalších odborníků jsou zakonspirována, už dnes můžeme říci, kdo akci řídil. Na řadě dokumentů jsou podpisy: Studnička, Dubina. Historik Pavel Žáček je v jedné své studii rozkryl: Studnička je Václav Rybáček a Dubina Jaroslav Dvořák. Oba původně působili v přísně tajné části rozvědky, plánující "ostré" záškodnické akce v cizině -  Službě zvláštního určení.

 

"To podporuje mou tezi, že v omezené míře se na podobných zadáních pracovalo dál i v sedmdesátých letech," říká Žáček.

 

I když podivné dokumenty zkoumali policisté velice důkladně, nakonec případ museli odložit. "Všechny ty směrnice jsou příliš obecné, takže materiál není dostatečně průkazný, aby bylo zahájeno trestní stíhání," říká ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování Pavel Bret. Oba jmenovaní rozvědčíci navíc už asi nežijí.

 

Kam dál?

Dokumenty ukazují, co KGB věděla o srpnu 1968 od agentů v Praze

 Vzniká průvodce po českých ostrovech svobody, undergroundových barácích

 Ve službách StB týral disidenty. Ústavní soud mu neprominul zbytek trestu

 Seznamy agentů StB jsme do zahraničí nepředali, tvrdí lidé z tajných služeb

 StB vraždila jedem. Špion poodhalil v knize atentát řízený z Prahy

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/tajna-akce-stb-ortel-chemikalie-jedy-a-pokusy-na-veznich-pih-/domaci.aspx?c=A100827_1439647_domaci_taj

 

---

 

http://zpravy.idnes.cz/stb-vrazdila-jedem-spion-poodhalil-v-knize-atentat-rizeny-z-prahy-p9b-/domaci.aspx?c=A101003_192122_domaci_jan

 

StB vraždila jedem. Špion poodhalil v knize atentát řízený z Prahy

 

4. října 2010  9:21

 

Dimethyl-sulfát. Tak se jmenuje smrtelně jedovatá chemikálie, kterou v květnu 1962 pravděpodobně použila tajná služba komunistického Československa k politicky motivované vraždě. Ještě zajímavější je, že z vraždy je podezřelý československý agent v Rakousku Alfred Petrovič. A ten je stále naživu, bydlí ve Vídni.

 

Agent Alfred Petrovič (na dobovém snímku s rodinou) pronikl v Rakousku do vysokých funkcí. | foto: Archiv bezpečnostních složek

 

Pozadí dodnes nevyjasněné smrti nyní poodhalil bývalý sovětský důstojník KGB Boris Volodarsky ve své knize "KGB - továrna na jedy: od Lenina k Litviněnkovi", která vyšla anglicky v USA.

 

"Můj osobní odhad je takový, že byl použit vysoce toxický a těkavý DMS (dimethyl sulphate) k zavraždění dezertéra," píše Volodarsky, který býval za sovětské éry odborníkem na speciální operace.

 

Podle něj byl tento jed vyrobený v sovětských speciálních laboratořích. Zavražděn jím byl dezertér z maďarské tajné služby Bela Lapusnyik, který utekl na Západ a chtěl se dostat k Američanům.

 

Místo toho však umírá za nejasných okolností v rakouské ochranné vazbě. Podezřelým z vraždy je špičkový agent pracující pro Prahu Alfred Petrovič.

 

Ačkoli devětaosmdesátiletý Petrovič má rakouské občanství, o případ se už začíná zajímat česká policie, neboť není jasné, zda nežije ještě někdo z pražských organizátorů atentátu.

 

"Volodarského popis naprosto přesně zapadá do celého toho příběhu," říká Radek Schovánek z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se o Petrovčův případ zajímá a také "objevil" Volodarského knihu a v ní nové informace. K vraždě muselo dojít na pokyn, či se souhlasem Moskvy.

 

Podle Schovánka byl Petrovič jedním z nejdůležitějších agentů komunistického Československa, neboť jako vysoký důstojník rakouského ministerstva vnitra měl přístup na klíčová místa i k důležitým informacím.

 

Petrovič až do letoška unikal pozornosti, netušilo se, zda vůbec žije. Až před několika měsíci ho vypátral redaktor rakouské televize ORF. Navzdory svému věku se Petrovič těší dobrému zdraví. Na otázky ORF však neodpověděl.

 

Čtěte v pondělní MF DNES

 

V pondělní MF DNES se dočtete podrobnosti o vraždě maďarského dezertéra v roce 1962 i o agentovi StB, který je z ní podezřelý.

 

Kam dál?

Tajná akce StB Ortel: chemikálie, jedy a pokusy na vězních

 Byla to provokace! StB chystala filmovou verzi „pravdy o sametu“

 U školy ležel radioaktivní zářič, StB vše utajila

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/stb-vrazdila-jedem-spion-poodhalil-v-knize-atentat-rizeny-z-prahy-p9b-/domaci.aspx?c=A101003_192122_domaci_jan

 

---------------------------

 

Je nesporné, že české tajné služby jsou asi dost plné prolhaných hovad... což škodí demokracii a tito paraziti společnosti by měli být paralizovány!!!

 

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=2073

 

NBÚ lže i policii.

 

Jan Urban

 

19. 11. 2007 | 16:34

 

Přečteno 4686 krát

 

Pošli e-mailem

 

Národní bezpečnostní úřad je buď blahoslavený, neb chudý duchem - a jeho jest tudíž království nebeské - anebo neví, co činí, a pak jest mu třeba odpustiti. Pokud to však ví a není chudý duchem, měl by vysvětlit, proč lže – a to dokonce i Policii České republiky.

 

Pochopil jsem to dnes ráno, když jsem se na telefonickou výzvu dostavil na služebnu Policie ČR v Praze 2. Na prosklené nástěnce u mříže jsem si v přízemí přečetl, že mě pozvala poručík Peršínová z 1.oddělení obecné kriminality – Násilná trestná činnost. Podle poučení a protokolu mě pozvala k podání vysvětlení v trestním řízení proti neznámému pachateli pro ohrožení utajované informace. Jak jsem vyrozuměl, stěžoval si Úřad pro zahraniční styky a informace Národnímu bezpečnostnímu úřadu, že jsem v březnu napsal v Lidových novinách, že si stát ještě sedmnáct let po listopadu myslí, že může zneužívat tajné služby a policii v obchodních sporech. A abych to doložil, ocitoval jsem signatury tří dokumentů (dvou od BIS a jednoho od ŕozvědky ÚZSI), které moje tvrzení potvrzovaly víc než dostatečně.

 

Mimochodem, Ústavní soud před nedávnem vydal přelomové usnesení, ve kterém státu připomněl, že v právních sporech je pouze jednou z rovnoprávných stran. Co se zneužívání mocenských nástrojů týče, Ústavní soud napsal „…logicky to svádí k domněnce, že se stát snaží vylepšit si svoji procesní pozici, a to minimálně získáním informací prostředky orgánů činných v trestním řízení a dalších mocenských složek, nejde-li přímo o pokus o zastrašení dalšího účastníka řízení. Takový postup je v demokratické společnosti zcela nepřijatelný a je hoden odsouzení“.

 

NBÚ to hodilo dále na Městské státní zastupitelství, a na konci jsme - osm měsíců od skutku - seděli proti sobě u stolu s poručíkem Peršínovou. Z její strany naprosto korektní a profesionální jednání nás brzy přivedlo k překvapení. NBÚ nesdělilo policii, že jsem zmíněné dokumenty kromě článku v Lidovkách uvedl a okomentoval i v knize, a dokonce pověsil na internet. NBÚ nesdělilo policii ani to, že určitě v prosinci 2006, ale předtím zřejmě už v červnu stejného roku, provádělo kontrolu na ministerstvu zdravotnictví.

 

Nechtěl jsem poručíka Peršínovou plést, protože bylo jasné, že NBÚ a její nadřízení jí dali k formálnímu vyřízení případ bez základních informací a kontextu. A tak jsem se jenom přiznal, že jsem dokumenty měl, pověsil je na internet, odmítl jsem sdělit zdroj svých informací, podepsal protokol a šel pryč.

 

NBÚ, stejně jako BIS a ÚZSI, vědí nejpozději od podzimu roku 2006, jak a kdo vynesl ještě za ministrování Davida Ratha dokumenty z Ministerstva zdravotnictví. Proto i ona prosincová prověrka NBÚ na tomto ministerstvu. To je informace, potvrzená z více zdrojů – a navíc to jako prověření profesionálové nemohou nevědět. Každé nahlédnutí, notabene kopírování dokumentů, vedených v deníku zamřížovaného Bezpečnostního odboru ministerstva, kam má přístup jen velmi omezený počet lidí, je přesně evidováno a zaznamenán čas a datum.

 

Proč tedy lže NBÚ policii a nutí ji ztrácet čas a energii nedůstojnou šaškárnou? Jen náhodou jsem z chodby zaslechl povzdech jiného policisty 1.oddělení – Násilná trestná činnost - nad tím, že má dvaadvacet případů, které nestíhá vyšetřovat. Nevěřím, že by Národní bezpečnostní úřad byl chudý duchem, nebo nevěděl, co činí. A tak se nemohu zbavit dojmu, že NBÚ svojí prokázanou nepravdou uvedl Policii vědomě v omyl kvůli tomu, co Ústavní soud nazývá „pokus o zastrašení“. Je dobře, že Ústavní soud říká i to další: „Takový postup je v demokratické společnosti zcela nepřijatelný a je hoden odsouzení“.

 

---

 

Že policie slouží zájmům mafie v BIS a ÚZSI je patrné i blbci. Jenže jak upozorňuji, není o tom slyšet, protože BIS-mafie skrz BIS a ÚZSI ovládá koho chce, jako bývalá STB, kde se soudruzi BIS a ÚZSI učili!!!

 

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=2895

 

Policie zablokovala web s dokumenty o korupci v kauze Diag Human

 

Jan Urban

 

10. 03. 2008 | 21:28

 

Přečteno 31599 krát

 

Pošli e-mailem

 

Řada čtenářů mne upozornila, že webová stránka www.tunelplnykrve.cz, kde jsem zveřejnil stovky dokumentů ke korupci v kauze Diag Human, není od minulého týdne přístupná. Teprve dnes mne správce serveru informoval o tom, že se tak stalo na základě „písemné žádosti Policie ČR“.

 

Policie se mne o tomto kroku nenamáhala předem informovat. Odpoledne jsem zjistil, že policie kontaktovala správce serveru již minulý týden. Mně doručila „Upozornění na zablokování internetových stránek www.tunelplnykrve.cz“ doporučeným dopisem až dnes, v pondělí. Po devíti měsících úspěšného fungování stránky, kterou navštívili tisíce zájemců, máte, milánkové, utrum. Nedej bože, aby si někdo z vás něco zkopíroval. Podle dopisu poručíka Jenešové „nesmíte tento, ani jiný utajovaný dokument vyzradit, neboť by jste se tím mohl dopustit trestného činu ohrožování utajované informace….“

 

Paní poručík mi pak do telefonu prozradila, že policie musela stránku se stovkami dokumentů zablokovat kvůli jedinému z nich – údajně dosud neodtajněné ´- i když odpočátku nepravdivé - informaci Úřadu pro zahraniční styky a informace z roku 2004. Tatam je právní zásada přiměřenosti. Podle dalšího policejního zdroje přišlo ovšem rozhodnutí znemožnit veřejnosti posoudit písemné důkazy kauzy Diag Human „z vyšších míst“. Tak nevím. Neonacistické webové stránky jen kvetou. Policie nezasahuje. Drsné porno, či komunistické stránky, oslavující ozbrojený odpor proletariátu proti kapitalismu ji také nechávají klidnými. Pokud však na internetu zveřejníte dokumenty, prokazující korupci dnešních či bývalých politiků, policie nechá vaše stránky znepřístupnit.

 

Možná, že v rámci reformy Policie ČR, ministr Ivan Langer založil utajený odbor prokorupční policie, která namísto stíhání zkorumpovaných představitelů státní správy a justice začíná obtěžovat ty, kdo na korupci upozorňují. Nebo jenom policie dosud nepochopila, co to je internet. Copak asi udělá, když někdo stejné dokumenty zveřejní třeba na serveru ve Spojených státech? Ne, že bych k tomu vybízel. To bych musel opravdu, ale skutečně odmítnout…

 

Jako zákona dbalý občan naopak spěchám a hlásím bdělým podřízeným Ivana Langera, že – pokud to myslí vážně - musejí ještě co nejrychleji zabavit zbytek neprodaného nákladu mojí knihy „Tunel plný krve aneb kauza Diag Human trochu jinak“, kde zmíněný dokument opakovaně cituji. Jako autor ve skrytu duše doufám, že knihkupci okamžitě využijí příležitosti zbavit se jinak těžko prodejného ležáku a ověsí hned zítra výlohy velkými plakáty: „Kupte si první českou knihu, kterou po roce 1989 zakázala policie“.

 

Budu svoje ústavní právo svobody vyjadřování bránit žalobou – zřejmě na Českou republiku. Budu namítat, že zakázat celou webovou stránku kvůli jednomu listu je porušením zákonného principu přiměřenosti pro jednání státních institucí. Budu požadovat, aby se ÚZSI vyjádřila k „závažnosti“ zmíněného „dokumentu“.

 

A hlavně se stále budu ptát, proč ještě podřízení ministra Ivana Langra nezačali vyšetřovat korupci v kauze Diag Human, ve které se v průběhu několika týdnů rozhodne o tom, kolik miliard kvůli ní zmizí z pověstných bezedných kapes daňových poplatníků. Proč policii stále ještě nezajímá, že většinu jakékoliv částky, kterou budeme muset zaplatit, budou tvořit úroky? A že za zbytečné prodlužování sporu, rozhodnutého před deseti lety, někdo konkrétní nese odpovědnost?

 

P.S. Čtěte knihu, přátelé, čtěte - dokud to jde….

 

======================================

 

Špionížní technika hovad z BIS-mafie může být a je nepředstavitelná... komerčně lze koupit zařízení a technologie, které jsou pro většinu Sci-Fi...

 

http://www.nokia.cz/produkty/prislusenstvi/headsety/monofonni-bluetooth-headsety/nokia-bluetooth-headset-bh-112

 

S tímto kompaktním, barevným a snadno použitelným Bluetooth headsetem pohodlně vyřídíte handsfree hovory.

 

 

Pohodlný a kompaktní

 •Telefonujte pohodlně s kompaktním, lehkým headsetem.

 • Ze tří druhů koncovek do uší a dvou třmenů na ucho si vyberte ty, které vám nejlépe padnou.

 

Příjemný, hravý design

 •Vyberte si z pěti atraktivních barev tu svoji.

 •Zvolte moderní vzhled s moderním, hravým designem.

 

Snadné použití

 •Telefon rychle spárujete podle jednoduchých hlasových pokynů.

 •Žádná starost o baterii – hlasový pokyn vás upozorní, že je třeba ji nabít.

 •Snadné přijímání a ukončování hovorů dotykem tlačítka.

 

Pohoda bez kabelů

 •Telefonujte handsfree a bez drátů pomocí technologie Bluetooth.

 •Kompatibilní s širokou škálou telefonů a přístrojů.

 •Spárujte headset se dvěma přístroji najednou – užitečné v případě, kdy pro práci a osobní záležitosti používáte samostatné telefony.

 

---------------------------

 

Jak snadno, rychle a pro tajnou službu zadarmo sledovat člověka...

 

http://www.systemonline.cz/clanky/lokalizacni-sluzby-jak-pracuji-a-k-cemu-slouzi.htm

 

PŘÍLOHA 5/2001

 

Lokalizační služby - jak pracují a k čemu slouží

 

O lokalizačních službách se u nás hovoří již poměrně dlouho - články na toto téma lze na českých webech najít již od roku 1997. Čeští mobilní operátoři jejich uvedení shodně oznámili na veletrhu Invex Computer 2000.

 

Co nám to přinese?

 Zavedení lokalizačních služeb bude znamenat přínos nejen pro firemní, ale i soukromé zákazníky.

 

Firmám, zabezpečujícím dopravu, spedici či servis, lokalizace přinese dokonalý přehled o všech firemních vozidlech či servisních pracovnících. Přesnější zaměření mobilního zákazníka umožní rychleji přivolat záchrannou službu či policii, najít nejbližší servis, otevřenou prodejnu či například místo k parkování. Kromě profesionálního nasazení lze lokalizaci využít jako obdobu ICQ - na telefonu uvidíte seznam svých přátel s údajem o tom, kde právě jsou a zda právě nepoužívají telefon.

 

Aplikační rozhraní lokalizačního systému může být postaveno na internetu nebo lze využívat GSM sítě daného operátora. Samozřejmě je v obou případech věnována velká pozornost zabezpečení soukromí uživatele. Ke sledování polohy je především třeba podpora od provozovatele sítě, dále také musí lokalizaci autorizovat ten, kdo je lokalizován - schválení lze omezit na určité osoby nebo jen pro nouzové případy.

 

Princip lokalizačních služeb

 Název celulární sítě, jak bývají někdy také sítě GSM označovány, je odvozen od rozdělení území pokrytého signálem na tzv. buňky (angl. Cell). Každou buňku obsluhuje jeden vysílač (BTS - Base Transmitting Station), jehož poloha bývá většinou pevně dána. Existují ale i mobilní BTS, používané např. při opravách stanic stabilních. Komunikace každé buňky běží po několika tzv. kanálech, tedy v podstatě vysílacích frekvencích. Každý kanál je určen k obsluze až osmi telefonů najednou.

 

Aby mohl vysílač obsloužit několik telefonů na stejné frekvenci, používá tzv. timeslotů. To zjednodušeně řečeno znamená, že BTS komunikuje s každým telefonem, který je na ni napojený, jen velmi krátkou dobu (cca 0,5 ms), a poté svou pozornost zaměří na další telefon. Tímto způsobem se všechny telefony na daném kanálu v komunikaci s BTS postupně střídají. Vezmeme-li v úvahu fakt, že, síť "ví", ve které buňce se telefon nachází a na jakém kanále (frekvenci) komunikuje, máme 100 % jistotu, že se telefon nachází v okruhu daném dosahem signálu vysílače. To může ovšem mimo hustou městskou zástavbu znamenat až 20 km okruh. Tento údaj tedy nemusí být pro přesné určení polohy dostačující.

 

Dalším potřebným údajem by tedy mohla být vzdálenost mobilního telefonu od BTS. Tu lze zjistit celkem snadno. Při velmi krátkých časových úsecích, během nichž se telefony střídají na jednom kanále, je již podstatné, zda signál od telefonu k BTS musí urazit 15 metrů nebo 20 kilometrů, neboť se to projeví i na době, za kterou elektromagnetické vlnění tuto vzdálenost překoná. Aby signál z 20 km vzdáleného mobilního telefonu dorazil k BTS právě v tu dobu, kdy mu vysílač přidělil komunikační kanál, musí být signál z mobilního telefonu vyslán s jistým časovým předstihem, který telefon zjistí na základě tzv. Timing advance (TA, časové prodlevy). Z hodnoty TA, kterou lze přesně zjistit pouze při aktivní komunikaci telefonu s vysílačem, je možné přibližně vypočítat vzdálenost od dané BTS.

 

Známe tedy buňku, kde se telefon nachází, a jeho vzdálenost od BTS. Zbývá tedy jen přesněji určit, který bod (nebo spíše množina bodů) kružnice o daném poloměru označuje polohu hledaného telefonu.

 

I toho lze dosáhnout celkem jednoduchým způsobem. Aby totiž mobilní telefon mohl být skutečně mobilní, musí si udržovat informace také o sousedních buňkách, aby při přechodu z jedné buňky do druhé mohl ihned pokračovat v komunikaci se sítí. Telefon má možnost zjistit si informace o frekvenci (kanálu) a intenzitě signálu až u osmi sousedních buněk. Za předpokladu, že není technicky možné, aby sousední buňky používaly stejný kanál, lze na základě znalosti čísla kanálu sousední buňky také určit její identifikační číslo.

 

Vzhledem k tomu, že na základě intenzity signálu lze přibližně určit vzdálenost, máme relativně přesně definovanou kružnici, která se protíná až s osmi dalšími kružnicemi. V jejich společném průsečíku se pak nachází hledaný telefon.

 

U tzv. metropolitní lokalizace (uvnitř města či hustě obydlené komunity) lze dosáhnout přesnosti na několik málo desítek metrů, podle situace v terénu. U lokalizace exteritoriální (volné prostranství) je tento rozptyl řádově několik set metrů, nikdy však více než 1500 metrů, což je v řídce obydlených a přehledných oblastech nesporně dostatečné. Tam, kde nejsou BTS vysílače, samozřejmě není možno polohu účastníka sítě GSM lokalizovat.

 

Aby operátor mohl zjistit polohu přesně, potřebuje informace obsažené přímo v telefonu (hodnotu TA a informace o vedlejších buňkách). Tyto informace mu může poskytovat speciální aplikace nahraná na SIM kartě, která požadované informace operátorovi zašle pomocí SMS.

 

Nabídka služeb v ČR

 Eurotel tuto službu nazývá Location Based Service, RadioMobil vsadil na Paegas Locator. Obě služby fungují až na drobné detaily stejně a umožňují zjistit polohu mobilního telefonu s přesností od několika desítek metrů až po několik kilometrů.

 

Řešení obou společností je založeno na textových zprávách. Sledovací aplikace (zákazník) odešle na mobilní telefon krátkou textovou zprávu. Telefon zprávu přijme a zjistí, ke které základnové stanici (BTS) je právě přihlášen, zjistí informace o případných dalších základnových stanicích v dosahu telefonu a odešle zpět textovku s těmito informacemi. Tu zpracuje software mobilního operátora, který má informace o poloze všech svých základnových stanic a odešle souřadnice, se kterými si už poradí software u zákazníka.

 

RadioMobil přímo spolupracuje se společností Geodézie ČS, tvůrcem mapového programu Geobáze, takže je možné polohu sledovaných mobilních telefonů (může jich být víc) zobrazovat na poměrně přesných a podrobných mapách České republiky od této společnosti. Eurotel v současnosti předvádí zobrazování polohy sledovaného mobilu na webových stránkách, nicméně je připraven poskytovat zákazníkům souřadnicová data, která mohou využít ve svých stávajících aplikacích pro zjišťování polohy.

 

Zjišťování polohy rozhodně není on-line. Lze nastavit interval, ve kterém se sledovací aplikace bude dotazovat na aktuální polohu. Nicméně s pomocí několikaminutových intervalů je možné velmi přesně sledovat pohyb sledovaného mobilu.

 

Není možné sledovat libovolný mobil - pouze ty, v nichž je vložena speciální SIM karta. Tyto karty obsahují aplikaci využívající technologie SIM Toolkit, která na přijatou textovou zprávu s žádostí o zjištění polohy reaguje právě zjištěním informací o aktuální základnové stanici, vytvořením a odesláním odpovědi s těmito informacemi. U Paegasu si každý majitel karty SIM vygeneruje pro tuto službu přístupový kód (tzv. LPIN), který potřebuje aplikace pro zjištění polohy znát. Kód se totiž posílá v dotazu a jestliže neodpovídá kódu uloženému na kartě SIM, aplikace jednoduše neodpoví. Protože v případě firemních telefonů má tyto kódy jen administrátor sledovacího systému, nikdo jiný uživatele sledovat nemůže.

 

Uživatelé sítě Eurotel se SIM kartou umožňující zjišťovat polohu mohou zapnout či vypnout odpovídání na tyto dotazy. Jestliže si odpovídání vypnou, jejich polohu již nelze zjistit. V tom případě se ve sledovacím softwaru objeví hlášení, že uživatel si zjišťování polohy vypnul. V tom případě obsluze nezbude nic jiného, než dotyčného uživatele krátkou textovou zprávou nebo telefonátem upozornit, aby si tuto funkci opět zapnul.

 

Tyto služby jsou zatím dostupné jen pro velké (firemní) zákazníky, kteří potřebují mít přehled o tom, kde se nacházejí jejich obchodní zástupci, automobily či technici. Řada dopravních, distribučních a obchodních firem již systémy pro zjišťování polohy (většinou využívajících satelitního systému GPS) využívá. Řešení nabízené našimi mobilními operátory má oproti stávajícím několik výhod. Není nutné pořizovat nový hardware - stačí starý telefon (ne každý je ovšem možné pro tuto službu využít) a příslušná karta SIM. Telefon navíc stále slouží svému původnímu účelu - telefonování. Poté už je třeba jen tuto službu aktivovat. K dalším výhodám patří možnost zjišťovat jak polohu vozidla, tak osoby vlastnící mobilní telefon. Díky lokalizačním službám lze poměrně levně vybavit i osobní vozy mobilními telefony a s jejich pomocí například vyhledávat ukradené automobily.

 

© 2001 - 2012 CCB spol. s r.o. ISSN 1802-615X

 

---------------------------

 

Trojských koní jsem již na svých počítačích našel několik. Je pravděpodobné, že BIS-mafie na mě nasazuje hackery a to nijaké amatéry... navíc trojské koně v HW antivir nenalezne - viz níže:

 

http://ekonomika.idnes.cz/obama-nechal-proverit-telekomunikacni-site-boji-se-trojskych-koni-z-ciny-1qz-/eko-zahranicni.aspx?c=A111201_213834_eko-zahranicni_brm

 

Obama nechal prověřit telekomunikační sítě, bojí se trojských koní z Číny

 

Jiří Štický

2. prosince 2011  1:11

 

Washington rozjel tajné vyšetřování, zda zahraniční zařízení v telekomunikačních sítích nefungují jako inteligentní trojské koně shromažďující cenné informace, případně poskytující zázemí pro potenciální kybernetické útoky proti USA. Podle médií jsou v podezření hlavně čínské výrobky.

 

Američané se zaměřili na společnosti, které kromě mobilů vyrábí i sofistikovaná telekomunikační zařízení.

 

Jak informovala agentura Bloomberg, Obamova administrativa letos v dubnu uplatnila málo využívaný zákon z dob studené války k získání citlivých informací od majitelů zhruba 900 největších telekomunikačních sítí ve Spojených státech.

 

Hlavním předmětem zájmu byl detailní popis hardwarového a softwarového vybavení, které používají a které je zahraničního původu. Společnosti jako AT&T či Verizon musely popsat zabezpečení svých sítí a problémy, jimž čelily.

 

Tento průzkum se provádí kvůli "velmi vysokému stupni nebezpečí", že Čína a jiné země mohou zneužívat export svého telekomunikačního vybavení do USA k vytváření aktivních výzvědných prvků v amerických sítích, uvedla agentura s odkazem na vysokého úředníka zpravodajské služby.

 

"Zde jde o mnohem víc než jen o neurčité podezření," uvedl pro Bloomberg Richard Falkenrath z Rady pro mezinárodní vztahy CFR, americké nevládní organizace zaobírající se mimo jiné bezpečností komunikačních sítí. "Členové Kongresu se tím zabývají také na základě velmi určitých informací, které jim v režimu přísně tajné poskytl bezpečnostní úřad NSA."

 

Velká část podezření leží na společnosti Huawei

 

Podle deníku Wall Street Journal se nejvíce prověřuje čínská stopa a společnost Huawei, která je v současnosti druhým největším výrobcem telekomunikačních zařízení na světě. S tím, jak se čím dál více zapojuje vybavení čínského původu do amerických sítí, se zároveň šíří obavy, zda čínská vláda nemůže využívat tato zařízení ke sledování hovorů, e-mailů, případně na dálku ovlivnit jejich fungování.

 

Čínská společnost Huawei reagovala odmítavě s tím, že její bezpečnostní profil je "zcela bezúhonný" a podobné obavy jsou zcela bezpředmětné. Firma údajně nabízí americkým partnerům detailní rozbor zařízení a jejich programovacího kódu. Šetření se nyní zaměřuje na (polo)automatické aktualizace softwaru v zařízeních, která procházejí menší kontrolou.

 

Část telekomunikačních společností měla výhrady k předání tak citlivých údajů do rukou ministerstva obchodu s odkazem na úspěšný útok v roce 2006 na jeho systémy právě z Číny. Podle zákona z roku 1950, určeného pro řízení ekonomiky v době války, jim však za odmítnutí hrozí trestní řízení.

 

Kam dál?

Čínské stíhačky proháněly nad Tchaj-wanem špionážní letoun USA

 Amerikou otřásli agenti „od vedle“. Kromě špionáže prali peníze

 

Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/obama-nechal-proverit-telekomunikacni-site-boji-se-trojskych-koni-z-ciny-1qz-/eko-zahranicni.aspx?c=A111201_213834_eko-zahranicni_brm

 

---------------------------

 

Cyber-teror je jeden ze základních nástrojů BIS-mafie proti mně, myšleno špionáž, průmyslová špionáž, destrukce elektronického obsahu, viry (trojani), kradení obchodních, podnikatelských a pracovních tajemství, získávání informací o budoucím pohybu, jednání, kontaktech a schůzkách, s využitím takto nelegálně získaných informací pro destrukci mého života... Podstatné je i to, že stupidní policisté typu Perníka nejsou vůbec schopni pochopit problémy okolo cyber-teroru, protože jsou pro posouzení podobné trestné činnosti příliš hloupí (kvízová otázka pro policejního prezidenta: jaktože je možné, že náměstka ÚOOZ dělá takový primitiv... nechápu).

 

http://www.onwar.eu/2011/12/12/kyberneticke-utoky-jsou-jako-zbrane-hromadneho-niceni/#comment-14956

 

Kybernetické útoky jsou jako zbraně hromadného ničení

 

Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 12.12.2011

 

Matt Inaki (uprostřed) z SPAWAR Systems Center ze San Diega ukazuje příslušníkům letectva jak monitorovat aktivitu na síti; Foto MC3 Michael A. Lantron, U.S. Navy

 

V říjnu 2008 byl odhalen jeden z největších bezpečnostních incidentů v utajované síti amerických ozbrojených sil. Podezření, že se děje něco zvláštního existovalo dlouho – jakoby se někdo z utajované sítě snažil poslat kódované signály mimo. Jelikož však byla oddělená od internetu, samozřejmě se to nedařilo. Toho, kdo špionážní prográmek stvořil a toho, kdo jej přenesl do utajené sítě, se odhalit nepodařilo. Hlavním podezřelým je ovšem Rusko.

 

Tento příběh nyní poprvé v celé šíři popsal list The Washington Post. Špionážní program, který dostal název „Agent.btz“ se do utajované sítě dostal pravděpodobně od nějakého vojáka, civilisty, či kontraktora působícího v Iráku, nebo v Afghánistánu, který porušil bezpečnostní pravidla. Zřejmě použil stejný flashdisk na internetu a v utajované síti. Na internetu se disk „nakazil“ programem, který se přenesl do utajované sítě, pokusil se spojit se svým strůjcem a pak, podobně jako skutečný špion, posílal informace mimo utajovanou síť ve chvíli. Jak? Nakazil další flashdisky a čekal, až někdo poruší bezpečnostní pravidla a některý z disků použije na počítači s internetem.

 

 

As the NSA worked to neutralize Agent.btz on its government computers, Strategic Command, which oversees deterrence strategy for nuclear weapons, space and cyberspace, raised the military’s information security threat level. A few weeks later, in November, an order went out banning the use of thumb drives across the Defense Department worldwide. It was the most controversial order of the operation.

 Agent.btz had spread widely among military computers around the world, especially in Iraq and Afghanistan, creating the potential for major losses of intelligence. Yet the ban generated backlash among officers in the field, many of whom relied on the drives to download combat imagery or share after-action reports.

 

Tento útok samozřejmě není první, ani poslední, ale z hlediska Spojených států patří k těm nejnebezpečnějších. Především kvůli svému rozsahu a dlouhodobosti. Těžko jednotlivé útoky ovšem srovnávat, protože podobně jako se nepodařilo skutečně odhalit autora (vždy existují podezření, která není jednoduché prokázat), nemusí se vždy podařit popsat jejich rozsah a tedy, v určitém ohledu, i závažnost (nemusí se projevit okamžitě).

 

Jeden z útoků na stát jako takový proběhl před několika lety. Estonsko se náhle ocitlo před útokem, na který nebylo připraveno. Pravděpodobně ruští hackeři dokázali ochromit internetové stránky deníků, vyřadit bankomaty a podobně. Tento útok vedl k diskusi, která se částečně odrazila i ve strategické koncepci NATO. Hlavní část této debaty však nebyla nikdy otevřeně dořešena – je i kybernetický útok na spojence důvodem k aktivaci článku pět?

 

Pamatuji si, jak mi před mnoha lety vysvětloval jeden právník zabývající se internetem (tvrdil, že pracuje mj. pro Al Gorea, ale neověřoval jsem to) ve washingtonské restauraci The Front Page, jak se vypořádat s globální počítačovou kriminalitou. Nemyslím si, že bych chápal všechna zákoutí nápadu, ale podstata byla jednoduchá – chovejme se k těm, kteří páchají nepravosti na internetu jako k pirátům na moři.

 

Hugo Grotius dobře argumentoval, že moře patří všem a nemůže si je usurpovat jenom jeden stát – podobně jako kyberprostor. Tento argument je ovšem poměrně výhodný pro slabší námořní mocnosti, které nemají možnost přímo ohrozit svého rivala, ale mohou jej poškozovat útoky na jeho ekonomické zájmy prostřednictvím napadání a potápění lodí na námořních cestách (například na tom byla obvykle postavena francouzská námořní strategie, podobnou zbraň po určitou dobu využívali proti Španělům i Britové atd.)  V následujících stoletích se ovšem dospělo k tomu, že pirátství je netolerovatelné, jak jasně popisuje Úmluva OSN o mořském právu. Článek 100 praví:

 

 

Všechny státy v co největší míře spolupracují při potírání pirátství na volném moři nebo na jakémkoli jiném místě, které nepodléhá jurisdikci žádného státu.

 

A právě v tom byl ten nápad – počítačové pirátství je stejné jako to námořní a byt se může odehrávat někde „mezi“, tedy ve volném kyberprostoru, všechny země jej musejí potírat bez ohledu na to, zda se onen čin odehrál v jejich jurisdikci či nikoli. Tento rozhovor se odehrál před více než deseti lety, tedy z počítačového hlediska v jiné době a týkal se především kriminality. Nyní se už dají prostředky používané v kyberprostoru (stále ještě) s jistou nadsázkou přirovnat ke zbraním hromadného ničení.

 

Pokud někdo dokáže ochromit zemi, její energetiku, či bankovnictví, pokud někdo dokáže umlčovat politické kritiky, pokud někdo dokáže zasahovat do řízení satelitů (tak, jak se o to pokusili pravděpodobně Číňané u dvou amerických satelitů v letech 2007 a 2008), či pokud by byl někdo schopen kontrolovat bezpilotní prostředky, pak máme velký problém. Už to není pár hackerů, kteří si vlastně jen tak hrají jako třeba ve WarGames, ale cosi, co může způsobit hmatatelné škody velkého rozsahu. Špatné je i to, že o tom často mluvíme, ale tak nějak pořád nevěříme, že může dojít k tomu nejhoršímu.

 

Zůstanu u příměru ke zbraním hromadného ničení. Zrod jaderných zbraní a jejich rozšíření v prostředí dvou bloků vedlo k iluzi o zajištění míru díky tomu, že tyto zbraně nebudou nikdy použity, protože by to také nemusel nikdo přežít (viz Mutual assured destruction). Rozpad bipolárního systému jasně ukázal, že to v regionálním ohledu platit nemusí, takže teď s obavami čekáme, zda se tato úvaha nenaplní v praxi.

 

Výhodou bylo a je to, že je jasné, odkud může přijít hrozba, respektive kdo je pachatel. To v případě kybernetického prostoru – jak ukazují výše zmíněné kauzy – neplatí. Obvykle je známý napadený, ale s útočníkem to je obvykle složitější. Přitom škody mohou být nedozírné, podobně jako při omezeném použití zbraní hromadného ničení. Takže co s tím? Zpátky k článku ve Washington Postu o útoku, který byl zlikvidován v roce 2008. Autorka na jednom místě popisuje tehdejší debaty o tom, zda nepoužít ofenzivní schopnosti k likvidaci špionážního programu na civilních počítačích i v jiných zemích. K takovému pokynu tehdy nedošlo, ale kdykoli v budoucnu může.

 

 

By the summer of 2009, Pentagon officials had begun work on a set of rules of engagement, part of a broader cyberdefense effort called Operation Gladiator Phoenix. They drafted an “execute order” under which the Strategic and Cyber commands could direct the operations and defense of military networks anywhere in the world. Initially, the directive applied to critical privately owned computer systems in the United States.

 Several conditions had to be met, according to a military official familiar with the draft order. The provocation had to be hostile and directed at the United States, its critical infrastructure or citizens. It had to present the imminent likelihood of death, serious injury or damage that threatened national or economic security. The response had to be coordinated with affected government agencies and combatant commanders. And it had to be limited to actions necessary to stop the attack, while minimizing impacts on non-military computers.

 “Say someone launched an attack on the U.S. from a known Chinese army computer — a known hostile computer,” the official said. “You could maybe disable the computer, but you’re not talking about making it explode and killing somebody.”

 

Pamatuji si na diskuse, které se vedly o této otázce v době, když se připravovala Bílá kniha o obraně. Zatímco všichni se bez problémů shodli na významu kybernetické bezpečnosti, respektive na hodnocení současnosti jako vysoce rizikové, už horší to bylo a je s debatou právě o ofenzivních opatřeních. Nakonec se proto zvolil poměrně opatrný slovník. Pokud hackeři zaútočí na vaše systémy a vy víte, z jaké země je útok veden, máte zahájit odvetnou operaci a ochromit například bankovní sektor? Co když tamní vláda s tím nemá nic společného? Odvetný útok odnese velké množství nevinných lidí… A tak by se dalo pokračovat.

 

Co nám to říká? Jsme zase zpátky u debaty o spravedlivé a nespravedlivé válce, o věčných otázkách spojených s regulací války – s rozpoznáním toho, kdo je v právu a kdo nikoli, s proporcionalitou použitých prostředků a podobně.  Nesmíme ovšem zapomínat, že kyberprostor je pouze dalším (pátým po zemi, moři, vzduchu a vesmíru) prostorem pro vedení válečných operací a podle toho se s ním musí zacházet – nemůžeme spoléhat pouze na defenzivní opatření.

 

attacks, China, cyber defense, malware, Russia, USA

 

---------------------------

 

Na manželech Stodolových chci demonstrovat jaké lidi BIS-mafie zaměstnává... tedy zvrácené jedince, kteří jsou vedením BIS-mafie přesvědčování o své vyjímečnosti a že mohou páchat trestnou činnost bez obav, protože mě zlikvidují dříve, než bude cokoliv vyšetřeno - to se jim doposud daří. Problémem je, že veškerá trestná činnost je evidentně kryta jako náhodné akce (jako u Stodolových) a důkazy jsou zametány celou BIS, která vždy provede něco jako konstrukt reality na místě akce. Je také nutné pochopit, že existují tisíce členů BIS-mafie kteří jsou schopni vypovídat (a již někteří tak vypovídali) úplnou lež, kdy závěrem posluchače (vyšetřovatele, úředníka...) je dojem, že věci se skutečně staly tak jak vymyslela BIS-mafie. Jako osamocený jedinec mám malé šance to změnit do té doby, než bude BIS-mafie paralizována vězením... je to jedno moje svědectví proti tisícům lží. Např. když se mě pokouší srazit auto BIS-mafie, tak je to tak, že jistě najmou spícího agenta, který tak nemá finanční ani informační vazby na objednavatele, tj. vedení BIS-mafie (Kokos a spol.). To pak jistě činí práci vyšetřovatelů takřka nemožnou, protože vše považují za dílo náhody (viz sdělení OSZ pro Prahu 8, že nezákonným zavřením do blázince/brutálu nedošlo k poškození mých práv, protože to tvrdí soud - to že byl soud zkorumpovaná a zmanipulovaný státní zástupkyně již není schopna vyšetřit, protože to je pod jejím rozsahem vnímání daného problému). Pozn: jinak je nutné pochopit, že BIS-mafie mi vyhrožuje zabitím, a že smrt nahrají jako sebevraždu... proto ukázka kam to vede:

 

http://special.novinky.cz/2003/krimi4.html

 

Manželé Stodolovi: nejhorší sérioví vrazi u nás

 

Ne příliš úspěšným byl rok 2003 pro českou policii, co se týče poklesu důvěry občanů v její práci. Přispěl k tomu i případ manželů Dany a Jaroslava Stolových, kteří se díky selhání kriminalistů a povrchní práce lékařů při konstatování příčin smrti stali největší vícenásobní vrazi v českých dějinách.

 

Vražedná série 37letého Stodoly a jeho o čtyři roky mladší choti začala v roce 2001. Manželé si vybírali oběti mezi důchodci převážně ve východních a středních Čechách. Například hned tři vraždy spáchali v malé obci Slavošov. Vytipované oběti trýznili, aby z nich dostali peníze, poté je zavraždili. Násilnou smrt pak zamaskovali tak, aby vypadala jako sebevražda, nešťastná náhoda či náhlé úmrtí. Kriminalisté se pak během formálního vyšetřování nechali zmást zmanipulovanými stopami. Jedním z posledních činů Stodolových se stalo napadení dvou starších sester v Brněnci na Svitavsku v prosinci 2002. Dvaadevadesátiletá matka zavražděných sester útok manželů přežila, byla ale nalezena v kritickém stavu a trpí ztrátou paměti. Kriminalisté manžele dopadli ve středních Čechách v momentě, kdy okradli staršího muže.

 

Pod tíhou důkazů se přiznali k osmi vraždám a jednomu pokusu o vraždu. Policie je ovšem podezírá i z dosud neobjasněných loupežných vražd Václava Vlčka z Prahy 7-Troje ze srpna 2001 a 75leté majitelky pohostinství Miluše Jankovské ve Zdislavicích u Vlasimi v červnu 2000.

Hrozí jim výjimečný trest 15 až 25 let odnětí svobody, respektive i doživotní vězení. (více na Novinkách)

 

Rezignovala pětice policistů

Kvůli chybám ve vyšetřování rezignoval ředitel kutnohorského okresního policejního ředitelství Věroslav Matoušek a další čtyři kutnohorští policejní důstojníci. (více na Novinkách) Policejní prezident Jiří Kolář následně nařídil prověřit všechny sebevraždy, záhadná úmrtí či nálezy mrtvých těl za první pololetí roku 2003 a za stejné období roku 2002. (více na Novinkách)

 

Vyvraždění rodiny objasněno po 13 letech

Policie objasnila také brutální trojnásobnou vraždu v Klučově na Kolínsku z dubna 1990. Tehdy neznámý pachatel vnikl do rodinného domu a ubodal 45letou Ivanu Kudláčkovu a její dvě dcery, Ivanku (22) a Miroslavu (18). Mrtvé ženy nakonec sexuálně zneužil. Třináct let bylo pátrání neúspěšné. Až díky moderním metodám policie zadržela dnes 35letého recidivistu, kterého z masakru usvědčuje analýza DNA. (více na Novinkách)

 

---

 

http://zpravy.idnes.cz/jak-zabijacky-par-maskoval-sve-zlociny-dye-/krimi.aspx?c=A030829_211949_krimi_mad

 

Jak zabijácký pár maskoval své zločiny

 

Radek Kedroň, MF DNES

30. srpna 2003  0:01

 

Samota Josefa Peroutky leží stranou od hlavních cest. Trefí k ní jen Peroutkovi známí a lidé, kteří se v okolí Zruče nad Sázavou vyznají. V únoru se k němu po zasněžené polní cestě vydá manželský pár. Josef Peroutka měl štěstí, manželé Stodolovi jej okradli jen o mobilní telefon.

 

"Když jsem policajtům později při vyšetřování řekl, že ona na něj při mém přepadení volala Jardo, hned vyhrkli: Tak to budou Stodolovi," začíná vyprávět vitální důchodce.

 

Měl obrovské štěstí. V té době už měli manželé na svědomí největší sérii loupežných vražd v Česku. Osm mrtvých. Stop! Tohle bylo až finále zběsilé poutě dvou vrahů. Jak jejich neuvěřitelná cesta vypadala?

 

Tušení, strach a zlost

Slavošov na Kutnohorsku, vesnička usazená v krásné přírodě s necelými dvěma stovkami obyvatel, by mohl být reklamou na poklidný život.

 

"Každý tady věděl o každém všechno. Lidé si baráky ani nezamykali. Prostě všeobecná důvěra. To je ale už dávno pryč," mudruje nad pivem v hospůdce Kristýna jeden ze štamgastů. Tím dávno myslí dobu, předtím než tu začali za podivných okolností umírat lidé.

 

Nedůvěru je nyní cítit na každém kroku, hlavně k přespolním a novinářům, kteří vesnici už několik dní okupují. MF DNES se podařilo rozpovídat očité svědky tragédií, rovněž měla možnost nahlédnout do několika protokolů a sestavit tak plastický obraz vražedné série.

 

"Je pravda, že kdykoli se tady Stodolovi objevili, něco se stalo," říká starosta Vlastimil Volf. Je vidět, že bedlivě váží slova.

 

"Myslím si, že policisté dělali, co mohli. Závěry znalců vždy mluvily o nešťastných náhodách a sebevraždách," oponuje Volf názoru většiny místních, kteří jsou přesvědčeni, že kriminalisté svou práci zbabrali.

 

"A ať mi nikdo nevypráví, že matka té vražedkyně o ničem nevěděla," dodává další ze starousedlíků, který své jméno nechce zveřejnit podobně jako další sousedé. "Velice bych se divil, kdyby neměla podezření. Vždyť žili spolu v jednom domě a oni ukradené věci přinášeli domů," přidává se najednou k ostatním i jinak opatrný starosta.

 

Policie přiznala chyby při vyšetřování

 

První oběť: Šanda

Pětasedmdesátiletý Stanislav Šanda v restituci dostal zpátky rozlehlé polnosti a sám si veřejně stýskal, že teď na stáří má sice peněz dost, ale že si jich už neužije.

 

V osudný den mu nese jeden ze sousedů nákup. Jenže Šanda neotvírá. Oknem je vidět, že penzista leží v posteli a ruce má nepřirozeně natažené za hlavou. Než přijede záchranka a hasiči, z pokoje se dere štiplavý kouř.

 

"Svíčka musela ležet na posteli vedle peřiny," vypovídá do protokolu svědek, který přivolal pomoc.

 

Paradoxně právě proti němu se obrátí policejní mašinerie. Čtyřikrát jej policisté vyslýchají s tím, že si od Šandy odnesl konzervy, motorovou pilu a vrtačku ještě předtím, než zavolal pomoc. Jaroslava Stodolu, který si předtím v kriminálech odseděl řadu let a k Šandovi to měl deset metrů, nepodezřívají...

 

Vždyť je tak ochotný a Šandovi ještě zvoní na pohřbu umíráček. Lékaři po ohledání konstatují, že Šandu zabil infarkt a kutnohorská policie případ zavírá do nejspodnějšího šuplíku.

 

Co na tom, že se bez vysvětlení ztratily z domu věci a že ve vedlejším pokoji hořela druhá svíčka, která jen shodou okolností nezapálila matrace a následně celý statek. Co na tom, že v okně od spíže někdo rozřezal síťku proti hmyzu. Co na tom, že se pod otřískaným umyvadlem našla louže krve.

 

Druhá oběť: Skohoutilová

Několik dnů po podivném úmrtí Šandy zmizí Šandova sousedka, osmašedesátiletá Růžena Skohoutilová. "Pomozte v pátrání," obracejí se policisté v místním tisku na veřejnost. "Poslední výskyt pohřešované byl zaznamenán 29. listopadu na autobusovém nádraží v Kutné Hoře s tím, že chce pokračovat směrem na Kolín," stojí v policejní výzvě.

 

Kdopak ji to viděl na kutnohorském nádraží? I čtenáři špatných detektivek už tuší: její vrazi. "Přece by nezmizela a nenechala tady králíky a další zvířata bez péče," poznamenává jedna ze sousedek. Až v květnu tělo důchodkyně náhodou na zahradě vykope její zeť.

 

"Hrob je hluboký jen padesát centimetrů," zapisuje vyšetřující policista do spisu. Středočeští kriminalisté konečně začínají vyšetřovat loupežnou vraždu. Světe, div se, nacházejí i pachatele. Údajné pachatele. Dva mladí Ukrajinci a dva Češi jsou obviněni a několik měsíců stráví ve vazební věznici.

 

"Ale proč by mladí grázlové kradli velké balení pracího prášku a nové lůžkoviny," lámou si hlavu místní. A současně vzpomínají na to, jak Skohoutilová na pohřbu Šandy vyprávěla, že ví, kdo statkáře zavraždil...

 

Třetí a čtvrtá oběť: Královi

Měchonice je další z malých vesniček na Kutnohorsku, sotva tři kilometry vzdálená od Slavošova. Umírají tam náhle manželé Královi. Najdou je v kuchyni zamořené plynem.

Sebevražda, neobtěžují se s podivnou smrtí policisté ani tentokrát.

 

Ostatně proč, když pitevní nález konstatuje, že se otrávili propan-butanem. "Kdyby se k tomu Stodolovi nepřiznali, tak by policie na ně vlastně nic neměla, protože moji rodiče byli zpopelněni," říká reportérce pořadu Na vlastní oči dcera zavražděných. "Na to, jak jsem znala své rodiče, jsem věděla, že by nikdy sebevraždu nespáchali. Byli vitální, zdraví."

 

Pátá oběť: Čondlová

Do Kardašovy Řečice na Jindřichohradecku přijíždí Dana Stodolová sama. Vyhlédne si vilu devětasedmdesátileté Marie Čondlové a obalamutí ji povídačkou o tom, jak jí velká voda, která v té době pustoší okolí Vltavy a Labe, sebrala domov.

 

Důvěřivá a dobrotivá stařenka jí ochotně nabídne ubytování. Místo vděku se dočká několika ran nožem.

 

Zmizí jen pár tisícovek. Policie ještě manželskou dvojici nepodezírá, a tak se oba vracejí tam, kde vše začalo. Do Slavošova.

 

Šestá oběť: Malina

Starý mládenec a šetřílek Josef Malina si krátce před smrtí dá do novin velký inzerát. Hledá partnerku, láká ji na soupis majetku, který na novinových stránkách zveřejní. No a pak najednou nevychází z domu.

 

Jeho mrtvolu objeví na půdě, vedle je povalená stolička a kolem krku má zauzlovaný telefonní drát. Že by sebevražda?

 

Ale proč by se zabíjel chlapík, kterému se na inzerát hrnou nabídky? Jak by se na tmavou půdu vyškrábal, když kvůli špatnému zraku nepoznává ani metr od sebe vzdálené tváře známých lidí.

 

A ještě jeden detail, jehož si všiml soused, který asistoval při nálezu těla na trámu nad tělem ležela neporušená vrstva prachu, což znamená, že se ani nepokoušel oprátku tam přivázat.

 

Jak se zjistí později, vrazi, kteří to mají k Malinovi jen přes ulici, odcházejí bez peněz. Malina je má všechny uložené v bance. Jediné, co vyhrabou, je notýsek, do něhož si důchodce pečlivě zapisoval úspory. Na poslední stránce stojí suma jeden milion osm set tisíc.

 

Jelikož opět manipulují se stopami - uklízí po sobě, stojí Stodolovi stále mimo podezření a detektivové z Kutné Hory se spokojí se závěrem lékaře: sebevražda.

 

Sedmá a osmá oběť: sestry

Na podzim se Stodolovi přestěhují do Brněnce na Svitavsku. Bydlí ve firemní ubytovně a doslechnou se o sestrách Cerhákových. Cítí peníze, navnadí je fáma o tom, že chtějí koupit firemní ubytovnu.

 

Když třiapadesátiletá Helena nepřijde jednoho prosincového dne do práce, zalarmuje její šéf policii. V jejich domku se najde spoušť.

 

Dvaašedesátiletá Dagmar je uškrcena šátkem, její mladší sestra má podřezané žíly a ošklivě zmlácená matka leží v těžkém bezvědomí. Na první pohled rodinná tragédie. Ještěže nejstarší žena přežije. Byť ji postihne ztráta paměti, některé momenty si vybaví.

 

Tentokrát se detektivové nenechávají zmást a začínají vyšetřovat vraždu. Jako podezřelí poprvé za celou vražednou sérii figurují manželé Stodolovi.

 

Poslední přežil: Peroutka

"Strach jsem neměl. Víte, jsem ostřílený chlap a bylo mi jasné, že vybruslit z toho můžu, jen když si zachovám chladnou hlavu," vzpomíná Peroutka, u jehož domu Stodolovi zazvoní v únoru.

 

Dana Stodolová hraje těhotnou ženu, které se náhle udělá špatně. Sotva jí Peroutka před dům přinese minerálku, má u krku vystřelovací nůž.

 

"Dejte nám dvě stovky a my půjdeme," zkouší to na něj Stodolová, zatímco prohledává celý dům. "Všechny peníze má syn, který mi za chvíli přiveze nákup," vymyslí lest Peroutka a sleduje, jak kovaná vražedkyně zběžně prohmatává kalhoty, v jejichž zadní kapse vězí peněženka s osmi tisíci. Nenajde je.

 

Po chvíli raději pana domácího zamykají do sklepa, seberou mu mobil, dopijí zbytek rumu ve spíži a utíkají. Hned druhý den je zatýkají policisté a soud je posílá do vazby. Mobil má Stodola ještě v kapse.

 

Tím končí vražedná série, která se zapíše do dějin kriminalistiky.

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/jak-zabijacky-par-maskoval-sve-zlociny-dye-/krimi.aspx?c=A030829_211949_krimi_mad

 

---------------------------------------------------

 

Na cause Čestmíra Skály (zmiňovány jsou i Bohumil Pour, Milan Kočík a Eva Sadílková) je patrné, že skutečně nejsem jediný člověk, který má problémy s klikou BIS + ODS. V dokumentu je jasně zmiňováno, že likvidace v psychiatrických léčebnách, jako v mém případě, probíhá na základě nepohodlnosti daného člověka, kde je jasně uvedeno, že na likvidaci se podílí řadový policisté. Komplexně se tedy dá říct, že BIS-mafie (hovořím sice o "pár" zločinných agentech BIS, ale je patrné, že zločiny páchá mnoho agentů BIS a je možné, že zločinná je celá BIS, i s ÚZSI) použivá likvidaci v blázincích jako běžný způsob likvidace odpůrců, kdy já jsem dlouholetým odpůrcem BIS (i ÚZSI) a ODS pro jejich mafiánské praktiky. Dovolím si také podotknout, že je zmiňována odpověď Klause (z které je patrné, že se věcí jako předseda vlády vůbec řádně nezbýval), kdy BIS-mafie jistě panu prezidentovi v nějaké době sdělila, že ho pokládám za jednoho z viníků nesmyslné kuponové privatizace a tedy i tato politická osoba může mít (ve spojení s ODS) zájem na tom, abych nežil normální život. Chápu, že ožralové typu Perníka nemají dost inteligence na to, aby pochopili, že problém kuponové privatizace je v tom, že po prodeji majetku s cenou okolo 1 bilionu (hodnotu nikdo nikdy pořádně nespoítal) vznikl dluh cca 500 miliard - to právě pánové typu Klause dokázali světový rekord!!! Ale je pravda, že mocenská klika ODS stačila nezdar kuponové privatizace zamaskovat tak, že média o problému, který teprve Českou republiku zasáhne, mlčí. Jde o to, že idioti typu Perníka nikdy nepochopí, že každý občan měl dostat jistý podíl na privatizovaném majetku, přičemž realita je taková, že větší část občanů nedostala nic a ty "šťastnější" dostali pár tisíc Kč - o tom se taktně mlčí. Jak říkám neustále, propojení ODS a BIS (s ÚZSI) na mé likvidaci je logické a protože dohromady tvoří nepřekonatelnou moc, také neprůstřelné!!! Právě proto ale žádám o pomoc, protože praktiky obou subjektů, resp. BIS (a ÚZSI) jako vykonavatele, jsou nezákonné... což právě pochopí jen nezkorumpovaný policista, posoudí nezávislý státní zástupce a "vyřeší" (nejlépe doživotně) znalý soudce. Že realita je taková, že za vším jsou peníze (právě i pro agenty BIS a ÚZSI), právě naznačuje spis Gorila na Slovensku, ale to již jsem napsal...

 

http://jirisoler.tripod.com/skala.html

 

-------------------------------------ZNEUŽITÍ PSYCHIATRIE--------------------------

 

RNDr. Jiří Šoler CSc., poslanec Par­lamentu Čes­ké repu­bli­ky

Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní pro­středí

Parlamentní klub Českomoravské unie stře­du, tel. (02) 531527

Elišky Přemyslovny 393, 156 00 Praha - Zbra­slav,

tel/fax: (02) 401 00 96, e-mail: soler@psp.cz

V odpovědi prosím uveďte číslo jednací 070/95

 

 

 

 

 

Vážený pan premiér doc. ing.  Václav Klaus CSc.,

 

vážení páni ministři Jan Ruml, ministr vnitra,

MUDr. Luděk Rubáš, ministr zdravotnictví,

JUDr. Jiří Novák, ministr spravedlnosti.

 

 

 

Zbraslav, 26. června 1995

 

 

 

I N T E R P E L A C E

na předsedu vlády České republiky doc. ing. Václava Klause CSc.,

ministra vnitra České republiky Jana Rumla,

ministra zdravotnictví České republiky MUDr. Luďka Rubáše a

ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Nováka

ve věci možného zneužití psychiatrie.

 

Vážený pane premiére, vážení páni ministři,

 

před několika lety jsem si s chutí přečetl román K. Keseye: Přelet nad kukaččím hnízdem, který se stal později zná­mý díky filmo­vému zpracování Miloše Formana. Knihu, která tak pře­krásně staví do protikladu ideály lid­ské volnosti s drsnou praxí i současné psychi­atrie. Bohužel stejné nehumán­ní přístu­py k lidem signalizují i in­formace o naší každodenní skuteč­nosti. Přitom psychiatrie není zneu­žívána pouze k "pacifikaci" obecných projevů svobodné vůle dospělých obča­nů (jako na odstrašující případ takového zneu­žití si vzpomínám na matku, která nechala bez jaké­hokoliv správního aktu "zavřít do blá­zince" svou osmnáctiletou dceru, která se předtím stala pří­slušnicí urči­té náboženské sekty), ale i k poli­tickým účelům při pacifikaci poli­tic­kých nespoko­jenců a aktivistů. Pokud se moje obavy zakládají na pravdě, jedná se o další důkaz příbuznosti současného režimu s těmi nejhor­šími pří­klady nelidskosti z nedávné minulosti, jako byl fašis­mus, nacismus a komu­nismus.

 

Při studiu snad posledního svobodného českého listu "Nedělní hlasa­tel", který vydávají naši krajané v Illinoiském Berwynu, jsem narazil i na výzvu mnichovské iniciati­vy Helping. Je­jich článek se nesporně odvolává na sku­tečnou lidskost. Dovoluji si ocitovat z jejich výzvy:

 

 

 

 

 

Dokument, výzva a protest k justičně-politické izolaci sedmde­sátile­tého pana Čestmíra Skály, nového politického vězně v České republice.

 

 

 

Dne 7. dubna 1995 byl ve svém bytě v Kladně zatčen, zbaven svobody a svépráv­nosti sedmdesátiletý pan Č. Skála, který byl poli­cejně eskortován do psychiatrického ústa­vu Horní Beř­kovice, na odd. 2a a předán "lékařům"-li­kvidátorům Strakovi a Bednářové k takzvanému "zkoumá­ní" duševního stavu.

 

Oba "lékaři"-likvidátoři Straka a Bednářová se odvolávají na soudní usnesení ze dne 7.ledna 1995 Okr. soudu v Jindřichově Hradci soudce Sítaře.

 

Ono soudní usnesení nám není vůbec známo a na veškeré telefo­nické dotazy příbuz­ných u vyšetřovatele-policisty Kučery, u  soudce Sítaře a obou "lékařů" likvidátorů Straky a Bednářové je soudní usnesení zapíráno.

 

Pan Č. Skála je v dnešní - prý "světově uznávané demokracii" v České republice, opět, jako za dřívější komunisticko-socialistické totality, zba­ven svých základních lidských a  občanských práv jako je právo na svobodnou obhajobu podle Listiny lidských práv, zakot­vené v české ústavě pod hlavou první - článek 10, Hl. 4 č. 95. Listina práv a svobod Hl. 1 č. 3. od. 3, Hl. 2 č. 8. od. 1, čl. 10 od. 1, čl. 23, Hl. 5. čl. 36, 37 od. 3, čl. 40 od. 3.

 

Dále je vydírán soudcem Sítařovským a oběma "lékaři" likvidá­tory Strakou a Bed­nářovou násilnou izolací na psychiatrii ke změně způsobu svého jednání a projevu, bez možnosti se řádně hájit před nestranným soudem k ob­viněním jemu kladeným, a to z údaj­né urážky komunisticky vládnoucího sta­rosty.

 

Oba, jak soudce Sítařovský, tak policista Kučera, neinformova­li v je­jich rozhodnu­tích nikoho z příbuzenstva o  izolaci pana Č. Skály, které se o tom dozvědělo až po měsí­ci, bez možnos­ti se právně bránit proti politicko-psychiatrické izolaci pana Č. Skály.

 

Ve stínu a urážení Americké Medaile za Demokracii udělené vla­daři V. Klausovi, se Klau­sova totalitní justice bojí slov sedmdesá­tiletého obča­na pana Č. Skály, izoluje jej a likviduje ho za pomoci psychiatrie, která není povinována se s nikým bavit, jak sama sděli­la "lékařka" likvidá­torka Bednářová.

 

 

My      HELPING     protestujeme proti věznění pana Č. Skály a žádáme o  okam­žité propuštění pana Č. Skály na svobodu a po­trestání viníků.

My      HELPING     se obracíme k celému svobodně-demokratickému světu pro pomoc za osvo­bození pana Č. Skály.

 

 

Naši iniciativu podporuje Občanské fórum Mnichov. Zároveň žádáme Lid­ská práva při OSN, Evropský parlament a Český parlamentní výbor pro lidská práva o pomoc v osvobození politického vězně pana Č. Skály.

 

Adresy:      Pan Č. Skála, Psych. ústav Horní Beřkovice, PSČ 41 185, tel. 411 961/11 nebo 12

Evropská komise pro lidská práva ve Štrasburku ve Francii

Lidská práva Departure při OSN, New York, USA

Oba "lékaři" - likvidátoři Straka a Bednářová tel. 411 961/11 nebo 12

Vyšetřovatel policista Kučera tel. 331 515111 nebo 515279, čj. 3NT58/94 J. Hra­dec

Soudce Sítař tel. 331 22206 J. Hradec 

 

S přátelským pozdravem a poděkováním HELPING

 

vyhotovil P. Skala, syn vězněného

 

 

 

Potud zpráva ze svobodného tisku. Podařilo se mi telefonicky spojit s léčebnou v Horních Beřkovicích, kde jsem si ověřil, že tam je pacient Čestmír Skála. Bohužel jsem nezastihl žádného kompetentního lékaře. Hovořil jsem telefonicky s vyšetřovatelem Kučerou, který odmítl telefonicky podat jakékoliv informace. Hovořil jsem s panem soudcem Sítařem, který mi zhruba potvrdil vydání příslušného právního příkazu. Bohužel více informací jsem zatím nesehnal. Protože případ nesnese odkladu a má značný mezinárodní ohlas, obracím se proto přímo na příslušné členy vlády. Žádám pana premiéra a pány ministry o ověření uvedených skutečností a vysvětlení celého případu. Žádám, v sou­hlase s autory článku a svou předchozí rozsáhlou interpelací, o posouzení celého případu nezávislým soudem a případné potrestání politických zločinů, pokud k nim došlo. Žádám Ministerstvo zdravotnictví, aby posoudilo jednání zúčast­něných lékařů z hle­diska lékařské etiky a Hypokratovy přísahy.

 

Bohužel případ "Skála" není jediným případem, kde je signalizováno zneužití psychiatrie. Dovolím si ocitovat ještě případ "Pour", který znám z osobní zkušenosti. Bohumil Pour, Vysoká ulice 27, 466 02 Jablonec nad Nisou očekával, stejně jako většina naší společnosti, po listopadovém převratu 1989 návrat ke skutečné demokracii. I za komunistického režimu se neváhal zapojit do jedné z povolených nekomunistických stran - do Československé strany socialistické, kde se snažil o pozitivní změny v rámci mož­ností tehdejšího režimu. Jako invalida zde uplatňoval své sociální cítění, jako vlastenec nepo­špinil svůj štít spoluprací s organizací financovanou ze zahrani­čí, jakou byla např. Charta 77. Své sociální cítění, vlastenectví a cit pro potřeby životního prostředí si přinesl i do současné společnosti; stejně jako mnozí z nás věřil, že teprve teď nastal ten pravý čas pro jejich uplatnění.

 

Bohumil Pour se proto intenzívně zapojil do politického života i po změně poměrů, které si naivně vykládal, podobně jako mnozí z nás, jako příležitost pro skutečný rozvoj české a sloven­ské národní kultury v obnovené předmnichovské Československé republice. Jeho nadšení snad bylo příčinou často naivní důvěry v dobro, se kterou zahájil své aktivity; určitě si nepředstavoval rozbití své Československé vlasti a přechod ekonomické a politické moci do rukou asociálních kšeftařů, vedoucí k současnému hlubokému ekonomickému i morálnímu úpadku. Určitě si nepřed­stavoval návrat zločinné nacistické a sudetoněmecké ideologie, kterou měl na liberecku možnost sledovat v podzemí i při příležitosti ilegálních sudetoněmeckých srazů za účasti neonacistů z obou německých států ještě během komunistického režimu. Hákové kříže, uniformy SS a podobné rekvizity již tenkrát byly nedílnou součástí takových srazů. Dnes stejní lidé zřídili v Rychnově pamětní desku nacistickému zločinci Konrádu Henleinovi.

 

Proto Bohumil Pour iniciativně uspořádal zájezd invalidních dětí z jablonecka ke Středo­zemnímu moři a naivně při tom uvěřil falešným slibům sponzorů. Proto se aktivně zapojil v roce 1991 do iniciativy nájemníků k realizaci úsporných opatření při výrobě, regulaci a rozvodu tepla. Cituji z tehdejšího dopisu nájemníků městského úřadu:

 

Do dnešního dne neobdrželi jsme odpověď ani Vaší, ani bytového podniku. Pro informaci uvádíme, že uvedený dopis ze 7. května 1991 byl zveřejněn i v Novinách jablo­necka.

 

Vzhledem k té okolnosti, že ani Váš úřad či bytový podnik neodpovídá, sešli jsme se všichni nájemníci opět včera, tj. 4. 6. 1991 a dohodli jsme se, že budeme trvat na svém stanovisku a budeme nadále platit zálohu na teplo v původní výši. Tímto způsobem chceme působit na kompe­tentní osoby, které by měly zajistit úsporná opatření při výrobě, regulaci a  rozvodu tepelné energie, a nepřipustit, aby ztráty a nepořádek v teplárenství platili nájemníci.

 

Požadujeme vysvětlení koncepce měření a regulace tepla od kompetentní osoby a doporučení majitele domu, jak se nájemníci mohou podílet na úspo­rách tepelné energie.

 

Bohumil Pour se tedy snažil prorazit zeď ignorance a nekompetentnosti, kterou nový režim bez skrupulí převzal od režimu starého.

 

Dalším hříchem Bohumila Poura bylo, že si dovolil se, podobně jako před lety ve Vrchla­bí Pavel Wonka, bez povolení chartistických mocipánů zapojit do politického života své země. Jaká­koliv iniciativa mimo fašistic­ký rámec Občanského fóra byly, stejně jako podobné iniciativy v minulosti mimo KSČ, tvrdě pronásledována. Mocipáni se vyměnili, metody zůstaly. Proto dal­ším projevem Bohumila Poura bylo toto oznámení:

 

 

 

Trestní oznámení na neznámého pachatele,

 

jež mě ohrožuje písemně a telefonicky, dokonce ohrožením mé rodiny, obzvláště dětí. Bylo mě vyhrožováno od začátku volební kampaně, kterou jsem jako pracovník a funkcionář ČSS (Čs. strany socialistické) a LSU (Liberálně sociální unie) řídil. Kdo mně vyhrožoval a vyhrožuje nevím, ale předpoklá­dám, že to byl člověk, který nesympatizoval a nesympatizuje s programem LSU (Libe­rálně sociální unie).

 

Cítím se ohrožen, přes poslance České národní rady za LSU a nezávislé podávám inter­venci, aby byl tento případ důsledně vyřízen.

 

 

 

Vysokou kulturu projevil autor jedné z výhrůžek nacistickým heslem "Es kommt der Tag", kulturu jiné výhrůžky můžete ocenit v příloze. Existuje názornější příklad zločinecké a nacistické podstaty nového režimu a jeho stoupenců?

 

A právě proti rostoucím projevům nacismu je zaměřena další aktivita Bohumila Poura. Cituji z podání Okresnímu ředitelství policie v Jablonci nad Nisou, potvrzeného razítkem obvodního oddělení policie v Jablonci nad Nisou z 14. 9. 1994:

 

 

 

Trestní oznámení proti

 

neznámému pachateli

 

ve věci propagace fašismu nacionalismu, rasismu a podobného hnutí, a to v katastru města Rych­nov u Jablonce nad Nisou a v katastru města Jablonce nad Nisou.

 

V Rychnově u Jablonce, v budce stanice MHD u nádraží ČSD - byl několik měsíců černým sprejem (dle mého odhadu) zhotoven velmi nápadný a viditelný německý nápis SUDETENLAND ERWACHE (Sudety probuďte se, či Sudety procitněte - překlad), zde podotýkám, že v blízkostí nádraží a tohoto místa se nachází pietní místo po bývalé pobočce koncentračního tábora GROSS ROSSEN, kde bylo ubito, umučeno, nemalé množství vězňů právě příslušníky německé branné moci SS, a jak je známo, právě nejsurovější byli tzv. Sudetští Něm­ci!!!

 

V Jablonci nad Nisou opět delší dobu byly umístěny symboly fašismu a nacismu cca 2 ks hákových křížů.

 

A to na boku Základní umělecké školy, na začátku Mlýnské (dř. Kouma­rově) ul. - hned vedle sousedí zastávka autobusu MHD č. 4.

 

Teprve po mém oznámení státní policii (Rychnov), u pana starosty a  městské poli­cii v Jab­lonci a ČTK Ústí nad Labem - zveřejnění v tisku (akce Rychnov byla zveřejněna v týdeníku Noviny Jablonecka) - byly oba symboly odstraněny. Přemalováním, přebílením atd.

 

Podle českého právního řádu je veřejný projev sympatie k fašismu po­važován za trestný čin podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů!!!

 

 

 

Pan Pour byl zaměstnán na regionálním sekretariátu naší politické strany. Ukázal mi něko­lik materiálů, týkajících se jeho osobní a  politické aktivity, včetně několika ano­nymních výhrůžek, které pravděpodobně dostal od různých fašistických a/nebo nacistic­kých sil, sudetských Němců a sil blízkých současnému režimu. Byl též velmi citlivý na hrubou manipulaci naší společnosti, např. rozbití Československa, na rostoucí agresivitu neonacistických sil a jejich tichou podporu součas­nou českou reprezentací. Podílel se též na obra­ně Národního památníku obětí nacismu před nacis­tickými útočníky.

 

Počátkem tohoto roku se na mne Bohumil Pour obrátil s podezřením na zneužití psychiatrie, spočívající v jeho předvolání na libereckou psychiatrii k přezkoumání zdravotního stavu. Tehdy jsem samotný fakt předvolání k prohlídce nepokládal za porušení lidských práv a lékařské etiky, zvláště po prošetření celého případu u psychiatra a okres­ního soudu v Jablonci. Jednalo se o občanskoprávní spory ve spojení s jeho sociálními aktivitami. Ovšem později byl obviněn z trest­ného činu vydírání, byl zatčen a v současnosti je ve vazbě ve věznici v Liberci, údajně jsou mu ordinována psychofarmaka. Na rozdíl od dřívější situace mám obavy, zda i v jeho případě ne­do­chází v současné době ke zneužívání psychiatrie k potlačení sociálních a vlasteneckých rysů osobnosti Bohumila Poura. Podobně jako v knize K. Keseye vadí i současné společnosti jeho přílišný cit pro svobodu a rovnost lidí.

 

Pan Pour se na mne obrátil ve dvou osobních dopisech, kde žádá o  dohled na dodržování lidských práv v jeho případě. Obvinění z vydírání popírá. Nehodlám interve­novat do rozhodování soudu, i když nezávislost těchto institucí za současného režimu má mnoho společného se soudy jeho komunistických a nacistických předchůdců. Konečně vždyť personální kontinuita těchto režimů je tak zřejmá! Žádám pouze o prověření korektnosti postupu policistů, právníků i lékařů.

 

Poslední dobou se mnoho hovoří o prodloužení platnosti lustračního zákona, ze­jména jako propaganda ODS. Přitom nevidím důvod, proč by se na politické zločiny současného režimu mělo pohlížet jinak, než na podobné zločiny komunistů. Princip kolektivní viny v lustračním zákoně je jen ber­ličkou, kterou lze využít ve zvláštních případech, kdy nelze zjistit a od­soudit konkrétní vinu skutečných pachatelů. V normální situaci je nutno zvážit konkrétní vinu konkrétních pachatelů a vykonat potřebné tresty a opatření; namísto trestání drobných pachatelů s problematickou vinou tres­tat skutečné pachatele za skutečné činy. Zejména politicky zodpovědné oso­by, ať už z dob komunistického nebo chartistického režimu. To se týká obdo­bí před listopadem i po něm. Pokud budou mezi námi chodit beztrestně orga­nizátoři policejního teroru v roce 1989 a před ním, zločinů proti lidskosti před i po listopadu (např. pří­padu Bartončík), dokud budou soudit soudci, kteří se podíleli před či po listopadu na inscenovaných politických proce­sech, dokonce budou zastávat nejvyšší státní funkce, situace ve společnosti se nezlepší. Co uděláte pro potrestání skutečných pachatelů těch nejtěžších politických zločinů, které naší společ­nost ohrožují mnohem více, než podob­né úlety ne­spokojenců? A co uděláte pro to, aby občané mohli řešit nastřá­dané pro­blémy nor­málními demo­kratickými prostředky a nemuseli se uchylovat k extremismu? Co uděláte k zastavení nástupu neonacismu, k zastavení eskalace politických zločinů?

 

Přirozeně nemohu chránit před trestem člověka, který se dopustil hrozby teroristickým útokem, samozřejmě pokud jeho obvinění je oprávněné. Každá společnost se musí chránit před útoky extremistů, včetně naší společnosti. Žádám Vás pouze o prověrku korektnosti celého případu, který má nepochybně politické pozadí. Dovoluji si uvést ještě jeden citát z osobního dopisu Bohumila Poura:

 

 

 

Nemohu komunikovat s nikým, ani s tiskem, jen přes obhájce a úřední dopisy, jako je tento, kteréžto jsou cenzurovány. Prý abych neovlivnil svědky, ale oni sami, soudkyně v Liberci, dá jakýsi paskvil Blesku, a bohu­žel i ČMUS odpovídá tak nešťastně jak odpoví­dá.

 

Znovu opakuji - záměrně zinscenováno politicky v režii ODS-BIS.

 

 

Jsem politickým vězněm!

 

Osobním vězněm  - p. KLAUSE, premiéra,

- vedení ODS

- BIS

- p. presidenta Havla 

 

 

 

Přitom nátlak na svědky a rodinné příslušníky pana Poura je veden stejnými pro­středky, jakým byl předtím činěn nátlak na pana Poura.

 

Tento případ může být také použit k ilustraci situace v naší společ­nosti. V uvede­ných případech můžete vidět různé formy nespokojenosti a roz­čarování ze sociálního a politického vývoje. Projevy nespokojenosti mívají v demokratické společnosti obecně pokojnou formu, která zřídka přerůstá v otevřené sociální konflikty. Naopak, v totalitární společnosti je jakýko­liv projev nespokojenosti přísně postihován; místo řešení odpovídají­cích problémů jsou postihovány demonstrující osoby. Odpor roste podobně, jako v případech "Matoušek", "Tomáš", "Spálovský" (povšim­něte si ovlivnění pana Spálovského případem "Tomáš"), "Pour" (který byl informován o předchozích případech). Přirozeně jako prvních se to týká psychicky neodolných osob.

 

Náš právní systém uznává právo občana bránit demokratické základy našeho poli­tického systému. Dokonce zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického reži­mu, legalizoval jakýkoliv odpor proti jeho nedemokratic­kému charakteru, včetně násil­ného odporu. Pokud politic­ký systém znemožňuje občanům jakákoliv nápravná opatření, nemohou být násilné aktivity poklá­dány za nezákonné.

 

Pochopitelně je možné zpětně prohlásit některé postupy občanů za le­gální, pokud již nehrozí zneužití takového postupu, naopak prohlásit podob­né aktivity za beztrestné dopředu je velmi riskantní. Ale proč potom obsa­huje česká ústava článek 65 odst. 3?

 

Obávám se, že pokud nedemokratický charakter naší společnosti poros­te, nastane po čase podobná situace, jaká je např. v bývalé Jugoslá­vii, Arménii nebo Čečensku. Podle mého názoru je právě teď čas zastavit nebezpe­čí podobného vývoje. Přesně v duchu Deklarace nezávislosti ame­rického lidu:

 

"K zajištění těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády, odvozující svou oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou, že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo tuto vládu změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svou pravomoc upravenou takovým způsobem, jak uzná lid za vhodné pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí. Je pravda, že prozíravost velí, aby se vlády již ustavené neměnily z příčin nepatrných ani přechodných, a i všechna zkušenost ukázala, že lidé jsou spíše nakloněni je snášet, je-li zlo snesitelné, než aby se domohli svých práv tím, že zruší životní formy, na něž si zvykli. Avšak, když dlouhá řada případů zneužití moci a skutků bezpráví, sle­dují­cích neustá­le ten­týž cíl, svědčí o úmyslu podro­bit je na­prostou kru­tovládou, pak je jejich prá­vem, a přímo povin­ností, takovou vlá­du svrhnout a postarat se o nové strážce své příští bezpečnosti."

 

A tak, zatímco účastníci protinacistického a protikomunistického od­boje jsou nyní právem vyznamenáváni, účastníci současného protichartistického odboje jsou trestáni. To by bylo oprávněné, kdyby současný politický systém byl demokratický a poskytoval svým oponentům demokratic­ké prostředky k vyjádření svých názorů, se stejnou možností ve volné soutěži. Protože situace není taková, jejich odpor nelze jednoznačně pokládat za neoprávněný.

 

A tak, i když aktivity pana Spálovského a pana Poura nejsou nejlepšími příklady přiměřených forem odporu, mohou být jejich nositelé pokládáni za první oběti antichartistického odboje. Bez ohledu na spíše osobitý charakter jejich činnosti.

 

Žádám Vás o zajištění takových demokratických podmínek, aby se občané nemuseli uchylovat k použití nedemokratických metod prosazování svých práv.

 

S pozdravem

 

Jiří Šoler        

 

 

 

Václav Klaus

 

předseda vlády České republiky

 

V Praze dne 2. srpna 1995

Čj. 29927/95-OVA

 

 

Vážený pane poslanče,

 

interpeloval jste mne a současně ministry vnitra, zdravotnictví spravedlnosti ve věci údajného zneužití psychiatrie ve Vámi konkrétně uváděných případech. Podrobné odpovědi po vyšetření všech okolností obdržíte od příslušných členů vlády a proto mi dovolte, abych se omezil pouze na stručnou, avšak jasnou a jednoznačnou odpověď.

 

Musím konstatovat, vážený pane poslanče, že Vaše obavy z jak sám uvádíte možného zneužití psychiatrie nesdílím. Z provedeného šetření okolností, za nichž byli obvinění Čestmír Skála a Bohumil Pour v rámci trestního řízení přijati do zdravotnických zařízení za účelem zkoumání jejich duševního stavu, totiž vyplývá, že k žádnému zneužití psychiatrie v jejich případě nedošlo. Hospitalizace, k níž oba jmenovaní dali svým chováním důvodný podnět, byla provedena v zákonem stanovených mezích a rovněž jejich zákonem chráněná práva a zájmy byly maximálně šetřeny. Vyšetřovací orgány MV ČR a MS ČR uzavřely přezkoumání obou Vámi popisovaných případů se závěrem, že nebyly zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že v těchto, ale i jiných případech by mohlo při znaleckém zkoumání duševního stavu obviněných být zneužíváno oboru psychiatrie k politickým účelům. Ke stejnému výsledku dospělo i  odborné šetření provedené MZ ČR.

 

Věřím proto, vážený pane poslanče, že odpovědi, které v této věci obdržíte, Vaše vyslovené obavy a podezření rozptýlí.

 

S pozdravem

 

Václav Klaus      

 

 

 

MINISTR SPRAVEDLNOSTI

ČESKÉ REPUBLIKY

 

Praze dne 20. 7. 1995

M - 458/95

 

 

Vážený pane poslanče,

 

Na Vaší interpelaci ze dne 26. června 1995 týkající se možného zneužití psychiatrie v trestních věcech pana Čestmíra Skály a pana Bohumila Poura odpovídám následovně:

 

Obě trestní věci byly z hlediska obsahu Vaší interpelace přezkoumány prostřednictvím Vrchního státního zástupce v  Praze.

 

Obviněný Čestmír Skála, nar. 10.2.1923 byl stíhán pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst.3 tr.zák. a věc byla vedena u Okresního úřadu vyšetřování Policie ČR v Jindřichově Hradci pod ČVS: OVV-408/94. V průběhu řízení rozhodl vyšetřovatel usnesením ze dne 17.8.1994 o přibrání znalců z oboru zdravotnictví, oboru psychiatrie. Jak bylo prozkoumáním věci zjištěno, bylo toto rozhodnutí důvodné. Protože obv. Skála se odmítl vlastnímu vyšetření podrobit, rozhodl okresní soud v Jindřichově Hradci na návrh státního zástupce usnesením ze dne 3.1.1995 sp.zn. Nt 508/94 o pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu. Rovněž tento postup je plně v souladu s ustanovením § 116 odst.2 tr.řádu. Pro úplnost dodávám, že proti tomuto rozhodnutí soudu nebyla podána stížnost ani obviněným, ani jeho obhájcem, jež mu byl v průběhu trestního řízení ustanoven.

 

Trestní stíhání obv. Čestmíra Skály bylo pak usnesením Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci ze dne 20.6.1995 sp.zn. Zt 797/94 zastaveno.

 

Obviněný Bohumil Pour, nar. 26.11.1946 je stíhán pro trestný čin vydírání podle § 235 odst.1, odst.2 písm.a) tr.zák. Věc je vedena u Krajského úřadu vyšetřování Policie ČR v Ústí nad Labem pod ČVS: KVV-324/94. Také v této trestní věci byl v průběhu trestního řízení zkoumán duševní stav obviněného zcela v souladu s ustanoveními trestního řádu a pro tento postup byly objektivní důvody.

 

Je třeba konstatovat, že vypracování znaleckého posudku v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na obviněné v obou zmíněných trestních věcech nelze ani v jednom případě považovat za zneužitá psychiatrie. Duševní stav obviněných byl zkoumán v rámci probíhajícího trestního řízení při dodržení všech procesních ustanovení. Rovněž závěry znaleckých posudků takové podezření neodůvodňují.

 

Mám za to, pane poslanče, že k Vámi vysloveným obavám o možnosti zneužití psychiatrie nejsou z hlediska jejího využití jako znalecké disciplíny v řízení před soudy žádné důvody. Kromě Vámi dvěma uvedených konkrétních případů, v nichž po přezkoumání nebylo zneužití psychiatrie zjištěno, nejsou žádné další signály, že by k  takovému jevu mělo docházet.

 

 

 

S pozdravem

 

(podpis nečitelný)                  

 

 

 

MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ

ČESKÉ REPUBLIKY

MUDr. LUDĚK RUBÁŠ

 

V Praze dne 20. července 1995

Čj.: OZP/2-246/5 k KM-46000

 

 

Vážený pane poslanče,

 

k Vaší interpelaci ze dne 3. června 1995 sděluji následující:

 

Prošetřil jsem Vaší interpelaci, která se týká hospitalizace pana Čestmíra Skály, nar. dne 10 února 1923.

 

Závěry vyplývají z šetření v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích, z prostudováni dostupné zdravotnické dokumentace pana Čestmíra Skály uložené v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích a z pohovoru s ředitelem Ing. Holakovským a jeho statutárním zástupcem primářem MUDr. Strakou.

 

Pan Čestmír Skála byl přijat do zmiňovaného zařízení na základě usnesení soudce okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 3. 1. 1995 (č.j. 3Nt 508/94-2). Z tohoto usnesení, které je založeno na zdravotnické dokumentaci, cituji odůvodnění tohoto usnesení: „Obviněný Čestmír Skála je od 16. 8. 1994 stíhán pro tr. čin dle § 156 odst. 3 tr. zákona, kterého se dopustil tím, že dne 20. 12. 1993 odeslal na Policii ČR obvodního oddělení Jindřichův Hradec dopis, ve kterém urážel Ing. Josefa Kratochvíla, starostu obce Nová Včelnice. Dne 28. 12. 1994 pak podala státní zástupkyně k soudu návrh, aby soud vydal rozhodnutí dle § 116 odst. 2 tr. řádu, jímž bylo nařízeno pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu. Soudce přezkoumal návrh i obsah vyšetřovacího spisu a dospěl poté k závěru, že návrh je z hlediska citovaného zákonného ustanovení zcela důvodný. Z dosud provedeného řízení vyplývá, že znalecký psychiatrický posudek je ve věci požadován zcela oprávněně, přičemž je zřejmé i to, že duševní stav obviněného nebylo možno vyšetřit jiným způsobem. Ambulantní vyšetření totiž obviněný odmítl, nedal souhlas k použití své zdravotnické dokumentace k vypracování znaleckého posudku. Znalci tudíž nemohli vyhovět žádosti vyšetřovatele a bez vyšetření duševního stavu obviněného posudek vyhotovit. Za dané situace pak nezbývá, než nařídit pozorování obviněného ve zdravotnickém zařízení, když případné jiné možnosti k vyšetření byly neúspěšně vyčerpány. Dle § 117 tr. řádu nemá pozorování duševního stavu trvat déle než 2 měsíce, do té doby je třeba podat posudek. Tato lhůta může být prodloužena na návrh státního zástupce, nikoliv však více než jeden měsíc“.

 

V souladu s výše uvedeným usnesením požádal dne 1. 2. 1995 vyšetřovatel kpt. Kučera Policii České republiky v Kladně o předvedení obviněného Čestmíra Skály. Jmenovaný byl přijat do Psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích dne 7. 4. 1995 a dne 10. 5. 1995 po vypracování znaleckého posudku byl pan Čestmír Skála v doprovodu syna propuštěn domů.

 

Je tedy možno konstatovat, že byla respektována práva posuzovaného, bez jeho souhlasu nebylo použito existující zdravotnické dokumentace. Vzhledem k  tomu, že se odmítl podřídit znaleckému zkoumání ambulantní formou a s ohledem na charakter trestné činnosti a předchozí psychiatrickou anamnézu, bylo především v jeho zájmu, aby byl znalecky vyšetřen před vynesením rozsudku. Doba hospitalizace nepřesáhla zákonnou ani obvyklou dobu pro znalecké zkoumání duševního stavu. Při šetření byla dodržena zákonná povinná mlčenlivost a nebylo zjištěno nic, co by svědčilo, co by svědčilo pro zneužití psychiatrie ve smyslu Vaší interpelace.

 

Závěrem konstatuji, že hospitalizace pana Čestmíra Skály v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích probíhala v naprostém souladu se současnými právními normami. Stávající právní systém České republiky vymezující nedobrovolnou hospitalizaci na Psychiatrii není v rozporu s právními systémy obecně platnými ve vyspělých zemích Evropy.

 

 

 

S pozdravem

 

 

 

(podpis nečitelný)

 

 

 

Ministr vnitra České republiky

Jan R U M L

 

V Praze dne 21.7.1995

Č.J.: KM-239/95-PL

 

 

Vážený pane poslanče,

 

obrátil jste se na mne s interpelací, v níž vyslovujete podezření z možného zneužívání psychiatrie k umlčování politických odpůrců. Jako konkrétní doklady Vašich tvrzení uvádíte případy trestního stíhání pana Čestmíra SKÁLY a pana Bohumila POURA. Celou záležitost jsem nechal prošetřit Úřadem vyšetřování pro ČR s následujícími závěry:

 

V případě pana Čestmíra SKÁLY bylo zjištěno, že jmenovaný byl stíhán vyšetřovatelem Okresního úřadu vyšetřování Jindřichův Hradec pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156/3 tr. zákona, kterého se dopustil tím, že dne 20. 12. 1993 zaslal obv. oddělení PČR v Jindřichově Hradci dopis, v němž urážlivými a nepravdivými výroky napadá starostu obce Nová Včelnice Ing. Kratochvíla v souvislosti s vyřizováním jeho restitučních nároků.

 

V průběhu vyšetřování vyšlo najevo, že Čestmír SKÁLA byl v minulosti opakovaně stíhán pro stejný trestný čin a byl vždy znalecky zkoumán jeho duševní stav se závěrem, že s ohledem na duševní poruchu není trestně zodpovědný. V r. 1993 mu bylo soudem uloženo ochranné léčení psychiatrické ústavní formou.

 

Protože trestní řád ukládá vyšetřovateli povinnost objasnit všechny okolnosti týkající se jak vyšetřovaného trestného činu, tak osoby pachatele, po zjištění uvedených skutečností bylo nezbytné znovu vyšetřit duševní stav obviněného za účelem zjištění jeho trestní odpovědnosti. Obviněný však s přibranými znalci - psychiatry odmítl komunikovat, nedostavoval se na předvolání, takže musel být v souladu s trestním řádem ke znalcům předveden.

 

Jeho reakce při předvedení byla natolik nepřiměřená, že znalci vyšetřovateli sdělili, že za dané situace není možno znalecké vyšetření provést a navrhli jako jedinou možnost jeho pozorování ve zdravotnickém ústavu.

 

Vyšetřovatel proto v souladu s § 116 odst. 2 tr. řádu podal podnět státnímu zástupci, který se s ním ztotožnil a  podal soudci Okresního soudu v Jindřichově Hradci návrh na vydání takového příkazu.

 

Soudce JUDr. Sitař tento návrh shledal důvodným a dne 3. 1. 1995 vydal usnesení, kterým nařídil pozorování obviněného ve zdravotnickém zařízení podle § 116 odst. 2 tr. řádu. Jako znalci k provedení tohoto vyšetření byli přibráni psychiatři MUDr.  Zimanová a MUDr. Straka a psychologička PhDr. Straková z Psychiatrické léčebny Horní Beřkovice, kam byl obviněný na dobu nezbytně nutnou umístěn.

 

Je tedy zřejmé. že nucené umístění pana Straky na pozorování v psychiatrickém zařízení bylo vyvoláno výhradně jeho odmítáním podrobit se opatření orgánu činného v trestním řízení, které bylo přijato na základě zákona.

 

V druhém případě je obviněný Bohumil POUR vazebně stíhán vyšetřovatelem Krajského úřadu vyšetřování Ústí nad Labem pro trestný čin vydírání podle § 235/1,2a tr. zákona. Trestného činu se měl dle obvinění dopustit tím, že nejméně od 7. 1. 1994 opakovaně telefonicky na záznamová zařízení ČTK, velvyslanectví SR v  Praze a redakce deníku Blesk pod jménem kapitán Samo, jako mluvčí Čs. osvobozenecké armády hlásící se k metodám IRA, vyhrožoval usmrcením prezidenta republiky a dalších ústavních činitelů, včetně umístění výbušnin na veřejných prostorách s cílem změnit stávající ústavní pořádek a politický systém a dosáhnout i změn v podmínkách života národnostních menšin.

 

V průběhu vyšetřování trestné činnosti sám obviněný upozorňoval na své problémy psychického rázu i na skutečnost, že v rámci občanskoprávního sporu probíhá řízené o návrhu na omezení jeho způsobilosti k právním úkonům, rovněž na jeho popud, když sám před soudem uváděl, že má pochybnosti o své způsobilosti před soudem jednat.

 

Za této situace vyšetřovateli trestní řád přímo ukládá zabývat se otázkou trestní zodpovědnosti obviněného. Protože jde o otázky odborné, k jejichž posouzení je nutné přizvat znalce, postupoval vyšetřovatel v souhlase s §§ 105/2 a 116/1 tr. řádu a přibral k vyšetření duševního stavu obviněného dva znalce psychiatry, a  psychologa, kteří vyšetřili duševní stav obviněného a vypracoval znalecký posudek.

 

Obviněný do protokolu výslovně za přítomnosti obhájce uvedl, že vyšetření duševního stavu potřebuje, protože trpí depresemi, a jeho stav se zhoršuje, takže si ani nepodal stížnost do vyhlášeného usnesení o přibrání znalců z oboru psychiatrie. Proto je jakékoliv pozdější tvrzení o zneužití psychiatrie, nátlaku apod. je naprosto nesmyslné.

 

Je nutné odmítnout Vaše náznaky o zneužití psychofarmak k potlačení vlasteneckých a osobních rysů pana POURA. Pokud se totiž dovoláváte osobní znalosti tohoto případu, pak by Vám bezpochyby byl znám zdravotní stav pana POURA, jeho částečná invalidita a dlouhodobé užívání uklidňujících léků. Logicky pak léčba pokračuje i v podmínkách výkonu vazby, včetně podávání potřebných léků.

 

Doufám, že toto stručné přiblížení případů, kterým podsouváte naprosto nepodložené a zjevně účelové politické pozadí, částečně rozptýlí Vaše obavy o možném zneužívání psychiatrie v rámci trestního řízení.

 

S pozdravem

 

J. Ruml                   

 

 

 

Projednávání ve Sněmovně 2. listopadu 1995

 

 

Ministr zdravotnictví Luděk Rubáš odpověděl na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci údajně možného zneužití psychiatrie, podle sněmovního tisku 1860. Odpověď se předkládá jako tisk 1860 C.

 

Ptám se pana kolegy Šolera, jestli je připraven se vyjádřit. (Ano.) Prosím, aby se ujal slova.

 

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení páni ministři, vážení kolegové, já se vyjádřím najednou ke všem třem odpovědím, abych nezdržoval.

 

Chápu, že psychiatrické případy jsou takové, že je občas nutné nějakého psychiatrického pacienta, bez nějakého soudního či podobného rozhodnutí izolovat a nějakým způsobem se pokoušet řešit jeho případ.

 

Domnívám se, že případ pana Čestmíra Skály, který jsem ve své interpelaci rozebíral, není toho charakteru; ten člověk možná poněkud nepřiměřeným způsobem uplatňoval restituční nároky, ale každopádně to nebyl psychiatrický případ, který by bylo nutné řešit nějakými drastickými způsoby.

 

Naopak se obávám, že tady vzniká nebezpečí, že psychiatrie je využívána k různým politickým účelům.

 

Mohu tady uvést několik příkladů. Kromě případu pana Skály a je to případ pana Milana Kočíka a slečny Evy Sadílkové, kteří také byli poměrně podivným způsobem odvlečeni do psychiatrických léčeben, a jejich uvolnění dalo různým iniciativám na ochranu lidských práv velkou práci.

 

Z jednoho případu nelze samozřejmě příliš soudit; pokud jsou takové případy tři, tak už nelze tyto případy pokládat za něco, co by bylo nějakým drobným nedostatkem či přehlédnutím.

 

Kromě toho se domnívám, že v okamžiku, kdy dojde k přemístění pacienta proti jeho vůli na psychiatrickou léčebnu, tak je přinejmenším povinností politického systému nějakým způsobem informovat jeho příbuzné. Pokud vím, tak třeba pan Skála, který žije v Mnichově, se dozvěděl o internaci svého otce až odněkud z tisku či podobným způsobem. Dlouho neměl v podstatě možnost se do toho zapojit. Je tam typické to, že lékaři, kteří se podíleli na vyšetřování pana dr. Skály; paní dr. Straková a dr. Bednářová se podílely na podobném případu téhož pacienta někdy v šedesátých letech (v roce 1968 anebo někdy v okolí těch let), kdy se také domáhal svých restitučních nároků, možná také ne zcela korektním způsobem, ale v každém případě opakování podobných případů, týchž lékařů u téhož pacienta už začíná navozovat dojem, že tady skutečně není všechno v pořádku.

 

Z těchto důvodů nemohu s odpovědí pánů ministrů souhlasit. Děkuji vám za pozornost.

 

----------------------------------------------

 

 

Jen člověk znalý moderních zpravodajských her, nikoliv primitiv typu Perníka (byť plukovník), dokáže odhalit a správně pochopit, čeho je BIS a ÚZSI schopná. Jak píši neustále, vše vzniklo jako následovnictví býv. STB a to proto, aby politická moc KSČ byla nahrazena mocí ekonomickou, kde dochází k neustálému zvětšování moci díky penězům. Protože téměř všechno je možné si koupit, tak BIS-mafii stačí, když bude mít dost peněz. Část přínosů (peníze, kontakty, lidi) získá přímo skrytím do zpravodajské práce (jak říkám, to, že mafie je v ČR placená ze státního rozpočtu se musí jednou projevit proti zájmům ČR jako celku). Zbytek akcí zaplatí penězi takto získanými, kdy bokem vydělají další peníze na další činnost... a tak pořád dokola!!! V úhrnu musí BIS-mafie disponovat miliardami, kdy pak pár desítek milionů na úplatky (na moji likvidaci) se v "rozpočtu" ztratí!!! Jde tedy o to, že do ekonomiky, politiky a státní správy pronikla mafie složená z politiků, mafiánských podnikatelů, estébáků, bolševiků a agentů BIS a ÚZSI. Pozn: ekonomických caus kde efekt, zisk, vznikl díky klientelismu (této skupiny) lze doložit hned několik a to i takových, kde ziskem bylo právě několik miliard... no comment!!!

 

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Natlak-a-financni-podvody-Pry-obchodni-praktiky-BIS-175157

 

Nátlak a finanční podvody? Prý "obchodní" praktiky BIS

Podle svědectví jednoho z podnikatelů se BIS při svých jednáních uchyluje k velmi podivným praktikám.

 

 13.9.2010 8:15Členové Bezpečnostní informační služby (BIS) zřejmě při svých jednáních nehrají vždy čistou hru. Vyplývá to alespoň ze svědectví podnikatele firmy, s níž BIS jednala.  Informaci přinesla pondělní Mladá fronta Dnes.

 

Jiří Šatánek, který téměř všechna jednání se zástupci BIS nahrával, se deníku totiž svěřil, že jimi byl vydírán.

 

Výhodný obchod

 

BIS podle něho majitelům firmy CircleTech, mezi něž patří i Šatánek, navrhla obchod. Ten měl spočívat ve vyvinutí programu na dešifrování hesel. Podle BIS by firma dokonce nemusela vyplacené peníze za splnění požadavku nikde evidovat.

 

"Máte možnost si zajistit příjem, který nemusíte danit. Dejme tomu," říká přímo na jednom ze zvukových záznamů, jež má deník k dispozici, důstojník BIS.

 

Odmítl. A nastalo mu peklo

 

Sám Šatánek podobné návhry odmítl, čímž způsobil sobě i členům své firmy problémy. "Oznámili mi, že se prý stýkáme s podezřelými osobami, které jsou bezpečnostním rizikem pro stát. A v takovém případě bychom podle nich nemuseli někdy dostat bezpečnostní prověrku od NBÚ," popsal podnikatel pochybné praktiky BIS pro deník.

 

Pochybné jednání služby, které lze označit až za vydírání, tak pro instituci zřejmě budou mít zajímavou dohru. Podobné chování je totiž paradoxní zejména vzhledem k poslání a zaměření BIS.

 

Více čtěte:

 

Jak pracuje špion? Ptali jsme se BIS

 

---

 

U popisu vydírání podnikatele Šatánka BISkou je důležitý jeden moment. Sami hovada z BIS přiznávají, že mají rozdělené úlohy v likvidaci nepohodlných osob a o to jde. U mě slovní útoky vyzkoušeli již v roce 2002 (2003) a potom co jsem na ně podal trestní oznámení v té době, nastoupili opravdoví katani. To jsou ti lidé kterým říkají operativa, kde někde tam je právě šéfem minulý estébák Paleček a o to jde také... BIS a ÚZSI totiž schválně na mě útočí, protože průnik estébáků do ekonomických, státních a politických struktur ČR odsuzuji - BIS a ÚZSI evidentně estébáky kryjí!!! Dále jde o to, že právě hoši a holky z operativy BIS (a ÚZSI) destabilizovali můj život, právě protože již jen prosazují zájmy svých psychopatických šéfů, tedy vedení BIS-mafie, které je evidentně kombinované (nebo dokonce totožné) s vedením BIS a ÚZSI. Dohromady vše tedy vysvětluje, proč hovada BIS (a ÚZSI) dělají zásadní likvidační akce v mém životě (pokusy o zabití, destabilizace pracovních a podnikatelských záležitostí, hackerské útoky, již provedená právní likvidace právě lživým statusem paranoidního schizofrenika, opakované zavírání do blázinců, poškozování věcí, kradení podnikatelských a pracovních nápadů atd.). Jak říkám pořád, a plyne z textu trestních oznámení, BIS (a ÚZSI) je ekvivalent mafie jako celek!!! Protože pochopitelně stovkám hovad BISky (a ÚZSI) hrozí vysoké tresty, je motivem mé likvidace poslední doby, i právě likvidace mě jako nepohodlného svědka pro policejní šetření a soudní procesy!!! Skandální na celé věci, ještě více skandální, že hovada z BIS (a ÚZSI) mají evidentně politickou podporu, řekl bych krytí, politiků, zřejmě ODS a VV - to vysvětluje nátlak na policii!!!!!!!!!!!!!!!!!! Podstatné je tedy i to, že causa Šatánek nebyla nikdy řádně vyšetřena, a BIS se vše (TČ vydírání, nebezpečné vyhrožování, zneužití pravomoci úřední osoby jen u hovad na schůzce) podařilo OPĚT ZAMÉST POD KOBEREC!!! To právě ukazuje na praktiky jak jsou popsány v cause na Slovensku, tj. spis Gorila s tím, že vše podtrhuje moje předpoklady o projení estébáků, bolševiků, hovad z BIS a ÚZSI, zkorumpovaných politiků (ODS a VV) a mafiánských podnikatelů, kde výsledkem je právě struktura BIS-mafie!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

http://zpravy.idnes.cz/lide-z-bis-tlacili-na-podnikatele-za-prolomene-sifrovani-nabizeli-penize-14p-/domaci.aspx?c=A100912_210704_domaci_mad

 

Lidé z BIS tlačili na podnikatele, za prolomené šifrování nabízeli peníze

 

12. září 2010  23:02

 

Důstojníci Bezpečnostní informační služby se pokoušeli přesvědčit spolumajitele softwarové firmy, aby zpřístupnila soukromé informace. Firma CircleTech totiž nabízí šifrování telefonních hovorů i SMS a to se BIS nelíbí. Podnikatel hovoří o vydírání.

 

Firma nabízí šifrovací software do mobilních telefonů, tajné službě se to nelíbilo. Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

 

Důstojníci Bezpečnostní a informační služby se se spolumajitelem firmy CircleTech, Jiřím Šatánkem, sešli několikrát. Vyvíjeli na něj nátlak, chtěli totiž zjišťovat obsah šifrovaných esemesek a hovorů. Tyto služby totiž komplikují bezpečnostním složkám práci. Podnikatel však odmítl zabudovat do softwaru chybu, která by umožnila šifru mobilních telefonů probourat, jak po něm lidé z BIS požadovali.

 

Tvrdil, že by pak jeho firma slibovala jiný výrobek, než jaký doopravdy nabízí, něco jako "neprůstřelnou vestu", která není neprůstřelná - a to si prý CircleTech nesmí dovolit. Nemůže ani vybírat, komu software prodá a komu nikoli a k čemu ho kupující hodlá použít.

 

Zkoušeli jsme šifrované volání

 

Telefonát nikdo neodposlechne

 

Lidé z tajné služby v jednu chvíli jednání nabídli Jiřímu Šatánkovi peníze. Nezdaněné. "Máte možnost si zajistit příjem, který nemusíte danit. Dejme tomu," říká na zvukovém záznamu důstojník BIS. I to Šatánek odmítl s tím, že kdyby přijal, mohli by ho diskreditovat: měli by tak na něj kompromitující materiál.

 

Když jednání k ničemu nevedla, důstojníci začali naznačovat, že oni jsou ti "hodní" - a že mohou přijít i ti "zlí". "My nejsme operativa. My s lidmi a firmami normálně komunikujeme. Operativní činnost se dělá jinak. Tam pak nastupují jiní lidé, kteří nemají chuť se s někým bavit," řekl jeden z nich na nahrávce.

 

Jednání probíhalo několik měsíců, podnikatel, jak říká, váhal, zda má záznamy zveřejnit. Nakonec však trpělivost přetekla - nyní hovoří o vydírání.

 

Mluvčí Bezpečnostní informační služby Jan Šubert se obvykle omezuje na jednu větu typu - odmítám cokoli komentovat. Tentokrát však byl o něco sdílnější. Slíbil, že služba věc prošetří. "A pokud se vznesené obvinění ukáže jako pravdivé a závažné, tak ti, kterých se to týká, budou co nejpřísněji potrestáni," řekl Šubert.

 

Program umožňující šifrovat hovory mobilního telefonu nenabízí zdaleka jen společnost CircleTech. Existuje jich celá řada, mají však různou kvalitu.

 

Bezpečnostní a informační služba nesmí podle zákona nikoho vyslýchat, zadržet, ani k ničemu nutit.

 

Čtěte v pondělí v MF DNES

 

Přepis rozhovorů mezi důstojníky BIS a podnikatelem si přečtěte v pondělním vydání MF DNES.

 

Kam dál?

Vyzkoušeli jsme šifrované telefonování, které nikdo neodposlechne

 Podnikatel dokázal přelstít důstojníky BIS, kteří ho tlačili ke spolupráci

 Poslanci zpovídali šéfa BIS, kvůli údajnému vydírání soukromé firmy

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/lide-z-bis-tlacili-na-podnikatele-za-prolomene-sifrovani-nabizeli-penize-14p-/domaci.aspx?c=A100912_210704_domaci_mad

 

---

 

http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/Jak-pracuje-spion-Ptali-jsme-se-BIS-171600

 

Jak pracuje špion? Ptali jsme se BIS

Ruský agent Robert Rachardžo působil na českém území nejen jako vězeňský psycholog. Pracoval také v české pobočce renomované mezinárodní organizace YFU (Youth For Understanding, v překladu Mládež pro porozumění), která se zabývá organizací výměnných pobytů a stáží v nejrůznějších destinacích. Jak informuje Právo, organizoval především užší výběr studentů vysílaných do USA.

 

 3.8.2010 21:38O tom, jak velké bezpečnostní riziko představovala tato aktivita usvědčeného ruského špiona pro náš stát, se dá jen spekulovat. Odborníci se však shodují, že riziko existovalo a stále existuje.

Riziko existovalo a existuje

 

,,Jedná se vždy o velké riziko, pokud u nás působí agenti cizích rozvědek. O tom, jak moc se mu podařilo infiltrovat vysoká patra naší armády, se prozatím dá jen spekulovat," uvedl pro ParlamentníListy.cz mluvčí BIS Jan Šubrt.

 

V případě, že se jedná o tzv. nelegála a nikoli ambasádou krytého špiona s krátkodobou působností, je riziko větší. ,,Ten člověk se do cílové země nenápadně dostane přes dva nebo tři státy (to je manévr na zmatení) a zde nevyvíjí několik let žádnou činnost. I v cílové destinaci čeká špion pár let na oživení a pokud se mu podaří proniknout do systému, tak přináší střípky do mozaiky, které jeho centrála pečlivě vyhodnocuje. Je to ovšem běh na dlouhou trať."

O tom, jak se zpráva o "studentském" angažmá Rachardža dostala do médií, tiskový mluvčí BIS nemá ani tušení. ,,To by mě taky zajímalo, jak zpráva unikla."

 

Budou další?

 

Před několika týdny došlo k největší výměně agentů mezi velmocemi USA a Ruskem a zdá se, že se časem objeví další jména i v jiných zemích. Rachardžo budiž důkazem. Jeho úkolem v YFU bylo rekrutovat studenty. V podstatě každý, kdo chtěl s agenturou odcestovat, s ním musel absolvovat pohovor. ,,Měl civilní zaměstnání, které ho krylo. Ruský špion si tak mohl vytipovávat schopnosti a oddanost českých studentů, které posílal do Spojených států," uvedl pro Právo bývalý šéf civilní rozvědky, poslanec František Bublan (ČSSD).

 

Výpovědi studentů

 

Podle výpovědí studentů působil Rachardžo na okolí příjemně, důvěryhodně a trochu záhadně. Koho se Rachardžovi podařilo přesvědčit ke spolupráci se dá v současné době jen spekulovat. Jisté je jen, že mu pod rukama prošly stovky studentů.

 

Čtěte také:

Špionážní aféra: Ruský agent dohlížel na české věznice

 

Autor: Pavel Kozdera

 

---

 

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Spionazni-afera-Rusky-agent-dohlizel-na-ceske-veznice-171193

 

Špionážní aféra: Ruský agent dohlížel na české věznice

Ruský agent Robert Rachardžo, který byl napojen na špičky české armády, pracoval až do loňského září jako psycholog na ředitelství Vězeňské služby. Mohl tak ovlivňovat výběr zaměstnanců věznic a být ve styku s vězni.

 

 28.7.2010 9:33TweetŠpionážní aféru, kdy armádní majorka byla údajně napojená na vězeňského psychologa, který byl ale ve skutečnosti ruským špionem, odkryl deník Mladá Fronta Dnes. Ten také v úterý uvedl, že majorka - její jméno nechce deník sdělit s ohledem na šetření celého případu - byla šéfovou třech důstojníků a to Františka Hrabala, Josefa Sedláka a Josefa Prokše.

 

Tajná služba styky třech důstojníků, ale hlavně české majorky s agentem Rachardžem, sledovala pět let. Když se jejich styky provalily, agent uprchl do Ruska. Kdyby se vrátil do Česka, hrozilo by mu zřejmě stíhání za špionáž.

    

 

Podle MfD Rachardžo majorku prý programově využíval, aby se dostal k informacím od generálů. Důstojnice však popírá, že by o napojení ruského agenta na Moskvu věděla.   

 

Ovlivňoval nábor pracovníků Vězeňské služby

 

Rachardžo se údajně setkával s vězni, což měl v popisu práce, a také teoreticky mohl vězňům pomáhat komunikovat s vnějším světem. Také měl možnost ovlivnit výběr lidí, kteří s vězni přicházejí do styku.  

 

„Racharadžo byl jedním ze tří psychologů na generálním ředitelství Vězeňské služby. Vymýšlel plány, jak se budou nabírat noví pracovníci," popsal pro MfD náplň civilní práce ruského agenta jeho bývalý kolega, který si nepřál zveřejnit jméno.

 

Podle něj není však jisté, zda se pokoušel výsledky své práce nějak ve své špionážní práci využít, anebo zda práce ve Vězeňské službě byla jen jeho oficiálním, krycím povoláním.

 

Nechal skartovat výsledky vyšetření

 

Podle dalšího zdroje MfD však jistý vliv měl. „Například loni v květnu představil plán, aby se nábor zaměstnanců centralizoval do Prahy a Brna. Výběr by se pak dal asi lépe ovlivnit," řekl deníku špionův kolega. Podle něj také nechal skartovat archiv psychologických vyšetření všech zaměstnanců s odůvodněním, že musí chránit osobní údaje.

 

Mluvčí Vězeňské služby Markéta Prunerová deníku ovšem řekla, že Rachardžo byl řadovým psychologem na ředitelství. Možnost ovlivňovat psychology z jednotlivých věznic ale naprosto vyloučila.

    

 

Všichni tři již z armády odešli

 

František Hrabal byl náčelníkem Vojenské kanceláře prezidenta republiky, Josef Sedlák pracoval jako národní vojenský představitel při Vrchním velitelství NATO v Evropě a Josef Prokš byl prvním zástupcem náčelníka generálního štábu. Všichni tři již kvůli aféře armádu opustili. Sedlák a Prokš odešli ke konci loňského roku, Hrabal letos v březnu.

 

---

 

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/armada-policie/Sandor-tvrdi-ze-ke-spionazni-afere-dojit-mohlo-171127

 

Šándor tvrdí, že ke špionážní aféře dojít mohlo

Bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby Andor Šándor nevylučuje, že se špionážní aféra v české armádě mohla stát přesně podle mustru, který popisuje Mladá fronta Dnes. Deník totiž uvedl, že kvůli napojení na ruské tajné služby museli opustit armádu tři vysoce postavení důstojníci.

 

 27.7.2010 15:41V případu vyšlo najevo, že šéfová kanceláře tří důstojníků - Františka Hrabala, Josefa Sedláka a Josefa Prokše - byla po léta v kontaktu s ruským agentem, který se ale kryl tím, že pracoval jako psycholog ve vězeňské službě.

„Některé indikace jaksi směřují k tomu, že se o tento případ takto jedná. Obzvláště, když si dáme článek MF Dnes dohromady s výroční zprávou vojenského zpravodajství a BIS, kdy obě služby popisují, že došlo k proniknutí ruské špionáže ke špičkám armádního velení," uvedl v Radiožurnálu bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby Andor Šándor.

 

Citlivé údaje mohly zmizet

 

Ministerstvo obrany oznámilo, že případ bude nejméně několik týdnů vyšetřovat. Zatím není jasné, jestli žena poskytovala informace muži vědomě nebo nevědomě. Podle Šándora se však jejím prostřednictvím mohl dostat k citlivým údajům, neboť jejich kontakty podle kontrašpionáže probíhaly nejmíň pět let.

 

„ Jestliže kontrarozvědka případ sledovala pět let, tak za tuto dobu kanceláří velitele spojených operačních sil musela projít řada informací, z nichž některé mohly být zajímavé pro ruskou rozvědku, pokud zmíněná majorka k nim měla přístup," zdůraznil Šándor.

 

Rusové pracují v Česku nárazovitě

 

Podle něj lze předpokládat, že ruské tajné služby na území Česka operují nárazovitě, kampaňovitě. Zatímco dnes se zajímají o Temelín, v polovině devadesátých let se zajímali o to, jak se Česká republika připravuje na vstup do NATO.

 

„Samozřejmě se snažili tehdy udělat všechno pro to, aby vstup minimálně zpozdili. Potom šlo o radarovou stanici, kdy tu byla široká kampaň, která měla svoji podporu v aktivitě ruských tajných služeb s cílem rozpoltit politické vedení aspoň v tom, zda radar na našem území mít," dodal Šándor. 

 

Pacner: K žádnému předání informací určitě nedošlo

 

Jenže publicista Karel Pacner v České televizi řekl, že zájem o Temelín není záležitost vojenská, takže tady se není - alespoň co se týče ohrožení - něčeho obávat. Pacner také připomněl, že dotyčný Rus podezřelý ze špionáže zmizel z Česka, když mu začala pod nohama hořet půda. „Myslím, že i když skupinu kontrašpionáž sledovala pět let, takže k žádnému předání závažných informací nedošlo," myslí si.

 

Publicista je navícpřesvědčen o tom, že armáda měla majorku okamžitě propustit. Je totiž podivné, že kontrašpionáž ji sledovala a měla podezření o její spolehlivosti plných pět let. „Armáda byla neopatrná v tom, že tuto majorku vůbec zaměstnávala," dodal Pacner.

 

Čtěte také:

 

Kvůli české majorce skončili tři generálové

Šéf Úřadu vlády do čela BIS, Lang odchází

 

-------------------------------------

 

Průmyslovou špionáž provádí BIS-mafie evidentně denně, kdy vše je umožněno díky zpravodajské technice BIS a ÚZSI. Je to tak, že hovada BIS a ÚZSI evidentně přejali choutky a metody býv. STB. Tímto podle mě vznikají obrovské škody, protože nakonec podnikají jen členi BIS-mafie, protože konkurenti kteří nejsou zapojeni do systému BIS-mafie jednoduše BIS-mafie okrade o myšlenky. Průmyslová špionáž je zásadním nástrojem BIS-mafie jak získává peníze - dohromady musejí mít stamilióny či miliardy... no comment.

 

http://www.vladimirhucin.cz/?q=node/520

 

Průmyslová špionáž z dob komunismu může stát Česko miliardy

 

Komunistická rozvědka prováděla průmyslovou špionáž ve velkých zahraničních firmách, místní podniky pak kopírovaly jejich patenty. Za to by stát mohl platit miliardová odškodnění.

 

Česká republika by mohla i po letech platit vysoké odškodné za práci bývalé komunistické vědecko-technické rozvědky. Firmy ze zemí někdejších nepřátel, současných spojenců, zejména Německa, Francie, Británie, Japonska či Spojených států, by se mohly chtít i po letech domáhat náhrady škody za ukradená know-how, zneužité patenty a okopírované technologie.

 

Část archivu komunistické rozvědky zůstává právě kvůli riziku soudů či arbitráží stále v režimu utajení. Československá StB a její vědecko-technické rozvědky (VTR) se zajímala mimo jiné o americkou firmu Westinghouse, která nyní usiluje o dostavbu dalšího bloku Jaderné elektrárny Temelín.

 

Své složky měly u Státní bezpečnosti i velké světové firmy, jako jsou Siemens, IBM, Hewlett Packard, Toshiba, Mitsubishi či General Electric.

 

Informace pod zámkem

 

"Materiály vědecko-technické rozvědky, tedy záležitosti průmyslové špionáže, byly až na výjimky předány Archivu bezpečnostních složek," odpověděl na dotaz týdeníku Ekonom Úřad pro zahraniční styky a informace.

 

Týdeník Ekonom proto požádal Archiv bezpečnostních složek o zpřístupnění některých vytipovaných svazků VTR; vedle dokumentů plných obecných informací, korespondence či výstřižků z odborných publikací vydal archiv i svazky vedené právě na firmy Westinghouse a Siemens. A potvrdilo se, že jejich veřejně přístupná část je nekompletní. U všech chyběl základní svazek, většina podsvazků a některé místa v dokumentech byla začerněna.

 

"Například využití cizích patentů ke kopírování a výrobě vlastních produktů je nepochybně porušením práva průmyslového vlastnictví," říká právník Martin Boháček, expert na právo průmyslového a duševního vlastnictví z pražské Vysoké školy ekonomické.

 

Podle právníka Boháčka by se po více než dvaceti letech měla na podobné případy vztahovat promlčecí lhůta, navíc se technika za dvacet let dramaticky proměnila a drtivá většina nelegálně získaných technologií musí být z dnešního hlediska zastaralá.

 

Existují však právní výklady, podle nichž promlčecí lhůta běžet nemůže, když postižený ani netuší, že byl poškozen. A právě to by se mohlo týkat západních firem, kterým komunistická rozvědka kradla technologie, kopírovala výrobky a socialistické hospodářství pak podle nich buď vyrábělo, či se o to pokoušelo.

 

Větší než malá škoda

 

Co konkrétně utajené části archivů obsahují, nelze odhadnout. Ti, kdo obsah dokumentů znají, o tom zase nemohou mluvit.

 

"Když ukradnete nějakou technologii a podle ní začnete něco vyrábět, tak ta původní firma má i po těch letech právo vás zažalovat. A čím je ta doba delší, tím je ta suma samozřejmě větší. To by naše hospodářství asi neuneslo. To je důvod, proč se to nedá zveřejnit," říká bývalý ředitel české rozvědky, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Karel Randák.

 

Kupříkladu Tesla Piešťany v minulosti vyráběla kopii amerického počítačového čipu Intel 8080A pod nápadně shodným označením Tesla MHB 80880A, které se pak uplatnily prakticky ve všech osmibitových počítačích vyráběných v bývalém Československu.

 

Rozvědka brala takřka cokoli, co mohlo pomoct socialistickému hospodářství - od obranného průmyslu po věci běžné spotřeby.

 

Z ukradených technologií, vědeckých postupů či okopírovaných patentů těžila řada firem jako Aero Vodochody, JZD Slušovice, Tesla Rožnov, Tesla Žilina, Tesla Lanškroun, ČKD polovodiče a další.

 

Výsledky špionáže směřovaly i do vědeckých institucí: Ústavu organické chemie a biochemie, Vysoká škola chemicko-technologická či Fakulty elektrotechniky ČVUT.

 

Robert Břešťan, šéfkomentátor, IHNED.CZ 17.2.2011

 

-------------

 

Když Češi okrádali Západ

 

Česko má bohatou historii průmyslové špionáže. Agenti rozvědky kradli vše, co jim přišlo pod ruku.

 

Kdo je větší zloděj? Francie, nebo Čína? Na začátku roku vzbudil server WikiLeaks opět pořádný rozruch. Zveřejnil dokumenty, podle nichž je šampionem průmyslové špionáže v Evropě Francie.

 

"Francouzská špionáž je tak rozsáhlá, že škody, které způsobuje německému hospodářství, jsou větší než škody způsobené Čínou nebo Ruskem," citoval server z depeše amerického velvyslanectví v Berlíně.

 

I tak je i nadále za mistra světa v kopírování a v ekonomické špionáži považována Čína. Komunistické režimy si ostatně nikdy příliš nelámaly hlavu s duševním vlastnictvím a kradly, co jim přišlo pod ruku. Dokládají to i výsledky práce někdejší československé vědecko-technické rozvědky.

 

Týdeník Ekonom nahlédl do spisů, které komunistická Státní bezpečnost vedla na nejrůznější západní podniky a o průmyslové špionáži pod hlavičkou StB mluvil i s bývalými pracovníky vědecko-technické rozvědky. Výsledek?

 

Průmyslovou špionáží se rozvědka zabývala opravdu důkladně, a tak i české archivy dodnes skrývají informace, před kterými by i WikiLeaks zbledly závistí.

 

Jogurt nebo mobil

 

I když televize v 50. letech v Československu teprve začínala, vědecko-technická rozvědka získala už v roce 1956 v USA dokumentaci k barevné televizi.

 

V interních tajných materiálech se tím také náležitě chlubila: "Spolupracovník po vědecko-technické linii získává cenné materiály a vzorky z oboru slaboproudé elektrotechniky."

 

Rozvědka brala takřka všechno, co mohlo skomírajícímu socialistickému hospodářství pomoci dohánět stále patrnější technologický náskok Západu - nejrůznější technické patenty, embargované materiály z průmyslu, zdravotnictví, chemie, výpočetní techniky a zbraňových systémů. Zajímala se však i o i věci běžné spotřeby.

 

Třeba jogurty. Každý jogurt má dnes v sobě živé kultury, takzvanou bifidosložku, ta se začala běžně přidávat až v polovině 90. let. Špioni si na ní však mohli "pochutnat" už v 80. letech.

 

"Přivezli jsme ji z Japonska. Podařilo se nám tam získat celou technologii zpracování, kmeny bakterií a způsob jejich uchovávání," vzpomíná Jindřich Chrpa, který se ve své práci pro rozvědku soustředil právě na Japonsko.

 

Odtud také do Československa neoficiální cestou doputovaly i první keramické nože.

 

"Jako šlágr se objevily celkem nedávno, ale já jsem si s nimi krájel pomeranč už na konci osmdesátých let," dodává Chrpa. Dnes pracuje pro významnou poradenskou společnost a s týdeníkem Ekonom mluvil jen za podmínky, že nebude zveřejněno jeho pravé jméno.

 

Redakce jeho identitu zná, jméno mu ale v tomto textu změnila (více viz Rozvědka jako start kariéry).

 

"Pamatuji si, že jsme někdy v osmdesátých letech získali první mobilní telefon od Motoroly, byla to obrovská krabice. Teď už má mobil každé malé dítě," poukazuje na překotný technologický rozvoj jeden z řídicích pracovníků bývalé vědecko-technické rozvědky Miroslav Rampula.

 

Také Rampula je dnes aktivní v byznysu a i on s rozhovorem souhlasil jen pod zárukou anonymity, i jemu tedy redakce jméno změnila.

 

"Bez řady poznatků, které se nám podařilo na Západě získat, bychom zcela jistě značně zaostávali a odrazilo by se to na životní úrovni lidí. Ať už šlo o oblast medicíny, o léky či později software a počítače," dodává.

 

Podle historika Pavla Žáčka, současného poradce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, se s výsledky průmyslové špionáže počítalo už při tvorbě státního rozpočtu.

 

"Všechno fungovalo na pětiletky, i rozvědka měla předepsáno, že má přinést takové a takové příjmy tím, co všechno ukradne," popisuje realitu bývalé ČSSR Žáček.

 

Ze Západu k nám tak putovaly nové druhy nátěrových hmot, epoxidové pryskyřice, které se běžně používají na výrobu lepidel a laků, tesil (terylenové vlákno) pro textilní průmysl, perzistory - ve své době převratná novinka ve světě polovodičů - či technologie na svařování kotlů pro jaderné reaktory nebo dokumentace k ekonomické výrobě těžké vody pro jaderný výzkum.

 

Firma pro Temelín

 

Z dnešního hlediska se to zdá už jako prehistorie, výsledky práce komunistických špionů však mohou být aktuálnější víc, než by si český stát přál.

 

Ve hře je totiž riziko, že firmy ze zemí někdejších nepřátel a současných spojenců by se mohly chtít i po letech domáhat náhrady škody za ukradená know-how, zneužité patenty a okopírované technologie.

 

A i to je důvod, proč část archivů komunistické StB zůstává stále v režimu utajení. To, co lze bez rizika případných arbitráží či soudů zveřejnit a co ne, muselo proto při otvírání archivů v roce 2008 projít pečlivou selekcí.

 

Československá StB a její sekce vědecko-technické rozvědky se od 70. let zajímala například o americkou firmu Westinghouse, která nyní usiluje o dostavbu dalšího bloku jaderné elektrárny Temelín.

 

Své složky měly u StB i velké světové firmy, jako je Siemens, IBM, Hewlett Packard, Toshiba, Mitsubishi, General Electric a další.

 

Týdeník Ekonom požádal archiv bezpečnostních složek o zpřístupnění některých vytipovaných svazků.

 

Vedle dokumentů plných obecných informací, různých hlášení, finančních záznamů, korespondence či výstřižků z odborných publikací archiv obsahuje kupříkladu i svazky s čísly 12 896, 12 793 a 12 760 vedené právě na firmy Westinghouse a Siemens.

 

Svazky jsou ale nekompletní. U všech chyběl takzvaný základní svazek, většina podsvazků a některá místa v dokumentech byla začerněná.

 

Co konkrétně tyto utajené části archivů obsahují, nelze odhadnout. A ti, kdo obsah dokumentů znají, o tom zase nemohou mluvit.

 

"Nerad bych způsobil nějakou žalobu České republice. Ale to, že dokumenty musejí být stále zamčené v archivech, svědčí o tom, že nějaké úspěchy někdejší vědecko-technická rozvědka měla," říká Karel Randák, bývalý ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace.

 

"Když ukradnete nějakou technologii a podle ní začnete něco vyrábět, tak ta původní firma má i po těch letech právo vás zažalovat. A čím je ta doba delší, tím je ta suma samozřejmě větší. To by naše hospodářství asi neuneslo. To je důvod, proč se to nedá zveřejnit," dodává.

 

Komín plný dokumentů

 

Podle historika Pavla Žáčka, který jako vládní zmocněnec v roce 2008 zodpovídal za to, že se do veřejně přístupného archivu přesune maximum dokumentů, zůstalo v režimu utajení sotva procento materiálů.

 

I to ale představuje desítky tisíc stran dokumentů. Kompletní archivy StB jsou totiž tak pestré a bohaté, že pokud by se na sebe navršily všechny zpřístupněné dokumenty, dosahovaly by až do výšky asi dvaceti kilometrů.

 

Jak velká je vůbec možnost, že by se západní firmy mohly i po desítkách let domáhat náhrady škody za ukradené technologie?

 

"Například využití cizích patentů ke kopírování a výrobě vlastních produktů je nepochybně porušením práva průmyslového vlastnictví," říká právník Martin Boháček, expert na právo průmyslového a duševního vlastnictví z pražské Vysoké školy ekonomické.

 

Podle něho by se však po více než dvaceti letech měla na podobné případy vztahovat promlčecí lhůta.

 

Existují však právní výklady, podle nichž promlčecí lhůta běžet nemůže, když postižený ani netuší, že byl v minulosti poškozen.

 

Právě to by se mohlo týkat západních firem, kterým komunistická rozvědka kradla technologie, kopírovala výrobky a socialistické hospodářství pak podle nich vyrábělo či se o to pokoušelo.

 

Navíc i v případě promlčení existují způsoby, jak by se poškození mohli dále domáhat škody.

 

"Lze se domáhat škody nejen arbitráží či soudem. Jsou mimosoudní formy řešení sporů. Třeba mediace, dohoda o náhradě škody, protože strana, která něco ukradla, si dnes z morálních důvodů nepřeje, aby se to veřejně propíralo," říká Boháček.

 

Z tohoto hlediska by mohly být pro stát teoreticky problematické i materiály, které se tajné služby rozhodly uvolnit a jež jsou dnes v archivech přístupné. Z logiky věci by však měly být výbušnější ty dokumenty, které stále zůstávají nepřístupné a pod zámkem.

 

V zájmu tajných služeb

 

Úřad pro zahraniční styky a informace ujišťuje, že proti spřáteleným zemím žádné špionážní aktivity nepodniká a průmyslové špionáži se prý nevěnuje vůbec.

 

Před rokem 1989 byli ale dnešní spojenci na opačné straně barikády, a podle toho se s nimi také zacházelo.

 

Propojení rozvědky s reálnou ekonomikou šlo přímo přes Státní plánovací komisi a v režimu utajení i přes konkrétní podniky.

 

"Samy podniky si u nás prostřednictvím ministerstev zadávaly své požadavky na to, co by potřebovaly zjistit a dodat pro svůj vývoj či výrobu," podotýká Rampula s tím, že "objednávky" plynuly i přímo od sovětských soudruhů.

 

Z dostupných dokumentů vyplývá, že ukradené technologie, vědecké postupy či okopírované patenty využívaly firmy jako Aero Vodochody, JZD Slušovice, Tesla Rožnov, Tesla Žilina, Tesla Lanškroun, ČKD polovodiče a další.

 

Například Tesla Piešťany vyráběla kopii amerického počítačového čipu Intel 8080A pod nápadně shodným označením Tesla MHB 8080A.

 

Ten našel uplatnění prakticky ve všech osmibitových počítačích, které se v osmdesátých letech na území Československa vyráběly, ve strojích IQ-151 z podniku ZPA Nový Bor, Didaktik Alfa z výrobního družstva Didaktik Skalica, PMI-80, PMD 85 z podniků Tesla či Consul 2717 ze Zbrojovky Brno.

 

Z výsledků špionáže těžily i známé vědecké instituce a školy, mezi nimi Ústav organické chemie a biochemie, Vysoká škola chemicko-technologická či Fakulta elektrotechniky ČVUT.

 

"Režim se snažil nahradit kontinuální vývoj a zaostávání. Ukrást něco stojí méně než platit kompletní vývoj," podotýká Žáček.

 

Ne vždy se ale vše, co se podařilo rozvědce na západ od našich hranic získat, dalo doma snadno převést do výroby.

 

"Když rozvědka něco ukradla venku, ještě to neznamená, že tu existovala fabrika, která to uměla vyrobit," dodává Žáček.

 

Do posledního dechu

 

Špioni zásobovali československé hospodářství svými "objevy" až do poslední chvíle.

 

Úplně poslední svazek vědecko-technické rozvědky StB pochází z listopadu 1989, má číslo 13 106 a název "Síť" s podtitulem "Počítačové sítě a báze dat USA".

 

Kromě obecných informací o zavádění prvních počítačových sítí v Bílém domě, americkém ministerstvu zahraničí či financí už nic dalšího komunistická rozvědka "vyšpionit" nestihla.

 

Po roce 1990 se rozvědka jako celek rozloučila s většinou bývalých zaměstnanců. V podnicích a firmách po celém světě však zůstali spolupracovníci, lidé, kteří za úplatu přistoupili na obchod - peníze za tajné informace. A podle stejného klíče mohou teoreticky fungovat dál, jen už pro jiné odběratele.

 

Ani česká rozvědka neukončila činnost, výrazně se však proměnila, přejmenovala se na Úřad pro zahraniční styky a informace a sféru zájmu otočila o sto osmdesát stupňů: směrem na Východ a také do arabského světa.

 

Podle jejího bývalého šéfa Karla Randáka se civilní rozvědka už průmyslové špionáží v předlistopadové podobě nevěnuje. "Zcela něco jiného je ale získávání ekonomických informací typu "za kolik nám bude Gazprom prodávat příští rok plyn"," vysvětluje.

 

Směrem na Východ se pak logicky orientuje i vojenské zpravodajství, pod jehož zákonem dané poslání "zabezpečovat informace o záměrech a činnostech představujících vojenské ohrožení České republiky" se dá v podstatě vměstnat cokoliv.

 

A naopak platí, že Česká republika a její firmy či výsledky vědeckých výzkumů jsou často velmi atraktivní kořistí pro zahraniční špiony.

 

"Česká věda a český výzkum jsou v trvalé pozornosti cizích, a nejen ruských, zpravodajských služeb," upozorňuje ve svých výročních zprávách opakovaně česká civilní kontrarozvědka, Bezpečnostní informační služba.

 

Cíle rozvědky pro rok 1989 (zdroj: ÚSTR):

 

Bonn: špičkové technologie v oblasti elektroniky, jaderné techniky a strojírenství.

 Londýn: materiály a technologie z farmacie, medicíny a laserové techniky

 Paříž: poznatky ze špičkového výzkumu v oboru medicíny a farmacie (AIDS a rakovina).

 Řím: dokumenty a materiály z oblasti letecké a radarové techniky a biotechnologie.

 Washington a New York: poznatky špičkového výzkumu v oblastech elektrotechniky, jaderné energetiky, medicíny, vojenské techniky a výzkumu.

 Montreal: dokumenty ke špičkové technologii pro likvidaci jaderných odpadů.

 S výnosy z průmyslové špionáže se počítalo už při sestavování státního rozpočtu. Československá rozvědka měla k 1.12.1989 celkem 1028 členů.

 

Robert Břešťan, šéfkomentátor, EKONOM.IHNED.CZ 17.2.2011

 

-------------

 

Rozvědka jako start kariéry

 

Bývalí pracovníci rozvědky se po roce 1989 dobře uplatnili. V byznyse i na manažerských postech.

 

Chce to trochu detektivní práce, ale sehnat kontakty na bývalé pracovníky rozvědky StB není příliš těžké.

 

Seznamy jejích členů aktivních k 17. listopadu 1989 jsou už od listopadu 2009 volně k dispozici na internetových stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů. Stačí pak jména a data narození porovnat s údaji z obchodního rejstříku.

 

Týdeník Ekonom jen mezi těmi, kteří působili v operativní sekci vědecko-technické rozvědky, bezpečně identifikoval zhruba dvě desítky osob, které po roce 1989 rozjeli vlastní úspěšný byznys či kariéru manažera.

 

V lecčems jsou si velmi podobní. Je jim kolem padesáti až šedesáti let, mají vlastní firmy či vysoká místa ve vedení společností a s novinářem se o své minulosti, ani o tom, jak vypadala průmyslová špionáž v bývalém Československu, příliš bavit nechtějí.

 

Byli jsme jiní

 

Mezi nejznámější bývalé pracovníky rozvědky aktivní v současném byznyse patří reprezentant Microsoftu u vlád evropských zemí a evropských institucí Jan Mühlfeit. Po zveřejnění svazků rozvědky na to v roce 2009 upozornily Hospodářské noviny.

 

Používal krycí jméno Masopust a ještě v červenci 1989 byl povýšen do pozice staršího referenta. I když je tento fakt veřejně dohledatelný i u jeho vizitky v internetové Wikipedii, veřejně o tom Mühlfeit nikdy nemluvil.

 

Na dotazy týdeníku Ekonom zaslané e-mailem reagoval stručnou odpovědí, že o žádný komentář k tématu nemá zájem.

 

Špionská minulost je známá i u bývalého šéfa Chemapolu Václava Junka.

 

V Chemapolu pracoval od roku 1975. Zastupoval zájmy podniku, mimo jiné i ve Francii, a sám přiznal, že spolupracoval s vědecko-technickou rozvědkou a informoval ji o dění ve francouzském chemickém průmyslu.

 

S rozhovorem pro týdeník Ekonom souhlasili jen dva bývalí rozvědčíci. I oni ale jen pod příslibem anonymity. Redakce proto pozměnila jejich jména, skutečnou identitu Jindřicha Chrpy a Miroslava Rampuly však samozřejmě zná.

 

"Tahle služba má svá specifika. Podepsal jsem závazek mlčenlivosti, kterého mě dosud nikdo nezbavil," říká Rampula, který stejně jako Chrpa od vědecko-technické rozvědky odešel po prověrkách na jaře 1990.

 

Komunistická rozvědka sama sebe považovala za elitu StB, a její bývalí příslušníci to tak vidí i dnes.

 

"Po revoluci jsme skončili všichni v jednom pytli jako estébáci. Ale rozvědka byla v rámci StB zvláštní sorta lidí. I ostatní útvary se tak na nás dívaly," vzpomíná Rampula.

 

V rozvědce strávil deset let a soustředil se na oblast strojírenství německy mluvících zemí. Což pod hlavičkou své obchodní firmy dělá vlastně i nadále.

 

"K nám nebylo možné naverbovat jen tak někoho z ulice. Byli tam vesměs vysokoškoláci, lidé z vědeckých ústavů, ze zahraničního obchodu. Myslím, že kdybychom pracovali třeba pod hlavičkou nějakého ministerstva, dívalo by se na nás okolí jinak," dodává.

 

Parta schopných lidí

 

Historik Pavel Žáček říká, že podobné argumenty od bývalých pracovníků rozvědky slýchá pravidelně.

 

I když ale členové ekonomické rozvědky nejsou ti, kteří brutálně týrali a vyslýchali odpůrce režimu, přesto významně pomáhali tomu, aby drželi při životě socialistické plánované hospodářství a s ním komunistický režim.

 

Krádeže patentů, nových technologií a pracovních postupů byly pro jinak nefunkční ekonomický model vzpruhou.

 

Jindřicha Chrpu StB naverbovala v jeho 26 letech, ze studií strojírenství zamířil na dva roky na školu I. správy SNB.

 

"Byla tam velká část jazykové výuky. Zájmem bylo dostat se na takovou úroveň, aby nebyl člověk hned rozpoznatelný jako cizinec. Další věc se týkala zásad agenturní práce, tajné předávání materiálů, organizování schůzek a podobně," říká bývalý špion.

 

"Nechci si fandit, ale proces výběru byl velmi pečlivý. Laťka byla nastavena hodně vysoko. K rozvědce byli přijímáni lidé s vysokoškolským vzděláním, prošli jsme intenzivní jazykovou průpravou a setkali se s řadou vzdělaných a schopných lidí," vzpomíná.

 

I proto pracovníkům komunistické rozvědky přinesl pád komunismu netušené možnosti. Měli výborné jazykové znalosti, často zkušenosti z dlouhodobého pobytu v zahraničí a kontakty jak na Východě, tak na Západě.

 

Většině z nich byl blízký obchod a ekonomika, působili v takzvaných legalizačních úřadech ve firmách, jako byl Omnipol, Strojimport, Filmexport, Čedok či ČSA. Oblíbená byla i Československá obchodní banka, ministerstvo zahraničního obchodu a československá velvyslanectví.

 

Rozvědčíky kryla i řada dalších institucí - OSN, UNESCO či Mezinárodní agentura pro atomovou energii.

 

Polistopadový start své kariéry měli proto tito lidé značně ulehčený a ideální příležitost pro rozjezd vlastního byznysu řada z nich využila.

 

Start pro byznys

 

Bývalé pracovníky komunistické rozvědky dnes najdeme jako majitele či společníky řady veřejnosti sice nepříliš známých, ale prosperujících podniků. (Týdeník Ekonom se rozhodl jména těchto "pěšáků" po 21 letech nezveřejňovat, zájemci se k nim ale díky výše zmíněnému návodu snadno dostanou.)

 

"V kariéře mi to určitě pomohlo. Na druhé straně nám často nic než podnikání nezbývalo, nedostali bychom pozitivní lustrační osvědčení. Po řadě z kolegů skočily i zahraniční firmy," říká Rampula.

 

Někteří bývalí kolegové z rozvědky rozjeli společný byznys, žádné pravidelné nostalgické srazy prý ale někdejší spolupracovníci neprovozují.

 

"Dá se říct, že jsem pořádně neznal ani své spolupracovníky ze stejného patra. Neznal jsem ani jejich skutečná jména, na pracovišti jsme si říkali krycími jmény," podotýká Rampula.

 

Svou někdejší práci ani s odstupem času nijak nezatracuje a nabízí paralelu do současného světa. "Informace, které jsme my pracně na Západě sháněli, si dnes Číňané jednoduše koupí. Celé technologie, včetně výrobních linek," říká.

 

Oficiální úkoly špionáže (zdroj: ÚSTR):

 

1. Získávat údaje důležité pro obranu celého socialistického tábora z hlediska nejvyspělejší vojenské techniky.

 2. Získávat pro československé hospodářství takové technické dokumentace, které jsou jinými cestami nedostupné, a to jak ty poznatky, které si hospodářství vyžádá, tak i ty, jejichž existence není v ČSSR doposud známa.

 3. Z důležitých objektů kapitalistických států získávat takové informace o výzkumu a vývoji, které by Československu umožnily přeskočit vývojovou etapu.

 

(bre) EKONOM.IHNED.CZ 17.2.2011

 

---------------

 

Jak upozorňuji neustále, je možné, že pro moji kritiku kupónové privatizace vadím ODS. Přišel jsem na to, ale nejsem sám, že kuponová privatizace byla prodělečný a ztrátový podnik, kdy po prodeji majetku za zhruba cca 600 miliard až 1,2 bilionu Kč v dnešních cenách, vznikl dluh cca 500 miliard Kč - Klaus a spol. dokázali světový rekord!!! Toto pochopitelně může vysvětlovat zapojení celé BIS a ÚZSI, kde političtí představitelé odpovědní za blamáž v podobě kupónové privatizace, cestou útoků BIS a ÚZSI likvidují svého politického kritika - je to asi prosté!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

http://www.sinagl.cz/z-ceskych-medii/jak-se-kalil-kapital.html

 

Jak se kalil kapitál

 

Z českých médií

 

Neděle, 16 Leden 2011 11:42

 

Aneb co jste možná o profesoru Václavu Klausovi opravdu, ale opravdu nevěděli...?!

 

Jisté je jen jedno: Dokud bude Václav Klaus naživu a hlavně v prezidentské funkci, nebude zodpovězena žádná z těchto otázek. Ti, co nejvíce profitovali na Klausově ekonomické transformaci, která v této souvislosti obohatila svět o pojem „tunelling,“ mají eminentní zájem na dodržení kontinuity. Tu jim zaručuje právě osoba jménem Václav Klaus. Komu neotevřela oči prezidentská volba a zvláště to, co se dělo kolem, tak tomu je už možné nabulíkovat opravdu všechno.

 

Mám v rodině právníka. Do roku 1994 jsem měl dokonce dva. To zemřel ve věku dvaasedmdesáti let můj strýc Jan, známý pražský advokát. On nade mnou držel ochrannou ruku, když po mně v sedmdesátých a osmdesátých letech „šlapal“ bolševik. Radil mi, jak mám vypovídat u výslechu, co po mně můžou chtít a na co jim nemusím odpovídat. Často a rád na něj vzpomínám. Jen jemu vděčím za to, že nefiguruji v Cibulkových (dnes také Žáčkových a Pencových) seznamech spolupracovníků StB.

 

Strýc Jan pracoval jako podnikový právník. Od něj vím, že tehdejší „disidenti,“ z nichž většina byli normalizační komunisté, vyhození po prověrkách v roce 1969 z rodné strany, vyjednávali už od roku 1985 s představiteli komunistického režimu o podílu na moci. Ne s pitomci typu Milouše Jakeše, ale například s Rudolfem Hegenbartem.

 

To, k čemu tady došlo v listopadu roku 1989, bylo předem pečlivě naplánováno. Včetně toho, že rozhodující vliv na transformaci ekonomiky budou mít „odborníci“ z Prognostického ústavu. Součástí plánu byl i článek Miloše Zemana, otištěný v létě roku 1989 v Technickém magazínu a popisující tristní stav naší ekonomiky. Ten měl upozornit na „novou krev,“ ekonomické odborníky, kteří budou jako jediní schopni úspěšně transformovat ekonomiku tohoto státu na kapitalistický systém.

 

Hlavním cílem byla nejen legalizace majetku bývalých mocenských struktur (třeba lidé z PZO Motokov, Omnipol a dalších podniků, zabývajících se obchodem s kapitalistickou cizinou, měli v zahraničí devizová konta), ale také vytvoření nového podnikatelského prostředí s novými „kapitalisty.“ Byla vymyšlena i „Kupónová privatizace,“ nejjednodušší a nejméně průhledný způsob ovládnutí státních podniků. Mělo to proběhnout následovně: Ze státních podniků se vyvede část jejich hodnoty a převede se na fiktivní akcie, v tomto případě přejmenované na kupóny. Ty budou spravovat fondy. Hodnota těchto „akcií“ se na „akciovém trhu“ (nikoli burze!) pomocí „zahraničního kapitálu“ navýší tak, že přesáhne padesát procent původní hodnoty podniku. Investoři tak získají majoritu a ovládnou podnik. DIK (držitel investičních kupónů, nikoliv akcií!) bude dostávat dividendy a spokojenost bude na obou stranách. Toto všechno mělo být koordinováno komisí pod vedením Valtra Komárka.

 

Vymyšleno to bylo skvěle. Nikdo ale nepočítal s tím, co vyvede jeden ze „zasvěcených,“ arogantní, ješitný a egoistický Ing. Václav Klaus. Tento člověk vycítil příležitost a „utrhl se ze řetězu.“ Přisvojil si všechny myšlenky a postavil se do čela „transformace.“ Člověk, který dosud neřídil ani trafiku, najednou řídil ekonomiku celého státu! Na tom, co se stalo, má obrovský podíl viny také Václav Havel, prominentní disident a v té době už z vůle komunistů prezident této země. To on prosadil Václava Klause na post ministra financí s odůvodněním, že je to mladý, progresivní ekonom. Později toho sice litoval, ale ten jeho projev v Rudolfinu už nic nezměnil. Do této funkce doporučila Václavu Havlovi Václava Klause „disidentka“ Rita Budínová - Mlynářová - Klímová, bývalá fanatická komunistka. Kdo tehdy stál v pozadí a kdo tedy rozhodl o tom, že se nejmocnějším mužem v této zemi stal právě Václav Klaus, se dnes můžeme jen dohadovat. Dosavadní vývoj ale dostatečně dokázal, že na té ekonomické transformaci nejvíc profitovala úzká skupina lidí, jejichž minulost není zrovna čistá.

 

Václav Klaus si přisvojil právo rozhodovat absolutně o všem. Své bývalé kolegy z Prognostického ústavu tak postavil před neřešitelný problém. Oni neměli jakoukoliv možnost mu v jeho jednání zabránit. Nemohli přece předstoupit před národ a říci všem občanům, že tohle všechno bylo naplánováno a rozhodnuto dávno před 17. listopadem roku 1989. Museli tedy jen trpně přihlížet. Osobně mi bylo nejvíce líto pana Valtra Komárka. Byla zde určitá šance, že pod jeho vedením ta transformace proběhne podle dohodnutých pravidel a v určitém právním rámci. Valtr Komárek už v roce 1992 zcela rezignoval a stáhl se do ústraní.

 

Celou akci, zvanou Kupónová privatizace, totálně rozbil Viktor Kožený se svojí „jistotou desetinásobku.“ A Klausovo „Více takových Kožených!“ Narychlo se dotiskovaly kupónové knížky a lidé prodávali jako diví. Veksláci měli žně. Za neregistrovanou kupónovou knížku se tehdy platilo až dvacet tisíc. Dva autentické výroky Václava Klause z té doby stojí za připomenutí. Začátek roku 1990: „Něco jako národní majetek tady nikdy neexistovalo!“ Začátek akce, zvané Kupónová privatizace: „Vždycky jsme si říkali, že je to majetek nás všech. Teď si na to tedy vydáme papír.“ Nějak si nám pan profesor odporoval, nezdá se vám?

 

Těch prokázaných 34 miliard, které „odpluly“ s Viktorem Koženým (a s nimi odplula i celá naše námořní flotila!) mělo zůstat tady! Když se tehdy novináři ptali Václava Klause, jaký má názor na to, že zásluhou Viktora Koženého už nemáme námořní flotilu, tak jenom pozdvihl obočí: „My jsme měli nějaké námořní loďstvo?“

 

Investiční fondy měly působit jako správci majetku. Rozhodnutím ministra financí (Ing. Ivan Kočárník, ODS) se tyto fondy přetransformovaly na vlastníky majetku, svěřeného jim DIKy. Už nic nebránilo jejich rozkradení. Lidem, kteří uvěřili a těmto fondům svěřili své „akcie,“ zůstaly jen prázdné kupónové knížky s podpisem geniálního ekonoma Václava Klause. A protože se tak dělo podle zákona, stali se na jejich úkor z vybraných jedinců milionáři. Investiční fond Trend a jeho zakladatelé jsou toho typickým příkladem.

 

Podniky, které převedením až třetiny původní hodnoty na „akcie“ ztratily schopnost dále se rozvíjet, buď zanikly, nebo byly na příkaz „shora“ sanovány bankami. Místo toho, aby vytvářely zisk, byly dotovány vysáváním bank. Aby byl udržen sociální smír, byla uměle udržována zaměstnanost. Dělníci nechodili do práce, ale do zaměstnání. Mnozí z nich dodnes s dojetím vzpomínají na obědy za deset korun ve Stehlíkově Poldovce.

 

Už v roce 1995 bylo jasné, že tento způsob hospodaření vede zákonitě ke zhroucení celé ekonomiky státu. Vyrovnaný rozpočet byl udržován uměle tím, že do něj byly převáděny všechny rezervy. K tomuto účelu se do něj převedly také všechny přebytky z vybraného a nespotřebovaného důchodového pojištění. S důsledky tohoto kroku se potýkáme dodnes.

 

Přes toto všechno prohlásil Václav Klaus v roce 1996 transformaci za ukončenou. Samozřejmě úspěšně! Jeho vláda končila v roce 1997 „úspornými balíčky“ a propadem HDP na mínus 0,7%.

 

Vrcholem geniality velkého ekonoma bylo vyzdvihování mladých a progresivních podnikatelů. Byli to „chrti“ typu Dienstla a Tykače (finanční skupina Motoinvest), kteří těžili z absence právního rámce a z bankovního socialismu. Jejich činnost nikdo nekontroloval. Václav Klaus prohlásil, že jeho cílem je vytvořit v této zemi vrstvu bohatých lidí. Už ale nedodal, že na to jejich bohatství se budeme muset složit my všichni.

 

Ten zhruba bilion korun, který se neoficiálně uvádí jako ztráta, je ztráta finanční, tedy přímo vyčíslitelná. Ztráty druhotné (zaniklé podniky a tím ztracené výrobní kapacity, následně pak propad exportu - není pravda, že nebylo kam vyvážet, ono nebylo co vyvážet!), se odhadují na další bilion. To, že třeba Tomáš Ježek (ano, ten, který ve Lnářích v čele privatizační komise rozhodoval komu, co a za kolik) dnes přiznává ztrátu pouhých čtyřiceti miliard (Viktor Kožený), je výsměchem všem, kdo tu dobu pamatují. Nejhorší ze všeho jsou ale dopady tohoto konání na morálku celé společnosti. Dnes zde vládnou už pouze peníze. Bohužel.

 

To, co jsem popsal, je samozřejmě doložitelné. Přesným a chronologickým popisem událostí a dokumentací všech těchto ekonomických transformací dnes disponují lidé, kteří „byli u toho.“ Václav Klaus ví, že „oni“ vědí! Proto udělal vše pro svoje znovuzvolení. Schůzka Šlouf – Weigl v hotelu Savoy nepotřebuje komentáře. Extempore ministra vnitra Ivana Langera tuto frašku pouze završilo. Václav Klaus má teď pár let klid a jistotu, že se tyto dokumenty neobjeví. Má to také pojištěné tím, že velká část těch, kteří se také jeho zásluhou stali tou novou elitou se stamilionovými a dnes i miliardovými majetky, je stále na vysokých postech a má rozhodující vliv na dění v této zemi. Jenomže dorůstá mladá generace a ta bude také chtít svůj podíl na kořisti. Až k tomu dojde, to pak teprve bude mela!

 

Když se vrátím zpátky do těch přelomových devadesátých let a uvědomím si, z jakého podhoubí zde vyrostla ta nová podnikatelská elita, musím si nutně položit několik otázek. Co je pravdy na tom, že Václav Klaus umožnil bývalým nomenklaturním kádrům, estébákům, vekslákům a dalším pochybným existencím rozkrást majetek nás všech výměnou za to, že jeho jméno bude vymazáno ze všech záznamů Státní bezpečnosti? Byl v tzv. Fondu „Z“ také spis Václava Klause? Kde asi skončily všechny ty spisy, které v tom Fondu „Z“ spravoval tehdejší ministr vnitra JUDr. Richard Sacher? Jisté je jen jedno: Dokud bude Václav Klaus naživu a hlavně v prezidentské funkci, nebude zodpovězena žádná z těchto otázek. Ti, co nejvíce profitovali na Klausově ekonomické transformaci, která v této souvislosti obohatila svět o pojem „tunelling,“ mají eminentní zájem na dodržení kontinuity. Tu jim zaručuje právě osoba jménem Václav Klaus. Komu neotevřela oči prezidentská volba a zvláště to, co se dělo kolem, tak tomu je už možné nabulíkovat opravdu všechno.

 

Otištěno z:  http://www.outsidermedia.cz/Jak-se-kalil-kapital-1.aspx

 

Co jste možná o prof. Václavu Klausovi opravdu, ale opravdu nevěděli...?!

 

--------------------

 

Že s politikou ODS (a VV) není něco v pořádku pomalu prosakuje na veřejnost. Realita je ale taková, že předmětné politiky drží u moci pochybné sponzorství mafiánských podnikatelů, kteří mají v ekonomice ČR obrovský podíl (viz v textu). Peněz mají tolik, že si mohou dovolit platit novináře, policisty i soudce a lidi ze státní správy... protože evidentně část z nich je zapojena do BIS-mafie, vznikl tak neproniknutelný systém korupce, který ovládá ČR (viz spis Gorila na Slovensku). V konečném efektu jde tedy o to, že ODS (a VV) mohou mát zájem na mé likvidaci pro mé názory!!! Jak uvádím, je patrné, že došlo k propojení lidí z STB, bolševiků, BIS a ÚZSI, státní správy, mafiánských podnikatelů a ODS (a VV)!!!

 

http://zpravy.idnes.cz/senator-pakosta-skoncil-v-ods-utahovani-sroubu-uz-nesnesu-rekl-ps6-/domaci.aspx?c=A120119_202113_domaci_hv

 

Senátor Pakosta skončil v ODS. Utahování šroubů už nesnesu, řekl

 

Hana Válková19. ledna 2012  20:46,  aktualizováno  22:23

 

ODS přišla o dalšího ze svých skalních členů. Členství ve straně ukončil po 21 letech senátor Petr Pakosta. Potvrdil to iDNES.cz s tím, že dopis šéfovi strany Petru Nečasovi odeslal ve středu.

 

Pakosta po odchodu z ODS do jiné strany vstupovat nechce. | foto: www.senat.cz

 

"S politikou ODS nejsem spokojený už několik let. Za poslední dva roky se ale šrouby začaly utahoval tak, že se s tím hrozně obtížně pracovalo," řekl iDNES.cz Pakosta.

 

Vadí mu například přístup strany k lobbistickým aktivitám podnikatelů. "Někteří naši se dohodli se zájmovými skupinami a navyšují se tu podíly biosložek u benzinu a nafty, přestože dneska víme, že je to špatně, škodí to a ničí motory," řekl senátor.

 

Čtyřiapadesátiletý politik do Senátu usedl za Náchodsko v roce 2006. Předtím se živil jako daňový poradce. Intenzivně se politice věnoval také v 90. letech. V roce 1990 se stal zaměstnancem Občanského fóra v Rychnově nad Kněžnou. Po rozpadu Občanského fóra v roce 1991 přešel na pozici manažera ODS v Náchodě, kde působil do roku 1993.

 

Mezi dalšími důvody odchodu u celostátní politiky jmenoval také schvalování daňových změn, které se podle něj zvrhlo v pouhé navyšování daní. Připomenul také svůj konflikt s ODS při schvalování Lisabonské smlouvy. "Byl jsem přesvědčen, a dnešní realita to ukazuje, že to byl špatný krok pro Českou republiku," domnívá se politik.

 

Na regionální úrovni pak za pomocí ODS dochází podle Pakosty k "plíživé privatizaci". "Z politiky se staly skutečně uzavřené skupiny, které občas připomínají sektu, a normální člověk mezi ně nemá šanci prorazit. Navíc tím, jak se neustále doplňuje členská základna, slušní lidé odcházejí," řekl senátor, který kandidoval za Náchodsko.

 

Pakosta proto ve středu předsedovi ODS Petru Nečasovi prostřednictvím hlavního manažera strany poslal dopis. V něm mu oznámil ukončení svého členství. "Dostal jsem informaci, že ve čtvrtek mu byl doručen. Považoval jsem za vhodné, aby se můj krok pan předseda nedozvěděl z médií," řekl senátor.

 

Politik je odhodlaný ponechat si senátorský mandát a pokud to bude možné, chce zůstat i v senátorském klubu ODS. "Pokud se neozve statisticky významná většina, která by mě vyzvala k odchodu, setrvám. Považuji klub za poslední kvalitní enklávu členů ODS," míní Pakosta. Klub jeho záležitost bude řešit v úterý.

 

Do Senátu chce letos kandidovat jako nezávislý

 

Pakosta chce po vystoupení z ODS jako nezávislý na podzim obhajovat svůj mandát. Do jiné strany by vstoupil pouze tehdy, kdyby šlo o nový projekt blízký jeho srdci. "Do žádné ze stávajících politických stran přestoupit nehodlám, i když se vyrojily nabídky. Přestávám být členem ODS, ale zůstávám občanským demokratem. Nehodlám se vůči ODS striktně vymezovat, protože je spousta věcí, se kterými souhlasím," doplnil.

 

Petr Nečas podle Pakosty na jeho dopis zatím nereagoval, reakce ale přišly od jeho kolegů ze Senátu i Sněmovny. "Nebyli příliš překvapeni. Ptali se mě, do jaké míry se hodlám vymezovat vůči ODS či zda chci zůstat v klubu," popsal Pakosta s tím, že reakce na jeho postup mu zatím přišly vstřícné.

 

"Na rozhodnutí opustit ODS má senátor Pakosta právo. O svém odchodu mě dnes informoval telefonicky. Jeho motivy neznám, ale není to překvapivý krok. Dlouhodobě se očekává jeho neúspěch v primárkách, ztratil podporu v oblasti a tudíž jeho jediná šance kandidovat je mimo ODS. O tom, zda zůstane nadále členem senátorského klubu, není rozhodnuto," komentoval ve čtvrtek večer Pakostův odchod ze strany předseda senátorského klubu ODS Richard Svoboda. Občanští demokraté na Náchodsku do boje o Senát patrně nasadí poslankyni Zdeňku Horníkovou.

 

Petr Pakosta stál u samotného vzniku ODS a jejím členem je od roku 1991. V listopadu odešel z ODS i další z dlouhodobých členů strany - poslanec Michal Doktor. Rozhodnutí oznámil poté, co ho premiér Petr Nečas nevybral do funkce ministra průmyslu a obchodu. (Více o odchodu Michala Doktora čtěte tady.)

 

Kam dál?

Za nové hnutí Jihočeši 2012 bude kandidovat i poslanec Michal Doktor

 Brzy se ukáže, zda se mýlím já, nebo Nečas, říká poslanec Doktor

 V ODS na Sokolovsku to vře, bývalý radní kraje vystoupil ze strany

 Syn premiéra Fischera vystoupil z ODS, naštval ho Topolánek

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/senator-pakosta-skoncil-v-ods-utahovani-sroubu-uz-nesnesu-rekl-ps6-/domaci.aspx?c=A120119_202113_domaci_hv

 

---

 

Že s politikou ODS (a VV) tedy je zřejmé více lidem, jenže zatím BIS-mafie stačila evidentně politické oponenty umlčet - jako mě, kde dokonce to může to být tak, že moje ekonomicko-politické názory byly prvotním důvodem proč mě BIS a ÚZSI zlikvidovali, tedy na politickou objednávku, protože se všichni zúčastnění učili z praktik STB. To znamená praxi: zlikvidovat opozici ještě dříve než bude nebezpečná - to se jim u mě podařilo. Paradox pak je, že škody by měla zaplatit vláda, kde právě lidé okolo si moji likvidaci objednali (ODS a VV)... no comment!!! Primitové typu Perníka ale nepochopí, že v podstatě jde o peníze skrz politickou moc... kdy peníze BIS-mafie použila na korupci státní správy, aby mě zlikvidovala a nyní dorazila!!! Proto se zřejmě policii nic vyšetřovat nechce!!!!!!!!!!!!!!!!!! Pozn: těch vykříčníků je jako obv. 18, protože fašismus a nápady Adolfa Hitlera ("AH"=1. a 8. písmeno v abecedě=18) se nemusí za akce BIS-mafie vůbec stydět, protože jsou v podstatě podobného až stejného ražení. BIS-mafie totiž evidentně realizuje vyjímečnost skupiny, tj. členů BIS-mafie a jak upozorňuji, jsou jich minimálně desetitisíce a to se musí nějak na mém životě projevit!!!!!!!!!!!!!!!!!! S fašisty mají společné i to, že tyto zločince štědře platí stát a akce podobné válce jim nejsou vůbec cizí - viz v textu. Jak říkám nadneseně, tyto militantní a mafiánská hovada by bylo lepší postřílet, protože je škoda výdajů na vězeňskou stravu!!! Pravda - oni zkorumpovali jak policii tak soudce a tak možná trestu uniknou!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

Zasmrádlý čurbes a české cesty tunelem

 

http://m.idnes.cz/zpravy/domaci/clanek.A120121_105506_domaci_kop.idn

http://zpravy.idnes.cz/zasmradly-curbes-a-ceske-cesty-tunelem-nechceme-zlobi-se-sef-lidovcu-1gl-/domaci.aspx?c=A120121_105506_domaci_kop

 

 

Zasmrádlý čurbes a české cesty tunelem nechceme, zlobí se šéf lidovců

 

Josef Kopecký21. ledna 2012  10:55,  aktualizováno  12:40

 

Pokus vyškrábat se z politického podpalubí odstartovali lidovci zostra. "Dnes bez úplatků a rozkrádání neumíme koupit ani obrněné transportéry, ani vytisknout tramvajové lístky," kritizoval šéf strany Pavel Bělobrádek poměry v České republice při představování "nové KDU-ČSL" s rozhněvanou tváří.

 

Bez úplatků nedokážeme ani koupit transportéry nebo vytisknout tramvajové lístky, kritizoval na ideové konferenci KDU-ČSL poměry v domácí politice předseda Pavel Bělobrádek. | foto: ČTK

 

Odmítl zasmrádlý čurbes a české cesty tunelem, které nyní podle něj domácí politika nabízí. "Odklonila se od principů služby veřejnosti. Slouží jen sobě, a nikoli občanům," prohlásil předseda KDU-ČSL. Pro jeho stranu, která se v roce 2010 poprvé v historii nedostala do Sněmovny a má jen šestičlenný senátorský klub, bude letošní rok klíčový.

 

V podzimních krajských a senátních volbách se bude snažit dokázat, že v krajích je stále silná a političtí soupeři i voliči s ní musejí počítat. "Dostali jsme lekci od voličů. Ano, děkujeme, poučili jsme se," řekl Bělobrádek. Dodal ale, že doufá, že se poučili i voliči, kterým se sázka na nové strany příliš nevyplatila.

 

"Odmítám opilecké bláboly, že jsme socialisté, kteří chodí do kostela."

 

Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL

 

Už začátek lidovecké ideové konference ukázal, že strana chce nabízet novou image, která by mohla oslovit mladší voliče. "Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit? Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyry roky v prdeli! Za co, Pane Bože, za co?" odstartovala konferenci píseň "Pánubohudooken" od Tomáše Kluse.

 

Mluvčí lidovců Martin Horálek prokládal konferenci vyprávěním židovských vtipů a pracovníci aparátu KDU-ČSL chodili ve žlutých tričkách Roithová for president.

 

"Rozhněvaná generace ovládla předsednictvo KDU-ČSL," upozornil Horálek na to, že věkový průměr vedení lidovců je teď pouhých čtyřicet let. A jak zdůraznil Bělobrádek, čtyřem ze pěti členů nejužšího vedení strany je méně nez 40 let. "Kdo tohle má?" parodoval šéf lidovců jedno ze starších vystoupení bývalého předsedy sociální demokracie Jiřího Paroubka

 

Cynické, konfrontační mizérii se dá těžko říkat politika

 

"Nerozdělujeme lidi na věřící a na nevěřící, ale podle toho, jak se chovají k druhým a k vlastní zemi," řekl ve svém projevu Bělobrádek. Všechno ale lidovci přece jen nepřekopali. Zdůraznil, že pro jeho stranu je ideálem úplná sezdaná rodina a země, kde dítě není sociálním problémem, ale nadějí do budoucna a kde se při výuce ve škole nezapomíná na výchovu.

 

"KDU-ČSL je dále ostrovem stability a spolehlivosti v chaosu dnešní cynické bezskrupulózní a konfrontační mizérie, které se jen těžko dá říkat politika," prohlásil předseda lidovců. Cílem podle něj musí být, aby Česká republika byla opět státem, kde se gauneři beztrestně nesmějí do očí poctivým, kde se z venkova nestává skanzen a kde české potraviny nejsou minulostí.

 

Vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných podle něj neprovádí reformy, ale deformy. "Tupě škrtá a neřeší příčiny, ale pouze následky, a to na úkor občanů,"  kritizoval  Bělobrádek. Inspiraci by podle něj Česko mělo hledat hlavně v Německu a v Rakousku, v zemích, které normálně fungují a prosperují a kde mají také silnou pozici křesťanští demokraté.

 

Lidovci budou prosazovat společné zdanění rodin a zvýhodnění lidí s dětmi v důchodové reformě

 

Místopředseda lidovců Pavel Svoboda si vypůjčil slova černošského aktivisty Martina Luthera Kinga a ve svém projevu na konferenci mluvil o tom, že "měl sen" o České republice v roce 2020. Jeho vize, jak by země v té době měla vypadat, byla v kostce tato: slovo vlastenectví nebude v té době na posměch a anketu nejlepšího Čecha roku nevyhraje žádná hvězdička šoubyznysu, ani hokejista, ale rodiče šesti dobře vychovaných dětí.

 

"Zaděláváme si na obrovský společenský a ekonomický problém. Jestliže totiž chybí jeden milion narozených dětí, budeme tady potřebovat jeden milion přistěhovalců, kteří se budou schopni a ochotni starat o naše budoucí seniory," prohlásil při prezentaci rodinné politiky místopředseda strany Marian Jurečka.

 

KDU-ČSL se bude snažit prosadit společné zdanění rodin. Do vlády, která to nebude mít v programu, by lidovci podle Bělobrádka ani nevstoupili. Rodina, která bude mít tři a více dětí, by měla být podle lidovců zvýhodněna. Penzijní reforma má být nastavena tak, aby na tom vydělali lidé s dětmi oproti bezdětným.

 

Bělobrádek kritizoval, jak se ve zdravotnictví ztrácejí peníze. "Nejdříve je třeba ve zdravotnictví uklidit, protože zde se ukrývají miliardy korun, které se vyplýtvají a rozkradou. IZIP nás stál již téměř dvě miliardy a jeho osud je nejistý. A pak se my, pacienti s roztroušenou sklerózou, dozvíme, že na naši léčbu nejsou peníze," řekl předseda KDU-ČSL, sám trpící touto nemocí.

 

Narážel na to, že se devět pacientů s roztroušenou sklerózou muselo začít v Česku soudně domáhat toho, aby jim nebyla odpíránana léčba, na kterou mají ze zákona nárok (více o soudním sporu, který vyvolali pacienti, najdete zde)

 

" Odmítáme experimenty řízené i neřízené privatizace zdravotních pojišťoven, veřejného zdravotního pojištění a fakultních nemocnic. Odmítáme měnit zdravotnictví v obchod se zdravím," zdůraznil předseda KDU-ČSL. Na stranické konferenci mluvil i o potřebné úctě k seniorům: "Být seniorem není nemoc. Senioři nejsou darmožrouti, kteří kradou ze společného chlebíčku!"

 

Kam dál?

Lidovci vyzvali Roithovou, ať kandiduje na Hrad, projde-li přímá volba

 Šéf lidovců: Výraz devianti bych nepoužil, ale stát má podpořit rodinu

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/zasmradly-curbes-a-ceske-cesty-tunelem-nechceme-zlobi-se-sef-lidovcu-1gl-/domaci.aspx?c=A120121_105506_domaci_kop

 

-------------------------------------

 

Že právě i na soudech pracují diletanti je patrné na velmi předražené zakázce z výstavby krajského soudu v Brně - takto právě BIS-mafie evidentně získává peníze také... Ukázkou blbosti policie pak je, že PŘI ŠKODĚ cca 1.200.000.000 Kč (neskutečné 1,2 miliardy) PRÝ NEDOŠLO K TRESTNÉ ČINNOSTI - to je právě ukázka, že někteří policisté jsou více než na hovno!!!

 

http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-54395260-krajsky-soud-v-brne-dostal-pokutu-dve-miliardy-je-nejvyssi-v-historii-statnich-uradu

 

Krajský soud v Brně dostal pokutu dvě miliardy. Je nejvyšší v historii státních úřadů

 

Finanční úřad udělil Krajskému soudu v Brně historicky nejvyšší pokutu pro státní úřad. Ministerstvo spravedlnosti ale její na zaplacení nemá peníze. Výrazně snížit nebo sanci úplně odpustit ještě může ministerstvo financí.

 

ČTK

 

Čtěte více o: soudy | pokuta | ministerstvo spravedlnosti | Brno

Článek

Diskuse (9)

 

Pokuta - Ilustrační foto

foto: archiv HN

 

Pokutu téměř dvě miliardy korun musí z rozhodnutí finančního úřadu zaplatit Krajský soud v Brně za chyby při stavbě justičního paláce.

 

Je to dosud nejvyšší pokuta pro státní instituci, sankce se většinou pohybují v řádu milionů korun. Uvedla to v úterý Česká televize.

 

"Ministerstvo spravedlnosti o udělení sankce ví," řekla mluvčí resortu Tereza Palečková s tím, že jde o formální pochybení brněnského soudu. Vedení krajského soudu se odmítá k případu vyjadřovat s tím, že verdikt zatím není pravomocný.

 

Náklady na výstavbu justičního areálu v Brně se vyšplhaly z původních 800 milionů téměř na dvě miliardy korun. Kauzu v minulosti šetřila kvůli podezření z porušení rozpočtové kázně i policie. Později případ odložila, ale ze stejných důvodů se začali stavbou paláce zabývat inspektoři brněnského finančního úřadu.

 

Za neoprávněné použití státních peněz nakonec vyměřili soudu pokutu 1,935 miliardy. K sankci nabíhají úroky z prodlení, takže se může vyšplhat až ke třem miliardám korun.

 

Soud se proti pokutě odvolal k brněnskému finančnímu ředitelství. "Dokud není řízení pravomocně skončeno, je Krajský soud v Brně vázán povinností mlčenlivosti," sdělila mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.

 

V minulosti však vedení soudu jakékoli chyby ve financování stavby paláce odmítalo.

 

Krajský soud v Brně dostal pokutu za stavbu justičního paláce - čtěte ZDE

 

Soudce lhal a manipuloval insolvenční řízení. Ministr na něj podal kárnou žalobu - čtěte ZDE

 

Ministerstvo spravedlnosti, pod které soudy patří, momentálně nemá prostředky, aby po případném pravomocném rozhodnutí mohlo pokutu uhradit.

 

Rozpočet resortu na letošek je asi 20,7 miliardy korun, z toho 13,2 miliardy je určeno pro justici a devět miliard na personální výdaje. Na investice má resort letos pouze tři čtvrtě miliardy.

 

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil řekl ČT, že pokud by bylo o pokutě pravomocně rozhodnuto v dané výši, musel by požádat ministra financí Miroslava Kalouska o navýšení rozpočtu svého resortu.

 

Pokud brněnský krajský soud s odvoláním neuspěje, může ještě požádat o prominutí ministerstvo financí. "Každý případ se posuzuje jednotlivě, vychází se z toho, jak závažné to bylo porušení," řekla televizi mluvčí Generálního finančního ředitelství Jaroslava Musilová.

 

Ministerstvo financí podle informací většinou velmi vysoké sankce odpustí nebo několikanásobně sníží. Třeba v roce 2010 Nejvyšší soud po vleklém sporu s ministerstvem financí zaplatil za chyby ve svém hospodaření pouze 700 tisíc korun, ačkoli původní výše uložených sankcí činila 49 milionů korun

 

Za stejné peníze 15 kilometrů dálnice

 

Pokuty pro úřady se v minulosti většinou pohybovaly v řádech statisíců či milionů. Jednu z největších sankcí dostaly Plzeňský a Jihočeský kraj od ministerstva financí za závažné systémové chyby v čerpání evropských peněz. Loni tak musely zaplatit celkem 245 milionů korun.

 

Za podobnou sumu, jako činí pokuta a úroky z prodlení, stát postavil například justiční palác v Praze na Míčánkách. Je to zhruba i rozpočet na stavbu vyhořelé části pražského Průmyslového paláce nebo asi patnácti kilometrů dálnice.

 

Rekonstrukce okresního soudu se dá podle zdroje pořídit za 100 až 200 milionů korun, výstavba menší věznice by stála asi miliardu. Finanční úřad musí při pochybení podle zákona ukládat pokutu ve výši nákladů na stavbu či rekonstrukci objektu.

 

Pokuta od ÚHOS 200 tisíc

 

Krajský soud v Brně už kvůli stavbě justičního areálu jednu pokutu dostal. Sankci 200 tisíc korun mu kvůli porušení zákona o veřejných zakázkách v polovině roku 2010 vyměřil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a loni na podzim ji potvrdil Krajský soud v Hradci Králové.

 

ÚOHS vadilo využití opce na dodatečné práce v objemu 233 milionů korun bez DPH, což bylo podle úřadu v rozporu se zákonem. Rozsah dodatečných prací narostl o více než 100 procent proti původnímu předpokladu. Rozhodnutí ÚOHS se týkalo jen výstavby menšího z obou objektů areálu.

 

Výběr z pokut, které v posledních letech dostaly státní instituce a správa:

 

Únor 2010 - Skončil vleklý spor mezi Nejvyšším soudem (NS) a ministerstvem financí kvůli dvěma pokutám za administrativní chyby v hospodaření soudu, ministerstvo prominulo soudu většinu uložených odvodů. Soud tak zaplatil pouze 700.000 korun. Obě původně uložené pokuty přitom dohromady činily 49 milionů korun. Administrativní chybu NS objevil v roce 2005 při hospodářské kontrole finanční úřad. Soud pozdě odevzdal závěrečné vyhodnocení stavební investice za 20 milionů korun z let 2003 a 2004. Úřad nařídil vrácení proinvestovaných peněz a vyměřil penále ve stejné výši.

 

Květen 2010 - Třímilionovou pokutu dostal Liberec kvůli závažným pochybením v miliardovém tendru na svoz a nakládání s odpadem. Město se odvolalo, v prosinci 2010 ale verdikt potvrdil i šéf Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petr Rafaj.

 

Červenec 2010 - ÚOHS uložil pokutu 1,5 milionu korun statutárnímu městu Hradec Králové za postup při zadávání výstavby nových parkovacích míst.

 

Srpen 2010 - Ministerstvo zemědělství dostalo od ÚOHS dvě pokuty, milion a 800.000 korun, za chyby v tendrech na informační technologie. Zakázky z roku 2009 v hodnotě půl miliardy korun získala bez otevřeného řízení společnost Telefónica O2 a ministerstvo smlouvy podepsalo i přes dočasný zákaz úřadu.

 

Leden 2011 - Více než deset milionů korun zaplatila Univerzita Palackého v Olomouci kvůli čtyři roky staré administrativní chybě, za niž jí ministerstvo financí krátce před koncem roku vyměřilo pokutu. Univerzitě přitom původně hrozilo, že bude muset vrátit do státní pokladny zhruba padesát milionů korun a zároveň uhradit stejně vysoké penále. Celkově by tak přišla přibližně o sto milionů.

 

Květen 2011 - Pokutu 6,55 milionu korun dostalo od ÚOHS v prvoinstančním řízení město Liberec za chyby v tendrech souvisejících s mistrovstvím světa v klasickém lyžování v roce 2009. Město tendry nezákonně dělilo. Hodnota zakázek, které ÚOHS zkoumal, se pohybovala kolem jedné miliardy korun.

 

Červen 2011 - Plzeňský a Jihočeský kraj dostaly od ministerstva financí pokutu celkem 245 milionů korun za závažné systémové chyby v čerpání evropských peněz. Sporné dotace pocházely ze druhé a třetí výzvy regionálního operačního programu Jihozápad. Plzeňský kraj zaplatil 95 milionů, Jihočeský 150 milionů korun. Pokud by se tak nestalo, nedostaly by další dotace.

 

Září 2011 - Praha dostala od antimonopolního úřadu pokutu 1,1 milionu korun za chyby v tendru na zajištění provozu metropolitní sítě. Úřad také magistrátu uložil zákaz plnění smlouvy se společností T-Systems, kterou Praha vybrala.

 

Leden 2012 - Pokutu asi dvě miliardy korun dostal podle České televize za chyby při stavbě justičního paláce Krajský soud v Brně od finančního úřadu. Jde o historicky nejvyšší pokutu pro státní úřad. Verdikt je zatím nepravomocný.

 

 Autoři: ČTK

 

------------------------------

 

Veškerý problém laxnosti policie jako celku může souviset s tím, že je evidentní, že mafie korumpuje jednotlivé policisty ve větší míře než je doposud známo. Vše je pozůstatkem zásadního klientelistického mechanismu fungování do roku 1989, kdy právě politici měli být silou která, ve spolupráci s policií, státními zástupci a soudy, měla toto vymýtit, protože to jde proti pravidlům fungování ekonomiky, narušuje se volný trh - evidentně se to ještě nepovedlo!!! Protože jsem kritik klientelismu od ca roku 1988, tak BIS-mafie a dříve STB, měli dost času mě zlikvidovat a jednozačně se jim to povedlo!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

http://respekt.ihned.cz/vidlemi/c1-54395590-ci-policista-je-plukovnik-husak

 

Čí policista je plukovník Husák?

Diskuse (43) 11. 1. 2012  08:48 - Jaroslav Spurný    

reklama

Policejní prezident Petr Lessy nevidí důvod nějak potrestat svého náměstka Vladislava Husáka. Fakt, že se Husák v restauraci sešel s předními pražskými kmotry Tomášem Hrdličkou a Romanem Janouškem a několika politiky není pro prezidenta dost závažný. Přesně řečeno policejní prezident a jeho náměstek se nás snaží přesvědčit, že o žádnou schůzku nešlo, Husák jen viděl známé tváře, tak bylo slušné zajít je pozdravit.

 

Problém je v tom, že jak Hrdlička, tak Janoušek jsou v současné době poměrně tvrdě šetřeni protikorupční i protimafiánskou policejní jednotkou. Za několik obchodů a hlavně za zakázky, získané na pražském magistrátu. Za soutěže, vypsané politiky, s nimiž se Husák sešel. Mé tvrzení, že je šel Husák před vyšetřováním varovat, má stejnou míru důvěryhodnosti, jako jeho tvrzení, že je šel jen pozdravit.

 

Prostě Vladislav Husák – se svou minulostí a svými kontakty – nemá na tak vysokém policejním postu po dotyčné schůzce co dělat. Tím, že ho policejní prezident nesuspendoval, se také diskvalifikoval. Pokud policejní prezident kryje Husákovy kontakty, policie se stává naprosto nedůvěryhodnou.

 

Včera jsem se sešel s bývalým policistou. Pracuje pro jednoho bohatého podnikatele. Říkal mi, jak se vlivní podnikatelé snaží získat „svého“ policistu uvnitř sboru. Policistu, který by ho varoval před vyšetřováním a chránil ho. Prý ten systém docela funguje. Vyjmenoval i několik detektivů a jejich chráněnce. Není to špatné mít svého policistu, říká pan Patizon, u něhož ovšem nehrozí, že by páchal trestnou činnost, tak mu odpovídám, že žádného policistu nepotřebuje. Pan Patizon navíc není vlivný podnikatel, tak by svého policistu jistě nenašel.

 

=====================================

 

Vše nasvědčuje, že BIS-mafie proti mně používá psychotronické zbraně... chápu plně, že pro ožralé policisty typu Perníka, jsou psychotronické zbraně výmysl, což není dáno tím, že by neexistovaly, ale tím, že podobní idioti v české policii nic neznají nebo nechtějí znát. Nemohu nést odpovědnost za mozek (paměť, vědomosti, uvažování...) každého policejního hovada!!! Protože se ale jedná o hypermoderní technologie, tak o ni hovada BIS a ÚZSI mlčí, protože by se tak ukázalo, že dělají teror na vlastních občanech a o to jde... jak říkám pořád, je evidentní, že jiní odpůrci BIS již jaksi nežijí, či živoří jako bezdomovci. Zbytek lidí hovada ve vedení BIS (a ÚZSI) koupí ke spolupráci - proto tvrdím, že BIS je horší a nebezpečnější než STB!!! A tento můj názor je evidentně samozřejmě vedení BIS-mafie tak na obtíž, že mě zlikvidovali... je totiž jasné, že vedení BIS (a ÚZSI) by mělo být stíháno, spolu s některými agenty, za vlastizradu a za denní zneužití pravomoci úřední osoby. Tedy jako u nepohodlného svědka, již z tohoto důvodu, pak jistě vedení je schopno vynaložit miliony jen aby mě dorazilo - typické!!!

 

Viz http://matrix-2012.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=157:psychotronicke-zbran&catid=77:tajna-technologie&Itemid=94

 

Psychoenergetické zbraně a ututlaný skandál v bývalém SSSR

--------------------------------------------------------------------------------

 

Robert Becker v knize „Elektrické tělo“ z r. 1984 byl zřejmě prvním Američanem, který zveřejnil přítomnost sovětského tzv. psychoaktivního signálu v USA, 4. července 1976. Robert Becker píše, že signál se neustále pohybuje mezi 3,26 a 17,54 MHz a je pulzován v několika pulsech za vteřinu. Jeho zdroj byl údajně vystopován u obrovského vysílače poblíž Kyjeva. Účinky signálu si Robert Becker není zcela jist, ale píše , že „dostupné důkazy naznačují že je to víceúčelové vysílání, které kombinuje komunikaci s ponorkami a pokusný útok na americký národ.“ Oficiálně nebyl ruský signál nikdy dešifrován, stejně jako signál vysílaný od 60. do 80 let na americké velvyslanectví v Moskvě, přestože k jeho analýze byl americkým vojenským námořnictvem zřízen výzkumný projekt Pandora. Robert Becker se zmiňuje i o možné americké odvetě. Píše o americkém reportéru Stefanu Rednipovi, který v roce 1978 tvrdil, že se mu dostaly do rukou dokumenty ukradené CIA, které „dokazovaly existenci tzv. operace Pique, která zahrnovala odrážení radiových signálů od ionosféry s cílem ovlivnit mentální funkce lidí ve vybraných oblastech, včetně východoevropských nukleárních zařízení. John Marks v knize „CIA a ovládání psychiky - hledání mandžuského kandidáta“ (43) cituje jednoho z výzkumných pracovníků CIA z období projektu MKULTRA: „Zbytek světa si až do roku 1976 neklad druh otázek, před kterými jsme stáli v roce 1965... Kdekdo se bál, že vytvoříme supervojáka, který bude vykonávat rozkazy bez přemýšlení jako kamikadze“.

 

Je těžké odhadnout, která velmoc měla v této oblasti náskok v roce 1976 a která ho má dnes. Rozhodně od objevení se ruského signálu v USA se v americkém tisku objevila řada článků, které zveřejňovaly ruská státní tajemství vztahující se na vývoj či výrobu zařízení působících na lidskou psychiku. V sovětském tisku se zprávy naznačující americký výzkum v oblasti působení mikrovln (v té době mohlo ale jít o tepelné účinky vycházející z principu mikrovlné trouby), objevovaly jen na začátku 60. let.

 

Podle informace, kterou se mi nepodařilo ověřit, vyšel už v listopadu 1976 v Los Angeles Herald-Examiner článek „Mikrovlny, které mění psychiku, Sověti studují neviditelný paprsek“. V článku se píše: „Čerstvě odtajněná zpráva výzvědné služby ministerstva obrany říká - rozsáhlý sovětský výzkum mikrovln by mohl vést k vyvinutí metod způsobujících dezorientaci lidského chování, nervovým poruchám nebo dokonce srdečním mrtvicím.“

 

Další článek na toto téma napsal pozdější ředitel americké Národní laboratoře v Los Alamos John B. Alexander v roce 1980 pro americký vojenský měsíčník Military Review. Píše v něm: „Existují zbraně, které působí na schopnosti mozku... jejichž smrtící schopnost už byla demonstrována. Schopnost uzdravovat nebo způsobovat nemoci může být přenášena na dálku a způsobit tak nemoc nebo smrt bez zjevné příčiny...Tato schopnost by mohla umožnit programovat agenty, aniž by si to uvědomovali.“ V poznámkách odkazuje J.B. Alexander na neutajené dokumenty výzvědné služby amerického ministerstva obrany o sovětském výzkumu. O americkém výzkumu říká, že výzkumné projekty hrazené americkou vládou nebyly publikovány.

 

V roce 1985 vysílal americká televizní stanice CNN pořad o ruských elektromagnetických zbraních. V první části pořadu se mluvilo o soustředěném radarovém paprsku o ultravysoké intenzitě, který je schopen uvařit lidi nebo vyřadit z provozu počítače a elektronická výzvědná a komunikační zařízení a o sovětských zkouškách radiofrekvenčních zbraní, které jsou schopny vyvolat výbuchy o rozsahu nukleárních výbuchů, ale bez radioaktivního záření. Američtí vojenští experti tvrdili, že Sověti mají v tomto oboru před USA náskok.

 

V druhé části pořadu se hovořilo o ruském výzkumu ovládání lidského mozku radiofrekvenčními zbraněmi. Přesto, že se znovu od začátku mluvilo o tom, že SSSR má v této oblasti náskok, sdělovali američtí vědci vesměs své vlastní znalosti. Např. Jose Delgado řekl: „Jakoukoliv funkci v mozku - emoce, intelekt, osobnost, bychom snad mohli pozměnit touto ... technologií.“ Dále místo zaměstnance amerického vojenského námořnictva, který chtěl zůstat v anonymitě, hovoří herec, který opakuje ve stručnosti to, co řekl kapitán Tyler novinářce Kathleen McAuliffe o nahrazování drog elektromagnetickými signály a to, co napsal kapitán Tyler v knize „Konflikt o nízké intenzitě a moderní technologie“.

 

V dalším pokračování předvádí Wiliam van Bise a Elisabeth Rauscher na moderátorovi pořadu vyvolání zrakových halucinací radiofrekvenčními signály - moderátor, s páskou na očích, vidí hyperbolu a potom hrot, které mohou televizní diváci vidět na obrazovce přístroje W. Van Biseho. Ing. Van Bise a E. Rauscher tvrdí, že přístroj sestrojili na základě údajů z ruské vědecké literatury. Robert Becker ovšem ve své knize Křižující proudy píše, že je tento přístroj vynálezem těchto dvou vědců. Je také těžké uvěřit, že by se takový návod dal najít v ruské vědecké literatuře. V dalším pokračování tohoto pořadu CNN je možná poprvé v amerických sdělovacích prostředcích zveřejněna přítomnost ruského signálu v USA (CNN ovšem sledují jenom 4 % americké populace, protože je směrována do zahraničí).

 

Robert Becker, v rozporu s tím co napsal ve své knize, říká, že ruský signál by měl mít příznivý vliv na zvířata. V závěru „Paul Tyler“ a dr. Fraser z amerického vojenského letectva tvrdí, že pracovali na amerických projektech radiofrekvenčních zbraní působících na mozek, ale že práce na projektech byly zastaveny. S tímto tvrzením ale nejsou v souladu americké vojenské projekty citované v předchozí kapitole.

 

V dubnu 1993 Rusko odtajnilo elektromagnetickou zbraň, schopnou zničit jakýkoli objekt v atmosféře „ať už raketu... letadlo nebo jiné umělé nebo skutečné nebeské těleso typu meteoritu“, tedy jednu ze zbraní, o které se mluvilo v první části vysílání CNN. V předvečer setkání Borise Jelcina s Billem Clintonem nabídlo Rusko USA společné vybudování tohoto zařízení s tím, že bude levnější než americký projekt (systém HAARP, o kterém tu ještě bude řeč později, není výslovně uveden).

 

Podle jiné zprávy, zpřístupněné americkou vojenskou zpravodajskou službou časopisu Enquirer (48), v Rusku byly pomocí mikrovln vyvolány srdeční mrtvice u žab (stejné experimenty prováděl podle R. Beckera Allan Frey) a u lidí bolesti hlavy, únava, menstruační poruchy, závratě, popudlivost, napětí, netečnost, nespavost, deprese a neschopnost soustředění. Podle zprávy mírového aktivisty Kima Bealyho ženy, které na přelomu 70. a 80 let blokovaly americkou základnu Greenhom Common ve Velké Britanii, trpěly bolestmi hlavy, netečností, menstruačním krvácením v nenormální době, dočasným ochrnutím, špatnou koordinací řeči, závratěmi, nechutenstvím, krvácením sítnice, poruchami spánku, neschopností se soustředit (vzpomeňme si na Rosse Adeyho), dezorientací, ztrátou paměti, popudlivostí a panikařením v situacích, které paniku nevyvolávaly. (Stejné obtíže jsem podtrhnul, je otázka jestli Američané někdy získali přístup k tajný sovětským materiálům). Stejnými obtížemi trpěli i jejich návštěvníci po dobu návštěv. V okolí základy byly naměřeny desetkrát vyšší hodnoty radiofrekvenčního záření než je obvyklé u vojenských zařízení tohoto typu.

 

 Koncem roku 1990 psal americký deník Washington Post: „ozbrojené síly a výzvědné organizace jsou znepokojeny tím, že Rusové zřejmě pracují na vývoji mimosmyslových schopností... daří se jim ovlivňovat jednání lidí, měnit jejich city a zdravotní stav, vyvolávat u nich stav bezvědomí a dokonce je i zabíjet (vzpomeňte si na dokument amerického vojenského letectva)... sovětské experimenty vnucují příjemci neklid spojený s dýchavičností (vzpomeňte si na kpt. Tylera) a pocitem zdrcujícího úderu do hlavy“ (totéž uváděl A. Frey).

 

Tentokrát, v podmínkách oslabení centrální moci za Gorbačovovy éry, ruský deník Komsomolská pravda zahájil pátrání po skutečnostech, které by mohly tento článek ospravedlňovat. V článku ze 14.11.1990 A Ochtarin, kandidát technických věd, vyslovil názor, že „zotročující stroj“ je v zásadě možné zkonstruovat a že není vyloučeno, že se na jeho konstrukci pracuje. V článku z 25.1.1991 ale už ředitel Výzkumného ústavu vyšší nervové činnosti a neurologie sovětské akademie věd. P. V. Simonov Komsomolské pravdě řekl, že elektrickými signály je možné změnit náladu člověka, ale nikoli zlomit jeho sebeovládání (vzpomeňte si ale na elektrické ovládání mozku v podání Jose Delgada). Na otázku Komsomolské pravdy, jestli by bylo možné dosáhnout stejného účinku působením na elektromagnetické pole mozku, odpověděl, že o ničem takovém neví.

 

Během pokusu o státní převrat v Moskvě, v srpnu 1991, generál Kobec varoval obhájce ruského Bílého domu před použitím psychotronických braní a těsně po zmařeném puči zveřejnila Komsomolská pravda prohlášení Viktora Sedleckého, víceprezidenta Ligy nezávislých vědců SSSR. Viktor Sedleckij v něm sděloval: „Jako odborník a právnická osoba prohlašuji: V Kyjevě byla zahájena sériová (a to je velmi vážné) výroba psychotronických biogenerátorů a jejich zkoušky. Nemohu tvrdit, že během puče byly použity právě kijevské generátory... Nicméně skutečnost, že byly použity, je pro mne evidentní. Co to jsou psychotronické generátory? Je to elektronické zařízení, které vyvolává v lidském organismu efekt řízené kontroly. Zejména působí na levou a pravou hemisféru kůry hlavního mozku. Na tom je založen projet USA Zombie 5. Podobné práce se provádějí v Sovětském Svazu (částečně v Kyjevě v Ústavu pro výzkum materiálu...). Proč systém selhal ve dnech státního převratu? Pučisté, kteří s ním neměli zkušenost nevěděli o tom, že aby dosáhli potřebné reakce, nesměli dovolit, aby se „zpracovaní“ vojáci smísili s davem na ulici“.

 

Když se novináři Komsomolské pravdy, po zveřejnění tohoto prohlášení, pokoušeli zastihnout Viktora Sedleckého, řekl jim. V. Trefilov, ředitel kyjevského Ústavu pro výzkum materiálu, kde byl V. Sedleckij zaměstnán, že po publikaci náhle někam odjel z Kyjeva a kdy se vrátí se neví a že jejich ústav žádné psychotronické generátory nemá (kuriózní je, že kdyby byl Viktor Sedleckij za vyzrazení státního tajemství postaven před soud, došlo by k potvrzení jeho prohlášení a tedy k vyzrazení státního tajemství). Ředitel jiného kyjevského ústavu mezioborového vědecko-inženýrského centra „Přírodní zdroje“, A. Krasjaněnko, řekl novinářům, že zná v SSSR nejméně 10 týmů které jsou schopny takový přístroj sestavit a že i jejich ústav má k dispozici přístroj, který je schopen vyvolat u člověka stres, ochablost, nemoc nebo zesilovat jeho přání. Dodal ale, že k úplnému ovládnutí člověka by bylo třeba sestavit velmi složitý počítačový program a silnou aparaturu, které jejich ústav nemá.

 

Dne27.9.1991 vydala Komsomolská pravda další článek, ve kterém byly zveřejněny části projektu vývoje těchto zbraní (Komsomolská pravda ho obdržela od člena korespondenta Akademie věd SSSR, E. Alexandrova): „Dálkové psychofyzické působení na vojska i obyvatelstvo torzními zářeními“. (Komsomolská pravda připouští jako synonymum k „torznímu záření“ „elektromagnetické vlnění“). Tyto úkoly byly zadány centru Vent, které zřídila Státní rada pro vědu a techniku. Centrum Vent bylo financováno ministerstvem obrany a podle jeho ředitele, A. Akimova, na výzkum, včetně příspěvků od Vojensko-průmyslové komise při ministerském kabinetu SSSR a KGB, byla vynaložena částka půl miliardy sovětských rublů.

 

Pod řízením centra Vent pracovalo 26 vědeckých ústavů, ale především Kyjevský Ústav pro výzkum materiálu, kde byl zaměstnán Viktor Sedleckij a jehož ředitel popřel, že by jejich ústav měl psychotronické generátory. Seznam ústavů pracujících na výzkumu byl výsledkem pátrání novináře O. Volkova z Nězavisimoj gazety. Tyto informace potvrdil i deník Trud v článku z 10.4.1992. Ten našel potvrzení částky půl miliardy rublů v dekretu Výboru pro vědu a techniku SSSR ze 4.7. 1991, 30.11.1992 uveřejnila článek na toto téma i Pravda. A. Akimov, ředitel centra Vent v něm řekl, že „díky experimentální činnosti je již k dispozici vše potřebné k výrobě továrních prototypů“ a že „torzní pole... jsou... schopna přenášet informace přes všechny překážky (55).“ Tady už se ale zřejmě mluví o trochu jiném zařízení, nespíš o komunikačním systému, který ve svém patentu „nabízel“ americkým tajným službám Patrick Flanagan, pokud ovšem termín „informace“ není mínění v širším smyslu.

 

Zdroj: © Matrix-2001.cz

 

- - - - - - - -

 

Válka proti terorismu je ve skutečnosti elitní ovládání mysli

--------------------------------------------------------------------------------

 

Je efektivnější řídit společnost formou ovládání mysli než fyzickým násilím. Události spojené s 11. září a “válka proti terorismu“, jsou z větší části cvičením v hromadném vymývání mozků. Myšlenky, na kterých staví 11. září, byly vyvinuty německým psychiatrem Kurtem Lewim, který se v roce 1932 stal ředitelem elitou sponzorovaného Tavistock Institute. Ve své knize “Ovládnutí mysli, ovládnutí světa“ (Mind Control World Control) (1997) Jim Keith píše: “Lewinovi je připisována většina původního výzkumu v Tavistocku, zaměřeného na hromadné ovládání mysli, vycházejícího z testů aplikování opakovaných traumat a mučení na (jednotlivcích) a použití stejného principu vymývání mozků na celou společnost. Jsme-li schopni vyvolat a rozšířit teror po celé společnosti, následkem toho se společnost vrátí do stavu tabula rasa, čisté nepopsané tabule, tedz situace ve které lze snadno dosáhnout kontroly z vnějšku.“ „Jinými slovy: s pomocí vytvořeného kontrolovaného chaosu lze dotlačit populaci do bodu, kdy se dobrovolně podrobí rozsáhlejšímu sledování. Lewin tvrdil, že společnost se musí dostat do stavu podobnému situaci raného dětství. Tento společenský chaos popsal jako “poddajnost“ (fluidity). Elitní projektanti naplánovali 11. září za účelem šokování proto, aby mohli následně provést bezpečnostní čistku na otupeném obyvatelstvu, začít nákladné vojenské zbrojení a válku v Afgánistánu a Iráku.

 

Keith cituje dalšího badatele z Tavistocku, Dr. Williama Sargenta, autora knihy ”Válka o Mysl: Fyziologie přeměny a ovládání mysli” ("Battle for the Mind: A Physiology of Conversion and Brain-Washing") (1957):

 

”Libovolné myšlenky mohou být implantovány poté, co dojdek dostatečnému narušení fungování mozku … které se úmyslně navozuje strachem a rozrušením.”

 

Plán manipulace byl zhotoven dlouho před 11. září 2001. Při bližším prozkoumání (http://911.yweb.sk/filmy.html ) se oficiální verze tragédie rozpadá. U Pentagonu nebyly žádné trosky letadla. Všechny tři budovy byly zničeny výbušninami. Naši ”vůdci” patří mezi spolupachatele s více než 3000 američany na krku … . V plánu je začlenit Ameriku do ”světové vlády", která je řízena centrálními bankéři sídlícími v Londýně. Naše kulturní, ekonomická a politická elita se účastní probíhajícího zametání stop.

 

Budoucí šok

 

Elita osnuje většinu politických a kulturních událostí s úmyslem, jak docílit nejsilnějšího psychologického šoku. Kennedyho se mohli zbavit lidštějším způsobem. (měl mnoho zdravotních potíží) Pro dosažení většího šoku jej zastřelili … ”jako psa na ulici.”

 

Jim Keith: ”Atentát na Kennedyho byla akce provedená Britskou tajnou službou, tedy akce Tavistocku, jejímž účelem bylo šokovat americké vědomí do stavu hraničícím s otupěním, za účelem přeprogramování, což je běžný modus operandi Tavistocku.”

 

To samé lze říci o atentátu na Martina Luthera Kinga a Roberta Kennedyho. K vyvrcholení došlo v roce 1968 v Chicagu, kde došlo ke zbití demonstrantů na sjezdu politické strany Demokratů. Potom všem se moje generace zahleděla do sebe, přesně podle našeho programování. “Zapni se, nalaď se, ulétni" prohlásil CIA placený krysař Timothy Leary.

 

["A pro koho jsem měl pracovat, KGB?" vtipkoval Leary. (Keith str. 99) Leary netušil, že nezáleží pro koho pracujete.]

 

Z mnoha mladých lidí se stali ”mrtvé hlavy” inspirováni Jerrym Garciou a jeho skupinou Grateful Dead. Keith píše:

“Interní poznámka FBI z roku 1968 zmiňuje zaměstnání skupiny Grateful Dead jako prostředek pro 'usměrňování odporu a rebelie mladých do méně nebezpečných a méně ohrožujících směrů.' Odvedli důležitou službu při odvracení pozornosti mnoha mladých lidí od politiky k drogám a mysticismu.”

 

Keith dále odkrývá spojení mezi CIA a vznikem sekt, jejichž programem je vymývání mozků, a tyto skupiny byly využity pro tvorbu “řízeného chaosu.” Mimo jiné sem patří teroristická organizace Symbionese Liberation Army, Jim Jones, Charles Manson, Scientologie, the Unification Church, Son of Sam (vraždy v americko-italském sousedství v jižním Bronxu v létě roku 1977...pozn.překl.) a sekta Heaven's Gate. I atentát na Johna Lennona sem patří.

 

Když se posuneme do časů nám blížším, přidejte vraždu princezny Diany, střelba na střední škole Columbine, protržení hrází v New Orleans výbušninami, pálení kostelů černochů a strašení s ptačí chřipkou. Před námi se odvíjí tajná válka proti společnosti vedená centrálními bankéři, neustálé psychologické mučení jehož záměrem je udržet společnost v nerovnováze nebo rovnou mimo.

 

Hořká pravda

 

Nejdůležitější věcí v našich životech je fakt, že jsme oběti elitního ovládání mysli. Jsme vytrénováni chovat se otupěle, zaměřovat se na banality zahledění do sebe. Kromě politických šoků si v psychologické operaci zvané "feminismus" jsme jen chabě vnímáme prudký útok na naši přirozenou heterosexualitu, která se prezentuje jako bránící práva žen.

 

Naše hodnoty, identita, smysl a láska plynou z našich úloh v rodinách. Ženám byly zmanipulovány k tomu, aby opustily svou ženskou roli a prali se o mužskou. Žena, která se oddala svému manželovi, domácnosti a dětem, se stala terčem kritiky. Jde o součást dlouhodobého elitního plánu odstranit instituci manželství a rodiny.

 

Podle těchto stránek rozšířil “Tavistock Institute svou moc v USA do té míry, že k tomu aby v jakémkoliv oboru dosáhl důležitého postavení musí projít výcvikem behaviorální vědy v Tavistocku a nebo v jeho pobočkách.” Tavistock ve Spojených Státech řídí stovky elitních mozkových trustů (think tanks) a korporací. Úroveň, na které elita coordinuje celé uskupení, bere dech.

 

Lidstvo je v osidlech satanské síly a pomalu se propadá do bezvědomí. Jestliže jsme schopni se přeladit a nevnímat jejich šílenství můžeme se uvolnit. Chaos je řízený. Války jsou řízené a elita příliš miluje peníze k tomu, aby nás zničila, alespoň prozatím.

 

Henry Makow Ph.D.

 

Zdroj: Sightlessworld.wz.cz

 

 

Vlny budúcnosti

--------------------------------------------------------------------------------

 

 

"Kto nič netuší, nemôže sa ani chrániť."

(Pär Stroem 2005)

 

"Zbrane môžu byť na nariadenie Ministerstva vnútra na určitý čas skúšané v praxi - ako prostriedky nasadenia."

(Bavorský policajný zákon 2006)

 

Orwellov Big Brother by bol závidel: Nenápadné sledovanie, odpočúvanie, útočenie a mučenie nič netušiacich ľudí prostredníctvom jednej ohromnej technológie. Použitie pulzného mv-žiarenia robí všetko toto možným! Mikrovlny sú neviditeľné, rýchle ako svetlo, prechádzajú cez steny a majú zákerné vlastnosti, ktoré nadchýnajú Veľkého Brata!

 

Následne by som rád upozornil na tieto, veľa ľuďom ešte úplne neznáme - možnosti, ktoré budú meniť náš život (a pre mnohých aj umieranie).

 

Sledovanie osôb cez steny - Through the wall imaging technique

 

Sledovať cez steny - "They know Where you Are" - oni vedia kde si - toto nie je posolstvo nejakého žurnálu pre paranoikov, ale titul jedného dôležitého článku renomovaného technického odborného časopisu IEEE Spectrum. Centrálna výpoveď tohoto znela už v roku 2003 :" New technologies can pinpoint your location at any time and place" (Warrior, Mc Henry Mc Gee, 2003). Prostredníctvom mv-radaru je človek schopný vidieť osoby taktiež cez steny! Radar je pulzné mv-žiarenie. Toto môže byť použité nie iba k rozpoznaniu lietadiel ale tiež mobilnými vysielačmi, senzormi a computer-software k určovaniu miesta kde sa človek nachádza. "Millimeter wave technology is very promising for penetrating walls. These extremly short waves, 30 to 300 Ghz, can be transmitted through a wall and echo off object on the other side. These echoes are captured amd trough signal processing converted into useable images" (Alexander 2003, s. 52-53). Každý si môže teraz kúpiť mv-vysielač a ostatné zariadenia (software) legálne (niektoré kruhy to už majú k dispozícií), s ktorých pomocou je možne sledovať osoby cez steny ich bytov alebo domov je jedno pri akých aktivitách. Nebude trvať dlho, kým sa "sledovanie susedov" s High Technikou stane športom a povedie k všeobecnému koncu privátneho života (vgl. Hambling 2005, s. 307-308).

 

Odpočúvanie mikrovlnami

 

Mv-žiarenie, ktoré je vysielané z vonkajšej strany do domov a bytov, umožňuje aj skryté - tajné odpočúvanie. Technický a vedecký časopis New Scientist 2005 informuje o novom "kvalitnom" spôsobe odpočúvania použitím technológie mikrovĺn (Invention: Wall-beating bugging).

 

Následne zhrnutie (Odborná informačná služba 27.10.2005):

 

"Odpočúvanie mikrovlným lúčom. ...Pri odpočúvaní rozhovorov v miestnostiach to majú dotyční často ťažké. Predovšetkým, ak sú tieto miestnosti zvukovo tesné. Zložitý proces, pri ktorom sú odčítavané laserovým lúčom akustické kmity z plochy okna, sú často zmarené už prítomnosťou obyčajnej záclony. Záchranu ponúka jeden proces, zaregistrovaný ako patent. Princíp je v tom, že jeden mv-lúč prenikne cez stenu a je odrážaný od predmetov v miestnosti. Nakoľko tu ale ide o od akustických vĺn do kmitania uvedené povrchové plochy, je možné za pomoci reflektovaných mikrovĺn demodulovať tieto akustické vlny - rečové kmity“.

 

"Skrátený čas pečenia" - pod týmto titulkom informovali noviny die Welt na ich titulnej strane o anti-person mikrovlnnej zbrani: "Technológia je už pripravená. Vojenskí experti ju označujú ako zbraň 21. storočia ...Princíp je pritom porovnateľný s mv-rúrou z "kuchyne" (Lossau 2004).

 

Mikrovlnné zbrane

 

Mikrovlny môžu byť cielene namierené proti ľuďom, ktorí sa nachádzajú v domoch. Príslušné zbrane využívajú pôsobenie elektromagnetických polí na ľudský organizmus. Tieto zraňujú porušujú a zabíjajú s elektromagnetickou energiou (technická a fyzikálna podstata týchto zbraní viď Giri 2004).

 

Mv-zbrane patria k Directed Energy Weapons - zbrane s mierenou energiou). Directed Energy Weapons popisuje expert Beason /Los Alimos/ nasledovne: " Today DE (Directed Energy) is generally regarded as lasers and microvawes. ..directed energy weapons are bundles of photons, electromagnetic energy at a specific frequency and wavelength" (2005, S. 214). Beason vysvetľuje: že Directed Energy Weapons boli zahalené pod "rúškom tajnosti" (S.X), a preto sú verejnosti sotva známe a pre ňu pochopiteľné.

 

Mv-zbrane sú používané tajnými službami, políciou, kriminálnikmi a teroristami.

 

Verejnosť avšak nie je zo strany bezpečnostných úradov vôbec informovaná.

 

(Jeden vedec a učiteľ na univerzite v Erlangene bol pred rokmi systematicky umlčaný, keď chcel informovať obyvateľstvo a médiá o mv-zbraniach a mv-zločinoch; pozri

www.findefux.de/read.php4?f=84&i=2579&t=2579 .)

 

Z času na čas ale predsa prelomí nejaký článok stenu mlčania.

 

Pretože moje informácie a vysvetľovania asi vyvolávajú u mnohých nič netušiacich občanov počudovanie, údiv a pochybnosti, podkladám tieto citovaním z:

 

•odborných kníh uznávaných expertov (Beason 2005, Giri 2004, Hambling 2005, z toho výťah v Munzert 2005)

•zväzkami renomovaného Frauenhoferovho Inštitútu,

•vedeckých a technických časopisov (New Scientist a IEEE Spectrum)

•relevantných príspevkov známych médií (o.i. Spiegel, Focus-online, Telepolis, Welt, Financial Times D)

 

Telepolis informoval už v roku 2001 o vojenskej anti-person mv-zbrani Active Denial System, "The Pentagon´s People Zapper" (Roetzer 2001 ako aj Seefeldt 2001).

 

Kalašnikov 21. storočia.

 

Veľa druhov týchto zbraní sa dá ľahko maskovať, "munícia" sa pohybuje rýchlosťou svetla, útoky sú ťažko rozpoznateľné a odvrátiteľné, nezanechávajú žiadne stopy resp. len pre znalca, ožarovania môžu byť popreté - "odklamané", stručne: Tieto zbrane chce vlastniť veľa ľudí.

 

Bohužiaľ všetko nasvedčuje tomu, že mv-zbrane budú zbrane 21. storočia. Mv-zbrane sú produkované, ďalej vyvíjané a predávané koncernmi RHEIN METALL a DIEHL.

 

Dipl. fyzik Dr. Wollmann s koncernu Rhein Metall poznamenáva: "Mv-zbrane nie sú už dlho žiadnou fikciou, ale realitou. Z časti sú už zavedené do praxe a v nasledujúcich rokoch budú stále viac a viac realitou"(2003).

 

Policajné zákony umožňujú nasadenie mv-zbraní. (napr. v Bavorsku sa dajú nájsť pod formuláciou "Elektroimpulzný prístroj a porovnateľné zbrane")

http://www.polizei.bayern.de/

http://www.stmi.bayern.de/imperia/md/content/stmi/service/gesetzesentwue...

http://www.servicestelle.bayern.de/bayern_recht/recht_db.html?http://by....

 

Art. 61 hovorí: Ako zbrane sú prípustné pelendrek, elektroimpulzný prístroj a porovnateľné zbrane, pištoľ, samopal a ručný granát. Zbrane môžu byť na nariadenie ministerstva vnútra určitý čas skúšané v praxi. Existujú silné indície, že skúšanie mv-zbraní sa už dlhé roky uskutočňuje na nedobrovoľných občiankach a občanoch. (vgl. Munzert 2006)

 

"Tzv. elektro - zbrane sú označované v odborných kruhoch ako revolúcia v zbrojnej technológií, lebo fyzikálne hranice ako múry nepredstavujú pre tieto žiadne hranice. Neexistujú žiadne strely a nábojnice alebo veľké explózie. Mv-zbrane patria prevažne k tzv. "nie letálnym zbraňovým systémom, ktoré majú súpera vyradiť bez toho, že by ho zabili" (Hegmann 2003).

 

K Directed Energy Weapons poznamenáva Beatson (2005): It´s a revolution in weaponry, perhapsmore profound than the atomic bomb". Keď to hovorí špičkový vedec z takej inštitúcie akou je Los Alamos - (práve tu bola vyvinutá prvá v “praxi“ použiteľná atómová bomba) - má to váhu: Directed energy Weapons will play a fundamental role in our country´s future security" (Beason 2005). Beason tvrdí, že tieto zbrane schovajú do tieňa všetko doteraz poznané: "...they´ll be more revolutionary than the machine gun, stealth airplane, cruise missile, nuclear submarine, or atomic bomb" (S. 9). Beatson ďalej poznamenáva, že tieto zbrane zmenia internacionálne vzťahy, našu spoločnosť a náš život: "It will transform our way of life.." (S. 10)

 

Pred časom uverejnil New Scientist (Hecht 2006) rebríček "Top Ten Weapons of the future" . Tu sa nachádzajú hneď dva druhy mv-zbraní:

 

1. Autonomous weapons 2. High-energy lasers 3. Space-based weapons 4. Hypersonic aircraft (Scramjet) 5. Active Denial System 6. Nuclear missiles 7. Stun guns (Tasers) 8. High-power microwave weapons (e-bombs) 9. Layered missile defence 10. Information warfare.

 

K 5: „Active Denial System (millimetre-wave weapon)“ sa uvádza: „Millimetre-wave or microwave beams supposedly make people flee without injuring them. They might typically be powered by a generator fitted to a Humvee, in crowd control situations. How it works: A 2-metre antenna and mobile generator produce and aim a beam of 95-gigahertz (3-millimetre) radiation... Limitations: Serious injury is possible if people cannot escape from the beam; skin burns within minutes. The beam also superheats metal objects like coins, earrings, or spectacle frames, which can then burn skin.” K 8. „High-power microwave weapons (e-bombs)”: „High-power microwave pulses can knock out computers, electronics, and electrical power, crippling military and civilian systems. How they work: A rapid increase in electromagnetic field strength during a pulse, induces surges of electric current in conductors. This burns out electrical equipment – semiconductor chips are particularly vulnerable. Special bombs generate the most intense pulses covering large areas, but unmanned aircraft carrying smaller generators can pinpoint targets…”.

 

O možnostiach použitia "anti-person" zbraní informuje aj Spiegel (2004) pod titulkom: "Demonštranti v mikrovlnke".

 

Die Welt (Strabaty, 20.1.2003) informuje o "Smrtiacich mikrovlnách z kufríka": "Pulzy jednej mv-zbrane môžu vyvolať u ľudí epileptické záchvaty, vracanie, horúčku, stratu vedomia atď.. V okruhu 200 metrov môže byť účinok žiarenia až smrteľný".

 

Pozri tiež Hambling (2005 S. 229-231) : "Microwaving the population". Tento formuluje túto nepotešiteľnú skúsenosť nasledovne: "But technology which can be used can be misused" (2005, S. 332).

 

Mv-zločiny a mv-týranie

 

S mv-zbraňami sa uskutočňujú početné (skoro) perfektné zločiny (pozri Munzert 2002, 2003 ,2006).

 

V krátkosti to znamená, že aj Vás môžu ožarovať ... životu nebezpečným žiarením zo susedného bytu, domu alebo jedného v blízkosti na ulici zaparkovaného auta. Žiarenie môže byť smerované do vašej postele, k Vášmu písaciemu stolu, priamo do Vašej tváre, Vášho srdca alebo podbrušia! Smrť obete je braná na ľahkú váhu. Ešte nikdy sa nestalo, žeby niečo vyšlo najavo. Len v Nemecku je známych viac ako 200 obetí, ktoré sú mv-žiarením napádané, zraňované a týrané. Podobné prípady sú známe aj z iných štátov Európy a USA (Neue Technologie und Kriminalität - Aktuelle Erkenntnisse und Quellen, Dr. Reinhard Munzert, Erlangen, Nemecko).

 

Mikrovlny tu ponúkajú ešte zákernejšiu možnosť, ako mučiť zo vzdialenosti a neviditeľne. Mv-žiarenie poskytuje neviditeľnú energiu na bezdotykové mučenie.

 

Keiffenheim (2004) tvrdí: S takýmto mv-zariadením sa dá brutálne a pritom bez stôp mučiť" (S.79).

 

 Focus-online (6.8.2004) informuje pod titulkom "Ako keď je koža v plameňoch" o mv-zbraniach a vyzdvihuje nasledovné: "Kritici varujú pred nasadením takýchto zbraní. Mv-lúč sa perfektne hodí ako mučiaci nástroj. Môže ľuďom privodiť pekelné bolesti bez zanechania stôp!"

 

Aj Eickemeier (2005) poznamenáva k použitiu mikrovĺn nie ako zbraní ale ako mučiacich nástrojov nasledovné: "toto elektromagnetické žiarenie vyvolá na koži človeka silné pociťovanie tepla, bez toho, že by sa vyskytli ťažké popáleniny...Háklivý bod týchto zbraní je vedcom známy: Zbrane, ktoré sotva zanechávajú stopy sa hodia aj ako mučiace nástroje" (S. 29).

 

Zhrnutie a výhľad do budúcnosti

 

Všetko skôr spomenuté sa čoskoro stane štandardom a bude sa využívať, a zneužívať stále vo väčšej miere v bezpečnostnej a sledovacej technológii.

 

Nové technické prístroje resp. použitie pulzných elektromagnetických vĺn v oblasti mikrovĺn umožňujú (súčasné) sledovanie, odpočúvanie, útočenie a taktiež aj mučenie nič netušiacich ľudí prostredníctvom jednej perfektnej technológie. Podstata pritom spočíva v možnosti tajného - skrytého nasadenia. (Stealth-Charakter)!

 

Ako temne teda vyzerá budúcnosť?

 

Počúvam Boba Dylana: "It´s not dark yet but it´s getting there" a myslím na Kassandru. Zbytočne varovala Trója pred zákerným trójskym koňom, ktorý prenikne do mesta. Nikto jej neveril.

 

Big Brother viac nepotrebuje žiadneho Trojana, prechádza jednoducho cez steny...

 

(zdroj obr.: www.mikrowellenterror.de )

 

====================================

 

BIS-mafie - příklad Cyber-teroru

 

Podobné nesmysly jako níže uvedený příklad spamového e-mailu mi chodí i několikrát denně (někdo musel rozšířit či využivá moji specifickou adresu). Podstatné je, že BIS-mafie dokáže i technologické speciality, zde kompletní odstranění mojí adresy na serveru Microsoftu (Hotmail.com), jako příjemce. Žádný obyčejný hacker, by nic podobného nedokázal, protože se jedná o veřejný server, který adresu zobrazuje auomaticky. Je tedy vidět, ani e-maily nejsou uloženy v České republice (s největší pravděpodobnosí leží přímo v USA, protože se jedná o celosvětovou službu Microsoftu), že problém technologického cyber-teroru proti mně je mnohem větší, než se na první pohled zdá a dovedu si představit, že je to ZCELA nad inteligenční možnosti PČR.

 

 

From: ranimusuk489@msn.com

To: ..                                                                             <- kompletní odstranění adresy přijímatele muselo být provedeno dodatečným zásahem do e-mailu a to běžný uživatel nedokáže!!!

Date: Sun, 27 Nov 2011 15:38:15 +0000

Subject: URGENT REPLY NEEDED,

 

Dear Partner,

 

 

 

Please consider this mail serious despite the fact that you did not expect it. Hope you are doing well. I am Dr.Rani Musuk, the Manager of head operations department of our bank in Burkina Faso. I discovered a risk-free deal of US$9.9 million from my department which was left unclaimed as a result of non existing body.Provided you will put trust forward, let us share the deal if you are interested. Urgent reply is needed for more details.

 

 

 

Regards,

 

Dr.Rani Musuk

 

 ===================================

 

Řešením v podobě ostřelovače vyhrožují hovada BIS-mafie poměrně často.

 

http://bleskove.centrum.cz/clanek.phtml?id=579634

 

Policie: Vrah Mrázka je asi mrtvý

 

22. ledna 2007 | Text:  bleskově, čtk

 

Praha - Podle jedné z mnoha vyšetřovacích verzí mohl být vrahem kontroverzního podnikatele Františka Mrázka bývalý důstojník tajné služby BIS přezdívaný "Chemik". Verze, podle níž vraždil právě on, ale policistům nedává moc šancí na nalezení toho, kdo vraždu objednal. Pokud byl střelcem skutečně on, pak svou oběť přežil jen o pár desítek hodin, píše dnešní Mladá fronta Dnes. Bývalého důstojníka protidrogové jednotky a tajné služby BIS našli s kulkou v hlavě dva dny po Mrázkově smrti u benzinové pumpy v Příšovicích na Liberecku. Policie ho podezřívá, že měl kontakty s albánskou mafií. Přesně ty samé Albánce přitom detektivové podle MfD často vídávali v přítomnosti jiného kontroverzního podnikatele Radovana Krejčíře, který v červnu 2005 utekl na Seychely.

 

Krejčířovi albánští "přátelé" si podle jedné z vyšetřovacích verzí k vraždě vybrali "Chemika" a pak ho sami popravili, aby zametli stopy, píše MfD. Krejčíř prý mohl mít k objednání vraždy důvod.

 

Podle MfD vinil Mrázka z únosu Krejčířova otce Lamberta i z toho, že dával policii informace o údajném Krejčířově třímiliardovém podvodu v podniku Čepro. Podle MfD jde jen o pracovní verzi - důkazy prý nejsou žádné.

 

Případ lednové vraždy podnikatele Mrázka policisté po 11 měsících vyšetřování odložili. Speciální tým Pokr však nadále případ prověřuje v rámci vyšetřování jiných 35 vražd a podezřelých úmrtí, která údajně mohou souviset s Mrázkovými aktivitami.

 

============================================

 

V dnešní době již existují nanočipy, kdy na 1 centimetr čtvereční je možné vměstnat 3 TB  (terabyte) informací. Jak uvádí v článku to představuje 16.000.000 knih, tedy při přepočtu na běžnou  stránku v textové podobě cca 1.600.000.000 stran. Pak se pochopitelně na čip o ploše 1 milimetru čtverečního vejde jen cca 16.000.000 stran, což je pro špionážní čip dostatečná kapacita!!!

 

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/veda-a-technika/95203-novy-mikrocip-strci-do-kapsy-celou-knihovnu/

 

Nový mikročip strčí do kapsy celou knihovnu

 

7. 7. 2010 22:34, autor: ČT24

 

Washington - Vědci z Univerzity v Severní Karolíně vyvinuli mikročip menší než nehet. Vejde se na něj 750 milionů stránek. Při výrobě čipu, na nějž se vejde obrovské množství informací, byly použity nanotechnologie a součástky přibližně 10tisíckrát tenčí než vlas. Čip o velikosti jednoho centimetru čtverečního má kapacitu tři terabity. Jeden terabit se rovná 250 milionům stranám informací. Doslova mezi prsty se tak vejde obsah šestnácti milionů knih, které jsou uloženy ve veřejné knihovně v New Yorku. Police, ve kterých jsou nyní svazky seřazeny, by mohly lemovat dálnici z Prahy až do Brna.

 

"Tak velká kapacita na tak malém prostoru je raritou. V současnosti se běžně prodávají flashky s kapacitou 256 gigabytů. Otázkou je rychlost," vypočítává IT odborník Jan Kužník.

 

Na trh se ale nové čipy hned tak nedostanou. Jejich výroba se totiž zatím stále prodražuje. Podobně na tom ale byly dříve i paměťové karty do fotoaparátů. "Nanotechnologie jsou příliš drahé na sériovou výrobu. Náročné jsou především na přesnost. Jejich výhodou ale v budoucnu může být velikost, efektivnost a velká kapacita," tvrdí profesor z Univerzity v Severní Karolíně Jay Narayan.

 

Kolik by novinka stála je otázkou. Největší, volně dostupný flashdisk současnosti, má sice jen kapacitu 256 gigabytů. Jeho cena se ale pohybuje kolem dvaceti tisíc.

 

Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/veda-a-technika/95203-novy-mikrocip-strci-do-kapsy-celou-knihovnu/

 

======================================

 

ÚZSI se sama usvědčila z mezinárodního komplotu...

 

www.UZSI.cz

 

S kým spolupracujeme

--------------------------------

 

Spolupracujeme jak s ostatními zpravodajskými službami České republiky, tak se stanovenými zahraničními zpravodajskými službami.

 

Našimi domácími partnerskými službami jsou Bezpečnostní informační služba (BIS) a Vojenské zpravodajství (VZ). Vzájemně a průběžně koordinujeme svou činnost v zájmu co nejefektivnějšího plnění našeho poslání. Dbáme přitom o to, aby se naše působení doplňovalo tak, jak to vyplývá z věcného zaměření jednotlivých služeb, které definuje zákon.

 

Spolupracujeme také s Národním bezpečnostním úřadem (NBÚ). Na žádost NBÚ se podílíme na bezpečnostních prověrkách prováděných NBÚ. V těchto případech ale konáme pouze dílčí úkony, které vyplývají z našeho věcného zaměření. Úplné bezpečnostní prověrky provádíme pouze u svých příslušníků nebo uchazečů o přijetí do služebního poměru. S dalšími státními orgány spolupracujeme v rozsahu potřebném k plnění úkolů, které nám ukládá zákon.

 

Naše vztahy ke zpravodajským službám jiných států jsou součástí zahraničních bilaterálních a multilaterálních vztahů České republiky. Jsou možné pouze se souhlasem vlády. V euroatlantickém prostoru se jedná o spolupráci služeb demokratických států, které sdílejí stejné civilizační hodnoty. Celkově udržujeme kontakty různé intenzity se službami několika desítek států Evropy, Severní Ameriky, ale i Asie a Afriky. Naším partnerem je též NATO, resp. příslušné orgány a útvary této organizace.

 

Mezinárodní spolupráci rozvíjíme s vědomím, že jejím smyslem je výměna informací o problematikách společného zájmu. Tato výměna probíhá na recipročním základě jak formou písemných zpráv, tak prostřednictvím jednání expertů partnerských služeb. Předmětem spolupráce jsou nadnárodní a často globální problémy, jež postihují velkou většinu států bez ohledu na jejich geografickou polohu, formu státního zřízení a národní zájmy.

 

Jedná se o takové problémy, jako jsou terorismus, různé formy politického extremismu, proliferace zbraní hromadného ničení a jejich komponent, ekonomická zločinnost, ilegální migrace apod.

 

 

Kdo nás kontroluje

--------------------------

 

 

V demokratických společnostech se klade velký důraz na kontrolu zpravodajských služeb. Ta obvykle probíhá na úrovni zákonodárné, výkonné a soudní moci. Velmi důležitá je také neformální kontrolní role sdělovacích prostředků. Tyto formy vnější kontroly se v různé míře vztahují i na nás. Uvnitř služby kromě toho uplatňujeme vnitřní kontrolní mechanismy.

 

Stávající zákonná úprava nestanoví konkrétní způsob (<-- typické, sama tajná služba přiznává že kontrola není definována, ale na celé jedné stránce dokáže tuto skutečnost okecat jako že něco kontrolováno je!!!!!!!!!!!!!!!!!!), jak se má uskutečňovat parlamentní kontrola ÚZSI. Parlamentní kontrolu tohoto druhu však považujeme za nezbytnou a proto se aktivně účastníme diskusí, které by vyústily v její ustavení. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (PSP ČR) může naši činnost v současnosti kontrolovat standardními nástroji kontroly exekutivní moci, jakými jsou například interpelace jednotlivých členů vlády, v našem případě ministra vnitra. Našimi přirozenými partnery na parlamentní půdě jsou Výbor pro obranu a bezpečnost PSP ČR a Zahraniční výbor PSP ČR. Snažíme se o to, aby naše komunikace a spolupráce s věcně příslušnými parlamentními orgány byla co nejkvalitnější.

 

Exekutivní kontrola naší činnosti vyplývá ze způsobu jmenování ředitele služby. Ten se své funkce ujímá poté, co jej do čela služby jmenoval ministr vnitra se souhlasem vlády. Odpovědnost za činnost služby tedy nese její ředitel vůči ministru vnitra a skrze něj vůči vládě. Touto cestou probíhá jak úkolování, tak kontrola naší činnosti. Ve věcech hospodaření s prostředky státu nás v příslušném rozsahu kontrolují Ministerstvo financí, Ministerstvo vnitra a Nejvyšší kontrolní úřad.

 

Určitou formou exekutivní kontroly je též koordinace činnosti zpravodajských služeb vládou. Vláda ji provádí především prostřednictvím Bezpečnostní rady státu, resp. jejího specializovaného pracovního orgánu - Výboru pro zpravodajskou činnost.

 

Podléháme rovněž kontrole soudní moci. Tato kontrola by nastoupila, jestliže by činností úřadu došlo k porušení práva. Široká veřejnost se s naší činností seznamuje skrze média. Usilujeme proto o věcný a vstřícný přístup ke sdělovacím prostředkům.

 

Vnitřní kontrolní činnost u nás probíhá jak prostřednictvím jednotlivých stupňů řízení, tak skrze specializované kontrolní útvary s působností ve všech oblastech činnosti služby. Struktura a organizace vnitřního kontrolního systému, realizace výkonu kontrolní činnosti a práva a povinnosti kontrolorů a kontrolovaných vyplývají ze zvláštních interních předpisů.

 

---

 

Ředitel MI6 potvrzuje, že si tajné služby důvěřují, což bylo zřejmě zásadní pro moje pronásledování tajnými službami v UK, Švýcarsku, Francii, Slovensku a Rakousku, protože hovada z BIS a ÚZSI prostě jen řekli, že existuje státní zájem na mém presování. Protože zmiňované země (jejich služby) věří BIS a ÚZSI, uvěřili též že jsem psychopat, násilník, kriminálník a vůbec totální hovado, kterého je právě podusit - proto mě v daných zemích pronásledovaly dotčené tajné služby a způsobily mi, ná základě odpovědnosti za celou situaci u české vlády, milionové škody, které doposud nikdo nezaplatil!!!

 

Ředitel britské SIS o roli zpravodajských služeb

 15. 11. 2010  | SIS

Sir John Sawers, ředitel britské Tajné zpravodajské služby (Secret Intelligence Service - SIS), známé spíše pod označením MI6, přednesl 28.10. 2010 veřejný projev, ve kterém hovořil o principech a hodnotách zpravodajské práce a roli tajných služeb v současném světě. Mimořádnost jeho vystoupení spočívá mimo jiné v tom, že se jednalo o první veřejný projev ředitele britské rozvědky ve více než stoleté historii SIS.

 

 

Terorizmus, proliferace zbraní hromadného ničení a ohrožení kybernetické bezpečnosti, to jsou jedny z hlavních hrozeb, se kterými se podle Sawerse britská zpravodajská komunita potýká. Šéf SIS v projevu vyzdvihl nezbytnost mezinárodní spolupráce mezi partnerskými zpravodajskými službami. Ta se zakládá především na důvěře plynoucí ze vzájemné ochrany informací, které si zpravodajské služby vyměňují. Podtrhl, že utajování činnosti a metod zpravodajské služby je nezbytným předpokladem pro její efektivní fungování.

 

====================================

 

Na úryvcích z dokumentu o STB dokumentuji, že BIS (a ÚZSI) pracují zcela stejně, reálně hůře, což jim umožňují hyper-moderní technologie. Jak uvádím neustále, je jasné, že BIS-mafie, BIS (a ÚZSI) slouží mocenským zájmům tak, že likviduje oponenty mocenské kliky. Mocenská klika je složena z býv. agentů STB, bolševiků, hovad BIS a ÚZSI, podnikatelské mafie a některých politických představitelů ODS a VV. Protože je nyní u vlády ODS, je tak opět vytvořena nenarušitelná síť hovad, které ovládají ČR. A protože této nenarušitelné síti hovad vadím (jako nepohodlný svědek), rozhodli se mě již v roce 2002 totálně zlikvidovat, kdy po 9 letech soukromé války se to projevilo tak, že mám zcela rozložený život a nemám peníze, abych najal advokáta, aby mě z likvidační situace pomohl. Tak se propadám hlouběji a hlouběji... až to nevydržím a skončím jako bezdomovec...

Podstatné je, že je patrné, že ne vždy STB odpůrce jen tak zavraždila a o to jde... mě se snaží dorazit tím, že mi brání mít řádné zaměstnání a tím chtějí dosáhnout, abych spáchal sebevraždu!!! Současně mě likvidují pomocí zločinných psychiatrů kteří šíří to, že jsem psychopat!!!

 

http://www.referaty10.com/referat/Dejepis-Historie/2/tema-2-14-Dejepis-Historie.php

 

5) Akce StB

 

Tento druh akcí StB „sytil“ komunistickou propagandu, která se tak zprvu snažila oslabit pozice demokratů, a po únoru už jen dokazovat důležitost strany, „která věrně hájí zájmy svobobného pracujícího lidu a nikdy jej nevydá do rukou demokracie ... pardon ... buržoázní reakce. V provokacích se StB pochopitelně soutředila na ty, o nichž věděla, že nesouhlasí s komunistickou politikou. Potenciální nepřátele řežimu viděla StB zejména v demokratických protinacistických odbojářích, v přátelích emigrantů a v církvi, proti níž mj. vymyslela nekalně proslulou akci pod jménem Čihoštský zázrak (viz. kapitola 6.).

 

5.1. Případ profesora Krajiny

 

Profesor Vladimír Krajina patřil k výkvětu českého národa - jeden z vůdců protiněměckého odboje, od roku 1944 byl vězněn v Terezíně. Po válce se stal významným politickým činitelem - prvním tajemníkem národně socialistické strany. Komunisté jej jako člena nekomunistického tábora potřebovali před veřejností nějak očernit stejně jako ostatní významné demokratické osobnosti českého politického (i kulturního) života. Tento případ samozřejmě nebyl jediný, ale od ostatních se lišil jednak publicitou (dr. Krajina byl opravdu známý člověk), za druhé zejména odhalením podvodů při vyšetřování a za třetí účastí protektorátního poradce K. H. Franka.

 

Profesor Krajina byl v roce 1946 Rudým právem opakovaně obviněn jako kolaborant. Jedinným „důkazem“ pro toto těžké obvinění byla skutečnost, že byl v Terezíně oddělen od ostatních věznů. K. H. Frank ho totiž považoval za hlavu českého odboje a chtěl jej izolovat. Po těchto výpadech byla z podnětu demokratických poslanců Ústavodárného shromáždění vytvořena zvláštní komise pro vyšetření tohoto případu, vedená komunistou dr. Adamcem. Komise zjistila, že Franka nezákonně - bez uvědomění min. spravedlnosti (v jehož kompetenci nyní Frank byl) - vyslýchali B. Pokorný a B. Reicin, a že Frankovu výpověď zfalšovali. Frank totiž na rozdíl od mnoha svých kolegů, kteří pro zachování svého života byli ochotni udělat cokoliv, věděl, že nemá šanci přežít a vypovídal pravdivě (profesora Krajinu pokládal za hlavu českého odboje). Frank, si dokonce všiml, že v německém a českém textu jeho výpovědi jsou nějaké nesrovnalosti a upozornil na to ministra vnitra Václava Noska (jemuž vyšetřovatelé podléhali). Nosek později marně zapíral a od případu se distancoval prohlášením, že to Pokorný a Reicin učinili z vlastní iniciativy a že o tom nic nevěděl. Tato Noskova „nevědomost“ a ta „vlastní iniciativa“ Reicina a Pokorného musela být každému rozumnému člověku jasná. Nemohlo se prostě stát, že by tak mohutné Noskově zpravodajské síti uniklo něco takového, jako je výslech Franka. Takže pojem „vlastní inciativa“ nahradímě vhodnějším pojmem - „nařízení“. Po prozrazení této a podobných akcí oddělení „F“ min. spravedlnosti Drtina prosadil, že výpovědi členů SS nemohou být použity jako korunní důkaz obžaloby.

 

5.2. Mostecké aféry

 

StB pro tuto akci nátlakem získala vězně Vladimíra Podivína, který jako provokatér v doprovodu dvou estébáků (převlečených za Američany) navštívil v Teplicích bývalého zahraničního vojáka ppor. Pravomila Reichla a požadoval na něm pomoc na protikomunistické akci, údajně vedené Petrem Zenklem (náměstek předsedy vlády), Prokopem Drtinou a Vladimírem Krajinou. V Mostě a Teplicích bylo následovně spolu s Reichlem (odsouzen v květnu 1948 na doživotí) zatčeno asi 40 lidí, z toho sedm důstojníků z povolání. Ministerstva vnitra a národní obrany vydala 17. listopadu dramatické prohlášení o rozsáhlé špionážní síti, kterou si tu buduje zahraniční reakce. Justiční vyšetřování však brzy odhalilo provokaci. Proces se do února nestihl a pak už se samozřejmě nekonal. Druhou část této akce zajišťoval agent Václav Hořic, který v severních Čechách obcházel významnější členy strany Národně socialistické s prosbou, aby si u nich mohl uložit zbraně. Neuspěl, avšak to samé můžeme říci i o trestních oznámeních, podaných některými národními socialisty.

 

5.3. Akce Kameny

 

Po únoru (1948) se desetitisíce občanů snažili uniknout do zahraničí (- emigrace byla nelegální). Komunisté si nemohli dovolit Západu přímo demonstrovat, jak tu lidovou demokracii u nás lidi „zbožňují“. V květnu 1948 začala provokatérská síť agentů nebo konfidentů StB nabízet vytipovaným předpokládaným zájemcům převedení přes hranice NSR. Poblíž Mariánských lázní, u Kraslic, na Šumavě a v Českém lese, ale i poměrně hluboko ve vnitrozemí , např. ve Slavkovském lese se uskutěčňovaly zinscenované přechody hranic. Uprchlíci zpravidla vůbec nevěděli, kde vlastně jsou, ale uklidnilo je, když se dostali na západoněmecký (estébácký) celní úřad, nebo na americké předsunuté strážní stanoviště. V dokonalé imitaci americké kanceláře pak nastala ta nejlstivější a nejhnusnější část operace - „americký“ důstojník (zpravidla příslušník StB, působící dříve v zahraničí) uprchlíky podrobně vyslechl. Ptal se na postoj ke komunistickému režimu a na jejich případnou činnost proti němu a údaje pečlivě zaznamenával. Umíme si jistě představit jak asi mohli tito uprchlíci mluvit o politické situaci v ČSR, navíc se instinktivně chtěli zalíbit, aby si je „na Západě nechali“ a nevydali je zpět, což by se v lepším případě rovnalo dlouholetému vězení. Po výslechu byli exulanti posláni vyřídit si formality na nedalekém německém úřadě, cestou ale zabloudili na československé území a tam je zadržela pohraniční hlídka. Někdy se stávalo, že exulanti nebyli předáni soudům, ale rovnou na postříleni.

 

5.4. Dopis „Velkému metaři“

 

Dopis, adresovaný „ Velkému metaři“, se stal záminkou pro vytvoření monstrprocesu s „československým Rajkem“ Rudolfem Slánským. Z NSR jej přivezl dvojitý agent Rudolf Navečeřal. Původně pracoval pro Moravcovu zpravodajskou službu (pro USA), ale při jednom přechodu hranic byl zadržen a přiměn ke spolupráci s čs. kontrarozvědkou. Navečeřal měl podle příkazu z Německa osobně předat dva dopisy, určené Daniele Kaňkovské a už zmíněnému „Velkému metaři“. Kontrarozvědka je ofotografovala a anonymně předala StB. Tam je vůbec nebrali vážně a zřejmě by se na ně brzy zapomnělo, kdyby se o ně nezačal zajímat sovětský poradce Galkin. Teprve pak se rozjelo pátrání po adresátovi. V dopise se psalo, že adresátovi hrozí proces podobný Gomulkovu a byl mu nabídnut bezpečný přechod hranic a azyl. Vyšetřovatelé a poradci určili za adresáta Slánského. Kaňkovská sice mluvila se svým přítelem, emigrantem Herbrtem Kaudersem (autorem dopisů) o Slánském jako o „Velkém metaři“, ale nikdy se s osobně ním nesetkala a ani ho neznala, přesto byla odsouzena za připravování útěku Slánského na 13 let.

 

5.5. „ Návrat Bohumila Laušmana“

 

Provokátér Vojtěch Erban objížděl v roce 1953 vůdce sociální demokracie se zprávou, že Bouhumil Laušman se vrátí z exilu a postaví se do čela obnovené sociální demokracie. Nikdo mu nevěřil, ale přesto bylo zatčeno asi 200 sociálních demokratů. Erban pak byl ještě nasazen k Laušmanovi na celu jako „volavka“, poté co byl Laušman unesen agenty StB z Rakouska (23. 12. 1953).

 

5.6. Padělky

 

Falšovat se začalo již v roce 1945. Komunisté potřebovali zastínit demokratický odboj (viz. např. kapitola 5.1.) a vyzdvihnout stranický, který si v prvních letech války svou nečinností (Stalin nařídil nepodnikat nic, aby nerozzlobil Hitlera) „uřízl“ u české veřejnosti značnou ostudu. Padělky měli kromě provokačního cíle ještě dva další - desinformovat a sloužit v procesu jako důkazní materiál. Převážná většina padělků přisuzovala oponentům KSČ cíle, jež ve skutečnosti neměli, ale strana je i tak mohla snadno napadnout a po převratu dokonce použít padělky v procesu pro obžalobu. Padělky byly nejčastěji zaměřeny proti emigrantům a jejich přátelům (zejména v 70. letech) a proti církvi - např. když se StB zmocnila roku 1949 pečeti arcibiskupa Berana a v podvržených dopisech vyzývala duchovní, aby na bohoslužbách nečetli arcibiskupův pastýřský list.

 

Nejmasovější padělatelské akce proběhly v roce 1968. Během Pražského jara vyráběli příslušníci StB plno štvavých a desinformačních letáků, které pak byly mj. také rozhazovány z letadel a vrtulníků.

 

Padělané dopisy s výzvou podpory Pražského jara a sblížení s USA dostalo přibližně sto židů i „árijců“,údajně od S. Wiesenthala (ředitele wídeňského dokumentačního úřadu). Padělky měly podpořit teorii o „sionistickém spiknutí“ jako o příčině „kontrarevolučních“ nepokojů v roce 1968. Ještě týž rok dostali bývalí členové KSČ, kteří po srpnových událostech emigrovali, výhružné dopisy, podepsané zneužitými jmény poúnorového demokratického exilu.

 

StB používala padělků dokonce i při vyšetřování - zaměňovala protokoly, falšovala fotografie, magnetofonové nahrávky a padělala svědecká prohlášení.

 

5.7. Vraždy „nepohodlných“

 

Likvidace „nepohodlných“ pravděpodobně začala už v roce 1945, kdy docházelo k neobjasněným vraždám a „náhodným“ nevysvětlitelným úmrtím, mezi které patří i smrt ministra zahraničí Jana Masaryka. Na veřejnosti se o tomto úmrtí vedly časté polemiky. Někteří tvrdili, že na Masarykově „sebevraždě“ se podílel estébák Augustin Schramm (komunista, vyškolený v SSSR). Pokud tomu tak skutečně bylo, musel se Schramm samozřejmě také dostat na „seznam nepohodlných“. 27. května 1948 si jeho jméno na tomto „seznamu“ někdo odškrtl. Schramm byl zastřelen v Praze, když ze sekretariátu KSS v Bratislavě přivážel dokumenty o Slovenském národním povstání. Dokumenty už nikdo nikdy neviděl. Vraždu estébáci „přišili“ dvěma studentům, kteří byli zadrženi, když se vraceli z exilu pro své přátele. Mladíci M. Choc a S. Šádek Schramma vůbec neznali, přesto byli uznáni vinnými a popraveni.

 

Jednou z nejznámějších likvidací se stala vražda generála Heliodora Píky, který se dozvěděl až příliš mnoho o nekalých komunistických praktikách, mj. také věděl, že L. Svoboda (min. nár. obrany) a Z. Fierlinger (předseda SD) jsou agenti NKVD. Když odmítl s novým režimem „spolupracovat“ (- B. Reicin po něm požadoval dosvědčit, že prezident Beneš připravoval převrat), byl popraven, resp. zavražděn na příkaz nám dobře známého velitele armádní rozvědky - Bedřicha Reicina.

 

Mezi způsoby likvidace patřily tzv. fémové vraždy, kdy oběti byly odvezeny na nějaké odlehlé místo a „při pokusu o útěk“ zastřeleny. To se týkalo např. národně socialistického funkcionáře ing. Petra Konečného, který prohlédl provokaci a byl tudíž příliš nebezpečný. Zastřelili ho někde u Bánské Bystrice. Podobně nedaleko Benešova dopadl příslušník bezpečnosti František Novotný. Obě vraždy schválil velitel StB (1945-1950) Jindřich Veselý. O obou vraždách věděli mj. M. Pich-Tůma, plk. J. Čech a B. Šedivý (náčelník pražské bezpečnostní ústředny), přičemž dr. Šedivý vraždu novotného osobně vyšetřoval. Někdy se vězňům možnost útěku „milosrdně“ zinscenovala, aby mohli být zabiti na „opravdovém“ útěku.

 

Nejjednoduší a nejčastější formou likvidace byla „sebevražda“, kterou kromě Masaryka skončil např. také Josef Herod (funkcionář strany národně socialistické) - ve vězení, ing. M. Reinman (z úřadu předsednictva vlády) - též ve vězení. Je také znám případ vězně, kterého našli oběšeného v cele na opasku, přičemž vězňové při sobě nesměli mít žádnou věc, která by se jakkoliv dala použít pro sebevraždu.

 

Ve vězení zemřel také B. Laušman (otráven cigaretami). Ve vyšetřovací vazbě byl umlácen rada Zdeněk Marjanko (který zjistil spojitost komunistů s Krčmáňským případem), lidovecký poslanec ing. R. Sochorec páter Toufar (viz. kapitola 6.), zpravodaský důstojník ing. Bedřich Wiesner aj.

 

Nezákonné akce StB před únorem (o době po únoru snad není třeba hovořit) v drtivé většině případů nebyly zakončeny, tak jak by každá aféra zakončena být měla - totiž vypátráním a potrestáním přímých viníků a lidí za ně zodpovědních, ale kdo by taky měl zájem na tom vypátrat a potrestat sám sebe. Můžeme se ale podivovat nad tím, že ani v souvislosti s případem dr. Krajiny (viz. kap. 5.1.), kdy viníci byli jasně odhaleni, nikdo z nich nebyl potrestán a vyšetřovatel Pokorný byl naprosto neuvěřitelně za své těžké provinění Noskem dokonce povýšen (Reicin - nebyl povýšen zřejmě jen proto, že jako velitel ZOB už více povýšen být nemohl). To, že demokratické strany Národní fronty už prostě nedokázaly ovládat průběh událostí a čelit společnému náporu naší nejsilněší politické strany a Sovětského svazu, byl jeden ze zásadních projevů úpadku demokracie v Československé republice po druhé světové válce.

 

7) Kontrola obyvatelstva

 

Konfidenti, odposlechy, kontrola korespondence a domovní prohlídky měli za úkol nejen provokovat a obstarávat důkazní materiál, ale také nahánět strach a vzbuzovat vzájemnou nedůvěru mezi obyvatelstvem. Snaha vzbudit strach a nedůvěru je příznačná pro každou nedemokratickou vládu. Tyto přirozené lidské vlastnosti totiž izolují schopné jedince, kteří by mohli vést ty duševně slabší v boji proti útlaku.

 

7.1. Odposlechy, kontrola korespondence a domovní prohlídky

 

Odposlechy byly velice rozšířenou formou získávání „důkazů“. V dubnu 1949 pro odposlech telefonů StB vvyčlenila 60 lidí, pracujících na pražské Hlavní poště. S postupem času a rozvoje techniky (dovezené ze Západu) se množství monitorovaných telefonů rapidně zvýšilo. V roce 1968 mohla technika StB sledovat 52 000 telefonních linek, avšak pro pochopitelný nedostatek lidí nebyla tato obrovská kapacita ani zdaleka využita. V 70. letech StB přímo sledovala asi tisíc telefonních linek a na každé obvodní telefonní ústředně měla vlastní místnost, určenou výhradně pro odposlech. Část hovorů byla poslouchána přímo a část nahrávána pro pozdější možné použití. Odposlechy se dělily na tři druhy - stálý, dočasný (podle probíhajících akcí StB) a namátkový. Obdobný systém platil pro kontrolu korespondence. K obstarávání materiálů pro vyšetřování sloužily také tajné domovní prohlídky. Ale ne vždy se při nich snažila StB postupovat utajeně. Postižení našli někdy drobné změny v uspořádání svých věcí a mnohdy se domnívali, že je tak diskrétně varují sympatizující příslušníci StB. Ti se však spíše snažili vyprovokovat nějakou reakci, která by se pak dala soudně stíhat.

 

7.2. Konfidenti

 

Externí spolupracovníci informační mašinerie totality byli mezi civilním obyvatelstem získáváni sliby, výhružkami a nejčastěji vydíráním - např. když spáchali nějaký drobný trestný čin nebo když se StB dověděla o jejich manželské nevěře. Pro vězně (často nevinné lidi) platily tvrdší metody - opakované bití do bezvědomí nebylo vyjímkou. Ne vždy byl nátlak úspěšný. Nejméně konfidentů se podařilo získat v řadách církve. Velkou pozornost StB věnovala lidem, kteří přišli do styku s cizinci - úředníkům, turistům (o přátelích emigrantů a cizinců nemluvě). Straničtí funkcionáři, různí vedoucí pracovníci a zejména kádrováci (osobní oddělení) měli konfidenství vlastně už v samotném popisu práce. V každé základní organizaci KSČ se skrývalo podle její velikosti (1-5) donašečů.

 

Stejně jako za Rakouska - Uherska, ani za totality nebylo radno kritizovat v hospodách, restauracích a ostatních veřejných zařízeních. Bylo totiž velmi pravděpodoné, že číšník, který vás obsluhuje, nebo holič, který vás stříhá, donáší. Agenti provokatéři brzy vyšli z módy, protože lidi nedůvěřovali ani svým přátelům, natož cizím lidem. Odhaduje se, že v 50. letech působilo v ČSR 150 000 až 180 000 konfidentů (vedle placených zaměstnanců). Ministr vnitra gen. Josef Pavel v roce 1968 oznámil, že StB měla v 50. letech 30 000 přímých zaměstnanců a systematicky sledováno bylo 120 000 osob.

 

Nasazení a využití opravdu významných agentů bylo dlouhodobě plánováno a připravováno. Například agenti - budoucí emigranti trénovali ve výcvikovém střediku u Máchova jezera už v roce 1946.

 

8) Vyšetřování

 

Vlastní vyšetřování resp. výroba politických procesů se v zásadě skládala ze dvou fází. První měla krutým mučením a psychickým deptáním zlomit lidskou osobnost a vynutit „přiznání“ (které totiž bylo podle teorie Adreje Vyšinského totalitní justicí pokládáno za korunní důkaz viny). Byla uplatňovaná zejména na odpůrcích režimu, protože někteří uvěznění komunisté - např. Slánský - kteří se vždy podřizovali příkazům strany po nějakém čase ve vazbě sami začali ve svém podvědomí pochybovat o své nevině a postupně se ztotožňovali s obžalobou (a po brainwaschingu ji dokonce podporovali). V druhé fázi byl vyslýchaný člověk pomocí tzv. brainwashingu a drog připravován na „proces s velezrádcem“.

 

=================================================

 

Na celé situaci zpravodajských her je patrné, že stovky (a tisíce) osob nakupuje vedení BIS-mafie (a BIS a ÚZSI) neustále, protože nemají dost peněz a jdou do rizika páchání vysoce sofistikované trestné činnosti za peníze, kdy jim vedení BIS-mafie (a BIS a ÚZSI) vtlouká do hlavy, že je z trestné činnosti vytáhne, protože mě zlikvidují dříve, než budou TČ prošetřeny. Je to patrné na postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, které nebylo schopné za více než 9 měsíců (do ledna 2012) prošetřit jediný trestný čin, z čehož jsem na pokraji zhroucení. Od května 2011, od podání rozsáhlejšího TO, totiž vzrostly aktivity BIS-mafie několikanásobně, a jak již jsem uvedl, hrozí mi kolaps, protože se útoky agentů BIS (a ÚZSI) nedají vydržet. Denně jsem obětí stovek slovních a symbolických výhrůžek a provokací a navíc členové BIS-mafie útočí na moje aktivity i v zákulisí, u partnerů, což je ještě horší... Je jasné, že dokud nebude vedení BIS a ÚZSI ve vězení, doporučuji ale tyto parazity společnosti raději rovnou popravit (co s nimi), nebudu mít klid, protože nevyčerpatelný státní rozpočet umožňuje BIS-mafii nové a nové operace. Jak je dnes 25.1.2012 uvedeno ve zprávě o mrázkově smrti, tak je patrné, že jsem ve stejné situaci, protože vadím politikům a skutečně vše naznačuje, že mrázkova poprava byla dílem BIS, na přání politiků, kteří si tak vyřešili existenci nebezpečných informací z mrázkova archivu - moje videa a fotky stovek hovad z BISu a ÚZSI mohou fungovat stejně, protože není myslitelné, aby tajná služba páchala rozsáhlou trestnou činnost v roce 2012... problémem je, že evidentně hovada BIS-mafie, BIS a ÚZSI stačila doposud policii a státní zastupitelství zmanipulovat a zkorumpovat tak, že právě v kontextu nic nečiní a trestnou činnost nestíhají, kde je důvodné podezření, že důvodem jsou právě i politické tlaky, kdy znovu upozorňuji, že ODS a VV mě zřejmě totálně nesnášejí!!!

Jako příklad toho, že mladí (kdy vedení BIS-mafie jich denně koupí na mě několik) kvůli troše penězům páchají trestnou činnost, uvádím následující...

 

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/161877-k-prani-spinavych-penez-slouzi-i-studentske-ucty/

 

K praní špinavých peněz slouží i studentské účty

 

25. 1. 2012 10:29, autor: pet

 

Praha – V Česku se ročně vypere přes 100 miliard korun, část z nich jde přes studentské účty. Vyplývá to ze zprávy protikorupční policie. Studenti se do praní špinavých peněz často dostávají na základě inzerátu s nabídkou finančního poradenství. Kvůli obtížnému dokazování trestného činu ale policie odsoudí jen zlomek pachatelů.

 

České bankovky

 

Podle Jiřího Tvrdého z Finančního analytického útvaru ministerstva financí se do praní špinavých peněz často dostanou dříve netrestaní lidé, zejména mladší ročníky. Většinou odpoví na inzerát nabízející podnikání ve finančním poradenství. Lidé si kvůli práci založí účet, na který jim přijdou peníze pocházející z podvodu.

 

Podle instrukcí šéfa je vyberou v hotovosti a následně pošlou přes nastrčenou firmu další osobě do zahraničí. Podle Tvrdého už za takové jednání padlo několik rozsudků kvůli nedbalostnímu praní špinavých peněz. Potrestaní jsou nakonec většinou jen nastrčení bílí koně, velké ryby trestu uniknou.

 

Podle zprávy protikorupční policie mohou být v Česku odsouzeni za úmyslné praní špinavých peněz pouze ti pachatelé, kterým je možno dokázat nejen krycí finanční transakce, ale i primární trestný čin. V zahraničí stačí dokázat, že byl trestný čin spáchán pouze "s určitou mírou pravděpodobnosti". Česko se tak stalo ideální pračkou špinavých peněz.

 

Čtěte také:

•V Česku se perou peníze z phishingu, 17. 12. 2011

•Češi možná prali ve Švýcarsku špinavé peníze, padla obvinění, 24. 10. 2011

 

Zdroj: Právo

 

====================================

 

Politika vládnoucí ODS je podivná a pravděpodobně se ODS dohodla s BIS a ÚZSI na mé likvidaci...

 

http://www.lidovky.cz/exministr-drobil-povede-volebni-kampan-ods-fk1-/ln_domov.asp?c=A120125_171509_ln_domov_kim

 

Exministr Drobil povede volební kampaň ODS

 

 25. ledna 2012  17:10

 

PRAHA - Kampaň ODS do podzimních senátních a krajských voleb povede její místopředseda Pavel Drobil. Předseda strany Petr Nečas jej pověřil vedením technického štábu pro přípravu kampaní. Později by se měl Drobil stát také politickým šéfem kampaně občanských demokratů.

 

Informuje o tom server Euro.cz. "V tomto okamžiku ODS ustanovila technický štáb, který zajišťuje po technické stránce přípravu na krajské a senátní volby. Jsou tam především zaměstnanci hlavní kanceláře ODS, předseda strany mne na pondělním jednání výkonné rady pověřil, abych ve skupině zastupoval grémium ODS," řekl Drobil.

 

VÍCE O KAUZE DROBIL:

 

Uplácel exministr Drobil? Kauza se znovu otevírá

 

To, že má být jmenován i politickým šéfem kampaně, ale zatím nepotvrdil. "Politický štáb budeme ustavovat zřejmě až v březnu. Práce na volební kampani mne zajímá, ale zatím to víc neřeším," sdělil serveru.

 

Drobil byl do čela kampaně jmenován, přestože stále ještě nebyla uzavřena kauza údajné korupce na Státním fondu životního prostředí z doby, kdy byl ministrem životního prostředí. Po dohodě s Nečasem tehdy kvůli aféře rezignoval.

 

Policie v půlce června případ odložila. Následně se však dostala do sporu se státním zastupitelstvím o to, zda jednala, či nejednala na jeho pokyn.

 

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman kauzu znovu otevřel v listopadu.

 

 ČTK

 Lidovky.cz

 

---

 

Na vlastním postupu vě věci více než pravděpodobné machinace Drobila je typické to, jak uvedli sami státní zástupci, že věc je nutné posuzovat v kontextu (SZ MSZ v Praze Hercegová přesně řekla, že je nutné causu "posuzovat ve všech souvislostech")... to právě může znamenat jiné postavení před zákonem lidí okolo politiky, což je přesně to co kritizuji od roku 1988. Evidentně totiž státní zástupci podléhají politickým tlakům a může to být vysvětlení, proč OSZ pro Prahu 1 nebylo schopno od května 2011 vyšetřit jediný TČ BIS-mafie. Je totiž evidentní, že pokud spojí síly hovada BIS, ÚZSI, ODS (a VV), bolševici a estébáci je z nich elitní klub nedotknutelných, což je ale nezákonné a správně by měli být okamžitě pro porušení § 329 zneužití pravomoci úřední osoby stíháni i státní zástupci, kteří jsou politické mafii na ruku. Není totiž možné, aby zločinecké hovado (u mě členi BIS-mafie) nebylo stíháno jen proto, že má politické kontakty... jak hovada BISky vše sledují je patrné právě teď, 26.1.2012 v 16:24 BIS snímá obsah mého počítače v kavárně a bezdrátově vybízí k akci hovada-pěšáky se v kavárně nacházející - naznačují, že moc BIS-mafie je neprůstřelná a asi by sem tam nějaký státní zástupce potřeboval pověsit za hrdlo do průvanu, aby jeho natvrdlý mozek dostal kyslík... naposledy!!!

Podstatné je i to, že ODS je jako politická síla více než nedůvěryhodná a její moc právě rekurzivně může držet, a asi drží, BIS-mafie, BIS a ÚZSI, kde vše je postaveno na rozdělování peněz, funkcí a pozic, kde je podstatné, že přitom asi dochází k masivnímu obchodování s lidmi. Jak mohu denně vidět, vedení BIS (a ÚZSI) denně nasazuje do akce nové a nové lidi s estébackými manýrami, kteří ovšem pro svůj věk nikdy pro STB pracovat nemohli. Na pěšácích BIS-mafie, tedy na členech BIS (a ÚZSI) je patrné, že s chutí páchají TČ protože by se jako normální lidi neuživili!!! A to bude kámen úrazu - tyto hovada jsou do páchání trestné činnosti proto, že nemají jinou možnost a tedy pro vedení BIS-mafie, vedení BIS (a ÚZSI) udělají cokoliv!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

Uplácel exministr Drobil? Kauza se znovu otevírá

 

 16. listopadu 2011  17:21

 

PRAHA/BRNO - Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman znovu otevřel kauzu údajného podplácení odvolaného šéfa Státního fondu životního prostředí (SFŽP) Libora Michálka ze strany bývalého ministra životního prostředí Pavla Drobila (ODS).

 

Policie případ odložila v červnu, Zeman však v rámci takzvané kontroly skončené věci dospěl k závěru, že rozhodnutí o odložení bylo předčasné. Informovala o tom mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) Helena Markusová. Drobil věří, že bude po doplněném dokazování definitivně očištěn.

 

ČTĚTE TAKÉ:

 

Michálek dostal od Drobila 150 tisíc

 

"Policii České republiky bude uloženo doplnit dokazování podle konkrétních závěrů provedené prověrky, neboť za současného stavu nelze ve věci rozhodnout. Teprve po doplnění dokazování bude možno učinit závěr, zda je dáno důvodné podezření ze spáchání trestného činu konkrétní osobou," uvedla Markusová.

 

"Pokud je tomu takto, potom závěr NSZ vítám, neboť je z něj zřejmé, že nebylo zejména možné rozhodnout o mém obvinění z trestného činu. Věřím, že po doplněném prověřování budu definitivně očištěn od všech Michálkových nařčení, a zejména skončí spekulace o zasahování do vyšetřování," reagoval prostřednictvím SMS Drobil.

 

Kauza Drobil

 

Pavel Drobil a Libor Michálek

 

Michálek loni v prosinci upozornil na údajnou korupci na SFŽP prostřednictvím tajných nahrávek. Drobilův poradce Martin Knetig na nich popisuje, jak se dostat k penězům na financování další kariéry svého šéfa a ODS. Michálek pak řekl o svých podezřeních ministrovi i s tím, že si rozmluvy nahrál. Drobil ho údajně požádal, aby záznamy zničil. Nabídl pak prý Michálkovi místo svého náměstka. Drobil se kvůli aféře distancoval od Knetiga. Tvrdil, že poradce nejednal na základě jeho instrukcí. Odvolal také Michálka kvůli tomu, že rozhovory nahrával a záznamy pustil do médií. Nahrávky zveřejnila Mladá fronta Dnes (MfD). Ministr po dohodě s premiérem Petrem Nečasem (ODS) rezignoval.

 

Protikorupční policie případ odložila s tím, že nejde o podezření ze spáchání trestného činu. Mezi útvarem a státním zastupitelstvím pak ale vypukl spor o to, kdo za odložením stojí. Podle tehdejšího vyjádření mluvčí Městského státního zastupitelství v Praze Štěpánky Zenklové se policie ztotožnila se závěrem obvodní státní zástupkyně pro Prahu 1. S tím však protikorupční útvar nesouhlasil. Jeho šéf Tomáš Martinec uvedl, že kriminalisté jednali na pokyn státní zástupkyně, sami prý byli jiného názoru. Martinec již dříve také avizoval, že pokud NSZ kauzu znovu otevře, policie bude žádat o vydání místopředsedy ODS Drobila k trestnímu stíhání a zbavení poslanecké imunity.

 

Všechna obvinění však odmítl. Policie podle dřívějšího vyjádření Zenklové nezjistila, že by Drobil Michálka vybízel ke zničení důkazů o nezákonné činnosti SFŽP na úseku zadávání veřejných zakázek a nabízel mu v této souvislosti lukrativnější pracovní zařazení. "Nepodařilo se prokázat, že by P. D. znal obsah nahrávky," uvedla v červnu mluvčí. Podle ní mu ani nikdo nedal žádné materiály, ze kterých by korupce na SFŽP vyplývala. Neměl tak prý motiv jednat nezákonně.

 

"Policejní orgán v této věci dospěl k jinému právnímu názoru a zmiňované usnesení o odložení věci vydal na pokyn dozorové státní zástupkyně," uvedl však tehdy Martinec. Jeho tvrzení podpořil i policejní prezident Petr Lessy, který vyjádření, že se policie ztotožnila s názorem žalobkyně, označil za nepřijatelné. Zenklová však trvala na tom, že státní zástupkyně žádný pokyn nevydala a policie se rozhodla samostatně.

 

Obžaloba Knetiga

 

Státní zastupitelství nedávno podalo obžalobu na Knetiga, kterého viní z nepřímého úplatkářství. Údajně požadoval po pracovníkovi banky úplatek v souvislosti s rozhodováním o ukládání volných peněz SFŽP v bankách. Soud však bez veřejného projednání stíhání Knetiga po několika dnech zastavil. Státní zastupitelství s tím nesouhlasí a podalo proti rozhodnutí stížnost. Více čtěte ZDE.

 

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 se nejprve zabývalo kauzou na základě trestního oznámení podaného na Nečase, Drobila, tehdejšího ministra vnitra Radka Johna (VV) a vedoucího úřadu vlády Lubomíra Poula. Uložilo protikorupční policii, aby prošetřila, zda se muži nedopustili trestného činu neoznámení nebo nepřekažení korupčního jednání.

 

Policie případ letos na jaře odložila. NSZ však vydalo v rámci kontroly závazný pokyn k zahájení trestního řízení proti Drobilovi. Týdeník Respekt pak uvedl, že pražská městská žalobkyně Jana Hercegová svoji podřízenou nabádala, aby případ neprověřovala. Hercegová se proti tomuto tvrzení důrazně ohradila, doporučila prý Pokorné pouze to, aby případ posuzovala "ve všech souvislostech".

 

 Lidovky.cz

 ČTK

 

======================================

 

Na causách Martina Romana, bývalého GŘ ČEZ, je vidět jak mafie (BIS-mafie) vydělává peníze. Na jednom obchodu vydělali podvodem na státu 10,7 miliardy Kč!!! Tento mafián ale neskončil jen u jednoho obchodu se Škodou Power, ale stačil vydělávat i na dalších obchodech (České dráhy), kdy je evidentní, že grázlové z ODS (a VV) mu poskytovali na obchody politické krytí (viz v textu TO)!!! Detail je pak to, že firma Cokeville Assets z Britských Panenských ostrovů v Karibiku dokázala prodávat informace pro obchody a vše nasvědčuje, že se jedná o firmu napojenou či přímo vlastněnou hovadama z BIS (či ÚZSI) - podobné jednání je pro hovada z BIS a ÚZSI typické!!! Jde tedy o to, a je to evidentně poněkud celo-republikový problém, že hovada z BIS (a ÚZSI) díky špionážní technice ovlivňují podnikatelské činnosti - na to jsem ale upozorňoval již před mnoha měsíci!!!

Navíc na všech podobný causách je patrné, že hovada z BIS a zpříznění politici se snaží vše zamést pod koberec ovlivňováním orgánů policie, což je pro tento způsob řešení podnikání typické. Jde totiž o to, že v causách jde o obrovské částky a pak se samozřejmě mafii vyplatí uplatit několik policistů i soudců!!! Na všech podobných causách je navíc právě evidentní, že chybí politická vůle mafie šetřit, protože tyto evidentně sponzorují politické subjekty (opět jednoznačně vede ODS a VV) - typický český bordel, kdy politikům nevadí špinavé peníze mafie, hlavně že mají za co luxusně existovat!!! Problémem je, že mafiánský kapitalismus ničí českou ekonomiku, která mohla být v mnohem lepším stavu, kdy odpovědnost za destrukci si právě politici (opět vede ODS a VV) nechtějí přiznat. Protože tyto moje názory BIS evidentně poskytla politikům ODS a VV, je více než pravděpodobné, že útoky veřejné správy ČR jsou vedeny právě i s tímto faktorem (a to již je potom pochopitelné, že nemám šanci na normální život)!!! Když se spiknou grázlové ODS (a VV) a tajné služby je pochopitelně vymalováno!!!!!!!!!!!!!!!!!! Tuto "inteligentní" likvidaci pomocí zásahů do mého života státní správou pak (ne)pochopitelně odmítají státní zástupci a policie pochopit, protože se o novodobých disidentech jaksi mlčí, protože BIS-mafie, BIS (a ÚZSI) za podvodně získané miliardy jednoduše oponenty již na počátku nakoupí a začlení za výhodný bakšiš do systému BIS-mafie!!! Jak říkám, s miliardami je pak korupce hračka, což odmítají nějak pochopit policejní ožralové typu Perníka, kdy já zase nechápu, že takový hajzlové mohou pracovat u policie!!!

Pozn: jak se hovada z BIS mohou přetrhnout, aby mě dorazli, je slyšet i nyní (3.2.2012 v cca 14:45) - v kavárně (kam chodím) jsou 4 hovada BIS, které mi vyhrožují právě při zápisu mafiánských praktik Martina Romana, čímž opět hovada BIS-mafie (BIS a ÚZSI) potvrdili, že skutečně dělají ochranku podobným mafiánským pseudo-podnikatelům.

 

http://zpravy.idnes.cz/miliony-za-skodu-plzen-sly-tajemne-firme-do-karibiku-f9u-/domaci.aspx?c=A120131_221541_domaci_brm

 

Miliony za Škodu Plzeň šly tajemné firmě do Karibiku

 

Janek Kroupa, Jana Klímová1. února 2012  0:31

 

Tajemná firma Cokeville z Britských Panenských ostrovů neinkasovala provize jen ze zakázek kolem pražského Dopravního podniku. Před třemi lety dostala miliony korun i za rady při prodeji plzeňské Škody Power.

 

Škoda Plzeň. | foto: Jiří Berger, MF DNES

 

Dobrá rada nad zlato. Firma Cokeville Assets z Britských Panenských ostrovů v Karibiku to dobře ví. Nedávno se ukázalo, že inkasovala miliony korun za rady firmám, které získávaly zakázky od pražského Dopravního podniku. Angažovala se však i při prodeji Škody Power, nejcennější části plzeňského strojírenského gigantu Škoda.

 

Velké téma o Škodě Plzeň Čtěte ve středu 1. února

 

MF DNES v počítači

MF DNES pro iPad a iPhone

 

Podle kontraktu uzavřeného v polovině roku 2009 měl Cokeville dostat provizi celkem 130 milionů korun z prodejní ceny Škodovky. MF DNES má dokument, kde karibská firma na základě tohoto "konzultačního a poradenského" kontraktu žádá splátku 15 milionů korun.

 

Existenci dohody potvrdila právní kancelář Šachta & Partners, která s Cokeville spolupracuje. "Nebudeme však komentovat transakce soukromých subjektů," řekl partner kanceláře David Michal.

 

Proč by měli majitelé Škody Power platit karibské firmě za rady při hledání kupce, je záhada. V té době už totiž běžela hlavní jednání s korejským Doosanem, který také za dva měsíce firmu za 11,5 miliardy korun koupil.

 

Škodu prodali za více než 11 miliard

 

Prodej Škody Power byl výborný obchod. Celou Škodu její majitelé od státu získali zhruba za 800 milionů korun. O pár let později jen její energetickou část, "nakrmenou" mimo jiné dobrými zakázkami od ČEZ, prodali za více než 11 miliard.

 

Ke komu tyto prostředky přišly? I v tom už je jasno. Většinovými vlastníky celé Škody byli manažeři z týmu, který kolem sebe soustředil původní ředitel firmy Martin Roman, pozdější šéf ČEZ.

 

MF DNES získala úřední dopis, který potvrzuje, že získání většinového podílu ve Škodě měli manažeři od začátku domluvené. Jeho autorem je švýcarský právník Daniel Bloch. Píše jménem českého kolegy Josefa Brože.

 

Snaží se švýcarskou prokuraturu přesvědčit, aby ve vyšetřovacích spisech utajili identitu Josefa Brože, manažerů Škodovky i Martina Romana. Prokurátoři totiž vyšetřovali okolnosti divoké privatizace Mostecké uhelné společnosti a jako vedlejší produkt shromáždili i řadu bankovních dokumentů o nákupu Škody. Tu oficiálně získala stejně jako Mosteckou firma Appian.

 

Kruh se uzavírá u Brože

 

V dopise jsou popsány mimo jiné i úmysly manažerů Škody. "Žadatel (Brož) dostal v roce 2002 pověření, aby vytvořil strukturu společností a trustů, s jejichž pomocí by mohli později klienti, které zastupoval, získat většinový podíl ve skupině Škoda." Podle dopisu získali manažeři 66 procent firmy, zbytek zůstal Appianu.

 

Klienty Josefa Brože byli právě manažeři Škody. Stát, který manažery v té době de facto zaměstnával, tak přinejmenším uvedli v omyl. O jejich angažmá totiž oficiální místa nic nevěděla.

 

Ne zcela jasná je role Martina Romana. Ten zopakoval, že nikdy přímo ani nepřímo Škodu nevlastnil. Podle dokumentu měl původně nárok na největší podíl. Jenže ten byl pak převeden na jeho právníka Josefa Brože. A zde se kruh uzavírá. Právě Brož je tím, kdo měl podle smlouvy zatím neznámé firmě Cokeville propojené s politickými obchody a lobbisty platit celkem 130 milionů korun za blíže nespecifikované rady.

 

Kam dál?

Privatizace Škody: podezření na úplatek 150 milionů

 Roman hlídal dráhy a Škoda v té době získala zakázky za 6 miliard

 PŘEHLEDNĚ: Kdo je kdo v zákulisí prodeje Škody a kde se objevuje Roman

 ČEZ a Škoda. Dokumenty ukazují, co Martin Roman léta tajil

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/miliony-za-skodu-plzen-sly-tajemne-firme-do-karibiku-f9u-/domaci.aspx?c=A120131_221541_domaci_brm

 

---

 

Privatizace Škody: podezření na úplatek 150 milionů

 

Jana Klímová, Janek Kroupa24. listopadu 2011  0:21

 

Švýcarská prokuratura odhalila toky milionů korun za poradenství při prodeji Škody Plzeň. Sto padesát milionů putovalo na tajemnou firmu sídlící na Britských Panenských ostrovech. Odtud se pak balík financí rozděloval dál. Část z něj s největší pravděpodobností skončila jako korupční peníze v Česku.

 

Vyšetřovatelé mají podezření na korupci. Ilustrační foto | foto: Jiří Berger, MF DNES

 

Zjistili to detektivové ve Švýcarsku, když mapovali toky peněz kolem skupiny Appian kvůli podezření, že jeho majitelé ve švýcarských bankách perou špinavé peníze. Švýcaři se o Appian zajímali hlavně kvůli dřívějšímu problematickému ovládnutí Mostecké uhelné společnosti, ale v této souvislosti narazili i na transakce kolem Škody, kterou si Appian pořídil v letech 2002 a 2003.

 

Jak se prodávala Škoda

 

V 90. letech patřila strojírna Škoda Lubomíru Soudkovi, ten ji však zatížil obrovskými dluhy.

 

V roce 2000 se stát rozhodl továrně pomoci. Česká konsolidační agentura získala přes 48 % akcií nové Škody Holding, která pokračovala ve výrobě, zbytek původní Škody spadl do konkurzu.

 

V roce 2002 stát své akcie a další aktiva Škody prodal Appianu za 350 milionů Kč. Appian pak za 450 milionů dokoupil i akcie a další majetek Škody z konkurzu.

 

Dnes firmu vlastní exmanažeři Appianu Tomáš Krsek, Michal Korecký, Marek Čmejla a Jiří Diviš.

 

Švýcaři podle zjištění MF DNES požádali tuzemské Vrchní státní zastupitelství už před rokem, aby jim rozdělení podezřelých 150 milionů korun pomohlo rozklíčovat. Součástí mají být i domovní prohlídky některých českých firem. V žádosti doslova stojí, že jde o vyšetřování v souvislosti s podezřením z "korupce při prodeji aktiv ve skupině Škoda". "Touto věcí se zabýváme," potvrdil MF DNES vrchní žalobce Stanislav Mečl.

 

O jaké peníze šlo? Appian poslal 150 milionů firmě Ashby Commercial, a to na základě poradenské smlouvy z roku 2002. Odměna byla podmíněna tím, že Appian získá část Škody od státní České konsolidační agentury (ČKA) za 350 milionů korun. A to se před koncem roku 2002 stalo. Švýcaři k sumě za poradenství, která dosahuje téměř polovinu kupní ceny, ve své analýze napsali: "Veškeré nepřímé důkazy vedou k podezření, že by se zde mohlo jednat o korupční platbu ve prospěch veřejného činitele pro usnadnění koupě aktiv u ČKA."

 

Ashby Commercial získala slíbených 150 milionů korun v únoru 2003, krátce nato se peníze vydaly na další cestu. Zhruba 100 milionů korun šlo do lichtenštejnské nadace Antinari Anstalt, 30 milionů do firmy Darios Management z Britských Panenských ostrovů a zbylých 20 milionů do neznámé společnosti Unipro Development.

 

Klíčové a záhadné bylo, co se dělo dál. Najatý manažer firmy Darios totiž podle zjištění Švýcarů zajišťoval "bankovní transakce" ve prospěch svých dalších klientů, což byli tehdejší majitelé poradenské firmy Slavia Capital Praha Martin Kvietik, Peter Gabalec a Peter Ratkovský. Konkrétně mělo jít o vyplacení jisté odměny za zprostředkování koupě Škody od ČKA. Taková platba by však byla problém - Slavia Capital totiž zároveň pracovala jako oficiální poradce pro stát právě pro prodej Škody.

 

Téma o Škodovce a cesta do Curychu Čtěte ve čtvrtek 24. 11.

 

Slavia transakci ani za dva dny, kdy měla otázky MF DNES, nestihla vysvětlit. "Vyžaduje si to práci s archivními údaji a také komunikaci s dotčenými stranami," řekl mluvčí Peter Benčurik.

 

Zvláštní je i tok peněz z lichtenštejnské Antinari. Ta sto milionů poslala jako půjčku české firmě Marila Invest, jejímiž hlavními postavami byli kontroverzní podnikatel Tomáš Pitr a později zastřelený kmotr podsvětí František Mrázek.

 

Appian peníze pro Ashby nevysvětlil. Jeho zástupce Marek Čmejla ke všem otázkám vzkázal, že jde o nepodložené spekulace.

 

Kam dál?

Škoda Plzeň, Roman, ČEZ. Policie rozkrývá podivné majetkové vztahy

 Miliony za Škodu Plzeň šly tajemné firmě do Karibiku

 

Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/privatizace-skody-podezreni-na-uplatek-150-milionu-fvn-/ekonomika.aspx?c=A111123_200200_ekonomika_abr

 

---

 

http://ekonomika.idnes.cz/roman-hlidal-drahy-a-skoda-v-te-dobe-ziskala-zakazky-za-6-miliard-p79-/ekonomika.aspx?c=A111017_083145_domaci_js

 

Roman hlídal dráhy a Škoda v té době získala zakázky za 6 miliard

 

Jan Sůra17. října 2011  8:46,  aktualizováno  10:48

 

V létě roku 2009 seděl Martin Roman už více než dva roky v dozorčí radě Českých drah, kam jej ministr Řebíček vyslal jako "zkušeného člověka z byznysu". A právě v roce 2009 přišlo zlaté období spolupráce drah s plzeňskou Škodou. Během pár měsíců dráhy uzavřely kontrakty za šest miliard korun s firmami patřícími pod Škodu Transportation.

 

Škoda Plzeň. | foto: Jiří Berger, MF DNES

 

To je firma, ke které, jak se ukazuje, měl Roman blíže, než dosud připouštěl.

 

Velký objem zakázek pro Škodu kontrastuje s jeho tvrzeními o vztahu mezi drahami a Škodou. "Ty zakázky, o kterých vy hovoříte, byly vysoutěženy dávno předtím," říkal Roman v rozhovoru pro MF DNES.

 

Škoda získala zakázky v době, kdy Roman hlídal dráhy, i krátce po něm

 

Realita je však jiná: všechny zakázky, které dráhy s firmami ze skupiny Škoda Transporation (například Movo či Pars nova) podepsaly za Romanova působení v dozorčí radě, šly do soutěže teprve po Romanově příchodu k drahám.

 

Roman také MF DNES řekl, že za jeho působení "se v radě nerozhodovalo o jediné zakázce". To je pravda jen částečně: dozorčí rada, která hlídá hospodaření drah, o nákupech věděla a schvalovala záměr investic, už však nebyla u samotného výběru firmy.

 

Měsíc po Romanově odchodu navíc získaly firmy ze skupiny Škoda bez soutěže zakázky za další čtyři miliardy. Práci za další dvě miliardy během Romanova působení na drahách získala Škoda od dceřiné firmy ČD Cargo. Roman zdůrazňuje, že jeden člen rady z devíti nemůže celý výsledek nijak ovlivnit.

 

"Jestli myslíte, že jeden člen dozorčí rady z devíti může pohnout celou mašinerií, tak to je absurdní," odpověděl Roman na dotaz MF DNES, zda mohl nějak ovlivnit přísun zakázek firmám Škody Transportation.

 

Analýza zakázek ukazuje, že je Škoda získávala za Romana

 

Jeho tvrzení, že se za jeho působení v dozorčí radě nerozhodovalo o žádné zakázce pro Škodu, zpochybňují výpisy z veřejného registru zakázek: za dobu, kdy Roman seděl v dozorčí radě, dráhy podepsaly s firmami ze Škody Transportation 10 velkých kontraktů, v součtu za více než šest miliard.

 

Všechny byly podepsané po více než dvou letech jeho působení. Dozorčí rada drah skutečně přímo nerozhoduje o tom, kdo soutěž vyhraje. O zakázkách však rozhodně ví a řeší je. "Dozorčí rada schvaluje předběžný souhlas s vyhlášením výběrového řízení, ale to je ještě před samotnou soutěží," uvedl mluvčí drah Petr Šťáhlavský.

 

Někdejší šéf dozorčí rady drah a dlouhodobý kritik současného vedení Zdeněk Žák tvrdí, že za jeho působení se Roman v dozorčí radě příliš neprojevoval. "Byl spíše tichým členem. Ale co se domlouvalo jinde, to netuším," říká Žák, za jehož působení Škoda nezískala prakticky jedinou zakázku. Později se to změnilo.

 

2009: Boom zakázek pro Škodu

 

Rok 2009 byl pro Škodu mimořádný: přísun zakázek začal nejprve rozsáhlými kontrakty na opravy vozidel a lokomotiv. Ty získaly firmy Pars nova a Movo, které jen krátce předtím pohltila Škoda Transportation. V případě Mova šlo dokonce jen o pár týdnů.

 

V šesti miliardách zakázek pro České dráhy chybějí navíc další obchody, které se Škodou uzavřela dceřiná společnost ČD Cargo. Šlo především o modernizace a opravy elektrických lokomotiv, v součtu za více než dvě miliardy.

 

Romana do dozorčí rady přivedl ministr dopravy Aleš Řebíček. Odešel v prosinci roku 2009, který byl na drahách hodně hektický: firma uzavřela se státem a kraji memorandum, které zablokovalo do značné míry na deset let vstup konkurence. Roman svůj odchod zdůvodnil střetem zájmů. Nikoliv však kvůli Škodě, ale kvůli chystané soutěži drah na nákup proudu.

 

Zakázky i po odchodu

 

Romanův konec na drahách přitom neznamenal i konec zakázek pro Škodu. Měsíc po jeho odchodu dostala Škoda Vagonka bez soutěže zakázku za tři miliardy, za další miliardu šumperská Pars nova. Dráhy po kritice zadávání zakázek bez soutěže vypsaly na investice už jen otevřené soutěže. I ty však někdy jako by byly šité na míru Škodě. Patrné to bylo při tendru na elektrické příměstské jednotky. Stačila jedna podmínka: rozšířit v zadávací dokumentaci šířku dveří o pár centimetrů tak, aby se jiným konkurentům ztížila přihláška.

 

MF DNES navíc v minulosti upozornila na nevýhodnou cenu zakázek: jedno místo v City Elefantu vyšlo dráž než ve srovnatelných vlacích jiných západoevropských dopravců.

 

Kam dál?

O Romanovo napojení na Škodovku se zajímá policie, zřídí speciální tým

DOKUMENTY: Stáhněte si listiny, které odkrývají roli Martina Romana

 PŘEHLEDNĚ: Kdo je kdo v zákulisí prodeje Škody a kde se objevuje Roman

 Pod Romanem se třese křeslo, jeho vazby na Škodu chce prověřit i Nečas

 Roman: Nebyl jsem vlastníkem Škody a jako šéf jsem nevěděl, kdo to je

 ČEZ a Škoda. Dokumenty ukazují, co Martin Roman léta tajil

 Roman řídil ČEZ bez bezpečnostní prověrky. Nebyla nutná, tvrdí

 Miliony za Škodu Plzeň šly tajemné firmě do Karibiku

 

Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/roman-hlidal-drahy-a-skoda-v-te-dobe-ziskala-zakazky-za-6-miliard-p79-/ekonomika.aspx?c=A111017_083145_domaci_js

 

---

 

http://ekonomika.idnes.cz/prehledne-kdo-je-kdo-v-zakulisi-prodeje-skody-a-kde-se-objevuje-roman-11x-/ekonomika.aspx?c=A111014_200850_ekonomika_abr

 

PŘEHLEDNĚ: Kdo je kdo v zákulisí prodeje Škody a kde se objevuje Roman

 

Jana Klímová, Janek Kroupa14. října 2011  20:14

 

Za koupí plzeňské Škody lze dohledat exotické firmy, podezřelé dohody i překvapivá jména. MF DNES zmapovala, kdo je kdo a jakou nečekanou roli hrál Martin Roman.

 

Martin Roman v obležení novinářů po tiskové konferenci společnosti ČEZ (3. února 2010) | foto:  Dan Materna, MF DNES

 

Zaměstnankyně finanční firmy Citci v Amsterdamu Silvia Barková dávala v roce 2006 dohromady vlastníky společnosti Appian Machinery (Netherlands) B. V., která se později stala majitelem plzeňské Škodovky. V dopise, který obdržela, jsou uvedeny dvě firmy a čtyři jména: benefičním vlastníkem Appianu je Artwick Investments Limited z britských Panenských ostrovů. Ten je vlastněn společností The California Trust z Kajmanských ostrovů, kterou spravuje a před zákonem i vlastní Close Trustees.

 

ČEZ a Škoda

 

ROZHOVOR: Nebyl jsem vlastníkem Škody

 

DOKUMENTY: Listiny ukazují Romanovu roli

 

STŘET ZÁJMŮ: Pod Romanem se třese křeslo

 

DOHODA: Roman si zajistil návrat do Škody

 

A beneficienty California Trustu, tedy lidmi, kteří mají nárok na výnosy z tohoto majetku, jsou: Martin Roman, Tomáš Krsek, Jiří Zapletal a Michal Korecký. Tedy šéf polostátní energetické firmy ČEZ a tři tehdejší manažeři samotné Škody.

 

Nejzávažnější je samozřejmě jméno Martina Romana. Tou dobou je již třetím rokem generálním ředitelem ČEZ. A jen pár měsíců před tím, než Barková dostává pro ni běžný dopis, Roman zahajuje první investici v rámci velkolepého programu obnovy uhelných elektráren ČEZ. Jde o rekonstrukci elektrárny Tušimice II za 27 miliard korun a jedním z klíčových dodavatelů není nikdo jiný než plzeňská Škoda.

 

V případě Martina Romana tak dopis, který obdržela Silvia Barková, mluví o velmi vážném střetu zájmů. Znamenalo by to, že "Romanův ČEZ" dal velkou zakázku firmě, na jejímž profitu měl Roman zájem.

 

Potkali se v Plzni

 

Příběh Škody a Martina Romana se ale zdaleka nezačal odvíjet až v roce 2006. Jeho kořeny sahají ještě o šest let dál, kdy plzeňská Škoda pod vládou megalomana Lubomíra Soudka nabrala dluhy za 12 miliard korun a směřovala k bankrotu. Stát se ji rozhodl částečně zachránit a ve spolupráci s věřiteli vyslal do Škody krizový tým. Do čela byl postaven tehdy jen třicetiletý Martin Roman, který už předtím pomohl zachránit společnost Janka Radotín.

 

Očista probíhala tak, že se pod taktovkou státu a věřitelů převedly potřebné stroje a zařízení do nově vytvořené společnosti Škoda Holding řízené Romanem. Nemovitosti a další "nepotřebný" majetek zůstaly ve Škodě, a. s., která v roce 2001 spadla do konkurzu.

 

Klíčový pro další osud Škody je rok 2002. Tehdy totiž stát, respektive Česká konsolidační agentura, začal připravovat prodej firmy. Jak se později ukáže, byla hodně zvláštní náhoda, že se v červnu stejného roku začalo pilně pracovat i na Kajmanských ostrovech. Prostřednictvím právníků, podle dokumentů ve spolupráci s pražským advokátem Josefem Brožem, tehdy z kanceláře Brzobohatý, Brož & Honsa, ale i přes švýcarskou správcovskou firmu Close Trustees SA se v této exotické destinaci zakládá zmíněný The California Trust. Podle dokumentů byl jeho zakladatelem Martin Roman.

 

Advokát Josef Brož o své roli oficiálně mluvit nechtěl. Jeho vyjádření je formulováno téměř navlas stejně jako Romanovo. "Zde zdůrazňuji, že pan Roman nikdy nebyl vlastníkem firmy Škoda Holding, a to ani nepřímo. Žádné dokumenty, které ukazují opak, proto nemohou být pravdivé," napsal. Nevysvětlil však, proč pod některými z dokumentů, které mluví o Romanovi jako o beneficientovi, je podepsán Brož sám.

 

Spolu s Romanem se stali beneficienty, jak dokazují další listiny, i tehdejší finanční ředitel Škody Holding Tomáš Krsek a další člen vedení Jiří Zapletal. Teprve později, až v roce 2003, se připojil čtvrtý škodovácký manažer, Michal Korecký. MF DNES všechny tři manažery oslovila. Shodně se odmítli vyjádřit.

 

Vydržel jen Appian

 

Roman a jeho tým na pokyn věřitelů a státu úspěšně připravovali Škodovku na prodej a začali se hlásit zájemci. Do finále však nevydržel nikdo jiný než trochu tajemný fond Appian, jenž za podivných okolností tři roky předtím ovládl Mosteckou uhelnou společnost. Komu Appian patří, jeho manažeři – což byli zejména lidé z Mostecké uhelné jako Antonín Koláček či Luboš Měkota – nikdy nechtěli říct. Tvrdili, že jde o majetek několika, hlavně amerických investorů. A důvěryhodnost dokládali ředitelem "skupiny Appian" Jacquesem de Grootem, exšéfem MMF a Světové banky.

 

Jak tekly peníze na koupi Škodovky.

 

Appian od státu nakonec získal exkluzivitu a jeho švýcarská dcera Appian Machinery AG koupila v prosinci 2002 od státu (ČKA) nejprve 48,6 procenta akcií Škody Holding. Na jaře příštího roku pak dcera Appianu Machinery, HQU International, získala i majoritní podíl. A další rok koupila i nemovitosti a ochrannou známku z již zmíněné zbytkové společnosti v konkurzu. Kupní cena za akcie byla celkem 800 milionů korun.

 

Co se dělo za oponou

 

Základní otázka nyní je, kdo to tedy plzeňskou Škodovku vlastně koupil a z čeho to financoval. Neboli, kdo se skrýval za Appianem a jak se do spřízněných struktur nachomýtl Martin Roman & spol.

 

Pokud jde o Appian, jeho tajemství rozluštili vyšetřovatelé ze Švýcarska, kteří mapovali podezřelé toky peněz v tamních bankách. Ukázalo se, že za původním Appianem nestáli žádní Američané, ale manažeři Mostecké uhelné společnosti Antonín Koláček, Luboš Měkota, Oldřich Klimecký a dva podnikatelé Marek Čmejla a Jiří Diviš.

 

Ti si podle zjištění a dokumentů, které MF DNES měla možnost prostudovat, nejprve za peníze mosteckých dolů koupili Mosteckou uhelnou společnost. A jak se nyní ukázalo, podobný model zafungoval i na ovládnutí plzeňské Škody. Z peněz dolů si vzali půjčku, za kterou nakoupili akcie a majetek Škodovky. Z ovládnuté firmy, tedy Škody Holding, vybrali její peníze, půjčku dolům během jednoho roku vrátili, ale Škoda jim zůstala "doma".

 

Jaká přesně byla úloha The California Trustu a Artwicku, v nichž od počátku dle dokumentů figuruje Roman a další manažeři Škody, není v počátku celé transakce zcela zřejmé. Pravděpodobné je, a dokládají to i rozhovory MF DNES s lidmi, kteří tehdy měli k celé transakci blízko, že od začátku existovala dohoda Appianu a Romanových mužů, že Škodovku koupí a pak se nějak rozdělí.

 

Kam dál?

DOKUMENTY: Stáhněte si listiny, které odkrývají roli Martina Romana

 Pod Romanem se třese křeslo, jeho vazby na Škodu chce prověřit i Nečas

 Roman: Nebyl jsem vlastníkem Škody a jako šéf jsem nevěděl, kdo to je

 ČEZ a Škoda. Dokumenty ukazují, co Martin Roman léta tajil

 O Romanovo napojení na Škodovku se zajímá policie, zřídí speciální tým

Roman to s politiky uměl. Hýčkal si je a oni mu šli na ruku

 Roman hlídal dráhy a Škoda v té době získala zakázky za 6 miliard

 Roman řídil ČEZ bez bezpečnostní prověrky. Nebyla nutná, tvrdí

 Miliony za Škodu Plzeň šly tajemné firmě do Karibiku

 

Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/prehledne-kdo-je-kdo-v-zakulisi-prodeje-skody-a-kde-se-objevuje-roman-11x-/ekonomika.aspx?c=A111014_200850_ekonomika_abr

 

---

 

http://hn.ihned.cz/c1-54588780-politici-dal-drzi-romana-nove-dukazy-neberou

 

BÝVALÍ PREMIÉŘI TVRDÍ, ŽE O MOŽNÉM SPOJENÍ BÝVALÉHO ŠÉFA ČEZ A ŠKODY PLZEŇ NEVĚDĚLI

Politici dál drží Romana. Nové důkazy neberou

reklama Související

Dobrá zpráva pro Romana. Audit ČEZ ukázal, že zakázky pro Škodu Power byly v pořádkuDesítky milionů korun do Karibiku nešly jen z DPP, ale také ze Škody PowerEKONOM: Vydělal jsem asi miliardu, přiznává čtvrt roku po svém pádu Martin RomanTopolánek, Gross a další. Projděte si 10 politiků, kteří pomohli kariéře Martina RomanaTagyBez Martina Romana se v politice ani byznysu nic nehne, vybudoval kolem ČEZ důmyslný systém vztahů a peněz. Léta opakovaná legenda nyní získala konkrétnější obrysy. MF Dnes získala další dokumenty dokládající úzké vazby Romana na plzeňskou Škodu, která od ČEZ získávala mnohamiliardové zakázky. Ale politici, slibující rázná protikorupční řešení, nedělají nic.

 

"Pro mne platí výsledek vnitřního auditu v ČEZ, nemám důvod ho zpochybňovat," řekl HN Miroslav Kalousek. Ministr financí, který zodpovídá za státní podíl v energetickém kolosu, odkazuje na audit smluv, který žádné nepravosti neodhalil. Jenže ten si zadala loni na podzim dozorčí rada ČEZ - v ní je přitom Martin Roman předsedou, navíc v křesle šéfa firmy jej nahradil Daniel Beneš, jeho dlouholetá pravá ruka.

 

Stejně jako Kalousek případ vidí i premiér Petr Nečas: "Audit byl již zadán a já mu věřím."

 

Smířlivě vystupovali i jindy k vládě velmi kritičtí sociální demokraté. Podle nich je třeba vše prošetřit a neunáhlovat se, odchod Romana z dozorčí rady proto zatím nežádají. "Když Martin Roman nastupoval do ČEZ, řekl nám, že mu Škoda nepatří. Nemohli jsme si to nijak ověřit," sdělil Bohuslav Sobotka, který byl ministrem financí v roce 2004, kdy se Roman stal šéfem ČEZ.

 

Jak Kalousek, tak Sobotka přitom tvrdí, že jestli někdo může mít lepší informace, jsou to premiéři. Těm totiž chodí na stůl zprávy z tajné služby. Jenže na zprávy o možném propojení Romana s plzeňskou Škodou si nepamatují Nečas, Jiří Paroubek ani Vladimír Špidla. "Pan Roman jednoznačně řekl, že vazby na Škodu Plzeň ukončil před nástupem do ČEZ," řekl pouze Nečas.

 

A Mirek Topolánek se o tom nechce bavit vůbec. "Zeptejte se laskavě nějakého politika nebo někoho, kdo je odpovědný za Romanovo jmenování. Mně je to jedno," odvětil expremiér, jehož vláda Romanovi v roce 2008 prodloužila manažerskou smlouvu.

 

Pochybnosti o miliardových tocích kolem Škody a ČEZ přitom umocňuje jejich propojení s jinou velkou kauzou posledních dní - s podezřením, že mnohamilionové zakázky pražského dopravního podniku končily na kontech neprůhledných firem. V obou aférách se totiž objevují shodné společnosti z daňových rájů a advokátní kanceláře napojené na pražské lobbisty.

 

Celá tato věc je v šetření orgánů činných v trestním řízení.

Petr Nečas

premiér

 

Pro mne platí výsledek vnitřního auditu v ČEZ. Zbytek je na orgánech činných v trestním řízení a na panu premiérovi.

Miroslav Kalousek

ministr financí

 

Zeptejte se laskavě někoho, kdo je odpovědný za Romanovo jmenování. Mně je to jedno. Ale úplně.

Mirek Topolánek

bývalý premiér

 

Pokud by se prokázalo, že ta podezření jsou skutečností, taky by pan Roman funkci šéfa dozorčí rady vykonávat nemohl.

Milan Urban

bývalý ministr průmyslu

 

Musí to prověřit policie. Když Martin Roman nastupoval do čela ČEZ, dal nám prohlášení, že Škodu Plzeň nevlastní.

Bohuslav Sobotka

šéf ČSSD, bývalý ministr financí

 

Volba či odvolání člena dozorčí rady je ve výlučné kompetenci valné hromady.

Jiří Kadrnka

člen dozorčí rady ČEZ za ODS

 

Neměl jsem informace o propojení ČEZ a Škody Plzeň.

Jiří Paroubek

bývalý premiér

 

---

 

Na posledním vývoji okolo právníků Martina Romana a napojených je patrné, že se snaží kriminalizovat ty, co na špinavé praktiky poukazují-to je právě typické i pro BIS-mafii!!! Tyto metody BIS přejala evidentně od STB!!!

 

http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-54601050-pravnikum-od-sachty-partners-vadi-randakovo-fizlovani-sami-nabizeji-tajna-fota

 

Právníkům od Šachty & Partners vadí Randákovo fízlování. Sami nabízejí tajná fota

 

Lidé z kanceláře Šachta a partneři a bývalý šéf rozvědky Karel Randák se nemají rádi. Právníci klientů, k nimž proudily peníze z pražského DP a Škody Power prostřednictvím tajemných karibských firem, sbírají důkazy, aby na Randáka poslali policii.

 

Marie Valášková

redaktorka

Čtěte více o: Randák Karel | nadační fond | Škoda Power | korupce

Článek

Diskuse (80)

 

Karel Randák

foto: HN - Jiří Koťátko

 

Elitním právníkům z kanceláře Šachta a partneři zřejmě došla trpělivost s tím, jak jim bývalý šéf rozvědky Karel Randák kazí práci a trápí jejich klienty - karibské firmy Cokeville a Mavex, podnikatele Ivo Rittiga nebo Marii Novákovou.

 

Šťourání v tom, jestli někam odcházely provize z veřejných zakázek, je totiž podle právníků čistě soukromá věc. A tak se rozhodli bránit.

 

"Máme dost fízlovských metod pana Randáka," říká se známkou emocí v hlase právník David Michal, jehož kancelář teď spoluzaložila iniciativu Vaše svoboda. Ta má bránit soukromí všech, bojovat proti špehování či odposlechům.

 

A hlavně sbírat důkazy proti Karlu Randákovi, aby na něj advokáti mohli poslat policii.

 

Není divu. Kancelář Šachta & Partners pod vedením Davida Michala roky vymýšlela složitý pavouk českých, karibských, hongkongských či amerických společností, aby schovala majetek i peníze všech, kdo o to měli zájem. A dařilo se.

 

Peníze z pražských jízdenek šly do Karibiku

 

Na účet tajemné firmy Cokeville odcházely provize z pražských jízdenek i z prodeje Škody Power, podnikatel Ivo Rittig inkasoval miliony za nejasné poradenství a matka bývalého šéfa dopravního podniku Martina Dvořáka zaplatila vilu na Madeiře za peníze karibských firem.

 

Jenže pak přišel Nadační fond proti korupci a jeho vrchní investigativec Karel Randák. Ten odkudsi získal interní a tajné doklady o podivných finančních transferech.

 

Především ty, které ukazují, jak z každé pražské jízdenky odcházelo 17 haléřů karibské firmě Cokeville a miliony za poradenství pak dál podnikateli Ivo Rittigovi.

 

Právníci: Jde o spiknutí

 

A to právníky pod vedením Davida Michala hodně pozlobilo.

 

"Lze se domnívat, že vše provádí organizovaně a za odměnu. Primárním cílem má být nevratně poškodit osoby, na které dostanou zadání. Sekundárním cílem má potom být získání vlivu a moci jinak než demokratickými prostředky," píše se proto na webu iniciativy Vaše soukromí.

 

Desítky milionů korun do Karibiku nešly jen z DPP, ale také ze Škody Power - čtěte ZDE

 

Šéf fondu proti korupci Janeček odmítá, že by jeho firma krátila daně - čtěte ZDE

 

Aby její zakladatelé doložili naznačené spiknutí, připojili tajné fotografie (proti nimž v principu bojují) ze schůzky Randáka s redaktorkou Blesku, která pak psala články o majetku Marie Novákové a jejím domě na Madeiře.

 

"Ty stránky jsou neuvěřitelné, už jsme na ně byli upozorněni," říká mluvčí Nadačního fondu proti korupci Monika Vondráková.

 

Randák prý kradl, Fond chce podat trestní oznámení

 

Zakladatelé iniciativy jsou však ve svých zjištěních rychlí, možná rychlejší než samotný Randák. Už vědí, odkud bývalý šéf špionů své tajné dokumenty má. Ukradl je.

 

"Únik dat se dle doposud zjištěných informací odehrál klasickým způsobem - krádeží a nelegálním prodejem přes zaměstnance společnosti," píše se na webu. A vzápětí autoři přikládají důkaz. Jeden z ukradených materiálů i s logem protikorupčního fondu.

 

Průzkum: Češi mají společně s Rusy nejhorší morálku v Evropě - čtěte ZDE

 

Zeman vybere 25 elitních žalobců na boj s korupcí a terorismem. Sídlit mají u Prahy - čtěte ZDE

 

"Je to samozřejmě podvrh, máme zpracované už i analýzy. S právníky chystáme trestní oznámení," odmítá Vondráková.

 

"Je to pravé, máme i svědky přímo z fondu," kontruje ale David Michal.

 

 Autoři: Marie Valášková

 

==============================

 

Níže uvedený článek je vodítkem, jakou náhradu bych za škody způsobené BIS-mafií, tj. BIS a ÚZSI, měl dostat - viz v textu TO.

 

http://zpravy.idnes.cz/za-pomale-soudy-dostal-duchodce-od-statu-30-milionu-korun-pkc-/domaci.aspx?c=A120202_100203_domaci_jw

 

Za pomalé soudy dostal důchodce od státu 30 milionů korun

 

jw2. února 2012  10:20

 

Rekordní odškodné za pomalé soudy letos v lednu vyplatilo ministerstvo spravedlnosti. Pražan, který si nepřál zveřejnit svou identitu, dostal za průtahy třicet milionů korun. Použít je může například na to, aby se zbavil exekuce na důchod.

 

(ilustrační snímek) | foto: Ota Bartovský, MF DNES

 

O případu informoval list Právo. Podotkl, že vyplacené odškodné je vyšší než úhrn peněz, které na ministerstvu vysoudili všichni stěžovatelé loni dohromady.

 

Za podnikatelovými problémy vězel autobus, který si v červnu 1992 koupil. Vzal si úvěr od České spořitelny, ale na vozidle se objevily závady. Muž odstoupil od kupní smlouvy a vozidlo vrátil, ale peníze zpět nedostal.

 

Česká spořitelna od něj pak žádala doplacení dluhu, podle Práva více než čtyři miliony korun. Pohledávka je dodnes vymáhána exekučními srážkami z důchodu.

 

Bývalý šofér se snažil domoci peněz soudně, ale marně. Žalobu podal v roce 1996 a soudu trvalo osm let, než společnosti uložil částku za autobus vyplatit. Pravomocného rozsudku se pražský důchodce dočkal až loni na konci listopadu. Neodůvodněné průtahy soudní senát vyčíslil na nejméně čtyři a půl roku.

 

Třicet milionů korun je zatím nejvyšší odškodné, které ministerstvo spravedlnosti za pomalou práci soudů vyplatilo. Podnikatel v důsledku vleklých soudních procesů přišel o zdraví a finanční problémy vyústily až v exekuci na důchod.

 

"Pán už je hodně starý, invalidní, prodělal několik operací a zveřejnění by ho mohlo přivést do hrobu," řekl Právu advokát s tím, že kvůli identifikaci klienta nechce zveřejnit ani své jméno.

 

Nepřiměřená délka řízení je podle mluvčí ministerstva spravedlnosti Terezy Palečkové nejčastějším důvodem pro vyplacení odškodného. Loni resort zaplatil úspěšným žalobcům 24 milionů korun a mimosoudně téměř 78 milionů korun.

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/za-pomale-soudy-dostal-duchodce-od-statu-30-milionu-korun-pkc-/domaci.aspx?c=A120202_100203_domaci_jw

 

==============================

 

Je nesporné, že i justice je zatížena bolševiky a estébáky, resp. spolupracujícími. To právě může být důvod, proč BIS-mafie snadno zmanipulovala či zkorumpovala 6 mých procesů a 10 soudců. Je pochopitelné, že hovada z BIS (a ÚZSI) mají vliv na jednání soudců nejen protože se jedná o lidi z téže skupiny (mafie, BIS-mafie), ale i proto, že BIS-mafie má tolik peněz - to se to pak jaksi soudí dost jinak než předepisuje zákon a rozum či svědomí soudce. Může to být zásadní problém, protože mafie může dál manipulovat i s dalšími soudci proti mně - alespoň mi denně vyhrožují, že pro ně není problém soudce zmanipulovat a zkorumpovat.

 

http://www.lidovky.cz/pracoval-na-objednavku-ksc-a-stb-kritizuji-svacka-umelci-pk1-/ln_kultura.asp?c=A120201_122206_ln_domov_spa

 

Pracoval na objednávku KSČ a StB, kritizují Sváčka umělci

 

Exkluzivně  1. února 2012  18:45

 

PRAHA - Velký billboard kritizující kandidaturu soudce Jana Sváčka do Ústavního soudu se ve čtvrtek objeví v pražské galerii DOX. Umělecká skupina Pode Bal tak chce upozornit na Sváčkovu komunistickou minulost, kvůli které podle ní není pro ústavní funkci vhodným kandidátem.

 

Jana Sváčka, předsedu Městského soudu v Praze, navrhl do funkce Ústavního soudce prezident Václav Klaus. Ten se s ním zná už několik let, v roce 2003 ho dokonce přizval mezi své poradce.

 

S prezidentovým jmenováním však musí souhlasit Senát, který má ke Sváčkovi výhrady, stejně jako Pode Bal.

 

Tato umělecká skupina v minulosti uspořádala už dvě výstavy s názvem Malík urvi, ve kterých se zaměřila na spolupráci aktivních politiků a soudců se Státní bezpečností. Nyní v této tradici pokračuje v souvislost se jménem Jana Sváčka.

 

"Nesouhlasíme s tím, aby tento soudce byl jmenován ústavním soudcem, protože jeho minulost je minimálně sporná," uvedl člen skupiny Petr Motyčka.

 

Skupina Pode Bal se staví proti kandidatuře Jana Sváčka.

 

Soudcem už za komunistů

 

Na billboardu o velikosti šest krát osm metrů, který bude odhalen ve čtvrtek v poledne v galerii DOX, umělci připomínají, že Sváček v roce 1989 vstoupil do KSČ a už od roku 1988 zastával funkci náměstka pro trestní věci na Obvodním soudu pro Prahu 8.

 

Pode Bal

 

Tříčlenná skupina výtvarníků, jejichž práce je založena na kritice vizuální komunikace. Působí od roku 1998.

Skupina zpolitizovala uměleckou scénu a zapojila se do diskusí zaměřených na drogy, zákony, parlamentní volby, problémy týkající se vystěhování Němců po druhé světové válce a na kritiku kulturních institucí.

V roce 2000 na výstavě Malík urvi prezentovala plakáty s portréty politiků, kteří v minulosti spolupracovali se Státní bezpečností

V roce 2010 navázal projekt Malík Urvi II, který se zabýval působením komunistických soudců v současné justici.

Motto výstavy: "Systém, který staví na funkční integraci správců násilí předchozího systému, je nastaven tak, aby se mohl k aplikaci takového násilí vrátit."

 

"Ze své funkce měl na starosti i realizaci trestní politiky včetně postihu odpůrců totalitního režimu v rámci naplňování politické objednávky KSČ a StB," uvádí skupina na billboardu.

 

Skupina Sváčka viní také z toho, že v rozporu s ústavou odmítá poskytovat údaje o politické minulosti soudců pražského městského soudu a aktivně podporuje kolegy s komunistickou minulostí.

 

Od vystavení billboardu v DOXu si umělci slibují, že se o možnosti jmenování Sváčka ústavním soudcem otevře veřejná diskuze.

 

Sváčkovy kontakty

 

Své výhrady mají k soudci ale i senátní výbory. V půlce ledna Sváčkovu kandidaturu odmítl výbor pro lidská práva, čerstvě se proti schválení jeho nominace vyslovil i výbor ústavně-právní.

 

Místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier se zajímal především o Sváčkovy kontakty na pražského podnikatele Tomáše Hrdličku nebo advokáta a exministra spravedlnosti Pavla Němce. Sváček podle ČTK namítl, že se setkává s řadou lidí, nemá to ale vliv na jeho soudcovské rozhodování.

 

V tajném hlasování nakonec Sváček získal jen tři z osmi hlasů přítomných členů výboru. Doporučení senátních výborů ale nejsou závazná. Senát bude o Sváčkově kandidatuře rozhodovat na schůzi, která začne 8. února.

 

K TÉMATU:

 

O žádném kandidátovi na post ústavního soudce nebyly známy tak důvěrné detaily z osobního života. Víme, jak metodicky Jan Sváček řídí svou domácnost (zavedl týdenní grafy, do nichž členové rodiny zapisují, kam jdou a kdy se vrátí), jak má vymalovanou ložnici (na tmavěmodro) a jak velký má byt (4+kk v Praze 8, 104 metrů čtverečních).

 

ČTĚTE VÍCE: Kdo je Klausův kandidát pro Ústavní soud? Část senátorů ho odmítá

 

Sváček by měl podle prezidenta Václava Klause v týmu ústavních soudců nahradit místopředsedkyni soudu Elišku Wagnerovou, které v březnu končí mandát. Letos v červnu skončí mandát ještě soudci Františku Duchoňovi, příští rok hned osmi soudcům včetně předsedy soudu Pavla Rychetského.

 

spa

 

================================

 

Na případu britského důchodce, který za trochu policejního násilí na autě dostal odškodnění cca 600.000 Kč lze demonstrovat, jaké odškodnění za nemajetkovou újmu v podobě denních zpravodajských her (pokusy o zabití, destabilizace života na pozadí, zničení všech pracovních a podnikatelských příležitostí, používání chemických či biologických zbraní atd.) - je nesporné, že vláda a státní správa mi dluží za vyrovnání nemajetkové újmy desetimiliony... problémem ale je, že o náhradě škody rozhodují lidé na ministerstvech, kteří evidentně mají vazbu na BIS a ÚZSI, resp. je BIS a ÚZSI dokáže proti mně zkorumpovat a zmanipulovat a platí to i pro soudce!!!!!!!!!!!!!!!!!! Jinak ale platí to, že 18 let trvající teror se nedá vynahradit žádnými penězi... Problém je v tom, že BIS-mafie zatím všude zařídila (korupcí), že ať jsem se obrátil kam jsem se obrátil, vždy mě poslali do prdele... viz v textu TO.

 

http://zpravy.idnes.cz/britsky-duchodce-vysoudil-tisice-od-policistu-kteri-mu-rozbili-auto-1ih-/zahranicni.aspx?c=A120204_224706_zahranicni_brm

 

Důchodce ujížděl policistům, za brutální zákrok vysoudil půl milionu

 

Markéta Březinová4. února 2012  22:47

 

Třiasedmdesátiletý důchodce vysoudil 20 tisíc liber na policistech, před kterými před dvěma lety ujížděl. Zastavit ho chtěli kvůli nezapnutým bezpečnostním pásům. Poté, co ho strážci zákona dohonili, jim ale ujely nervy. Chovali se velmi agresivně, jeden z policistů mu rozbil boční okýnko obuškem, druhý vyskočil na kapotu a rozkopal mu přední sklo.

 

Třiasedmdesátiletého Roberta Whytleyho pronásledovalo před dvěma lety policejní auto. Důchodce nejdříve na policejní sirény nereagoval, ale po chvíli zastavil svůj Range Rover a čekal, až za ním přijdou policisté, zaklepou na okýnko a požádají ho o doklady.

 

To se ale přepočítal. Policisté hbitě vyběhli z auta, jeden začal rovnou rozbíjet boční okno obuškem, druhý vyskočil na kapotu a kopal do předního skla. "Byl jsem úplně vyděšený. Policisté se chovali jako šílení. Museli si myslet, že jsem vyloupit banku," cituje pana Whatleyho Dailymail.

 

Policisté ho na místě zadrželi a obvinili ho z jízdy bez bezpečnostního pásu a z toho, že nezastavil na pokyn policie. Uznali ho vinným a uložili mu pokutu 235 liber, což je asi 7 tisíc korun. Celou akci zachytila policejní kamera.

 

Poslední slovo ale měl v tomto případu pan Whatley. Policie nakonec souhlasila s tím, že zaplatí soudní výlohy  a opravu auta v hodnotě dvaceti tisíc liber (asi 600 tisíc korun). "Obvinění jsem ale podal z principu, ne kvůli penězům," dušuje se bývalý byznysman, který se zrovna léčí z prodělaného infarktu. Pás prý neměl proto, že před jízdou zrovna couval.

 

"Je neuvěřitelné, že se takhle chová britská policie. Většina lidí, kteří nejsou dostatečně finančně zajištěni, se bojí soudit s policisty. Ale my jsme nechtěli couvnout. A bylo to správné rozhodnutí. Policie nakonec uznala nepřiměřenou reakci a kompenzace bez výhrad zaplatila," řekl příbuzný pana Whatleyho.

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/britsky-duchodce-vysoudil-tisice-od-policistu-kteri-mu-rozbili-auto-1ih-/zahranicni.aspx?c=A120204_224706_zahranicni_brm

 

===========================

 

Jak plyne z článku portálu Česká pozice, tak si pomalu lidé uvědomují, že došlo k propojení mafií a politiky. Zatím ale, kromě mě, nikdo nedeklaroval, že ve skupině samozvanců je i tajná služba (BIS a ÚZSI), která celému mafiánskému spolku dělá "bezpečnostní agenturu".

Důležitý je v článku i výraz oligarchie, kdy je patrné, že hovada ve vedení BIS-mafie (BIS a ÚZSI) takoví oligarchové jsou - to že jim k moci pomohli estébáci a bolševici (či jími sami jsou) je jasné!!!

 

http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/dav-nechce-krev-ale-spravedlnost-pane-topolanku

 

Dav nechce krev, ale spravedlnost, pane Topolánku

 

Hrstka osob fakticky určuje, jak budou spravovány státní prostředky bez ohledu na to, která politická strana vyhraje volby.

 

Politika

 

Petr Matějček st. | 04.02.2012

 

© ČTK, ČESKÁ POZICE

 

Čtení článku bývalého předsedy vlády a bývalého předsedy ODS Mirka Topolánka, který napsal pro deník Právo, je skutečně silný nutkavý zážitek z minulosti, déjà vu, vyvolávající však potřebu reakce.

 

Topolánkova poznámka „když se kácí les, lítají třísky“ se má týkat „justičního omylu“ v případu bývalého poslance Petra Wolfa. Má-li Topolánek k dispozici více než obhajovací řeč obhájce Wolfa a tyto informace ho vedou k takto silnému tvrzení, pak je zcela určitě na místě, že nemlčel a ozval se. Z čtení expremiérova textu mám však daleko více pocit, že jeho cílem je jenom využít tohoto případu k silnému plácnutí do vody, přitažení pozornosti, k zastrašení novinářů a možná i politiků, aby se nezabývali věcmi a skutky daleko podstatnějšími.

 

Jaký smysl má uvádět v souvislosti s případem Wolf jisté věty, byť formulované v nadsázce? „Okamura žádá trest smrti, nejlépe harakiri. Fendrych a další chtějí pokračování akce.“ Úmyslně dehonestovaná aktivita skupiny lidí okolo Karla Janečka uvedením jmen (Vít Bárta), která s ním nemají nic společného, zase vede Topolánka jen k závěru, že žádná protikorupční činnost nemá smysl, protože není co vyšetřovat, všechno je blábol, nic se nestalo.

 

Oligarchický základ systému

 

Ale jakýpak hon na čarodějnice, jakou krev chce jaký dav? Kdo jsou ti noví mocní a mocí nemocní, o nichž Topolánek píše? Novináři, bohužel nikoliv politici, ale tak je to všude ve světě, začali odhalovat některé případy velkých nezákonných přesunů majetků, velkých zpronevěr na úkor státu, velkých krádeží ve státních či městských firmách. Tyto skutky ovšem odkrývají daleko hlubší podstatu problému, skutečně oligarchický základ politicko-ekonomického systému českého státu.

 

Hrstka osob (ve skutečnosti nejde o podnikatele, protože jejich činnost není žádným podnikáním, byť byli či ještě jsou řediteli i velkých firem) fakticky určuje, jak budou spravovány státní prostředky bez ohledu na to, která politická strana vyhraje volby a jaká vznikne koalice. Svou ekonomickou mocí a silou zneužívají demokratický systém, který sice zaručuje široké, svobodné volební právo všem občanům státu, ale jimi vybraní politici jsou okamžitě vystaveni korupci představitelů státních, polostátních či velkých městských firem, propojených se soukromými finančními skupinami.

 

Zní to jak z marxisticko-leninského sborníku, ale zkušenost a mnohdy dlouholetá znalost některých z výše nejmenovaných osob mě vede k tomuto závěru, plně si za ním osobně stojím a slovy Topolánka „očekám agresivní reakci“.

 

Ale vraťme se k případu Wolf. Co s ním má společeného odvolání nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké? Jaký smysl má v této souvislosti sdělení Topolánka o „absolutní neschopnosti ministra Pospíšila“ a o tom, že „se ho chystal odvolat“? Jde jenom o přípravu k reakci na nové a nové informace, které veřejnost dostává od redaktorů například MF Dnes, Hospodářských novin nebo i serveru ČESKÁ POZICE o kauzách Mostecké uhelné společnosti, Škody Plzeň, pražského dopravního podniku, Ředitelství silnic a dálnic či zbrojních obchodech. Nechápu, proč tyto kauzy nezvedly ze židle Mirka Topolánka daleko silněji a neprotestuje proti „dezinformaci, lživým informacím, očerňování podnikatelů, proti novinářům a mediokrativním mafiím“, když je o čistotě těchto případů a správnosti konání jejich aktérů přesvědčený a stejně přinejmenším „nepřímo odpovědný“?

 

Kdy se lid stává davem?

 

Dav nechce krev, ale spravedlnost. Pro začátek alespoň tu elementární, když dostane informaci, že stát někde něco nakoupí mnohonásobně dráž, než je třeba, že se důležitých jednání o miliardových státních zakázkách účastní soukromé osoby, že státní nebo městský podnik přijímá a platí faktury firmám sídlícím v daňových rájích atd. Chce vidět, že se těmito informacemi vážně zabývají nejenom novináři, ale i jimi zvolení politici, že se těmito informacemi vážně zabývají instituce státní moci, které si platí, jako je policie, státní zastupitelství a nakonec i soudy. Dav by chtěl vidět, že tato rozhodnutí jsou přijímána veřejně, vážně a v reálném čase, bez zjevné podjatosti a cynismu.

 

Lid se stává davem, když vidí v televizi, že ministerstvo udělí grant Evropské unie ve výši desítek milionů korun na vybudování soukromého golfového hřiště a vzápětí sleduje příběh rodin těžce postižených dětí, kterým jiné ministerstvo sebere 3800 korun měsíčně a uvede mámu čtyřleté holčičky, jež sotva udrží pastelku v ruce, do čirého zoufalství.

 

Pane Topolánku, toto jsou okamžiky, které lidi, jež vy nazýváte davem, mohou vést do situace, kdy se v třísky změní celý les.

 

Přečtěte si také komentář: Topolánkovo kvílení nad Wolfem

 

============================

 

Na cause L.P. je patrné, že někdy průchod spravedlnosti zajistí až Ústavní soud, čehož se samozřejmě bojím, protože doposud stačila BIS-mafie již zmanipulovat či zkorumpovat většinu ze 40 advokátů, kteří mi tak odmítli spolupráci a já tedy nemám na koho se obrátit...

Navíc je patrné, že soudy se přiklánějí lékařům nad doržováním lidských a občanských práv, což je neskutečné. Pokud pak BIS-mafie navíc soudce ovlivní (manipulace a korupce), jako v mých causách, je hotovo - mafie se smíchy může potrhat!!! Samozřejmě právě pro vliv a moc BIS na rozhodování soud mám neskutečný strach, že mě znovu nechají zavřít do blázince/brutálu a že mě zbaví svéprávnosti.

 

http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=16&id_article=255291&csum=79ce63b7

 

// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 10.08.2011

 

ÚS: Nemajetková újma způsobená průtahy v řízení

 

Ústavní soud již v nálezu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 862/10 (bod 16.) vyslovil právní názor, dle kterého kritériem, které musí být vzato v úvahu při rozhodování o zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené průtahy v původním řízení, je i délka (rychlost) řízení o přiznání zadostiučinění nemajetkové újmy za průtahy v řízení původním. Toto kritérium dovodil citovaný nález i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, kterou citoval (srov. rozsudek velkého senátu ze dne 29.3.2006 ve věci Apicella vs. Itálie, bod 95.). Ústavní soud k tomu dodává, že ostatně i kritéria uvedená § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. jsou koncipována jako výčet demonstrativní.

 

S odkazem na citovaný nález sp. zn. II. ÚS 862/10 (bod 16.) Ústavní soud dodává, že obecné soudy se budou muset v následujícím řízení řídit právním názorem Ústavního soudu, který vyslovil: „Při novém rozhodování by měl soud vzít v úvahu i délku řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za průtahy v původním řízení, neboť jinak, v souladu s judikaturou ESLP, by žalobu nebylo možno považovat za efektivní prostředek nápravy, když samo řízení o ní trvalo 2/3 doby původního, průtahy zatíženého řízení; v úvahu bude třeba vzít i dobu potřebnou k provedení řízení o ústavní stížnosti. I k této otázce se v citovaném rozsudku vyjadřuje ESLP, když uvádí, že „[d]okonce připadá v úvahu, aby soud, který stanoví částku náhrady, potvrdil vlastní průtahy a v důsledku toho přiznal mimořádně vyšší náhradu, aby tak pokryl toto dodatečné prodlení“ (bod 96)…“.

 

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 562/11 ze dne 21.06.2011

 

vytisknout článek

 

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele L. P., zastoupeného JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Španělská 6, Praha 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 1. 2010, č. j. 26 C 248/2009-51, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2010, č. j. 22 Co 370/2010-77, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a za účasti České republiky - Ministerstvo spravedlnosti jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

 

 I. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 1. 2010, č. j. 26 C 248/2009-51, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2010, č. j. 22 Co 370/2010-77, se zrušují.

 

II. Návrhu stěžovatele na přiznání práva na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem se nevyhovuje.

 

 Odůvodnění:

 

 

I.

 

1. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti č. j. 2827/2007-ODSK-ODSK-13 ze dne 22. 1. 2009 byla částečně vyřízena žádost stěžovatele o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci v trestním řízení podle zákona č. 82/1998 Sb.. Šlo o nepřiměřenou délku řízení v trestní věci proti bývalé manželce stěžovatele - žalobce, v níž byl žalobce poškozeným. Předmětem žádosti byla skutečnost, že uvedené trestní řízení ke dni 22. 1. 2009 stále probíhalo před Okresním soudem v Ústí nad Labem od roku 1994, aniž by bylo vydáno meritorní rozhodnutí. Ministerstvo spravedlnosti uznalo nepřiměřenou délku řízení a žalobci poskytlo zadostiučinění ve výši 98.000,- Kč.

 

2. Napadeným rozsudkem zamítl Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu stěžovatele o zaplacení částky 127.000.- Kč s příslušenstvím, kterou se domáhal, aby soud uložil Ministerstvu spravedlnosti částku zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení navýšit na celkovou výši 225.000,- Kč.

 

3. Obvodní soud konstatoval zejména následující. V trestním řízení, v němž vystupoval stěžovatel jako poškozený, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť věc nebyla soudem projednána a rozhodnuta v bez zbytečných průtahů. Šlo o trestní řízení vedené proti stěžovatelově bývalé manželce pro maření výkonu rozhodnutí, kterým byl nařízen jeho styk s nezletilým synem. Samotné konstatování porušení práva shledal obvodní soud za nedostačující. Celková délka řízení přesahovala 14 let. Soud však trestní věc zhodnotil jako skutkově složitou, neboť prováděl obšírně dokazování svědeckými výpověďmi. Stěžovatel prý také přispěl k průtahům řízení, neboť hlavní líčení musela být opakována nebo odročována právě pro jeho chování. Obvodní soud přihlédl též k významu řízení pro stěžovatele, který zhodnotil jako malý, neboť stěžovatel nebyl v řízení v pozici souzeného, ale poškozeného; mohl se domoci svého práva stýkat se s nezletilým synem v řízení o výkon rozhodnutí a z tohoto pohledu pro něj tedy nebylo trestní řízení významné. Za výchozí základ výpočtu výše náhrady nemajetkové újmy za průtahy stanovil obvodní soud částku 5.000,- Kč. za každý rok, po které trvalo řízení déle, než by bylo možno považovat za přiměřené k projednání a rozhodnutí věci; poukázal v této souvislosti i na schodek státního rozpočtu 150 miliard Kč. Tuto základní částku by dle obvodního soudu bylo možno navyšovat či snižovat s přihlédnutím k zákonným kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. podle intenzity jejich naplnění. Podle názoru obvodního soudu by mělo trestní řízení - s ohledem na svou složitost - trvat nejvýše 5 let, takže doba, po kterou řízení trvalo déle, tj. 10 let, je dobou nepřiměřenou, a za tuto dobu stěžovateli náleží přiměřené zadostiučinění. Celkem by mu tedy příslušela částka 50.000,- Kč. Leč pokud jde o složitost řízení, posoudil ji obvodní soud jako vyšší, neboť řízení bylo skutkově složité, a proto by měla být příslušná částka snížena o 30 %. Dále obvodní soud uvedl, že stěžovatel k průtahům přispěl, a proto tuto částku snížil o dalších 20 %; význam trestního řízení byl prý pro stěžovatele nízký, takže snížil celkovou částku o dalších 20 %. Obvodní soud dodal, že celková délka řízení konaného jen před soudem prvního stupně je nepřiměřeně dlouhá, a proto navýšil částku o 20 %. Obvodní soud proto uzavřel, že pokud by byl přiznal stěžovateli v tomto řízení "nějakou" částku z vzniklou nemajetkovou újmu, šlo by o 25.000,- Kč; vyplatil-li však vedlejší účastník stěžovateli částku vyšší než by přiznal obvodní soud, je to pouze na jeho uvážení.

 

4. Napadeným rozsudkem změnil Městský soud v Praze předchozí rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku tak, že uložil Ministerstvu spravedlnosti doplatit žalobci částku 14.500,- Kč spolu s úrokem z prodlení; jinak byl uvedený rozsudek v tomto výroku potvrzen.

 

5. V odůvodnění napadeného rozsudku uvedl městský soud v podstatě následující. Obvodní soud judikaturu Evropského soudu pro lidská práva nesprávně vyložil. Městský soud přisvědčil stěžovateli v tom, že odpovídající náhradou za jeden rok nepřiměřené délky řízení je částka 15.000,- Kč (nikoliv tedy 5.000,- Kč) s tím, že poukaz na schodek státního rozpočtu jsou v tomto směru irelevantní. Podle městského soudu lze v zásadě souhlasit se stěžovatelem, že částka 225.000,- Kč je správná a odpovídá tomu, že řízení probíhalo celkem po dobu 16 let (od roku 1994 do roku 2010), a že taková délka řízení je mimo vší pochybnost nepřiměřená. Městský soud však tuto částku zkrátil o 50 %; vzal v úvahu to, že řízení nakonec probíhalo ve dvou stupních, věc byla do určité míry složitá zejména skutkově (s přihlédnutím k tomu, že se nedostavovali ti, co se dostavovat měli) a význam sporu pro stěžovatele není značný. Tu městský soud dodal, že nejde o žádnou z věcí, u které by mělo dojít ke zvýšení náhrady podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva, a byť s opatrovnickou věcí souvisí, nelze ji za opatrovnickou považovat; z hlediska významu pro žalobce, který v předmětném řízení vystupoval jako poškozený, nelze přehlédnout, že se domohl náhrady škody 1.860,50 Kč za stavu, kdy takových řízení bylo více, jednalo se toliko o zmaření čtyř styků s dítětem a obžalovaná byla odsouzena k minimálnímu trestu 50 hodin obecně prospěšných prací s následným úplným zastavením trestního stíhání. Naproti tomu ponechal městský soud stranou stěžovatelem namítanou spornou otázku, zda i on přispěl k délce řízení, takže nepřičetl stěžovateli - na rozdíl od soudu prvního stupně - v tomto směru ničeho k tíži. Na základě těchto úvah dospěl městský soud k částce přiměřeného zadostiučinění ve výši 112.500,- Kč, ze které však vedlejší účastník zaplatil částku 98.000,- Kč, takže zbývá k výplatě 14.500,- Kč.

 

II.

 

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušit napadené rozsudky obecných soudů a vyslovit, že jimi bylo porušena jeho základní právo "na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, garantované čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a svobodách, garantující právo na spravedlivý proces.".

 

7. V konkrétnostech uvedl zejména následující.

 

8. Stěžovatel - k názoru obecných soudů, že trestní věc, v níž došlo k průtahům, byla složitá - namítl, že šlo naopak o věc triviální, protože se jednalo o maření styku rodiče s dítětem, kterého se dopustila matka; k tomu dodal, že jiné trestní řízení, týkající se téže obžalované pro stejný trestný čin, trvalo dva roky, včetně odvolacího řízení. Dále prohlásil, že skutečnost, že se podle odvolacího soudu k jednání soudu v trestní věci "nedostavovali ti, co se dostavovat měli", skutkovou složitost nijak nezvyšuje. K soudu se totiž - dle stěžovatele - nedostavovala především obžalovaná a její obstrukce (spolu s obstrukcemi soudem předvolávaného svědka - manžela její matky) soud dlouhodobě toleroval, aniž by využil "svých opatření" k zajištění jejich přítomnosti. Soud nevyužil ani jeden donucovací prostředek kterým by mohl přítomnost svědků zajistit. Řada důkazů, na kterých přitom soud trval, se přitom již v tehdejší době jevila jako neúčelná, nehospodárná, neboť provedení těchto důkazů nemohlo přinést žádné nové světlo do posuzovaného případu a v řadě případů šlo o bezúčelné opakování důkazů. Stěžovatel nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že řízení probíhalo ve dvou stupních, neboť odvolací soud pak řízení jen formálně zastavil pro promlčení na základě změny zákona. Proto - dle stěžovatele - obecné soudy nesprávně snížily výši nemajetkové újmy stěžovatele s poukazem na údajnou složitost věci.

 

9. Stěžovatel dále namítl nesprávnost úvahy odvolacího soudu, že se již domohl náhrady škody ve výši 1.860,50 Kč, která mu měla být přiznána předmětným trestním rozsudkem (č. l. 39 a násl.). Odvolací soud totiž nevzal v úvahu, že šlo o rozhodnutí nepravomocné a že v důsledku zastavení řízení pro promlčení mu škoda vůbec nahrazena nebyla.

 

10. Stěžovatel také rozporoval názor obecných soudů, že význam trestní věci nebyl pro něj značný. Poukázal na bezprostřední souvislost předmětného trestního řízení pro maření soudem upraveného styku stěžovatele se synem s řízením o úpravě synovy výchovy. S poukazem na názor tehdejšího vrchního státního zástupce pak stěžovatel argumentoval tím, že pokud by matka dítěte byla včas v předmětném trestním řízení potrestána, pak by již k dalšímu maření výkonu soudního rozhodnutí o styku stěžovatele se synem nedocházelo. V tomto směru je třeba chápat i stanovisko Výboru pro lidská práva OSN ze dne 19. 8. 2002, podle něhož právům stěžovatele účinná ochrana poskytnuta nebyla.

 

11. Stěžovatel konečně namítl, že relevantní judikatura Evropského soud pro lidská práva potvrzuje, že při použití kompenzačních prostředků nápravy na vnitrostátní úrovni je důležité, aby o nich bylo rozhodováno s co největším urychlením. Ani toto kritérium rychlost odškodnění nebylo dle stěžovatele v předmětné věci naplněno. V této souvislosti uvedl zejména následující skutkové okolnosti. Žádost o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci v trestním řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. podal stěžovatel Ministerstvu spravedlnosti dne 8. 10. 2007. Ačkoliv citovaný zákon určuje k vyřízení žádosti o odškodnění lhůtu 6 měsíců, Ministerstvo spravedlnost nereagovalo. Stěžovatel proto v průběhu druhé poloviny roku 2008 ministerstvo prostřednictvím sjednané mediátorky oslovoval nabídkou řešit jeho věc v mediačním jednání, leč opět bezvýsledně. Byl proto nucen sjednat si k vyřízení věcí právní zastoupení advokátem a v jeho přítomnosti dne 13. 1. 2009 osobně navštívil ředitelku odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti Mgr. P. K. Při tomto osobním jednání ředitelka uvedla, že věc nezná; zjistila pouze, že Okresní soud v Ústí nad Labem dosud ministerstvu nedoručil rozsudek, vydaný v trestní věci sice již dne 29. 8. 2008, leč stranám řízení rozesílaný teprve v prosinci 2008. Na tomto setkání bylo proto domluveno, že právní zástupce stěžovatele uvedený rozsudek ředitelce odboru odškodňování zašle sám a že se stěžovatel se svým právním zástupcem a ředitelkou odboru odškodňování (a s příslušnou vyřizující úřednicí) znovu poté sejdou a osobně projednají otázku výše odškodnění. Poté stěžovatel se svým právním zástupcem ještě dne 20. 1. 2009 o věci osobně jednal s tehdejším prvním náměstkem ministra spravedlnosti JUDr. V. K., do jehož kompetence odbor odškodňování spadal. První náměstek ministra se při tomto setkání žalobci za průtahy v jeho věci omluvil a přislíbil nápravu. K předem domluvené další schůzce s ředitelkou odboru odškodňování již nedošlo, neboť dne 22. 1. 2009 - tedy po 16 měsících - vydalo ministerstvo stanovisko, kterým bylo stěžovateli přiznáno odškodnění pouze ve výši 98 000,- korun. Stěžovatel posléze podal žalobu k soudu, která byla rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 7. 1. 2010 zamítnuta zcela; rozsudkem odvolacího soudu ze dne 25. 10. 2010 pak bylo stěžovateli zčásti vyhověno. Stěžovatel proto uzavřel, že "odškodňovací proces" v předmětné věci trvá již tři a půl roku, přičemž výplata odvolacím soudem navýšeného odškodnění má také své nedostatky, neboť Ministerstvo spravedlnosti "opomnělo" stěžovateli vyplatit část úroků ve výši 8.872,- Kč, a učinilo tak až po jeho urgenci.

 

12. Dále stěžovatel poukázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, z níž dovozuje mimo jiné názor, že výchozím základem výpočtu je částka 1.000 - 1.500 Euro za rok trvání řízení, která se zvýší o 2000 Euro z důvodu významnosti předmětu řízení pro stěžovatele. V nyní posuzované věci řízení trvalo 16 let, to v podstatě jen před jedním stupněm a stěžovatel svým chováním k průtahům nijak nepřispěl. Základní částka přiměného zadostiučinění by tak v analogii se stěžovatelem citovanými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva měla být 14.000 až 21.000 Euro a tato částka by měla být zvýšena (především s ohledem k významu předmětu řízení pro stěžovatelův osobní a rodinný život) o minimálně 2.000 Euro; to odpovídá požadavku stěžovatele na 225.000,- Kč.

 

13. V doplnění ústavní stížnosti odkázal stěžovatel na stanovisko Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 82/1998 Sb., z nějž dovodil jeho závěr, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se pro určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí 15.000,- až 20.000,- Kč za jeden rok řízení. V následném dalším doplnění ústavní stížnosti poukázal stěžovatel na nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2011 sp. zn. I. ÚS 192/11. Konkrétně k němu uvedl, že Evropský soud pro lidská práva stanovil hranici nižší částky přiznané na vnitrostátní úrovni, než jakou lze vyvodit z jeho judikatury, pouze jako minimální tak, aby vnitrostátní prostředek nápravy bylo možno považovat za efektivní a stát tím předešel mezinárodněprávní odpovědnosti za porušení Úmluvy; výše zadostiučinění má odpovídat tradicím, životní úrovni a právnímu systému dané země. Také tento závěr dle stěžovatele potvrzuje, že jeho požadavek na odškodnění ve výší 225. 000,- Kč je zcela přiměřený a na dolní hranici použitelného rozpětí.

 

III.

 

14. Obvodní soud pro Prahu 2 ve svém vyjádření k ústavní stížnosti jen odkázal na své napadené rozhodnutí.

 

15. Městský soud v Praze ani vedlejší účastník Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti se k ústavní stížnosti nevyjádřili.

 

16. S ohledem na udělený (stěžovatelem, obvodním soudem) či presumovaný (městský soud) souhlas účastníků řízení s postupem dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, rozhodl Ústavní soud ve věci bez nařízení ústního jednání.

 

 IV.

 

17. Ústavní stížnost je důvodná.

 

18. Ústavní soud již v nálezu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 862/10 (bod 16.) vyslovil právní názor, dle kterého kritériem, které musí být vzato v úvahu při rozhodování o zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené průtahy v původním řízení, je i délka (rychlost) řízení o přiznání zadostiučinění nemajetkové újmy za průtahy v řízení původním. Toto kritérium dovodil citovaný nález i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, kterou citoval (srov. rozsudek velkého senátu ze dne 29.3.2006 ve věci Apicella vs. Itálie, bod 95.). Ústavní soud k tomu dodává, že ostatně i kritéria uvedená § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. jsou koncipována jako výčet demonstrativní.

 

19. Uvedený právní názor, vyslovený v nálezu sp. zn. II. ÚS 862/10, však obecné soudy v napadených rozhodnutích nerespektovaly. Tedy, nezabývaly se kritériem délky (rychlostí) řízení o přiznání zadostiučinění nemajetkové újmy za průtahy v původním řízení, a navíc nezkoumaly, zda i v "odškodňovacím řízení" průtahy existovaly či nikoli.

 

20. To platí tím spíše, jestliže stěžovatel již v žalobě před soudem prvního stupně - podobně jak to činí nyní v ústavní stížnosti - popisoval průběh a délku jednání s Ministerstvem spravedlnosti o zadostiučinění za průtahy v předmětném trestním řízení (srov. bod II. žaloby založené na str. 1 spisu a násl.). V doplnění žaloby pak stěžovatel uvedl: "...Evropský soud trvá na zásadě, že přitom ani délka projednání požadavku a úhrada odškodnění na vnitrostátní úrovni nesmí být sama o sobě nepřiměřeně dlouhá. Ani tato zásada ovšem nebyla naplněna, když žádost žalobce o odškodnění byla vyřizována více než rok (15 měsíců), ministerstvo přitom nereagovalo na žalobcovy vstřícné nabídky věc projednat přímo s ním nebo prostřednictvím mediátorky a odškodnění "vyřídilo" (nikoliv uspokojivě) až po osobní návštěvě ředitelky odboru odškodňování žalobcem a jeho právním zástupcem a zásahu prvního náměstka ministra spravedlnosti. A také samotná výplata odškodného žalobci trvala jeden měsíc od přiznání nároku a došlo k ní až dne 19.2.2009."(srov. č. l. 10 p.v.). I u ústního jednání dne 7.1.2010 před Obvodním soudem pro Prahu 2 poukazoval stěžovatel na význam kritéria délky (rychlosti) řízení a podobně jako v ústavní stížnosti argumentoval, proč lze shledat průtahy i na straně ministerstva spravedlnosti v tzv. odškodňovacím řízení (srov. č. l. 48). Obdobně stěžovatel argumentoval i v odvolání (č. l. 60).

 

21. Vzdor těmto výrazným aktivitám stěžovatele se obecné soudy - jak již bylo uvedeno - nezabývaly kritériem délky (rychlostí) řízení o zadostiučinění nemajetkové újmy za průtahy v původním řízení a nezkoumaly, zda v něm průtahy neexistovaly. Sám stěžovatel dokonce u jednání před odvolacím soudem dne 21. 10. 2010 poukáz